, 
,
od prosince 1926 do 1939.MAPA.
14.02.2024
Některé prameny tvrdí, že pokusy s plachtěním na loukách jižně Chomýže a Brusného začaly už v roce 1926.
, ,
od prosince 1926 do 1939.
19.11.1927 založena Místní skupina MLL ligy v Bystřici pod Hostýnem z iniciativy ředitele Městských úřadů M. Slováka a za podpory továrníka Roberta Slezáka. Účastníci ustavující schůze vyslechli přednášku nadporučíka Bartoše a shlédli film s leteckou tématikou. Předsedou byl Robert Slezák, členy výboru byli Gustav Cinek a František Krutu. V prvních letech se skupina létáním nezabývala, věnovala se osvětové činnosti.
Ve dvacátých letech měli občané Bystřice možnost sledovat letecký provoz vojenských letounů patrně od Leteckého pluku 2 z Olomouce při manévrech na polním letišti u silnice za Zábřehem na východní straně města.
První zprávy o bezmotorovém létání, plachtění, v Bystřici jsou z roku 1929. Tři mladíci: A. Bátrla, Durman a Chudoba si sestrojili závěsný kluzák a pokoušeli se létat s ním na svahovitém terénu na severní straně kopce Chlum směrem k městu.
Od roku 1930 byl dlouhodobě předsedou skupiny ing. Metoděj Matuška a od roku 1932 jednatelem Vojtěch Bubílek a pokladníkem ing. Vlastimil Vaněk.
První letecký den v Bystřici se konal v roce 1930 a uspořádal ho na žádost Svazu čs. důstojnictva (tj. sdružení důstojníků v záloze) Propagační letka olomoucké župy MLL na provizorním letišti poblíž Loukova. Zahajovací projev přednesl předseda župy pplk. Kabeláč. V letovém programu vystoupili piloti Propagační letky, většinou vojenští piloti Leteckého pluku 2 z Olomouce. Jedním z nich byl rtm. Bedřich Chovanec, který se v roce 1936 zabil při aerovleku na letišti Přibyslav.
V přehledu akcí Propagační letky MLL je uvedeno, že podobný letecký den se v Bystřici konal i v roce 1931.
Od 29.7. do 23.8.1931 probíhal v bezprostřední blízkosti Bystřice na návrší Pastvisko nad obcí Chomýž první celostátní plachtařský kurs. Jeho oficielní název byl Škola bezmotorového létání MLL a jeho úkolem byl výcvik plachtařských instruktorů pro ČSR.
Ústředí MLL v Praze pověřilo Olomouckou župu MLL, aby školu zařídila, technicky vybavila a vedla. Vedoucím školy byl jmenován ředitel Hlavních leteckých dílen v Olomouci HLDO mjr. Ing Jan Zváček, který zvolil místo konání kurzu a vybral si i dva pomocníky, techniky HLDO Josefa Engliše a Jana Doubka. Hlavním a jediným instruktorem byl Jan Hrbek, pilot plachtař, konstruktér HLDO. Kvalifikaci pro tuto funkci získal absolvováním plachtařského kurzu na tehdy již známé Wasserkuppe v pohoří Rhön v Německu od 21.9. do 28.10.1930. MLL mu poskytla stipendium 10 000 Kč a Hrbek se za to zavázal psát odborné články do časopisu Letec.
Účastníků kurzu na Chomýži bylo 28, byli různých povolání, pocházeli z celého území ČSR a byli i různého stáří od 16 do 48 let. Mezi nimi byl i jeden Přerovan, Bohumil Kratochvíl a také vojenský pilot Jan Mokrejš, tehdy četař Leteckého pluku 3.
Vzácnou návštěvou na Chomýži
byl náš přední letecký odborník prof. Maňák se syny z Českých
Budějovic. Jiří Maňák a kluzák DFS Zögling 31
"1" 
,
"3" 
,
.
Škola byla z počátku vybavena dvěma kluzáky Zögling 31 a jedním Albatrosem (Hrbkova verze německého typu HoI‘s der Teufel), později byl dodán větroň HLDZ 2 Čáp.
Byly postaveny dva velké stany, v jednom spala polovina účastníků kurzu, ve druhém byly uloženy letouny. Další frekventanti spali ve škole, stravování bylo v místním hostinci. Starty se prováděly obvyklým způsobem, gumovým lanem.
