Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.
MAPA.
17.11.2020
Rodina Etrichů se úspěšně věnovala Trutnově a okolí lnářství. Již Ignác Etrich (otec) se na konci 19. století zajímal o letectví a nedokončené dílo Otto Lilienthala. Jeden z jeho synů (rovněž Ignác = Igo) jeho zájem sdílel a dále rozvíjel. Igo Etrich vystudoval reálku v Trutnově. Vojenskou službu si odsloužil v Brandýse nad Labem u sedmého dragounského pluku. Poté studoval na Technické a obchodní akademii v Lipsku.
V roce 1898 ho otec vyslal do Berlína, aby získal Lilienthalovu pozůstalost. Přivezl kluzák Otty Lilienthala.
V letech 1899-1900 v areálu přádelny v Horním Starém Městě vybudovali leteckou dílnu.
Na základě Lilienthalových plánů byl zhotoven kluzák o rozpětí 10 m a vybudována startovací rampa.
Pokusy v roce 1901 však nebyly úspěšné a při jednom z nich se Igo zranil.
.
Ukázalo se, že bude třeba jít jinou cestou. Vzhledem k vytíženosti přijali v polovině roku 1903 na výpomoc F. X. Welse (absolvent saského technického učiliště v Mittweidaonu) z Opavy.
Při hledání podkladů narazil Wels v díle profesora Ahlborna "O stabilitě letadel" z roku 1897 na popis semene liany Macrozanonia z jihovýchodní Asie. V popisu byl uváděn dolet semen až 10 km. Wels s Etrichem studovali získaná semena a stavěli podle nich modely, které postupně zvětšovali.
.
V roce 1905 bezocasý kluzák ze štípaného bambusu a plátna o rozpětí 6 m zatížený závažím 20 kg dolétl ze svahu přes 500 m.
Na ochranu podstaty a vlastností konstrukce křídla si autoři podali 3.3.1905 patentovou přihlášku v Rakousku pod názvem Flugmaschine. Patent dostal č. 23 465 a platil od 1.10.1905.
V roce 1906 byl přihlášen také v USA, Francii a Itálii.
V kabině Igo Etrich. Kdy?
U trutnovské místní části Nové Dvory na svahu se sklonem 20° položili úzkokolejnou polní dráhu s délkou 60 m, po které se rozjížděl plošinový vozík s volně spočívajícím kluzákem.
2.10.1907 v 14.30 hod. byl kluzák vyzkoušen nejdřív s pískovou zátěží 25 kg. Kluzák vzlétl, když vozík dosáhl rychlosti 13 m/s. Vystoupal 15 m a poté s úhlem klouzání 7-8° doklouzal do dálky více než 200 m. Poté vzlétl se zátěží 50 kg. Výška a dolet byl menší.
Poté se v pilotním prostoru usadil Wels, vážící 63 kg. Vstoje se držel kruhového zábradlí před sebou, aby naklápěním trupu ovládal příčný sklon absolvoval první tři zkušební lety s dokluzem 150 m, 180 m a 225 m. rychlost odpoutání byla 17 m/s. Byly to první lety na kluzáku v Rakousku-Uhersku.
8.10.1907 se uskutečnily vzlety veřejné. Wels úspěšně vzlétl před zástupci úřadů a obecenstvem. Celkem předvedl čtyři lety přes 200 m.
Po úspěchu Santose Dumonta Etrichovi zakoupili motor Antoinette o výkonu 17 kW. Kdy?
Zástavba motoru se čtyřlistou plátěnou vrtulí změnila vlastnosti létajícího křídla natolik, že všechny pokusy o vzlet z nakloněné startovací dráhy či v zimě spouštěním ze zasněžených kopců vyšly na prázdno.
Na jaře 1908 přestěhoval Etrich leteckou dílnu do pavilonu Rotunda ve vídeňském Prátru a přijal dalšího pomocníka, Karla Illnera. Ten pracoval ve Svobodě n. Úpou a ve svém volném čase se účastnil prací na kluzáku.
.
.
Na začátku roku 1911 se Etrich vrací do Trutnova ke lnářství. Letectví se hodlá věnovat jen částečně, hlavně novým konstrukcím.
