od února 191405.08.2025
MAPA.
Poručík Viktor Schünzel (Mezinárodní pilotní diplom c. k. Aeroklubu (FAI-Öster.) č. 29 udělen dne 8.10.1911.) se účastnil i druhém ročníku mezinárodního závodu Vídeň–Berlín. V pondělí 10.6.1912 očekávali občané Frývaldova přílet vůbec prvního letadla, aby ho mohli spatřit na vlastní oči. Sláva to měla být přenáramná, neboť pilot měl zakroužit nad radnicí a shodit dolů prapor s pouzdrem se zprávami. Konečně došla z německých měst telefonická zpráva, že se letadla blíží. Večer v 18.47 hod. se vzdáleně na severním obzoru objevila malá tečička stále se zvětšující jako veliký dravec. Noviny Mähr. Schlesische Presse psaly, že „tisícero párů očí mířilo k výšině a následovalo majestátní let vzduchoplavce“.
Lidé užasli dvakrát, nejprve nad letadlem vůbec a poté nad tím, že letadlo nezakroužilo, nic neshodilo a jednoduše si to „profrčelo“ nad městem. Co se stalo, mohlo být zjištěno až dodatečně. Všichni totiž čekali, jak bylo domluveno, na Viktora Schünzela, který však musel pro poruchu motoru přistát poblíž dnešního polského městečka Strzelin (jižně od Breslau Wrocław) a do Jeseníku tedy vůbec nedorazil. Nad městem tak proletěl nadporučík Blaschke. Schünzel dále pokračoval jen jako pasažér spolu s civilním pilotem Juliem Bergmannem v letounu Etrich Renn-Taube a 11.6.1912 v 18.45 hod. přistáli u Opavy.
.
od února 1914
od října 1914
.
od listopadu 1916
.
od července 1918
od 1.11.1918 do
27.11.1918.
od 27.11.1918 do
1919.
od 1919 do 27.12.1921.
.
od 27.12.1921 do prosince 1926.
.
.
S rozvojem plachtění v Československu se hovoří o vhodnosti Jeseníků pro bezmotorové létání. Svědčí o tom zprávy o využitelnosti Jeseníků severně od Pradědu a v oblasti Vysoké hole, jež podali němečtí plachtaři ze Šumperka.
.
, 
,
od prosince 1926 do
1939.
.
.
.
28.1.1930 provoz z polního letiště u obce Bukovice. Ztráta orientace kvůli počasí, letoun Aero A 11.78 od Letky 8 doletěl až nad Nyse Neisse a vrátil se. Pozorovatel npor. děl. V. Špotz.
.
.
.
.
.
.
.
Provoz kluzáků Zlin Z V. Kdy a kde?
----------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
V období II. světové války zde pravděpodobně létali plachtaři „hitlerjugend“, jak naznačovaly fotomateriály a letecká technika, která tu zůstala po osvobození. Materiál byl prý ve velmi malém počtu a nenasvědčoval o příliš silné skupině. Bohužel do dnešních dnů se z něj nedochovalo nic.
V letech 1939-40 údajně uskutečnili vlnový průzkum.
.
.
.
.
Flugwache (letecká hláska) ?
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
1.7.1946 ortofotomapa - budoucí letiště.
Až po odsunu Němců z pohraničí a stabilizaci nového osídlení začala skupina občanů Jesenicka se zájmem o létání a letecké modelářství uvažovat o výstavbě alespoň malého horského letiště.
Již v roce 1947 získali nadšenci potřebné pozemky přibližně v místech, kudy dnes vede nová komunikace z Bukovic do Lipové a s primitivními prostředky bez finančního zajištění se pustili do práce. Největším nadšencem a tahounem vzniklého ČNA odbočka Jeseník nebo Jesenický aeroklub byl Alois Hlisnikovský, velitel dopravní policie v Jeseníku, se svým přítelem a kolegou J. Poláškem.
15.8.1947 se začalo létat v Jeseníku na školním kluzáku ŠK 38 OK-5580, na kterém se tehdy prováděl výcvik. Hangároval se v budově pozdějšího brašnářství na rozcestí u polikliniky. Odtud se vozil na vozíku na svahy k Lipové a nad budované letiště. Startovalo se pomocí gumového lana. V počátcích na letiště v Jeseníku dojížděli instruktoři z Olomouce a tehdejšího Gottwaldova.