Kluzák Zögling 31 "2"
, 
,
,
,
.
Vedoucí prvního kurzu na Chomýži konstruktér Jan Hrbek na kluzáku
Albatros (kluzák Hol´s der Teufel) 
,
.
Montáž větroně HLDZ 2 Čáp. První zleva Jan Hrbek, třetí
Josef Engliš 
,
.
Kluzák Zögling 31 "1" a HLDZ 2
Čáp 
.
Plachtařský kurz na Chomýži probíhal úspěšně. Všichni účastníci složili zkoušku stupně A t.j. dva lety po 30" a deset nejlepších z nich i zkoušku stupně B, t.j. dva lety v přímém směru po 45" a jeden let tvaru S za 60".
O tom, jak velký význam byl tomuto kurzu přikládán, svědčí přítomnost vysokých funkcionářů na závěrečné slavnosti v neděli 23.8.1931. Byli tam zástupce ministerstva vojenství a veřejných prací, Ústředí MLL, ředitel civilního letiště v Brně. Zástupci olomoucké župy MLL, osm novinářů. Za město Bystřici p. Hostýnem byl přítomen starosta města továrník Václav Zbořil a předseda Místní skupiny MLL v Bystřici pod Hostýnem ing. Matuška. Generál Hanák jako představitel Ústředí MLL předal nejprve odznak stupně C (získaný v kurzu v Německu) Janu Hrbkovi a absolventům kurzu odznaky A případně B.
V roce 1931 byly uspořádány dva výcvikové plachtařské kursy, jeden v Chomýži a druhý v Praze-Hrdlořezích. Účastníci těchto kursů se rozjeli domů, kde zakládali nové odbory bezmotorového létání. V tomto roce bylo u nás šest odborů, které měly již 20 vycvičených plachtařů kategorie A a 10 kategorie B. Byly také vydány plány kluzáku Skaut-Standard a Zögling. Ministerstvo veřejných prací podporou 50 000 Kč umožnilo stavbu dvou větroňů německé konstrukce (jako letadel srovnávacích). O domácí konstrukci větroňů se stále ještě neusilovalo, neboř se to nezdálo nutné.
.
.
.
Koncem roku 1934 nebo začátkem roku 1935 byl v Bystřici ustaven Plachtový odbor místní skupiny MLL v Bystřici pod Hostýnem. Ustavující schůzi svolal do hostince U Stejskalů tehdejší předseda pobočky Svazu a od roku 1930 také předseda Místní skupiny MLL Bystřice pod Hostýnem stavitel ing. Matuška.
Na této schůzi byl zvolen výbor z důstojníků v záloze a mladých adeptů létání a schválen plán činnosti s následujícími body:
1/ V dílně pana Dvořáčka v Přerově bude objednán kluzák Přerov
2/ Richard Himler dokončí výcvik do stupně C a absolvuje instruktorský kurs.
3/ V Bystřici bude postaven provizorní hangár
4/ V okolí Bystřice bude vyhledán a zajištěn terén, který by umožnil provádět výcvik během celého roku o nedělích a svátcích
5/ Finanční prostředky budou získány sbírkou mezi místními podniky. V té době to byly: “Slezák-výroba nábytku “, “Krčmář-tiskárna “, “ing Matuška-stavitel“, “Zbořil - továrna na svíčky “, “Bazika-výroba telefonních sloupů a pražců “.
Na stavbu kluzáku v Přerově dohlíželi A. Batrla a Fr. Holec. Kluzák byl dohotoven v březnu 1935, v dubnu na cvičáku na Švédských šancích Janem Hrbkem zalétnut a předán bystřickým plachtařům, kteří si pro něj přijeli s vlastnoručně vyrobeným transportním vozíkem. Traduje se, že první let kluzáku v Bystřici v délce 30 sekund provedl instruktor Himler ze svahu kopce Chlum směrem k městu a přistál u nádraží. Tím zároveň přesvědčil všechny o svých leteckých schopnostech.
Nastalo hledání terénu vhodného pro starty kluzáku gumovým lanem. Zkoušela se místa na Bartovci, na Chlumu, u Chomýže, pod Bedlinou a Vinohrádkem, na Zábřehu, pod Kozincem, nad Chvalčovem i z Kelčského Javorníku a Hostýna. Nakonec se podařilo dojednat používání pastvin u Osíčka, kde se dalo létat po celý rok. Také byla pronajata stodola u nádraží v Osíčku, kde byl kluzák, uložený na vozíku, uschován přes týden. Nevýhodou byla vzdálenost asi 5 km od Bystřice.
