Vírníky, gyroplány a gyroglidery v Česku
27.08.2009
Firma Baťa koupila jako první v ČSR vírník - autogyru
Avro
671 (Cierva) C.30A OK-ATS (v. č. 739), kterou
předváděl na propagačních letech pilot Brtník (od 2.10.1934 do 21.8.1937).
Byl požíván též pro přepravu podnikové pošty. S ním havaroval pilot škpt.
Karel Brázda. (L+K
1,5/92, Pilot 5/01)
MNO zakoupilo další kus. V leteckém rejstříku byl zaregistrován jako Avro 671 (Cierva) C.30A OK-IEA (od 10.10.1935) (v. č. 744) (ex. G-ACXV).
Vojenský
technický a letecký ústav VTLÚ v Letňanech,
II. odbor
Video z ciziny. (Vzduch je naše moře (16. díl), ČT 2001).
Od roku 1956 pracoval na konstrukci vírníku známý letecký nadšenec E. Steiner z Rudy na Moravě. (KV 19/56)
KV 2/64
V
roce 1964 vznikla skupinka nadšenců z řad zaměstnanců leteckého podniku
Moravan v Otrokovicích. Díky oddělení pracující na vrtulnících XZ-35 a
XZ-135 zde bylo bezesporu dobré
teoretické i výrobní zázemí. Vznikl tak motorový dvoumístný vírník
DX-3, který se v roce 1965 zkoušel, ovšem nikdy nevzlétl.
L+K 25/65 Po dvou bezmotorových vírnících v roce 1966 představil E. Steiner
na stránkách časopisu ještě nedokončený motorový stroj, nicméně není známo, že by létal.
,
L+K 1/66
Zkušenosti právě získávali na bezmotorových vírnících, většinou tažených auty. Bylo vypracováno několik návrhů včetně návrhu s tlačnou vrtulí za posádkou, avšak v té době z bezpečnostních důvodů bylo od tohoto progresivního provedení upuštěno a motor Walter Mikron III. o 65 koních při 2650 ot/min byl namontován před posádku. Vznikla tak DX-3. Zkoušky probíhaly od 14.6.1965 do konce července. Uskutečnilo se 36 startů. Ukázalo se jako nevyhovující rotorový list (z vrtulníku HC-102), který svým profilem i přes různé úhly natáčení nevytvářel potřebný vztlak.
Ve druhé polovině 60 let k nám pronikalo stále více informací o rostoucí oblibě vírníků Igora Bensena v USA.
Velmi důležitým momentem bylo získání dokumentace B-8, která obsahovala i výkresy na rotorovou hlavu a listy. Nelze vyloučit, že pozitivní vliv zde sehrála skutečnost, že Igor Bensen žil s rodiči v mládí řadu let v Praze. Členové moravské skupiny Kunovský, Drdla a Netopil pak v následujícím roce v časopise Letectví + kosmonautika publikovali sérii článků o aerodynamice a pilotáži vírníků. Tento seriál bezesporu významně přispěl k popularizaci vírníků u nás.
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
, 
,
,
.
L+K 1-14/66
Po celé zemi začaly vznikat amatérské konstrukce vírníků, nutno však poznamenat, že jen málo z nich bylo opravdu letuschopných.
,
.
L+K 1,2/67
První vzlet 19.3.1967 bezmotorového vírníku DX-3-P
v Kunovicích.
L+K 10/67
V
roce 1967 byl v Brně založen Rotorklub, jinak též odborná skupina pro využití
vírníků při ČsVTS, sdružující zájemce o vírníky z celé republiky. U
jeho zrodu stáli J. Šimek, P. Polák, J. Slad, F. Matoušek, L. Dvořák, V. Lukáš,
V. Školný, R. Caithaml, J. Kunovský a další.
J. Kunovský přeložil letovou příručku fy Bensen, která byla k dispozici zájemcům na 2. sjezdu Rotorklubu v říjnu 1967. Na tomto setkání nestor amatérů, Ludvík Kratochvíl ze Zábřehu na Moravě, zalétl novou konstrukci EX Zlín - KD J. Kunovského a Drdly.
,
L+K 24/67
V Brně byly připraveny dva bezmotorové vírníky F. Matouška z Boskovic a J. Šimka a P. Poláka z Brna. Ten poprvé vzlétl na letišti v Brně Tuřanech ve vleku za automobilem 24.9.1967. Konstrukčně vycházel z B-8, trup byl ovšem z běžného ocelového jeklu 45x45 mm, když originální duralový 2" x 2" zde byl zcela nedosažitelný.
