MAPA.
20.07.2025
V roce 1911 František Formánek staví v České Třebové první letadlo.
od konce července 1918
od 1.11.1918 do 27.11.1918.
od 27.11.1918 do
1919.
4.12.1918 Jindřich Kostrba a prap. Z. Lhotou od Polní letecké setniny 1 v Mařaticích u Uherského Hradiště měli letoun Hansa-Brandenburg C.I (U.) 369.178 přelétnout do Prahy. U České Třebové ho v mlze při nouzovém přistání rozbili. Letoun byl demontován a odvezen do opravy v Holešovicích.
29.12.1918 se z Hranic přesunula Povětrnostní stanice. Tato stanice byla potřebná pro lety údolími mezi Čechami a Moravou.
Od února 1919 pražský vysílač na Petříně vysílal v 9.20 hod, v 15.45 hod. a ve 20.30 hod. GMT do mezinárodní výměny zprávy od Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně) z letišť Cheb, Kbely, Česká Třebová a Stará Ďala. Letecké setniny dostávaly aktuální povětrnostní zprávy, přehledy počasí a všeobecné předpovědi počasí. Podrobnosti.
1919-27.12.1921.
K 14.1.1920 Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně) se transformovala do vojenského odboru Státního ústavu meteorologického SÚM. Podřízena Letecká povětrnostní stanice Cheb, Povětrnostní stanice Česká Třebová a Povětrnostní stanice Stará Ďala.
V prosinci 1921 Letecká povětrnostní stanice Česká Třebová přestěhována do Ústí nad Orlicí.
od 27.12.1921 do prosince
1926.
.
.
.
.
1.3.1926 založena Místní skupina MLL v České Třebové.(?)
18.11.1926 se konala ustavující valná hromada Místní skupiny MLL v České Třebová.(?)
6.12.1926 založena Místní skupina MLL v České Třebové(?), 50 členů, postaveny dvě budovy, 1. hangár v Lidické ulici, 2. hangár v polích dokončen v roce 1936.
Největšími propagátory letectví v České Třebové byli: František Formánek - sochař, který stavěl letoun a velice věrohodné modely helikoptér, František Chlapík - stavitel kluzáku a větroně Grunau Baby I, Alois Řehák, který poskytl na stavbu hangáru svůj pozemek, Josef Stránský, obchodník, Ladislav Poldauf, Ladislav Švíř a mnoho dalších. Jejím cílem bylo provozovat motorové i bezmotorové létání a postavit budovy a letiště k této činnosti potřebné.
,
,
od prosince 1926 do 1939.
.
.
.
1930
.
.
.
Při velkém zájmu asi padesáti členů byly postaveny dvě potřebné budovy. První stála na severním okraji města a byla využívána na stavění letadel a schůzovou činnost.
V roce 1935 Místní skupina MLL v České Třebová postavila školní kluzák typu Zögling 31 a pokřtěn jménem Franta.
V roce 1935 založena Místní skupina MLL v Parníku. 13 pilotů, 20 členů.
Druhá budova - na tehdejší dobu velký zděný hangár o rozměrech 20 x 25 metrů - byl umístěn východně od města na polích, kde také mělo vzniknout letiště. Stavba byla dokončena v roce 1936.
Snaha získat pozemky od soukromě hospodařících zemědělců narážela na neochotu pozemky pro tento účel odprodat. Hospodáři také bránili provozování výcviku.
V roce 1936 ve Třebové provozovalo létání ještě jedna Místní skupina MLL. Další klub totiž vznikl na Parníku, měl asi deset členů a létal s kluzákem značky Zlín.
I přes potíže s majiteli pozemků bylo uspořádáno několik leteckých dnů, na kterých byla předvedena motorová i bezmotorová letadla. Pro tento účel byly pozemky pronajaty. Do vlastnictví klubu byl získán motorový letoun Brandenburg, vlastními silami byl postaven větroň Grunau Baby I. Výcvik byl prováděn na kluzáku Skaut.
Teritoriální obrana proti letadlům TOPL. Podrobnosti.
Skupina OPL III/154 v České Třebové měla v podřízenosti:
-baterie - 3 a 7/154 s 8,35 cm PLK vz.22
-Světlometná skupina OPL IV/154 - světlometné čety 16, 17 a 18/154 (s 120 cm světlometem vz.20 ?)
-jednu stálou rotu kulometů proti letadlům 1/30 srKPL. Jednalo se organizační celky, které byly vytvořeny až v době uvádění čs. armády do stavu zvýšené bojové pohotovosti během mnichovské krize, konkrétně v době vyhlášení tzv. „plánu C“, tj. povolání záložníků na zvláštní cvičení realizované 13.9.1938. Celkem bylo vytvořeno 48 srKPL, které většinou dosáhly bojové pohotovosti 15.9.1938. Každá z těchto rot disponovala 12 ks 7,92 mm kulometu vz. 26, rozdělených do tří čet.