Školní kluzák ŠK 38 v roce 1947
po startu gumovým lanem ze svahů JZ od letiště, které se tehdy budovalo.
,
A. Hlisnikovský se soustředí na start s ŠK 38 
, 
,
první družstvo budoucích plachtařů v Jeseníku 
.
Nedoklouzal tam kam si přál 
.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
Prostředky k výstavbě hangáru se získávaly například i veřejnou sbírkou mezi občany. Nejrůznější překážky a problémy se sice střídaly těsně za sebou, ale záměr se nakonec podařil a z práce plachtařů vyrostlo letiště s hangárem.
27.8.1948 po komisionelním jednání bylo schváleno bezmotorové letiště v Jeseníku.
Výměrem z 16.11.1948 byl pak povolen bezmotorový provoz na tomto letišti.
Na letišti se ke startům s ŠK 38 a Grunau Baby II používal naviják.
Práce se zpětným navijákem, v pozadí větroň Grunau Baby IIb OK-8580 
.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
Výměrem z 10.7.1950 bylo letišti vydáno také povolení k omezenému provozu motorových letadel typu Čáp a L-4 Piper Cub, a to na těchto provozních pásech: 1) pás 134 st. o rozměrech 100 x 700 m, 2) pás 292 st. o rozměrech 100 x 450 m.
Až v 50. letech měl aeroklub instruktory své, např.: Jaroslav Klumpler, Arnošt Bílek.
První nehodou bylo zrušení kluzáku ŠK 38 OK-5580 při vysokém skoku. Pilotovi se podařilo po vypnutí zapíchnout kluzák přímo do země bez sebemenšího zranění. Kdy?
Balancování ve větru
s ŠK 38 
. ŠK 38 OK-5328 v rejstříku od 15.9.1950
do 1954.
1.3.1951 pplk. MUDr. Pavel Horák povolil zahájení provozu vojenské ozdravovny (jak se přesně jmenovala?), kdy zároveň přivítal první hosty od dopravního pluku z Prahy. Zdroj.
Bohužel
již v roce 1950 započaly potíže ze strany místního vojenského útvaru a
tak v roce 1951 vznikají první úvahy o jiné vhodné ploše. Byla navržena
plocha na Smrčníku v místě dnešního lomu, kde se začalo s přípravnými
pracemi a úpravou plochy tak, že Ministerstvo dopravy zde povolilo bezmotorový
navijákový provoz.
Kluzák ŠK 38 OK-5328 s gondolou během vzletu na navijáku 
.
Z 24.11 Krajánek OK-8511 v rejstříku od kdy?
Ke druhé nehodě došlo tak, že při silném jihozápadním větru se pilotovi nepodařilo chytit ve na svahovém proudění nad lázněmi a přistál s Z 24 Krajánkem v zahrádce jednoho rodinného domku pod lázněmi. Asi 1 m uraženého křídla byl pak s pomocí místního stolaře perfektně přilepen. Kdy?
Z 124.43 Galánka OK-1732 v rejstříku od 23.1.1952 do 1958
Z
124.35 Galánka OK-1724 v rejstříku od 24.1.1952 do 1958 a družstvo plachtařů při zaplétání lana 
.
Z 125 Šohaj OK-0733 v
rejstříku od 5.3.1952 do 29.9.1972., v pozadí OK-06?? 
.
Z 125 Šohaj OK-0733 
.
Nástup před zahájením letového dne, v popředí flotila kluzáků: Z 125 Šohaj OK-0733, Z 24 Krajánek OK-8511, Grunau Baby II OK-8580.
V Jeseníku se také konalo výkonné soustředění plachtařů z AK Olomouc. OK-845?, OK-85??, Z 125 Šohaj OK-0???, Z 125 Šohaj OK-0641 v leteckém rejstříku od 18.10.1950 a Z 125 Šohaj OK-0733 v leteckém rejstříku od 5.3.1952.
K vážné nehodě došlo v roce 1952, kdy pilot po přetržení lana při startu na navijáku se zavrtal půlotočkou vývrtky do země. Větroň Z 24 Krajánek OK-8511(?) byl zrušen a pilot pak několik měsíců chodil v sádrovém krunýři. Kdy?