Jak avizovaly již vytištěné plakáty, měl Karl Illner
vystoupit 28.5.1911 na letecké přehlídce v Trutnově. Karl Illner byl
ohlášen jako pilot a Igo Etrich jako letec konstruktér, proti čemuž se
Illner ohradil. Etrich totiž veřejně nikdy nelétal a v té době neměl ani
pilotní průkaz. 
Nakonec Illner v Trutnově nevystoupil a zastoupil jej
Heinrich Bier. Létal na letounu Etrich VII. Malé letiště působilo problémy.
Veřejné vystoupení nebylo příliš úspěšné.
4.6.1911 proběhlo na dostihovém závodišti ve Starých Pavlovicích u Liberce první veřejné vystoupení moderního letadla ''těžšího než vzduch'', na které se přišlo podívat přes 85 000 diváků. Zde byl veřejnosti představen monoplán (jednoplošník) Etrich VII. konstruktéra Ignáce Etricha z Trutnova, jež vyráběla firma Rumpler nedaleko Vídně. Heinrich Bier z Trutnova na něm vytvořil, letem dlouhým 40 minut a dosaženou výškou 1 500 metrů, nový neoficiální Rakousko-Uherský rekord. Přeletěl Ještěd.
Při hledání vhodného letiště mu vyšli vstříc v Josefově. Byla uvolněna část dělostřeleckého cvičiště a město postavilo dřevěný hangár s dílnou. V Horním Starém Městě se vyvíjel nový rychlostní letoun, jehož půdorys připomínal vlaštovku, a tak byl i nazván – Schwalbe.
Zálety na letišti v Josefově.
19.10.1911 podnikl Bier s letounem Schwalbe let z Josefova do Trutnova a zpět.
22.10.1911 při veřejném vzletu vzlétl Oberleutnant Heinrich Bier z Josefova na Etrichově jednoplošníku Schwalbe a létal téměř půl hodiny.
Na základě vojenských požadavků vznikl na přelomu let 1911 a 1912 prototyp zcela nového letounu, který dostal název Limuzína. Měl to být průzkumný letoun, jehož kabina byla z velké části kryta průhledným materiálem. Chránila posádku před okolní atmosférou a snižovala čelní odpor. Přes náležitou patentovou ochranu a úspěšné zalétání nebyl pro tento typ nalezen odbyt ani v Rakousku ani v Německu a jeho výroba se rozplynula.
,
.
Počátkem roku 1912 byla založena továrna na výrobu letadel v Liebau Lubawka (kousek od Žacléře těsně za hranicemi). Výstavbou továrny byla pověřena firma Carl Tuchscherer z Breslau Wratislaw, základy připravil zednický mistr Heinrich Kliem z Lubawky. Výroba zde byla zahájena na podzim roku 1912. Správcem továrny se stal August Jager a hlavním konstruktérem ing. Stanko Bloudek – absolvent ČVUT. Továrna zaměstnávala osm odborných pracovníků. Za plného provozu zde mělo pracovat až 50 zaměstnanců. Měsíčně se mělo vyrobit 8 letadel. Zdokonalovaly se tu letouny Etrich Taube pro vojenské účely. Letové zkoušky probíhaly na přilehlých pozemcích.
,
,
. Kdy?
24.8.1913 startuje v Lubawce letoun NV-3 Taube vybavený motorem Daimler-Mercedes 73 kW s pilotem Alfredem Friedrichem a Igo Etrichem. Přes Bernartice – Horní Staré Město – Svobodu n.Úpou – Janské Lázně a Černou horu se vracejí do Horního Starého Města, kde před zraky 8 000 diváků přistávají. Podrobnosti.
Tento let byl přípravou na daleko nebezpečnější výlet v září 1913, který vešel do historie jako let pěti zeměmi a prokázal spolehlivost a bezpečnost Etrichovy letecké techniky.
,
Podrobnosti.
,
.
Kdy
a kde?
Etrich se zabývá též vývojem létajícího člunu – hydroplánu. Potřebám válečného letectva tato letadla však nevyhovovala, přestože v mnoha ohledech předbíhala svou dobu. Kdy?
od února 1914
od října 1914
.
od listopadu 1916
.
od 1.7.1918.
od 1.11.1918 do 27.11.1918.
