Vírníky

Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Vírníky, gyroplány a gyroglidery v Česku

13.10.2020

Firma Baťa koupila jako první v ČSR vírník - autogyru Avro 671 (Cierva) C.30A OK-ATS (v. č. 739), kterou předváděl na propagačních letech pilot Brtník (od 2.10.1934 do 21.8.1937). Byl používán též pro přepravu podnikové pošty.

, , , ve Kbelích , , , , , , .

Stroj Cierva C-30A (v.č. 744 G-ACXV) objednalo a zakoupilo MNO na základě objednávky čj.27.239-V/3.odd 1934, ze dne 25.8.1934, vyřizovaná byla firmou A.T.Klement, Fochova 22, čp.396, PRAHA XII. Objednávka zněla na "1 kompletní létadlo rotorové systém autogiro de la Cierva modelu C 30 s motorem Genet Major o 135 ks za 160.625,- Kč". Letový certifikát byl vydán 10.1.1935, majitel MNO, uživatel MNO Letňany. V Československu dostal přeletovou imatrikulaci OK-IEA. Stroj přelétl z Anglie mjr. Benesch (VTLÚ). Letové osvědčení dostal 10.10.1935.

16.5.1935 četař Taiber předvedl C.30A "S8" na leteckém dni v Hradci Králové.

V červnu 1935 se s ním zkoušela spolupráce s dělostřelci na letišti v Borku..

6.6.1935 pilot škpt. Karel Brázda havaroval C.30A "S8" v Letňanech. , .

7.6.1936 C.30A "S8" na leteckém dni ve Kbelích.

, .

11.6.1936 C.30A "S8" na leteckém dni v Hradci Králové.

a zcela vzadu vírník .

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

Od roku 1956 pracoval na konstrukci vírníku známý letecký nadšenec E. Steiner z Rudy na Moravě. (KV 19/56)

KV 2/64

V roce 1964 vznikla skupinka nadšenců z řad zaměstnanců leteckého podniku Moravan v Otrokovicích. Díky oddělení pracující na vrtulnících XZ-35 a XZ-135 zde bylo bezesporu dobré teoretické i výrobní zázemí. Vznikl tak motorový dvoumístný vírník DX-3, který se v roce 1965 zkoušel, ovšem nikdy nevzlétl.

L+K 25/65 Po dvou bezmotorových vírnících v roce 1966 představil E. Steiner na stránkách časopisu ještě nedokončený motorový stroj, nicméně není známo, že by létal.

, L+K 1/66

Zkušenosti právě získávali na bezmotorových vírnících, většinou tažených auty. Bylo vypracováno několik návrhů včetně návrhu s tlačnou vrtulí za posádkou, avšak v té době z bezpečnostních důvodů bylo od tohoto progresivního provedení upuštěno a motor Walter Mikron III. o 47 kW při 2650 ot/min byl namontován před posádku. Vznikla tak DX-3. Zkoušky probíhaly od 14.6.1965 do konce července. Uskutečnilo se 36 startů. Ukázalo se jako nevyhovující rotorový list (z vrtulníku HC-102), který svým profilem i přes různé úhly natáčení nevytvářel potřebný vztlak.

Ve druhé polovině 60 let k nám pronikalo stále více informací o rostoucí oblibě vírníků Igora Bensena v USA.

Velmi důležitým momentem bylo získání dokumentace B-8, která obsahovala i výkresy na rotorovou hlavu a listy. Nelze vyloučit, že pozitivní vliv zde sehrála skutečnost, že Igor Bensen žil s rodiči v mládí řadu let v Praze. Členové moravské skupiny Kunovský, Drdla a Netopil pak v následujícím roce v časopise Letectví + kosmonautika publikovali sérii článků o aerodynamice a pilotáži vírníků. Tento seriál bezesporu významně přispěl k popularizaci vírníků u nás.

, , , , , , , , , , , , , . L+K 1-14/66

Po celé zemi začaly vznikat amatérské konstrukce vírníků, nutno však poznamenat, že jen málo z nich bylo opravdu letuschopných.