Březen 1953 a v Galánce Josef Myslivec 
,
Sylva Spáčilová 
.
---------- 1.6.1953 státní bankrot. ---------
VT 124 Galánka OK-1732 
,
. Kdy?
11.10.1953 ortofotomapa a 2009.
Později byla také navržena plocha nad Bukovicemi,
kde se rovněž zkušebně létalo.
25.10.1953 odtud se poprvé jesenickému plachtaři podařilo navázat z letiště u obce Bukovice ze svahového létání do dlouhé vlny. Byl to Josef Myslivec s Galánkou, který svůj zážitek popisuje zde.
V aeroklubu působili také modeláři, kteří měli úspěchy na krajských soutěžích.
Fungovala zde rovněž početná skupina parašutistů, kteří sice vykonávali pozemní výcvik na letišti v Jeseníku, ale skákat jezdili do Olomouce. Zdroj.
Od února 1954 instruktor Alois Hlisnikovský.
LF 109.202 Pionýr OK-3285 v rejstříku od 16.7.1954 do 1958
na letišti u obce Bukovice.
Dvoumístný větroň LG 109 Pionýr OK-3285 a Alois
Hlisnikovský 
.
Alois Hlisnikovský a VT 124 Galánka 
.
Alois Hlisnikovský, který byl hlavou všeho leteckého dění v Jeseníku, byl nejen vynikající organizátor, dobrý pilot a instruktor, ale také meteorolog, kameraman a šikovný konstruktér. Jeho filmové snímky tvorby mraků a zejména snímky přetékající fénové oblačnosti nad hřebeny Jeseníků nebyly dlouho překonány. Vše snímal pomocí vlastnoručně sestrojeného časovače, který řídil expozici kamery. Tohoto časovače ve spojení s přesně zaměřeným reflektorem se též používalo pro potřebu signalizace pilotům ve vzduchu.
V roce 1954 si plochu jesenického letiště zabrala vojenská posádka pro své účely a tím plachtařský provoz zde na dlouhá léta skončil. Piloti ještě nějaký čas využívali možnosti létat v Šumperku, ale i tato činnost se pravděpodobně postupně utlumila a aeroklub v Jeseníku zanikl.
Co se stalo s hangárem?
Kluzáky a větroně provozované:
ŠK 38 OK-5580 v rejstříku od ?
ŠK 38 OK-5328 v rejstříku od 15.9.1950 do 1954
Z 23 Honza
Grunau Baby II OK-8580 v rejstříku od ?
Z 24.11 Krajánek OK-8511 v rejstříku od ?
Z 125 Šohaj OK-0733 v rejstříku od 5.3.1952 do 29.9.1972.
Z 124.35 Galánka OK-1724 v rejstříku od 24.1.1952 do 1958
Z 124.43 Galánka OK-1732 v rejstříku od 23.1.1952 do 1958
LF 109.202 Pionýr OK-3285 v rejstříku od 16.7.1954 do 1958
.
.
.
.
1960
.
.
.
.
.
.
Po delší odmlce, kdy plachtaři z Jesenicka neměli kde létat, se až koncem roku 1967 projevily první snahy o obnovení činnosti aeroklubu Jeseník. Byla to především zásluha pánů Jiřího Šimíka a Jaroslava Nezvala, kteří navštívili bývalé piloty a členy tehdejšího aeroklubu Jeseník, shromažďovali informace, zjišťovali podmínky pro obnovení létání v našem regionu a také uskutečnili řadu předběžných jednání na oficiálních místech.
Na ustavující schůzi obnoveného aeroklubu Jeseník, konané 10.7.1968, se sešlo na 34 bývalých i nových členů, vč. pana Aloise Hlisnikovského. Byla zde zvolena rada AK a navrženo několik lokalit pro výběr vhodné plochy a pro vybudování letiště: Rejvíz, Bukovice, Smrčník a bývalé letiště. Vzhledem ke špatné dostupnosti ploch na Rejvízu, v Bukovicích a na Smrčníku byla veškerá další jednání zaměřena na získání plochy bývalého letiště v Jeseníku. Avšak tato snaha byla brzy zmařena ze dvou důvodů: prvním bylo místní šetření SLI, jehož výsledkem byl požadavek rozsáhlých terénních úprav.