L+K 4/68
Na
brněnské vojenské akademii skupina studentů letecké katedry J. Hron, J.
Valný, J. Puk a P. Stolárik navrhla a postavila pod vedením ing. R. Caithamla
motorový vírník XA-66 Aeron OK-80, poháněný motorem Walter Mikron III. Zalétnut
byl pilotem J. Skorkou v roce 1968. Mezi nejlépe zpracované a létající vírníky
té doby patříl typ pana Eichlera z Kolína. Díky profesionální dokumentaci
byl postaven v dalších exemplářích řadou dalších amatérů, např.
Kratochvílou z Hranice na Moravě, J. Zimákem z Kostelce, ...
,
,
L+K 6/68
Skupina
Drdly a Kunovského vyvinula z prototypu EX-ZLIN typ KD-67
Ideal, vhodný k
tovární i amatérské výrobě. Další projekt motorového vírníku vznikl
na vysoké škole dopravní v Žilině, kde byl v roce 1968 zalétán. Většina
tehdejších vírníků používala dřevěné rotorové listy vycházející z
Bensenovy dokumentace. Protože řada amatérských stavitelů se navíc na svém
vírníku učila létat, je nasnadě, že hodně pokusů skončilo poškozením přinejmenším
rotoru. V Brně, po zrušení obou vírníků, P. Polák, jediný člen s pilotní
kvalifikací, a J. Šimek postavili první dvoumístný rotorový kluzák, s nímž
se úspěšně létalo na civilním letišti v Brně Tuřanech v roce 1968.
Tento stroj v roce 1969 J. Šimek
opatřil motorem Walter Mikron III a plováky. Po neúspěšných zkouškách na
Starém rybníku u Pohořelic, se plováky nahradily původními kolečky a dál
se pokračovalo se vzlety na nedalekém strništi. Po zatáčce po větru v malé
výšce došlo k tvrdšímu přistání bez újmy na zdraví, nicméně při němž
byl stroj značně poškozen.
,
L+K 8/68, 
L+K 10/68, 
,
L+K 13/68, 
L+K 14/68, 
L+K 15/68
---------- Okupace 21.8.1968 ----------
V
roce 1969 byl založen vírníkový odbor Aeroklubu ČSR a vírníkáři se sdružovali
ve vírníkových sekcích místních aeroklubů. Předsedou vírníkového
odboru AČSR se stal Ing. R. Cajthaml z brněnské VAAZ, tajemníkem Ing. V.
Vala. Pro vybavení těchto sekcí a výcvik prvních instruktorů byla výrobním
družstvem v Kroměříži vyrobena 10 kusová série vírníku
KD-67 Ideal. V Kunovicích byl uspořádán první týdení kurz
instruktorů, který byl předčasně ukončen poté, když nebylo pro poškození
všech strojů již na čem létat... Důvodem byla špatná metodika výcviku a
nevhodně citlivé řízení vírníku. Z brněnských členů Rotorklubu tak
vznikl vírníkový odbor při JMAK na Černovickém letišti, který v r. 1969
provozoval KD-67 výrobního čísla 03 na letišti v Tuřanech, kde na něm
prodělal výcvik i autor tohoto článku.
L+K 4/69, 
L+K 18/69,
Jaroslav
Šimek v roce 1970 postavil zcela nový motorový vírník, se kterým se již
naučil bezpečně létat.
Skupina
stojící u zrodu XA-66 po ukončení studia založila 1. 1. 1970 na letišti v
Kunovicích hospodářské zařízení ÚV Svazarmu
Aerotechniku Kunovice,
které se mělo zabývat vývojem a výrobou vírníků. Ing. Stolárik s kolegy
navrhl stavebnicovou konstrukci A-70,
která v podobě dvoumístné (tandem) úspěšně létala.
,
,
L+K 3/70
L+K 22/70
V témže roce byl A-70 vystaven na brněnském strojírenském veletrhu
a předváděn
činovníkům spolu s motorovým vírníkem J. Šimka na letišti v Brně Tuřanech.
Nicméně, krátce na to tragická nehoda A-70 20.9.1970 v Kunovicích
a nástup normalizačního období znamenal definitivní konec profesionálního
snažení v oblasti vírníků u nás.