, . L+K 1,2/67

První vzlet 19.3.1967 bezmotorového vírníku DX-3-P v Kunovicích. L+K 10/67 Československý filmový týdeník 1967

V roce 1967 byl v Brně založen Rotorklub, jinak též odborná skupina pro využití vírníků při ČsVTS, sdružující zájemce o vírníky z celé republiky. U jeho zrodu stáli J. Šimek, P. Polák, J. Slad, F. Matoušek, L. Dvořák, V. Lukáš, V. Školný, R. Caithaml, J. Kunovský a další.

Jednomístný a dvoumístný vírník .

V létě 1967 bezmotorový vírník J. Šimka a P. Poláka po nehodě na letišti Brno-Tuřany , .

J. Kunovský přeložil letovou příručku fy Bensen, která byla k dispozici zájemcům na 2. sjezdu Rotorklubu v říjnu 1967. Na tomto setkání nestor amatérů, Ludvík Kratochvíl, zalétl 15.10.1967 novou konstrukci EX Zlín - KD J. Kunovského a Drdly.

, L+K 24/67

V Brně byly připraveny dva bezmotorové vírníky F. Matouška z Boskovic a J. Šimka a P. Poláka z Brna. Ten poprvé vzlétl na letišti v Brně-Tuřanech ve vleku za automobilem 24.9.1967. Konstrukčně vycházel z B-8, trup byl ovšem z běžného ocelového jeklu 45 x 45 mm, když originální duralový 2" x 2" zde byl zcela nedosažitelný.

L+K 4/68

Na brněnské vojenské akademii skupina studentů letecké katedry J. Hron, J. Valný, J. Puk a P. Stolárik navrhla a postavila pod vedením ing. R. Caithamla motorový vírník XA-66 Aeron OK-80, poháněný motorem Walter Mikron III. Zalétnut byl pilotem J. Skorkou v roce 1968.

Mezi nejlépe zpracované a létající vírníky té doby patříl typ pana Eichlera z Kolína. Díky profesionální dokumentaci byl postaven v dalších exemplářích řadou dalších amatérů, např. Kratochvílou z Hranice na Moravě, J. Zimákem z Kostelce, ...

, , L+K 6/68

Skupina Drdly a Kunovského vyvinula z prototypu EX-ZLIN typ KD-67 Ideal, vhodný k tovární i amatérské výrobě.

Projekt motorového vírníku vznikl na vysoké škole dopravní v Žilině. Tři konstruktéři pod vedením Pavla Klimenta vyvinuli vírník Vážka. Dne 12.4.1968 ing. Rudolf Duchoň na letišti v Piešťanech ho zalétal. Video. Video.

Většina tehdejších vírníků používala dřevěné rotorové listy vycházející z Bensenovy dokumentace. Protože řada amatérských stavitelů se navíc na svém vírníku učila létat, je nasnadě, že hodně pokusů skončilo poškozením přinejmenším rotoru. V Brně, po zrušení obou vírníků, P. Polák, jediný člen s pilotní kvalifikací, a J. Šimek postavili první dvoumístný rotorový kluzák, s nímž se úspěšně létalo na civilním letišti v Brně Tuřanech v roce 1968. Tento stroj v roce 1969 J. Šimek opatřil motorem Walter Mikron III a plováky. Po neúspěšných zkouškách na Starém rybníku u Pohořelic, se plováky nahradily původními kolečky a dál se pokračovalo se vzlety na nedalekém strništi. Po zatáčce po větru v malé výšce došlo k tvrdšímu přistání bez újmy na zdraví, nicméně při němž byl stroj značně poškozen.

, L+K 8/68, L+K 10/68, , L+K 13/68, L+K 14/68, L+K 15/68

Léto 1968 a vírník, z kterého vznikla dvojsedadlovka, se kterou se létalo v listopadu 1968 v Brně-Tuřanech.