Pod vedením instruktora Richarda Himlera začal výcvik prvního družstva plachtařů, kteří se stali základním kádrem. Byli to Batrla, Holec, Hanák a dále Slavík, Vilčák, Kolařík, Zapletal, Podešva, Petula, Skarpich.
V srpnu 1935 uskutečnil Richard Hübner na větroni Přerov let v trvání 24 min. a vyzkoušel tak poprvé s úspěchem hostýnský svah pro plachtění.
Do konce roku 1935 složili všichni zkoušku “A“. Pro složení zkoušky vyššího stupně terén nevyhovoval.
V roce 1936 postavil ing. Metoděj Matuška, převážně vlastním nákladem, na okraji Bystřice za nádražím v prostoru, kde byla váha Impregny, (později vjezd do Jihomoravských dřevařských závodů) provizorní hangár a předal ho do užívání plachtařům. Přesun kluzáku z Osíčka se uskutečnil na transportním vozíku ve vleku za motocyklem “Indián“ Ant. Batrly. Umístění kluzáku v Bystřici usnadnilo využívání terénu na Chlumu a Hostýně, kde bylo možno složit zkoušku B. Do konce roku mělo složenou zkoušku A třináct plachtařů a zkoušku B devět plachtařů. Další výhodou bylo, že po skončení sezóny poutí a procesí bylo umožněno uschovat kluzák v noclehárně na Hostýně.
29.11.1936 se konala na náměstí slavnost při příležitosti uvedení hangáru do provozu spojená se křtem kluzáku jménem "Skřivan". V článku s nadpisem "Příkladný dar" otištěném v přerovském Obzoru dne 1.12.1936 se píše: Mimo jiné pronesli projevy nynější starosta města a pplk. letec Kabeláč z Olomouce. Náhradu nákladu na zhotovení letounu byla uspořádána zároveň příležitostná peněžní sbírka mezi občanstvem. Když výběrčí přistoupili k bývalému starostovi města továrníku Václavu Zbořilovi (starostou byl 1926 až 1932) otázal se jich, kolik stojí celé plachtové letadlo. Jakmile mu bylo sděleno, že asi 5 000 Kč, prohlásil závazně, že mladým adeptům letectví zakoupí sám další školní letadlo. Příkladný čin byl kvitován občanstvem neobyčejně sympaticky.
Bystřičtí plachtaři využívali i možnosti létání na svahu se startem na Hostýně s přistáním na Slavkovské louce. Jako první vykonal let v délce 20 minut tímto způsobem Jaroslav Hanák.
V přehledu vydaném Olomouckou župou MLL se dočteme, že ku konci roku 1936 má Místní skupina MLL v Bystřici pod Hostýnem 85 členů, 5 členů dorostu, 1 kluzák, 1 hangár.
V roce 1937 absolvoval instruktorský kurs na Rané (okres Louny) Antonín Bátrla.
V roce 1937 nabídl bystřickým plachtařům Karel Vinklar, stolař z Kelče, který už měl zkušenosti se stavbou kluzáků, že jim postaví za nízkou cenu výkonný větroň. Tato nabídka byla přijata. Větroň odvozený z jednoho německého typu byl za pomoci Josefa Švébiše, plachtaře z Kelče a bystřických plachtařů a modelářů na jaře roku 1938 dokončen. Zalétávání větroně Polydor se neobešlo bez potíží. Chyběli zkušení plachtaří Himler a Holec, kteří odešli na vojnu. Překvapila vysoká klouzavost, objevily se i konstrukční nedostatky. Konečný úspěšný zalétávací a předváděcí let v trvání 45 minut uskutečnil při plachtařském kursu na Uhřínově (okres Přerov) v červenci 1938 kelečský plachtař Ferdinand Rolins. Na úpravách letounu se ale pokračovalo až do konce roku 1938. V tomto kurse, organizovaném Olomouckou župou MLL a vedeném Janem Hrbkem a Josefem Svébišem, který trval 3 týdny (2 týdny na Uhřínově a 1 týden v Olomouci) získal kvalifikaci instruktora bystřický plachtař Jaroslav Hanák.