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
Přestavbu jednomístného kluzáku Zögling 31 na dvoumístný motorový typ realizoval Ludvík Kratochvíl spolu se svými pilotními žáky přímo v České Třebové na přelomu let 1938/39 během pouhého týdne. Jednalo se o nouzovou, ale jak je vidět, tak účelnou přestavbu.
.
.
.
.
.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
ČNA odbočka Česká Třebová.
Po válce byla činnost obnovena hned v roce 1945 s letadly, které byly přes válku uchovány: s kluzákem Skaut.
Opět přišlo nepochopení majitelů pozemků kolem postaveného hangáru a výcvik byl prakticky znemožněn. Třebovští plachtaři tehdy měli kluzáky Schulgleiter SG 38, větroň Grunau Baby I a přidělený větroň Grunau Baby II.
Proto se již v roce 1946 hledaly nové prostory a možnosti provozu. To se podařilo v prostoru Třebovských stěn u obce Skuhrov, kde byly velké pozemky ještě málo obhospodařované po odsunu Němců. Zde byly aeroklubu přiděleny od Fondu národní obnovy dvě samoty, které měly mimo obytných místností také velké stodoly. To bylo důležité pro uskladnění letadel. Důležité také bylo, že při provádění výcviku bylo umožněno využívat okolní pozemky. Kluzák nebo větroň startoval ve svahovém terénu s použitím gumového lana. Pro tento způsob startu dával zdejší prostor nevyčerpatelné možnosti, neboť bylo možné využít vysoký hřeben Třebovských stěn s převýšením 100 metrů i více. Výcvik byl prováděn již od počátku roku 1946, pořádal se i kurz s účastí zájemců z celé ČSR. Toho roku Aeroklub získal přidělený kluzák ŠK 38 Komár.
Po získání dvou samot z německého majetku na Třebovských stěnách bylo nutné tyto chalupy upravit pro používání, uskladnění letadel, pro krátké ubytování a pro garážování automobilů. Všechny úpravy a přístavby byly prováděny členy klubu, kteří se účastnili leteckého výcviku. Horní chalupa měla nově postavenou stodolu o rozměrech 10 x 15 metrů a byla používána k hangárování letadel. Dolní chalupa měla dvě místnosti a byla upravena pro ubytování. Za přispění truhlářství pana Slámy z České Třebové zde byla vyměněna okna. V blízkosti této chalupy vyvěral jediný pramen pitné vody na tomto pohoří. Pozemky, patřící k těmto stavením byly upraveny jako zahrady s ovocnými stromy. Celý prostor jsme oplotili pěti řadami ostnatého drátu.
V roce 1947 jsme získali polovinu ubytovacího baráku (lágru) v Opatově, který byl po rozebrání převezen na Stěny. Zde se z něho měl postavit další hangár. Pro převoz byla upravena cesta ze Skuhrova až k našim samotám. Pro stavbu byly z Břeclavi dovezeny obloukové dřevěné nosníky o rozpětí 10 metrů a dále bylo zakoupeno a dovezeno 8 000 ks cihel. Ke stavbě již však nedošlo, materiál byl ze Stěn odvezen a použit jinde.
Pro možnost využití svahových větrů byl ve spolupráci s lesním závodem Skuhrov vykácen v prostoru chalup průsek. Výcvik byl prováděn nejdříve s pomocí gumového lana, později se začal pro vzlety používat startovací motorový naviják. Na Stěny tehdy přijížděli mnozí Třebováci a s velkým zájmem přihlíželi leteckému výcviku ve spojení s rekreačním pobytem v pěkném prostředí.
K výcviku, který byl prováděn každou sobotu a neděli, byla nutná účast nejméně 12-ti lidí. Dopravu si zajišťoval každý sám podle svých možností. Nejvíce účastníků jezdilo na kole nebo pěšky. Autobus do Skuhrova žádný nejezdil. Jednou z možností bylo svezení s Otou Řehákem, který vlastnil bojový obojživelný automobil, pozůstatek po německé armádě. Nazvali jsme je ponorka. Měl otevřenou karosérii a býval tak naložený zájemci o svezení, že už nebylo kam se vejít. Norma byla 8 lidí. Tímto automobilem se také vyvážel startovací naviják na plochu. Většina účastníků létání přijela na Stěny již v sobotu. Podmínky na přespání a večerní táboráky dávaly příležitost pro rekreační využití.