---------- Okupace 21.8.1968 ----------

V roce 1969 byl založen vírníkový odbor Aeroklubu ČSR a vírníkáři se sdružovali ve vírníkových sekcích místních aeroklubů. Předsedou vírníkového odboru AČSR se stal Ing. R. Cajthaml z brněnské VAAZ, tajemníkem Ing. V. Vala. Pro vybavení těchto sekcí a výcvik prvních instruktorů byla výrobním družstvem v Kroměříži vyrobena 10 kusová série vírníku KD-67 Ideal. V Kunovicích byl uspořádán první týdení kurz instruktorů, který byl předčasně ukončen poté, když nebylo pro poškození všech strojů již na čem létat... Důvodem byla špatná metodika výcviku a nevhodně citlivé řízení vírníku. Z brněnských členů Rotorklubu tak vznikl vírníkový odbor při JMAK na Černovickém letišti, který v r. 1969 provozoval KD-67 výrobního čísla 03 na letišti v Tuřanech, kde na něm prodělal výcvik i autor tohoto článku.

V roce 1969 Šimek instaloval motor Wakter Micron III a plováky V. Lukáše. V létě 1969 se opět pokoušel o vzlet na rybníku Starý jižně Pohořelic , , , .

L+K 4/69, L+K 18/69,

, Jaroslav Šimek v roce 1970 postavil zcela nový motorový vírník, se kterým se již naučil bezpečně létat.

Skupina stojící u zrodu XA-66 po ukončení studia založila 1.1.1970 na letišti v Kunovicích hospodářské zařízení ÚV Svazarmu Aerotechniku Kunovice, které se mělo zabývat vývojem a výrobou vírníků. Ing. Stolárik s kolegy navrhl stavebnicovou konstrukci A-70, která v podobě dvoumístné (tandem) úspěšně létala.

, , L+K 3/70

L+K 22/70

V témže roce byl A-70 vystaven na brněnském strojírenském veletrhu a předváděn činovníkům spolu s motorovým vírníkem J. Šimka na letišti v Brně Tuřanech.

Nicméně, krátce na to tragická nehoda A-70 20.9.1970 v Kunovicích a nástup normalizačního období znamenal definitivní konec profesionálního snažení v oblasti vírníků u nás.

Pro tehdejší režim byly záležitosti amatérské stavby letadel a vírníků, soukromého vlastnictví a volného létání zcela nepřijatelné a tak v rámci normalizace Aeroklubu Svazarmu byl vírníkový odbor po roce 1971 v tichosti zrušen.

L+K 3/71

, L+K 18/71

Dál již létaly - nelegálně - pouze amatérské konstrukce, např. V. Linharta z Uničova .....

V Brně J. Šimek v roce 1972 z vírníku demontoval motor a k radosti přátel jej provozoval, kuriozně s horním řízením, jako dvoumístný kluzák.

V roce 1973 dokončil svůj dvoumístný rotorový kluzák P. Dobiáš, a další létání na vojenské záložní ploše v Jamolicích již probíhala s tímto strojem. Během let se takto naučilo létat na vírníku řada nadšenců, kteří vesměs neměli možnost létat ve Svazarmu, bez jediného incidentu. Byli to např. J. Paseka, B. Peloušek, J. Janča, J. Šindelář, C. Švásta, A. Bleha, L. Gášek, V. Lukáš, A. Vališ, M. Bušina a mnoho dalších.

Při dodržení několika triviálních zásad, k nimž však vedla trnitá cesta pokusů a omylů, bylo létání relativně snadné a bezpečné. V roce 1974 J. Šimek svůj vírník opět motorizoval a takto se v Brně létalo až do roku 1978. Během této doby měl J. Šimek se svým vírníkem ještě dvě nehody, při nichž byl zničen rotor, nicméně nikdy nedošlo ke zranění.

Až 10.9.1978 došlo za letu na letišti v Brně Medlánkách, k únavovému lomu řídící páky a J. Šimek tragicky zahynul. , , , , , .