V roce 1937 má Místní skupina MLL v Bystřici pod Hostýnem již 91 členů, 10 členů dorostu, 1 kluzák a 1 hangár.
Podle zprávy o činnosti za rok 1938 cvičilo v tomto roce v Místní skupina MLL v Bystřici pod Hostýnem 21 plachtařů-členů. Skupina měla jeden kluzák typ Přerov /Skřivan/ a jeden větroň typ Beskyd /Polydor/, a jeden hangár rozměrů 16 x 8 x 2,5 metrů. Pod zprávou jsou podepsáni Evžen Halamásek a předseda ing. Matuška.
--------- Prezident Beneš kapituloval před nacisty 30.9.1938 ----------
Kluzák musel slétnout z Hostýna dolů do Bystřice, protože v noclehárně byli přechodně ubytováváni uprchlíci ze zabraného území.
V Bystřici zůstaly obě letadla v hangáru. Tabule s názvem aeroklubu byla sňata a nahrazena tabulí s názvem stavební firmy ing. Matušky. Hangár byl používán ke skladování stavebního materiálu, kterým byly oba kluzáky zarovnány. Tím zřejmě ušly nevítané pozornosti a vydržely tam až do konce války v květnu 1945. Do skladu zatékalo, což technickému stavu kluzáků určitě neprospělo.
.
.
.
.
.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
Po odchodu okupantů se A. Bátrla pokusil letouny opravit, s kluzákem bylo údajně provedeno několik startů, s větroněm se nedalo létat vůbec. Z bezpečnostních důvodů byly oba vyřazeny z provozu.
Hned v prvních dnech míru se vydali bystřičtí letečtí nadšenci na kolech na průzkumnou cestu do míst, kde prováděla Luftwaffe plachtařský výcvik. Dojeli až do Šternberka, kde byly dílny na opravu kluzáků. Na zpáteční cestě se stavili v Olomouci. Tam jim byl přislíben materiál nutný k opravám a provozu kluzáků. Skutečně také později dostali gumová lana. V Přerově se dověděli, že Němci zanechali, hlavně pod tribunami na stadionu u sokolovny, v rozmontovaném stavu desítky kluzáků. S Přerovskými plachtaři se dohodli, že dostanou dva kluzáky Schulgleiter SG 38 a jeden větroň Grunau Baby IIb. Skupinka bývalých i budoucích plachtařů pod vedením Františka Holce si vypůjčila v továrně Thonet nákladní automobil a na něm si je z Přerova přivezla. Podle vyprávění Holce měla zpáteční cesta dramatický průběh.
Patrně ještě v květnu 1945 se v Bystřici sešel přípravný výbor Aeroklubu RČS. (Při reorganizací v únoru 1946 byly zřízeny zemské organizace, pro území Moravy a Slezska to byl Moravsko-slezský zemský aeroklub MSZAK, používaná zkratka Zemsak). Předsedou aeroklubu ustaveného k 1.7.1945 se stal ing. Matuška, stavitel, jednatelem E. Krčmař, npor. letectva v záloze, podnikatel-knihtiskař, pokladníkem Masařík, vedoucím technikem A. Bátrla.
Už v červnu 1945 byl zahájen letecký výcvik. V prvních dnech byly zájemců o létání desítky, postupně jejich počet rychle klesal. Starty se prováděly znovu jako před válkou gumovým lanem. Letišti byly svahovité terény v okolí města - např. kopec Bartovec, kde byly ještě zákopy po Němcích, jižní svah kopce Chlum a svah nad Chomýží, dále tzv. Slavkovská louka pod Hostýnem, vhodná pro využití stoupavých proudů nad Hostýnem, plocha Kozinec pod Kelčským Javorníkem (pro provoz zde býval kluzák Schulgleiter SG 38 38 uložen v hasičské zbrojnici ve Chvalčově Lhotě), plocha pod severním svahem Kelčského Javorníku a konečně Zábřeh na východní straně města, nyní sídliště. Stávalo se, že vzhledem ke změně směru větru byli plachtaři nuceni změnit letiště i během jednoho dne.