Pro tehdejší režim byly záležitosti amatérské stavby letadel a vírníků,
soukromého vlastnictví a volného létání
zcela nepřijatelné a tak v rámci normalizace Aeroklubu Svazarmu byl vírníkový
odbor po r. 1971 v tichosti zrušen.
L+K 3/71
,
L+K 18/71
Dál
již létaly - nelegálně - pouze amatérské konstrukce, např. V. Linharta z
Uničova .....
V
Brně J. Šimek v roce 1972 z vírníku demontoval motor a k radosti přátel
jej provozoval, kuriozně s horním řízením, jako dvoumístný kluzák.
V
roce 1973 dokončil svůj dvoumístný rotorový kluzák P. Dobiáš, a další
létání na vojenské záložní ploše v Jamolicích již probíhala s tímto
strojem. Během let se takto naučilo létat na vírníku řada nadšenců, kteří
vesměs neměli možnost létat ve Svazarmu, bez jediného incidentu. Byli to
např. J. Paseka, B. Peloušek, J. Janča, J. Šindelář, C. Švásta, A. Bleha,
L. Gášek, V. Lukáš, A. Vališ, M. Bušina,
a mnoho dalších.
Při
dodržení několika triviálních zásad, k nimž však vedla trnitá cesta
pokusů a omylů, bylo létání relativně snadné a bezpečné. V roce 1974 J.
Šimek svůj vírník opět motorizoval a takto se v Brně létalo až do roku
1978. Během této doby měl J. Šimek se svým vírníkem ještě dvě nehody,
při nichž byl zničen rotor, nicméně nikdy nedošlo ke zranění. Až
10.9.1978 došlo za letu na letišti v Brně Medlánkách, k únavovému lomu řídící
páky a J. Šimek tragicky zahynul. Po této tragédii P. Dobiáš předal svůj
rotorový kluzák do Kbelského muzea, čímž patrně definitivně skončil
provoz amatérských vírníků na našem nebi.
S
vírníky souvisí ještě jedna epizoda. 27.10.1977 byl ing. V. Valou, bývalým
tajemníkem vírníkového odboru, proveden nezdařený přelet hranice s
Rakouskem. Se zapomenutým vírníkem KD-67, který opatřil předválečným
motorem Walter Mikron II a vlastnoručně zhotovenou vrtulí, odstartoval za úsvitu
na rozestavěné dálnici do Bratislavy. V mlze však ztratil orientaci a přistál
zpět na našem území, kde byl zadržen hlídkou PS. Ve vykonstruovaném
soudním procesu bylo spolu s V. Valou, odsouzeno mnoho nevinných lidí.
Pohnutky, které vedly V. Valu k útěku do zahraničí byly ovšem zcela jiné,
než jak se dnes píše u jeho vírníku, nešťastně vystaveném v Praze jako
"pomník" antikomunistického odboje. Dnes V. Vala žije v USA, kam
odcestoval po propuštění z výkonu trestu ještě před (!) listopadovou
revolucí..
L+K 12/82
---------- Převrat 17.11.1989 ----------
V
roce 1994, po 17 letech uskladnění vírníka P. Dobiáše v depozitáři
muzea, jej autor dal opět do letuschopného stavu. Od r 1995 až dodnes
je vírník důstojně vystaven v expozici muzea v Praze-Kbelích (viz snímek).
Po převratu v roce 1989 došlo i v létání k významným změnám. Legalizoval se provoz ultralehkých letadel pod hlavičkou Leteckou amatérskou asociaci ČR. Je přirozené, že mezi stovkami registrovaných UL strojů se koncem 90 let objevil i vírník. Neodpovídal však definici UL a nemohl tedy legálně létat.