---------- Okupace 21.8.1968 ----------
Srpnové události roku 1968 zcela změnily situaci a v jejichž důsledku se plocha bývalého letiště stala součástí vojenského cvičiště sovětské posádky.
Nakonec díky J. Šimíkovi byla vybrána plocha u Nové Vsi, v katastru obce Mikulovice. Jejím majitelem bylo tehdejší JZD Hraničář Mikulovice. Díky pochopení předsedy JZD ing. Kamlera byla po odsouhlasení na členské schůzi JZD tato plocha dána k dispozici Aeroklubu. Následovaly kroky nezbytné k vybudování letiště a jeho uschopnění k leteckému provozu: místní šetření o vhodnosti plochy pro výstavbu letiště za účasti ČSLA a SLI, projekt na VPD a ochranná pásma, projekt na hangár, vyřízení provozního povolení, zpracování letištního řádu. Na všech těchto úkolech se největší měrou podíleli Jaroslav Nezval, Jiří Šimík a Vítězslav Bomský, ale nemalou práci odvedli také například Jaromír Synek, ing. Eduard Fremder, Zdeněk Žůrek, Alois Hlisnikovský, Milan Jurčák, Petr Čeliš a další členové aeroklubu.
V září 1968 došlo k dohodě mezi Aeroklubem Jeseník a Aeroklubem Šumperk o spolupráci ve výcviku pilotů a instruktorů až do doby, kdy bude zahájen provoz v Jeseníku.
10.4.1969 byla Aeroklubu Jeseník udělena právní subjektivita.
20.5.1969 podána žádost o zřízení letecké provozovny.
30.10.1969 vydáno územní rozhodnutí o výstavbě letiště.
Výstavba Letiště Jeseník. Kdy se změnil název na Letiště Mikulovice?
4.6.1970 – prokázána schopnost plochy k výstavbě letiště na základě místního šetření.
17.11.1970 ČSSDL vydalo Povolení ke zřízení a započala výstavba letiště v Nové Vsi.
Dále provoz na Letišti Jeseník, později Letiště Mikulovice.
.
.
.
.
.
.
.
.
1980
.
.
.
.
.
.
.
.
1.8.1989 zahájil provoz Kryštof 05 z prostor Fakultní nemocnice v Ostravě-Zábřehu. Záchranný vrtulník létal i do Jeseníku. Přistával všude možně.
---------- Převrat 17.11.1989 ----------
1.10.1990 zahájil provoz Kryštof 09 z Olomouce. Záchranný vrtulník létal i do Jeseníku. Přistával všude možně.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2000
.
.
.
.
.
.
.
Zbrusu nového automaticky řízeného heliportu letecké záchranné služby by se měli záchranáři dočkat již v říjnu 2008 v Jeseníku. Krajský úřad navíc schválil šestimilionovou dotaci na jeho stavbu a výkup potřebných soukromých pozemků. Další peníze pak zdravotníkům poslouží také k novému vybavení informační sítě, která kapacitně již nestačila. „Jesenická přistávací plocha záchranářům opravdu chybí, je nejvzdálenějším místem v kraji a zároveň jediným okresním městem, kde ještě heliport není,“ uvedl ředitel krajské záchranné služby Ivo Mareš. Stavbu heliportu brzdila dohoda o prodeji soukromých pozemků. Krajská dotace může pomoci částku potřebnou ke koupi pozemku a zřízení přistávací plochy zajistit. „Již v polovině června jsme proto schválili podporu této stavby zhruba šesti miliony korun,“ vysvětlil vedoucí krajského odboru zdravotnictví Václav Rýznar. Technické řešení jesenické přistávací plochy bude stejné jako u heliportu v Šumperku. To znamená, že rozsvěcování plochy a kontrolu letiště provádí zdravotníci na dálku z olomoucké centrály. „Na ploše jsou umístěné kamery, které kontrolují provoz na letišti. Kromě radarové detekce máme tak k dispozici třeba vizuální kontrolu počasí. Zároveň kamery slouží i jako ochranný prvek, protože na zařízení heliportu jsou používány špičkové technologie,“ popsal systém navádění Mareš. Olomoucký deník 25.6.2008
.
2010
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2020
.
.
.
.
2025