24.05.2008
Práce začali už v roce 1932. Stroj byl postavený z trupu letadla Fw 44 Stieglitz, vybaveného dvěma protiběžnými rotory, umístněnými na typických ocelových příhradových nosnících na boku trupu. Ocasní plochy ve tvaru písmene T byly tehdy čerstvá novinka. Reduktor vyrobila firma BMW. Poháněl ho hvězdicový motor Bramo Sh 14A s výkonem 119 kW a s malou vrtulkou na přídi pro zabezpečení chlazení během letu ve visu. Transmise byla připojena k reduktoru třecí spojkou pro zabezpečení autorotace. Každý rotor měl tři listy.
Pro nacisty byl prof. Heinrich Focke nespolehlivý a tak ho donutili opustit v roce 1933 společnost Focke Wulf. Avšak byl přesto tak cenný, že mu umožnili založit s leteckým akrobatem Gerdem Achgelisem firmu Focke-Achgelis v Delmenhorst-Hoykenkamp u Brém.
Pro počáteční zkoušky byl prototyp upoután k zemi.
První let Fw 61 D-EBVU uskutečnil 26. června 1936 zkušební pilot Ewald Rohlfs. První let trval pouze 28 sec, čtvrtý let trval už více než 16 minut. (4 roky před prvním vzletem vrtulníku Igora Sikorského VS-300)
10.5.1937 Rohlfs vystoupal do výšky 400 m (dvojnásobek světového rekordu), potom ubral plyn a přešel do autorotace. Následovalo první přistání pomocí autorotace v dějinách.
,
,
,
,
,
,
,
, video
Pro zvýšení zájmu o nový létající stroj, profesor Focke rozhodl, že jeho stroj překoná světové rekordy.
25.6.1937 pilot E. Rohlfs vystoupal do výšky 2439 m. Dalším letem vytvořil rekord, kdy doba letu byla 1 hod a 20 minut a 49 sekund, v dálce 80,604 km. Druhý den na uzavřeném okruhu 20 km a rychlostního průměru 122,50 km/h.
Stroj si vyzkoušeli i zalétávači Luftwaffe ze základny v Rechlinu Karl Francke a Hanna Reitschová.
25.10.1937 pilotka Hanna Reitschová vytvořila rekord, kdy uletěla ze Stendalu do Berlína vzdálenost 108,974 km.
Druhý
prototyp D-EKRA se připojil ke zkouškám v roce 1937.
,
.
15.9.1937 vystřídal Ewalda Rohlfse nový pilot Karl Bode.
Zde s D-EBVU. ,
.
,
Vrtulník se proslavil i letovým předvedením
v zakryté hale Deutschlandhalle v Berlíne po celý únor 1938. Pilotovala ho
Hana Reitschová i Karl Bode.
Karl
Bode měl nehodu s D-EKRA 13.2.1938 během
testů kvůli únavě materiálu. Nadále létala Hana Reitschová s D-EBVU, mimo jiné i manévrováním v rytmu valčíku.
20.7.1938 s D-EBVU pilot Karl Bode ulétl vzdálenost 230,348 km. Ve vodorovném letu pak neoficiálně dosáhl 125 km/hod.
Karl
Bode ,
Bode radí žáku v D-EKRA
,
nad motorem v roce 1938
,
Bode a Dipl. Ing. Schweym
,
Bode a profesor Focke
,
.
29.1.1939 vystoupal s D-EKRA pilot Karl Bode do 3427 m.
Karl
Bode měl nehodu 15. srpna 1939 s D-EKRA .
V roce 1941 vedl první kurz, kdy přeškolil 10 pilotů E-Stelle v Rechlinu na Fw 61.
Obrovská publicita měla za následek, že filmy s Fw 61 byly ukázány na základně Wright Field a americkému kongresu, s výsledkem založení amerického vývoje vrtulníků.
US
Army tak si mohla objednat svůj první vrtulník a to typu Platt-LePage XR-1
.
Podobně si Britové zkonstruovali W.5
a W.6
Sériová výroba Fa 61 se však nerozběhla a dva dokončené prototypy zůstaly zkušebními stroji.
Focke navrhl dvoumístný stroj Fa 224 Libelle ale nebyl o něj zájem.
Lufthansa se zajímala o velký šestimístný typ určený pro místní a specializovanou dopravu. Vznikl projekt Fa 266 Hornisse zachovávající základní principy Fw 61, ale s motorem BMW Bramo 323 Fafnir o 588 kW a s uzavřenou kabinou. Opět se probudilo RLM a také námořnictvo, jimž se nabízely netušené možnosti. V polovině roku 1939 se dokončoval první Fa 266 jako civilní, ale druhý měl kabinu přetvarovanou do vojenského střihu. Zároveň se změnilo typové označení na Fa 223.
Technické data
Průměr rotorů: 7 m
Hmotnost: 800/950 kg
Rychlost letu max: 123 km/hod
Dostup praktický: 750 m
Dostup max: 2400 m
Dolet max: 230 km
Odkazy: L+K 17/98