19.11.1918 přistál Otto Schrimpel (ex. Flik 61J) s letounem Hansa-Brandenburg C.I v Lanškrouně. Byl zadržen setninou vysokomýtského 30. střeleckého pluku, protože převážel bez dokladů součástky ke kulometům a bednu střeliva do centra sudetoněmeckého odporu v Liberci, kde měl zanechat i letadlo. Nebo převážel jak propagandistické tiskoviny, tak i zbrojní součástky. Podrobnosti.
Od 20.11.1918 do 15.1.1919 byl Otto Schrimpel a Eugen Bönsch (ex. Flik 51J) příslušníkem kurýrní služby státní správy provincie Deutschböhmen v Trutnově.
od 27.11.1918 do
1919.
Po rozpuštění provincie Deutschböhmen se Otto Schrimpel 15.2.1919 stal zaměstnancem leteckého skladiště zbraní ve Vídni.
16.12.1918 čs. vojsko obsadilo Trutnov.
od 1919 do 27.12.1921.
Na podzim 1920, když byla otevřena linka Paris - Strasbourg - Praha, provozovaná Francouzsko-rumunskou vzduchoplaveckou společností, začala pravidelná civilní letecká doprava už i v Československu.
Ze začátku se její meteorologické zabezpečování opíralo jen o zprávy francouzských a německých stanic, jelikož na letištích u nás takové stanice nebyly. Prodloužení linky do Varšavy na jaře 1921 dalo podnět meziministerské poradě v březnu 1921 k tomu, aby ministerstvo veřejných prací jako nejvyšší úřad pro civilní letectví pověřilo SÚM v Praze meteorologickým zajištěním této trati a celkovou organizací povětrnostní služby pro civilní leteckou dopravu na československém území. Letecká meteorologická služba v ČSR vznikla tedy v roce 1921 a byla vydržována ministerstvem veřejných prací. V prvním roce služby se k leteckému zpravodajství používala pouze hlášení meteorologických stanic Milešovka, Trutnov, Přerov a Opava, které konaly pozorování pro všeobecnou povětrnostní službu a k telegramům ze 7 h ráno připojovaly zprávy o dohlednosti a výšce oblaků. V dalších termínech pro letecké účely pozorovala počasí jen vojenská povětrnostní stanice v Kbelích. Zdroj.
od 27.12.1921 do prosince
1926.
V neděli 8.10.1922 na rozsáhlé pole a louky mezi
Volanovskou silnicí a Dolním Starým Městem nedaleko sídliště Na svobodě
přiletěl letoun Hansa Brandenburg C.I od firmy Fritsch-Breuer-Prade
v Liberci. Vyhlídkové
lety.
30.10.1922 poštovní letoun Potez VII F-FRAV od CFRNA na lince Praha - Breslau (?) se zřítil. Pilot Paul Argujeff zahynul. Kde?
.
.
.
, 
,
od prosince 1926 do 1939.
Po I. světové válce se Igo plně věnuje textilnímu průmyslu a rodině. 18.2.1927 umírá otec Ignác, iniciátor a podporovatel leteckého podnikání svého syna. Ve světě rostla poptávka po bezpečném civilním létání. Etrichovský profil křídla tento požadavek splňoval a letadla firmy Focke Wulf s tímto profilem létala naprosto spolehlivě. Zanoniový profil se uplatňoval také při konstrukci větroňů (větroň Albatros z roku 1931) a sportovních letadel.
V roce 1928 Etrich opět vstoupil aktivně do leteckého dění. Sledoval rozvoj bezmotorového a sportovního létání. Na půdě německé vědecké společnosti WGL vystoupil s přednáškou, v níž shrnul dosavadní vývoj taubovského principu a jeho přínos pro budoucnost. Oznámil též stavbu malého sportovního letadla. Dvoumístný uzavřený malý lehký letoun s označením E VIII byl postaven v hornostaroměstské dílně.
Po zalétání v okolí Trutnova byl letoun zkoušen v Praze-Kbelích.
Přes velký zájem různých firem i sportovních pilotů se tento pokrokový typ nedočkal tovární výroby. Přitom mu v tehdejším Československu stačilo jen trochu otevřít dveře a mohl se rozletět do světa. Prototyp byl pak uložen v prostorách textilky v Horním Starém Městě.
.
.
.
Založení Místní skupiny MLL v Trutnově. Kdy?
V roce 1934-35 Místní skupina MLL v Trutnově po konzultaci se známým československým plachtařem Ing. Ludvíkem Esnicem z Ústředí MLLa zadala stavbu cvičného kluzáku Zögling u firmy H. Zimmer v Ziedleru Brtníky (okres Děčín).