Vírník v roce 1992 v průběhu Masaryk Cross Country. (L+K
13/92)
V roce 1998 speciální měření gyroplánu v aerodynamickém tunelu, uskutečněné v rámci výzkumného programu katedry letadel glasgowské university. (Pilot 12/98)
V roce 1998 vírník skupiny kolem Rostislava Bauera a Ing. Ericha
Deutsche. (L+K 23/98)
2.6.1998 se na Leteckém ústavu fakulty strojní VUT Brno konala v rámci programu PHARE TEMPUS, přednáška ing. Antonína Pištěka o aerodynamice vírníku. (Pilot 12/98)
Deutsch Erich Ing., Bauer Rostislav, Deutsch Dalibor Ing. - Gyroplán a
gyroglider-vírník. (Pilot 12/98, 1,2/99)
V srpnu 1999 v Líních uskutečnil Josef T. Dusek ze Sydney zkoušel svůj vírník
s mnohalistým rotorem. Letuschopnost stroje je diskutabilní. (L+K 25-26/99)
Dne 21.1.2000 několik majitelů v zahraničí koupených vírníků iniciovalo vznik Svazu vírníkového létání při LAA a po zpracování metodiky výcviku a předpisu letové způsobilosti 4.7.2000 LAA získala pověření ÚCL spravovat i tuto kategorii. Mezi iniciátory patřili R. Bauer, Ing. Deutsch, ing. Fiala, F. Martínek a další. (L+K 1, 6, 16/00)
15.7.2000 na letišti v Hradčanech slet vírníků. (L+K 15-16/2000) Tehdy u nás byly tyto vírníky: ROTARY AIR FORCE 2000 OK-FWA-01, Soma Aviation, Air Command Commander Elite 582 a exotický WindRyder. (? OK-HWA-07) Na Slovensku (Vajnory) parkoval jeden Magni M-18. V konkurenci UL a MZK však vírníky, celkem logicky, nezaznamenávaly takovou popularitu, jaké se těšily v 60. a 70. letech (tedy v dobách před UL).
V roce 2004 došlo k nehodám vírníků. Při zkušebním letu vírníku došlo k vysazení motoru. Při vynuceném přistání byl vírník poškozen. Majitel dalšího vírníku při motorové zkoušce si ho nechal ujet. Vírník narazil do stříšky označení letiště a převrátil se. (Pilot 1/05)
V roce 2004 byl pro nedostatek letuschopných vírníků a peněz Svaz vírníkového létání zrušen a nahrazen pouze zájmovou skupinou příznivců vírníkového létání v rámci Svazu UL. Během tohoto začlenění se později podařilo zahájit a stabilizovat nejen vývoj práce na vlastních konstrukcích ale i vyškolit nové instruktory a piloty.
Ve Friedrichshafenu v roce 2005 byly zastoupeny vírníky několika výrobci.
Jeden z nich byl firmy Proair produkující vírníky označený SKYWALK
GL-165 s registrací OK-KWA 01. Jsou dodávány v jednomístné či dvoumístné verzi. Náleží do
kategorie ULL. Nejvyšší povolenou rychlost kolem 200 km/h zajišťuje tlačná
vrtulová jednotka s motorem o výkonu 165 HP. Doporučené cestovní rychlosti
se nacházejí v rozmezí 100 až 150 km/h.
Foto ze Zábřehu u Hlučína kde parta z VTUPV pomáhala Mirkovi Řehákovi
smontovat vírník 
.
Začátkem července 2006 se v Milovicích uskutečnil první kurz instruktorů vírníkového létání. Instruktoři byli Rostislav Bauer a Václav Fiala. Nový instruktoři Lubomír Votrubec z Líní, Pavel Beran z Plas a Václav Matoušek z Letňan. V současnosti u nás létají vírníky RAF 2000, Bauer Avion Gyrotrainer BAD 12 v Líních, Magni Gyro ve Zlíně a jednomístné Magni Gyro Spartan v Benešově a v Milovicích. (Pilot 8/06)
Opětovné vytvoření fungujícího Svazu vírníků, který byl založen 12.12.2006. 5 vírníků, 4 instruktoři a 16 pilotů. Začlenění do motorové sekce bude provedeno k novému roku. Do té doby se uskuteční valná hromada. (Pilot 2/07)
01.09.2007 letová ukázka vírníku
Bauer Avion BAD-12 Gyrotrainer OK-HWA 03 při Mezinárodním
leteckém dni 2007 v Chebu. Foto Pavel Čáslavský.
Letiště Mladá Boleslav. Dobový letecký den 21.6.2008. Vírník Magni Gyro
M-18 OK-IWA 01 
,
OK-NWX 01 
a německý MT-03 D-MSAE 01 
.
Magni Gyro M-18 OK-IWA 01 dne 30.8.2008 na letišti Benešov.
Air Command Commander Elite OK-NWA 04 s motorem Subaru EA81 od roku 2008 létá v Milovicích.
Youtube.com
Foto Ivan Dvořák.
Bauer Avion BAD-12 Gyrotrainer OK-HWA 03 v květnu 2009 na letišti v Plasích.
Na AeroExpo Europe / Prague v Pražském veletržním areálu v Letňanech
byl předveden vírník 
Celier Xenon OK-NWA 05. L+K 6/09