Snahou bystřických plachtařů bylo, získat nějakou plochu vhodnou ke zřízení letiště do trvalého nájmu. Jednání byla dlouho bezvýsledná‚ sedláci se zdráhali poskytnout pozemky pro tento účel. Nakonec velkostatkář Pokorný, majitel statku Chlum, pronajal aeroklubu pozemek o rozloze asi 70 m x 700 m, i když za vysoké nájemné a povolil i postavení hangáru. Prvním hangárem byla lehká konstrukce italského sanitního stanu, který zůstal v bystřickém zámku po odchodu německých okupantů. Nutné bylo sehnat peníze na obití kostry stanu a zakoupení lepenky na střechu. Proto byla uspořádána sbírka mezi občany Bystřice, do které se zapojili všichni členové aeroklubu. Výsledek sbírky, do které přispělo vedení města, podniky Thonet a Impregna a další firmy, byl překvapivě vysoký.
V květnu 1946 na svahu Kozinci u Chvalčova začali létat plachtaři od ČNA odbočka Holešov.
Peníze stačily na dokončení stavby hangáru čís. 1 a postavení hangáru č. 2 stavební firmou předsedy aeroklubu ing. Matušky. Za pomoci továrny Thonet byla zřízena malá opravářská dílna a část budovy hangáru mohla být používána jako ubytovna. Důležitou událostí, která zásadně přispěla k podstatnému zvýšení efektivity výcviku bylo přidělení kořistního navijáku.
Letecký den pořádaný v aeroklubem v září 1946, koncipovaný jako ukázky plachtění, se pro špatné počasí nevydařil. Provizorním letištěm pro tuto akci bylo pokosené jeteliště asi 300 m od trati mezi Bilavskem a Hlinskem. Přistály zde dva cvičné letouny ČNA odbočka Valašský Meziříčí, vyhlídkové lety se prováděly s dvousedadlovým DFS Kranichem (starty na navijáku), program zpestřil předválečný letec bystřický rodák mjr. Ludvík Šrom předváděním akrobatických obratů s vojenským letounem Piper L-4H od Cvičné letky 3 z Brna.
Hangár, vlastnictví navijáku a vhodný plachtařský terén umožnily iniciativním bystřickým plachtařům založení plachtařského střediska Krajová plachtařská škola Halamáskova, pojmenovaného po rodáku z Chvalčovy Lhoty, pilotu stihači Evženu Halamáskovi. Na jejím vzniku se podílely ČNA odbočka Holešov, Přerov a Napajedla, později se přidaly odbočky Kroměříž, Prostějov, Kelč a Nový Hrozenkov. Přípravná schůze se konala dne 16.3.1947, ustavující 12.4.1947 v Bystřici pod Hostýnem. V Přerově se otázka zřízení plachtařského střediska v Bystřici projednávala na valné hromadě aeroklubu 12.1.1947. Přerovskému aeroklubu byla nabídnuta dvě místa ve výboru, místopředsedy a člena výboru. Na tyto funkce byli delegováni a na ustavující schůzi zvoleni Stanislav a Bedřich Dostálovi, vkladem byla jedna Grunau Baby II. Vedoucím školy se stal Antonín Bátrla, jednatelem Masařík a hlavním instruktorem Jaroslav Hanák, který byl instruktorem v Bystřici už od července 1946. Později v roce 1949 byl dosazen Aeroklubem RČS na krátkou dobu jako vedoucí Rund, kterého vystřídal Kliment Bilík. V posledním roce existence školy vykonával funkci vedoucího Jaroslav Hanák. Výcvik byl zahájen v květnu 1947. Žáci měli ubytování i stravování přímo na letišti za 30 až 35 Kč denně. Školní jídelna byla ve statku. Prováděl se výcvik všech tří stupňů A, B, C. Ročně prošlo školou kolem 150 žáků.
K létání na Chlumu se přecházelo postupně, ještě v květnu 1947 jsou zaznamenány starty na gumu na Kozinci. Ale právě v tomto měsíci bylo letiště kompletně připraveno k provozu. Aeroklubu byl přidělen naviják Stratílek, v následujícím roce přišel, mezi jinými i první dvoumístný DFS Kranich II (Jeřáb), tím efektivita výcviku podstatně stoupla. V roce 1947 létali na Chlumu i plachtaři z Přerova s větroni DFS Olympie a Grunau Baby, některé z nich měly ještě německé znaky jen přetřené barvou. Občas je sem přivezl svým autem J. Mádr. Plachtaři z Nového Hrozenkova se ukázali se svým Jeřábem OK-9234.