Letový den začínal nástupem u vlajky v 8.00 hod. ráno. Kdo se nezúčastnil nástupu, nebyl vzat tento den do výcviku. Vlajka našeho aeroklubu o rozměrech 50 x 60 cm, byla bílé barvy s modrým pruhem o průměru 30 cm. V něm byli tři rackové. Výcvik na kluzácích se prováděl nejvíce na kopci severně od Skuhrova, kde převýšení, svahové a prostorové podmínky byly pro létání nejpříhodnější. Prováděl se výcvik na zkoušky A+B po startu pomocí gumového lana. Na úpatí tohoto kopce byl malý rybníček, který byl využíván k pokřtění nového pilota. Po letu, kterým splnil podmínky zkoušky A nebo B byla také zavedena povinnost zaplatit v hostinci ve Skuhrově u pana Drobného tři tupláky piva. Do hostince jsme rovněž docházeli v neděli na oběd, který pro nás uvařila paní hostinská. MAPA.
Pro složení zkoušky A bylo nutné vykonat průměrně 40 letů, pro složení zkoušky B dalších dvacet. Při představě, že letové dny se uskutečňovaly jen v sobotu a v neděli je zřejmé, že pokroky ve vycvičennosti pokračovaly jen pomalým tempem. Vzhledem k tomu, že pro každý let bylo třeba napnout gumové lano a po letu se musel kluzák dopravit na startovací místo na kopci jistě každý pochopí, že v odpoledních hodinách se dostavovala značná únava, která prověřovala zájem a výdrž členů našeho aeroklubu o létání. Kolektiv, který na letišti Stěny létání provozoval byl dokonale stmelený a duch, který zde vládl byl více než kamarádský.
Po zahájení létání s větroni, při využití vznosných větrů východního směru pro svahové plachtění a při velkém výskytu stoupavých proudů v tomto prostoru se uskutečňovaly lety v trvání více než pěti hodin, což byla jedna z podmínek pro získání odznaku stříbrné C. Další podmínkou pro získání tohoto odznaku bylo dosažení převýšení 1 000 metrů i více. V rámci výměny zkušeností byl udržován kontakt s Aeroklubem Moravská Třebová a Aeroklubem Vysoké Mýto, které byly na stejné úrovni vycvičennosti.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
Začátkem roku 1948 další kluzák Zlín Z 23 Honza.
Další 3 letouny.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
14.9.1950 ortofotomapa - Skuhrov.
Letiště nebylo schválené a nemělo telefonní spojení. 40 pilotů z toho 3 členky.
17.10.1951 poslední lety na tomto letišti.
Při výcviku na kluzáku prováděných startem pomocí gumového lana bylo uskutečněno 2 000 startů. Následným používáním startovacího motorového navijáku bylo uskutečněno 3 120 startů. Na větroních bylo nalétáno asi 800 hodin.
Po celou dobu létání na tomto letišti prováděl instruktora výcviku Ota Řehák. Výcvik vedl opatrně a s přehledem o každém jednotlivci. Za léta provozu nedošlo k žádnému úrazu. Předsedou aeroklubu byl Alois Řehák, strojvedoucí ČSD, jeden z prvních budovatelů rozvoje létání v České Třebové od jeho začátků v roce 1926. Měl největší zásluhu na všech úspěších a na veškerém materiálním vybavení, které jsme získávali z ústředí aeroklubu. Byl to on, kdo zval představitele z ústředí a přiváděl je na Stěny, získával je pro podporu jeho snahy vybudovat zde letiště větší a vybavenější. Byl vždy ochoten věnovat aeroklubu všechen svůj volný čas. Byl zklamaný a nešťastný (a s ním dalších vycvičených 33 pilotů, kteří létání na stěnách provozovali), když bylo rozhodnuto o ukončení zdejšího provozu a odevzdání zařízení a letadel do Ústí nad Orlicí.
V roce 1951 na vojenskou službu odešlo nejvíce létajících členů.Veškerý materiál převeden do Ústí nad Orlicí. Samoty byly zbourány a materiál odvezli funkcionáři Svazarmu.
V roce 1952 hangár v České Třebové zabrali vojáci a poté státní statek.
---------- 1.6.1953 státní bankrot. ---------
4.8.1954 ortofotomapa a 2009.
.
.
.
.
1960
.
.
.
.
.
.
---------- Okupace 21.8.1968 ----------
.
1970
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1980
.
.
.
.
.
.
V roce 1987 bývalý hangár vyhořel a státní statek jej zplanýroval.
.
---------- Převrat 17.11.1989 ----------
1990
V roce 1991 opět založen Aeroklub v České Třebové.
V roce 1992 byla aeroklubu vrácena v dezolátním stavu budova na Lidické ulici, předtím užívaná automotoklubem Svazarmu.
V roce 1992, kdy zástupci našeho aeroklubu úspěšně jednali ve spolupráci se starostou města ing. Z. Langem se zdejší společností Agrozus o pronájmu plochy pro letiště v prostoru podél nové komunikace do bývalého lomu při Skuhrovské silnici.
.
.
V květnu 1997 dobudován hangár.
.
.
1.1.2000 ortofotomapa. Nové letiště.
,
.
.
.
.
.
.
.
.
2010
.
.
.
.
.
.
.
.
2020
.
.
.
2025