Kde se létalo?
Před válkou létalo vedle jiných letadel asi 14 větroňů Grunau Baby patřících Verband Deutscher Flieger in der ČSR (VDF) Svaz německých pilotů v ČSR a Akademische Fliegergruppe při německém VUT v Praze. Kromě Prahy to byly VDF skupiny v Sudetech, Brně, Ústí n. L., Karlových Varech, Vrchlabí, Zábřehu, Liberci a Teplicích.
Létalo se i Trutnova?
27.9.1938 z Hradce Králové se přesunula Polní povětrnostní stanice 7 do Trutnova.
----------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
2.10.1938 se Polní povětrnostní stanice 7 přesunula do Jaroměře.
.
.
.
.
5.3.1944 u Voletin zřícení německého stíhacího letounu Bf 109 G. Letecká badatelna.
13.4.1945 stíhačky od 256 гиад, 5 иак, 2 ВА prováděly průzkum v oblasti Greiffenberg Gryfów Śląski, Löbau, Zittau, Trutnov, Glatz Kłodzko, Schweidnitz Świdnica. Deník stíhacího korpusu.
Od 28.4.1945 se Staffelkapitän 1./JG 52 Oberleutnant Walter Wolfrum, nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (27.7.1944, jeden z celkem 7 313) léčil v lazaretu v Trutnově. Dne 5.5.1945 se dozvěděl, že jeho jednotka se má přesunout do Německého Brodu. Cestou do Německého Brodu ho zastavil důstojník v čs. uniformě a sdělil mu, že dál nepojede. Odjel do Schweidnitz, kde sedl do opraveného Bf 109 ze stavu III./JG 52 a 6.5.1945 chtěl odletět do Německého Brodu. Pro špatné počasí se musel vrátit a do Německého Brodu odletěl až 7.5.1945.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
Hronovští si dojeli pro větroně Grunau Baby II a DFS Kranich II.
Vznikl ČNA odbočka Trutnov.
Na podzim 1945 vyčítají hronovským plachtařům, že jim nic nenechali.
Sám Igo Etrich byl v bouřlivém období 1945–46 téměř připraven o život. Nestalo se tak díky ing. Vladimírovi Karmasínovi, řediteli Národního technického muzea v Praze, jeho zájmu o Etricha a jeho dílo.
Letoun Etrich E VIII Taube Limousine byl předán ještě s dalšími technickými památkami trutnovských Etrichů do sbírek Národního technického muzea.
Od kdy letiště u Voletin?
Etrich byl s rodinou vysídlen začátkem října 1946. Bez prostředků se stali obyvateli městečka Schwarzbach v Bavorském lese.
.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
9.3.1948 Ministerstvo vnitra vyhlásilo zákaz létání. Zákaz byl distribuován prostřednictvím telekomunikační sítě „Letecké zabezpečovací služby“ a vztahoval se na všechna československá civilní letadla, vyjma letadel ČSA a vládní letky, pro které byly vydány zvláštní pokyny.
12.9.1948 Seidl a Kleprlík s Praga E 114 Baby OK-BGT z Velkého Poříčí letěl na pozvání na letecký den v Trutnově - Voletiny. Při přistání po větru jsou dlouzí a při pokusu o opakování okruhu končí za vrcholem táhlého stoupání v lese. Letoun zničen, posádka nezraněna.
.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
V roce 1951 vydala Vídeňská akademie dílo o již nežijících osobnostech vědy a techniky. Kromě Karla Illnera, který zemřel v r. 1935, tam prof. Magyar obšírně popisuje průkopnické dílo Iga Etricha. Žijící Igo Etrich píše prof. Magyarovi a dočkává se vřelého přijetí.
V roce 1954 je jmenován čestným předsedou rakouského Aeroklubu.
U příležitosti jeho osmdesátých narozenin v roce 1959 a jako vzpomínku na první vzlet Etrichova letounu na Steinfeldu mu byl předán pamětní prsten a v mramorovém sále salcburského zámku Mirabel byla umístěna jeho busta od sochaře Freda Pirkera.
Igo Etrich zemřel 4.2.1967 ve věku nedožitých 88 let. Je pochován v čestném hrobu na městském hřbitově v Salcburku.