Velkou událostí pro Bystřici a okolí byl letecký den, pořádaný aeroklubem 17.8.1947. tentokrát už na letišti pod Chlumem s hangárem. Na úvod byly předvedeny ukázky plachtařského výcviku včetně startu dvoumístného větroně DFS Kranich II, zapůjčeného z Olomouce. Dále vystoupila se svou akrobatickou sestavou Božena Krajčová s letounem Zlín Z 281 a válečný letec škpt. Liškutin s letounem C-4 od Cvičné letky 3 z Brna. Opět předvedl vojenský letec mjr. Ludvík Šrom letoun Piper L-4H, údajně s ním provedl i přemet. Závěr leteckého dne patřil čtveřici S-89 od 3. letecké divize v Brně, která se představila průlety se změnami sestavy. Vyhlídkové lety prováděl pilot Oldřich Majdloch s Piper L-4H. Video.
Výroční valná hromada, která se konala 8.2.1948 a měla slavnostní ráz. Věnována byla dvacátému výročí založení aeroklubu. Zúčastnili se jí zástupci ČNA odboček z Valašského Meziříčí, Holešova, Napajedel a Přerova. Předseda ing. Matuška předal diplomy M. Slovákovi a továrníku Oldřichu Slezákovi za jejich podíl při založení a při podpoře aeroklubu.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
Pracovní konference školy která se konala 28.2.1948 naplánovala činnost na celý rok, stanovila termíny kursů a řešila další organizační a technické otázky.
Zdá se, že politické změny po únoru 1948 neměly, ve srovnání např. se sousedním Přerovem, velký vliv na poměry v aeroklubu. Akční výbor aeroklubu byl ovšem ustaven, jeho předsedou byl jmenován František Holec. V tomto roce se začalo s plachtěním až od konce května. Do té doby platil zákaz létání, což bylo opatření, které mělo znesnadnit možnost úletu na Západ. Přesto se podařilo vycvičit více plachtařů do stupně A a B, a osm plachtařů do stupně C a začalo se splněním podmínek D. V provozu byly tři větroně a dva kluzáky.
V tomto roce se také začal o školu zajímat Hlavní inspektorát branné výchovy MNO. Do Bystřice přiletěla delegace vedená škpt. Kůrkou a byla uzavřena dohoda, podle které byli do školy přidělováni žáci nejprve do elementárního později i do pokračovacího výcviku. Každému žáku přispívalo MNO m.j. na stravu 15 Kč denně. V době prázdnin to byli hlavně studenti. Pravděpodobně to byli budoucí frekventanti vojenských škol nebo se s nimi počítalo jako se záložními vojenskými piloty. Dodány byly další větroně včetně dvousedadlových DFS Kranich II což znamenalo značné zvýšení kvality výcviku.
Jednou z výhod letiště Chlum bylo, že horský terén v okolí letiště (Hostýn, Kelčský Javorník) umožňoval létání na svahu a k dosažení potřebné výšky stačil start na navijáku. Této výhody využil ostatně přerovský plachtař Láďa Dvořáček už v roce 1946, kdy nalétal pětihodinovku na svahu Hostýna. Mimo už zmíněných Přerovanů dojížděli na Chlum plachtaři ze Zlína, Holešova, Napajedel a Kroměříže a stávalo se, že bylo ve vzduchu až 16 větroňů. Plachtaři-instruktoři si podle vyprávění Jaroslava Hanáka vyzkoušeli i létání v noci. Před setměním se dali aerovlekem vytáhnout do výšky 600 metrů a pak trpělivě kroužili se svými Z 24 Krajánky za sebou po dohodnutém okruhu až dvě hodiny. Odhad na přistání jim ulehčila světlomety automobilů osvětlená vrata hangáru.
Normálně se začínalo s letovým provozem v polovině dubna a běžně se dařilo uskutečnit kolem 10 letových dnů v měsíci. Podmínky pro získání odznaku stříbrné C začali bystřičtí plachtaři plnit od roku 1948, mezi prvními to byli Hanák, Holec, Bátrla, Vybíral. Je nutno připomenout, že v té době neměl aeroklub možnost po přeletu přepravit letoun zpět do Bystřice a převoz bylo nutno zaplatit z vlastní kapsy.