Po této tragédii P. Dobiáš předal svůj rotorový kluzák do Kbelského muzea, čímž patrně definitivně skončil provoz amatérských vírníků na našem nebi.

S vírníky souvisí ještě jedna epizoda. 27.10.1977 byl ing. V. Valou, bývalým tajemníkem vírníkového odboru, proveden nezdařený přelet hranice s Rakouskem. Se zapomenutým vírníkem KD-67, který opatřil předválečným motorem Walter Mikron II a vlastnoručně zhotovenou vrtulí, odstartoval za úsvitu na rozestavěné dálnici do Bratislavy. V mlze však ztratil orientaci a přistál zpět na našem území, kde byl zadržen hlídkou PS. Ve vykonstruovaném soudním procesu bylo spolu s V. Valou, odsouzeno mnoho nevinných lidí. Pohnutky, které vedly V. Valu k útěku do zahraničí byly ovšem zcela jiné, než jak se dnes píše u jeho vírníku, nešťastně vystaveném v Praze jako "pomník" antikomunistického odboje. Dnes V. Vala žije v USA, kam odcestoval po propuštění z výkonu trestu ještě před (!) listopadovou revolucí..

L+K 12/82

---------- Převrat 17.11.1989 ----------

V roce 1994, po 17 letech uskladnění vírníka P. Dobiáše v depozitáři muzea, jej autor dal opět do letuschopného stavu. Od r 1995 až dodnes je vírník důstojně vystaven v expozici muzea v Praze-Kbelích .

Po převratu v roce 1989 došlo i v létání k významným změnám. Legalizoval se provoz ultralehkých letadel pod hlavičkou Leteckou amatérskou asociaci ČR. Je přirozené, že mezi stovkami registrovaných UL strojů se koncem 90 let objevil i vírník. Neodpovídal však definici UL a nemohl tedy legálně létat.

Vírník v roce 1992 v průběhu Masaryk Cross Country. (L+K 13/92)

V roce 1998 speciální měření gyroplánu v aerodynamickém tunelu, uskutečněné v rámci výzkumného programu katedry letadel glasgowské university. (Pilot 12/98)

V roce 1998 vírník skupiny kolem Rostislava Bauera a Ing. Ericha Deutsche. , (L+K 23/98)

2.6.1998 se na Leteckém ústavu fakulty strojní VUT Brno konala v rámci programu PHARE TEMPUS, přednáška ing. Antonína Pištěka o aerodynamice vírníku. (Pilot 12/98)

Deutsch Erich Ing., Bauer Rostislav, Deutsch Dalibor Ing. - Gyroplán a gyroglider-vírník. (Pilot 12/98, 1,2/99)

V srpnu 1999 na letišti v Dobřanech uskutečnil Josef T. Dusek ze Sydney zkoušel svůj vírník s mnohalistým rotorem. Letuschopnost stroje je diskutabilní. (L+K 25-26/99)

Dne 21.1.2000 několik majitelů v zahraničí koupených vírníků iniciovalo vznik Svazu vírníkového létání při LAA a po zpracování metodiky výcviku a předpisu letové způsobilosti 4.7.2000 LAA získala pověření ÚCL spravovat i tuto kategorii. Mezi iniciátory patřili R. Bauer, Ing. Deutsch, ing. Fiala, F. Martínek a další. (L+K 1, 6, 16/00)

15.7.2000 na letišti v Hradčanech slet vírníků. (L+K 15-16/2000) Tehdy u nás byly tyto vírníky: ROTARY AIR FORCE 2000 OK-FWA-01, Soma Aviation, Air Command Commander Elite 582 a exotický WindRyder. (? OK-HWA-07) Na Slovensku (Vajnory) parkoval jeden Magni M-18. V konkurenci UL a MZK však vírníky, celkem logicky, nezaznamenávaly takovou popularitu, jaké se těšily v 60. a 70. letech (tedy v dobách před UL).

