Vrtulníky pro vedení EB u nás

15.05.2011

Sovětská armáda měla u nás dislokované vrtulníky Mi-8PP.

První vrtulníky Mi-8PPA (Hip-K) přilétly do Bechyně počátkem roku 1984. Jednalo se o stroje (2520, 2522, 2523 později přeznačené na 7520, 7522, 7523), které byly po generální opravě v Kaunasu a byly určeny k radioelektronickému rušení.

Vrtulník byl vybaven rušícím systémem Akácia. Na každém boku ve vypouklém pouzdře měl vrtulník antény centimetrového a decimetrového pásma. Na zadní části trupu měl 6 dipólových křížových antén pro metrové pásmo, které se ale nepoužívaly. Výměníky tepla byly pod přídí.

Výcvik se uskutečnil v Bechyni za účasti sovětských instruktorů. Operátoři: operátor roje Otakar Jahna, Jan Šťastný, Michal Kucík, Juraj Nagy. Operátory přezkušoval pplk. Josef Stuchlík. Na zemi působili kpt. Pavel Paučík, Jan Lambert,  Tomčík.

V roce 1985 kdy jsem začal (Roman Míka) působit u letky v Bechyni, byli tyto vrtulníky ještě v záruce. Přítomni tedy byli sovětští servismani, kteří velmi vynikali při konzumaci lihu, ale to by mohli vyprávět i ostatní technici, kteří s nimi přišli do styku kdekoliv u letectva.

Na létání s PPA byli zajímavé součinnosti s jednotlivými pluky např. Pardubice, Čáslav atd. Mezi námi palubáři o tyto akce byl velký zájem, protože jsme razili heslo, že každý den od útvaru je den života navíc. Tyto akce trvaly zpravidla 3 dny a 2 noci. Z pohledu mého a pilotů to většinou nebylo moc extra létání, protože se létalo z bodu A do bodu B jež byli od sebe cca 10 minut. Strávit na této trase třeba 2 hod 15 min to tedy nebyla žádná extáze. Večerní program byl většinou velmi zábavný.

Létání to bylo zajímavé a dramatické při vzletu, protože maximální vzletová hmotnost při dané teplotě (dle diagramu) v létě to nebyl žádný problém. Borťák měl po dobu startu ruku na AZSu  URT (omezovače teploty) (levé pole, prostřední řada, 6. z leva - to si pamatuju do dnes) jakmile se ale "Pepík" kousnul, bylo dobře a začali jsme stoupat 1- 2 m/s. Velmi často se startovalo z rozjezdem. Na palubě byla vždy dobrá nálada, kterou nám zpestřovali operátoři vzadu. Co se týče techniky pilotáže, to by mohli mnozí piloti "naší" letky vyprávět.

V červenci 1987 se prováděly vojskové zkoušky radiotechnického pátrače Tamara. Pátrač byl rozvinut v Bílých Karpatech na základně Velká Javorina (levé stanoviště), Lopeník (střed), Lokov (pravé stanoviště). Prováděly se zkoušky na řízené cíle, včetně vrtulník Mi-8PPA s šumovým rušičem o výkonu 250 wattů. Mimo jiné bylo v režimu průzkumu vzdušných cílů Tamara zkoušena na řízené cíle za působení šumového rušiče a na šumový rušič na vrtulníku jako cíl. Průzkum řízených cílů MiG-21 se prováděl za šumového rušení z vrtulníku Mi-8PPA, létajícího ve výšce 200 až 400 m v blízké zóně pátrače.

V červenci 1987 se prováděly doplňkové vojskové zkoušky radiotechnického pátrače Tamara. Tamara poprvé dokázala sledovat letící vrtulník Mi-8PPA podle šumového rušiče.

---------- Převrat 17.11.1989 ----------

Technika byla předvedena odborníkům z NATO brzy po převratu. Americké specialisty z Prahy do Bechyně vezl pilot Jozef Ostrolucký.

Sovětské Mi-8PPA odletěly v roce 1991 do SSSR.

----------- Vznik Česka k 1.1.1993. ----------

Po rozvodu zůstaly v Česku dva vrtulníky Mi-8PPA 7522 a 7523.

Po zrušení 31. ltvpz v Bechyni v květnu 1993 vrtulníky přelétly do Líní k 11. vrp, později do Přerova k 33. zVrL.

Na podzim 2001 přišly k 34. zSPecL v Pardubicích dva vrtulníky Mi-8PPA z Přerova. Roji velel mjr. Jiří Podolský.

Do Kbel byly v létě 2003 převezeny dva vrtulníky Mi-8PPA a následně zneschopněny a rozebrány.

Mi-17Z-2 sloužily v Líních k rádiovému a radiotechnickému průzkumu a většinou létaly po několika stálých tratích, ve výšce 3350 metrů. Všechny tyto speciální úkoly se podle svědectví pilotů opakovaly zhruba ve čtrnáctidenních periodách, výjimkou však nebyly ani několikaměsíční přestávky.

---------- Převrat 17.11.1989 ----------

V dubnu 1990 jsem se přeškolil (Stanislav Kutheil) na Mi-17 Z-2 (AWACS). To byla tiskárna naší letky na stížené hodiny ve dne. Na AWACSu mám suverénně nejvíc hodin, protože jsem buď seděl vpravo a navigoval, nebo zleva letěl na sebe. Létali jsme třikrát týdně a pořád stejné osádky. Operátoři REB byli ze Zbirohu, znamenitě jazykově vybaveni, odposlouchávali veškerou letovou komunikaci jak nad Německem a Francií tak i nad Polskem (Rusy ve Wroclawi). Létali jsme zpravidla: Líně - Horšovský Týn - Sokolov - Liberec  - Žatec na 3350 STD. V Žatci se naplnilo a po zemi se přeletělo do Líní, zde byl oběd a odpoledne se letělo: Líně - H. Týn - Nezdice n. Šumavě  - H. Týn  -Líně na 3350 STD. Za den to dalo pět hodin a z toho skoro čtyři za stížených. Na armádní výcvik dosti slušné.

S AWACSama mám také zajímavou zkušenost. Od 18.5 do 28.5 1992 jsme operovali s letiště Košice. V Rusku bylo veliké cvičení a nás poslali čenichat okolo hranic. Létal se mnou Jano Humeník a polubní technik Venca Meruna. Lety probíhali podél maďarské hranice a ruské v noci, opět na 3350 STD. Před tím jsme vždy létali průzkum jen ve dne. Létal to Humenda a já navigoval. Když jsme večer přijeli na letiště a já si šel pro papíry na věž a na meteor, předal nám řídicí důrazné upozornění z maďarské strany, že pokud narušíme jejich vzdušný prostor, bude proti nám zakročeno jako proti ozbrojenému narušiteli. Když jsme se ptali co to znamená, tak jsme se dozvěděli, že nás prostě sundaj. Létali jsme v patrech: my do třech tisíc, pak nad námi An-24R a nad ní ještě MiG-21R z Pardubic. To platilo ve dne, ale v noci jsme byli sami. Vím, že jsem jednou viděl polohovky, jak nás doprovází maďarská L-39. A taky si myslím, že toho byli klidně schopni.

, , , . Vrtulníky na konci roku 1992 odletěly na Slovensko.

Odkazy: Jiří Hofman, Jan Bauer - Tajemství radiotechnického pátrače Tamara