Nehoda letounu Z 24 Krajánek OK-8510, pilot Vladimír Bryol. Pilot směřoval na přistání na letiště Chlum, nad místem zvaným Hrad, kota 565 m n. m. měl už malou výšku a narazil křídlem na kmen stromu, který vyčníval nad ostatní porost. Letoun spadl bokem mezi stromy, pilot zůstal v kabině. Havárii zpozorovali plachtaři na letišti a vydali se v čele s Stanislavem Vybíralem na místo nehody. Pilota vyprostili, měl jen malé zranění na obličeji. Letoun byl ale zničený. Tato nehoda je dokumentována snímkem.
K další havárii došlo přímo na letišti. Aeroklub koupil větroň Jeřáb OK-9240. Na Chlum ho z Chocně přeletěl olomoucký plachtař Chvátal. Zalétávat ho měl pilot Zdeněk Zbořil z Přerova. Pilot při startu navijákem nechal vysunuté plné klapky, takže byl vytažen do výšky jen asi 100 metrů. Po vypnutí se rozhodl přistát zpátky na letišti, udělal tedy zatáčku o 180 stupňů, ale na letiště mu to nevyšlo a vletěl mezi stromy. Letoun byl vážně poškozen.
Letoun Z 24 Krajánek OK-8238, na letišti Chlum. Patrně při tvrdém přistání na příď došlo k uražení kabiny a letoun se překlopil na záda. Letoun byl opraven a létal dál. Nehoda je dokumentována snímkem.
Druhou nehodu je nutno připsat na účet přerovských plachtařů. V roce 1950 došlo při přistání přerovské DFS Olympie patrně i vlivem stranového větru k překocení na bok a destrukci křídla.
Rokem 1949 přešla škola do pravomoci Aeroklubu RČS . Změnil se.i název na Plachtařské středisko ARČS. Středisku byl přidělen vlečný letoun, kořistní Fw 44 Stieglitz, který pilotoval vedoucí střediska Kliment Bilík, později druhý placený instruktor Václavík. Koncem roku byl K. Bilík propuštěn a vedením byl pověřen Jaroslav Hanák. A. Bátrla odešel pro neshody s vedením pro způsob vedení výcviku.
Na Chlumu se občas objevil i vlečný letoun Morane MS.230, s kterým pilot Kočíř vozil nad Hostýn plachtaře z Otrokovic. Krátkou dobu zde létal i Po-2 Kukuruznik vypůjčený z letiště Životice (okres Karviná).
Od roku 1950 docházelo postupně k velkým změnám v organizačním uspořádání ve sportovním létání v celostátním měřítku. Snahou v té době bylo, přičlenit aerokluby hlavně k podnikům. V roce 1950 měl bystřický aeroklub název Aeroklub průmyslových závodů Bystřice pod Hostýnem. Zapojil se do budovatelské soutěže vyhlášené ARČS a podle hodnocení uveřejněného v Letectví v září 1950 se umístil na 48. místě z celkového počtu 152 aeroklubů.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
Středisko bylo zrušeno koncem roku 1950, placení instruktoři odešli na jiná působiště, např. Hanák do střediska Hůrka u Nového Jičína. Někteří plachtaři chodili z Bystřice létat do Holešova už v roce 1950.
V roce 1950 byl zrušen Aeroklub RČS.
Na podzim roku 1951 byl ustaven Čs. svaz lidového letectví, v zápětí v prosinci 1951 přejmenovaný na Dobrovolný svaz lidového letectví - Doslet, jehož činnost skončila v prosinci 1952 a aerokluby byly včleněny do celostátní branné organizace, Svazu pro spolupráci s armádou - Svazarm.
V létání na Chlumu pokračoval aeroklub ještě dva další roky po zrušení plachtařského střediska. Poslední zaznamenaný letový den aeroklubu nese datum 29.9.1952.
Poté přešla většina bystřických plachtařů do Aeroklubu Holešov, kde v té době končila výstavba letiště, považovaného za perspektivní.
K jediné havárie bystřického plachtaře s tragickým koncem došlo už po skončení provozu na letišti Chlum. Pilot Tomeček odstartoval z Holešova na traťový let s větroněm VT-125 Šohaj. Zahynul při pokusu o nouzové přistání do svahovitého terénu poblíž Valašské Polanky. Na místo tragedie se dostavili náčelník letiště Zbořil a Stanislav Vybíral.