V roce 2004 došlo k nehodám vírníků. Při zkušebním letu vírníku došlo k vysazení motoru. Při vynuceném přistání byl vírník poškozen. Majitel dalšího vírníku při motorové zkoušce si ho nechal ujet. Vírník narazil do stříšky označení letiště a převrátil se. (Pilot 1/05)

V roce 2004 byl pro nedostatek letuschopných vírníků a peněz Svaz vírníkového létání zrušen a nahrazen pouze zájmovou skupinou příznivců vírníkového létání v rámci Svazu UL. Během tohoto začlenění se později podařilo zahájit a stabilizovat nejen vývoj práce na vlastních konstrukcích ale i vyškolit nové instruktory a piloty.

Ve Friedrichshafenu v roce 2005 byly zastoupeny vírníky několika výrobci. Jeden z nich byl firmy Proair produkující vírníky označený SKYWALK GL-165 s registrací OK-KWA 01. Jsou dodávány v jednomístné či dvoumístné verzi. Náleží do kategorie ULL. Nejvyšší povolenou rychlost kolem 200 km/h zajišťuje tlačná vrtulová jednotka s motorem o výkonu 165 HP. Doporučené cestovní rychlosti se nacházejí v rozmezí 100 až 150 km/h.

Foto ze Zábřehu u Hlučína kde parta z VTUPV pomáhala Mirkovi Řehákovi smontovat vírník .

Začátkem července 2006 se v Milovicích uskutečnil první kurz instruktorů vírníkového létání. Instruktoři byli Rostislav Bauer a Václav Fiala. Nový instruktoři Lubomír Votrubec z Líní, Pavel Beran z Plas a Václav Matoušek z Letňan. V současnosti u nás létají vírníky RAF 2000, Bauer Avion Gyrotrainer BAD 12 v Líních, Magni Gyro ve Zlíně a jednomístné Magni Gyro Spartan v Benešově a v Milovicích. (Pilot 8/06)

Opětovné vytvoření fungujícího Svazu vírníků, který byl založen 12.12.2006. 5 vírníků, 4 instruktoři a 16 pilotů. Začlenění do motorové sekce bude provedeno k novému roku. Do té doby se uskuteční valná hromada. (Pilot 2/07)

01.09.2007 letová ukázka vírníku Bauer Avion BAD-12 Gyrotrainer OK-HWA 03 při Mezinárodním leteckém dni 2007 v Chebu. Foto Pavel Čáslavský.

Letiště Mladá Boleslav. Dobový letecký den 21.6.2008. Vírník Magni Gyro M-18 OK-IWA 01 , OK-NWX 01 a německý MT-03 D-MSAE 01 .

Pilot vírníku a vrtulníku Josef Mladý v pořadu Všechnopárty 30.10.2007 pracoval na vírníku neobvyklé konstrukce FA 007. Zalétávání na letišti v Roudnici nad Labem v létě 2008.

Magni Gyro M-18 OK-IWA 01 dne 30.8.2008 na letišti Benešov.

Air Command Commander Elite OK-NWA 04 s motorem Subaru EA81 od roku 2008 létá v Milovicích. Youtube.com Foto Ivan Dvořák.

Bauer Avion BAD-12 Gyrotrainer OK-HWA 03 v květnu 2009 na letišti v Plasích.

Na AeroExpo Europe / Prague v Pražském veletržním areálu v Letňanech byl předveden vírník Celier Xenon OK-NWA 05. L+K 6/09

Na jaře 2011 se v Milovicích objevil vírník Autogyro GmbH Calidus. Pilot LAA ČR 2/12

Od roku 2011 se vírníkům věnuje společnost Nirvana Systems s.r.o. Založila školu FlyWay s. r. o. ve Vyškově a později v Prostějově. Od roku 2013 kompletace stavebnic firmy Autogyro GmbH.

28.-29.4.2012 na letiště v Plasích Den ve vzduchu s předvedením BAD-12 Gyrotrainer OK-HWA 07 .