MAPA.
22.05.2024
Na 8.9.1910 bylo plánováno veřejné vystoupení ing. Kašpara. Let byl odložen. Dne 25.9.1910 ing. Kašpar měl veřejné představení. vystoupal do 25 m a pro technický problém urychleně šel na přistání. Letoun se při přistání převrátil ale aviatiku se nic nestalo. Let trval 62 sekund.
22.5.1913 veřejný vzlet Evžena Čiháka.
V roce 1926 založena Místní skupina Masarykovy letecká ligy v Prostějově. Předsedou byl zvolen ing. Bukáček. Chyběl letadlo i civilní letiště.
.
.
.
.
.
.
.
7.12.1934 ustavující schůze Plachtařského odboru MLL v Prostějově. Předsedou byl zvolen škpt. let. Ing. Josef Suk. Zakoupen kluzák Zögling 31 "2", vyrobený v Hlavních leteckých dílnách Olomouc. Zdroj.
27.4.1935 svob. A. Valčík poprvé se vznesl pomocí gumového lana s kluzákem Zögling č. 2 "Ozembóch", na vojenském cvičišti za továrnou Kolínská cikorka, později pojmenované letiště Prostějov III.
Zakoupen kluzák Přerov I 6, vyrobený v Kelči.
21.7.1935 zálet kluzáku Přerov I 6 "Haná". Protože vojenské cvičiště neumožňovalo delší lety, byl výcvik přemístěn na terénní vlnu u Žešova. Hangárování zabezpečili vojáci na letišti.
V září 1935 byl zakoupen kluzák Zögling č. 10 "Sokol", vyrobený v Kelči. Pro delší lety byl vybrán svah Větřák u Dědkovic.
V září roku 1935 se prostějovští plachtaři zúčastnili třetích plachtařských závodů na Straníku u Žiliny. Celkově se umístili na 3 místě a přivezli ceny: Zlatou plaketu, stříbrné hodinky, stopky a peněžní cenu ve výši 2000 Kč. Mimo jiné v Žilině uskutečnili neoficiální rekord v délce přeletu, když jeden z nich ulétl 28 kilometrů.
Přes zimu byla letecká technika uložena v továrně Vydrukov.
2.7.1936 zalétal R. Hübner na vojenském letišti nový větroň Rhön Adler "Prostějov", vyrobený v Kelči. První zaznamenaný aerovlek za Aerem A 25 v Prostějově. Větroň se zúčastnil závodů v Žilině.
V únoru 1937 dokončen hangár na
vojenském cvičišti. Slavnostní otevření - projev má školní inspektor
Jan Loucký. 
Výstavba letiště.
4.4.1937 první vzlet kluzáku Zögling č. 10 "Sokol" pomocí vlečného automobilu Chrysler.
Začátkem roku 1937 si kostelečtí plachtaři pořídili kluzák Zögling "Marie" a poté se přestěhovali na vojenské cvičiště v Prostějově, do hangáru PO MLL v Prostějově. Dne 18.4.1937 byl zde zalétnut. V ten den byl zalétnut i z Čebína přivezený dvojmístný větroň EL 2 M Šedý vlk "Racek", vyrobený v Hlavních leteckých dílnách Olomouc.
19.4.1937 schváleno hangárování letounu Zlín Z XII firmy Rolný. R. Hübner pověřen vedením leteckého provozu.
25.4.1937 zálet dalšího kluzáku Zöglingu v barvách čestného předsedy PO MLL Prostějov továrníka Nehery.
Předválečná letová kniha, kterou se podařilo zachránit, bohužel končí datem 4.7.1937. Do toho dne bylo od zahájení létání uskutečněno celkem 2.973 startů v celkové době 24 hodiny, 10 minut a 53 sekund. Na létání se v té době podílelo celkem 82 plachtařů, z toho 3 instruktoři. Byli to Richard Hübner jako vedoucí instruktor, Jaroslav Mílek a Antonín Valčík.
V roce 1937 Plachtařský odbor MLL v Prostějově získal dokonce i motorové letadlo typu Aero A 25 OK-ALG a létal s ním v době od 27.7.1937 do 31.10.1938.
Začátkem roku 1938 byl pověřen vedením leteckého provozu Z. Wasserbauer a bylo schváleno svahové letiště Uhřínov u Hranic jako letiště vedlejší.
Od roku 1938 předseda PO MLL v Prostějoěv pplk. let. František Diviš.
Tvrdé přistání kluzáku Zögling.
19.5.1938 smrtelně havaroval por. Václav Hajný s větroněm EL-2M Šedý vlk "Racek". Při autovleku ho strhlo nevypnuté lano.
V září 1938 letiště krátce před dokončením.
Pomocné veřejné letiště a pomocné vojenské letiště Prostějov III. Rozměry 500 x 550 m. Hangár a skladové prostory.
14.9.1938 z Vyškova se přesunula Letka 62.
24.9.1938 byla Letka 62 zařazena do Mobilisačního tělesa 602 jako mobilizovaný útvar 602-A-6. Vznikla Polní letka 62. Krycí název Tatar. Velitel mjr. let. František Mikala, od 8.10.1938 npor. let. František Zádrapa. Podléhala veliteli Velitelství zemského letectva v Brně.
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
20.10.1938 se Polní letka 62 přesunula do Vyškova.
Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Vojenská pomocná letiště a současně vojenská cvičiště. Jsou to Čtyři Dvory, Vysoké Mýto, Prostějov III, Klatovy, Bohdaneč, Josefov, Čáslav, Přelouč, Dašice, Nový Hradec Králové, Mladá Boleslav, Kutná Hora, Turnov, Nový Bydžov, Bzenec, Kroměříž, Plzeň-Bory, Terezín, Jindřichův Hradec.
V říjnu 1939 přiletěla Schule/FAR. 43. Satelitní letiště Landau (jižně Vídně) a Vyškov. Provoz i na letišti Prostějov III.
25.9.1940 odletěla zpět do Crailsheimu.
1.10.1940 přiletěla Schule/FAR. 71. Satelitní letiště Dolní Benešov, Kostelec (Stichovice) a Vyškov. Podrobnosti.
Fw 44 Stieglitz " PT+NE", v pozadí
Vrahovice.
1.10.1941 přejmenována na FFS A/B 71.
.
15.10.1943 přejmenována na FFS A 71.
22.12.1943 FFS A 71 přešla pod FFS A 12. Provoz do prosince 1943.
V roce 1943 po zničujícím náletu RAF, který postihl Hamburg v noci z 27. na 28.7.1943, byla ke kuřimské strojírně Waffenwerke V Gurein na výrobu obráběcích strojů přestěhována firma Klöckner Flugmotorenbau G. m. b. H. Hamburg. V nové továrně si v hale K4 zřídila speciální výrobu leteckých součástek, montáž leteckých motorů BMW 801 pro letouny Fw 190, zaběhávací zařízení a sklady pohonných hmot. Pobočný závod byl ve Vrahovicích u Prostějova. Historie.
17.12.1944 v 12.45 hod. se americký stíhací letoun P-38L 44-24666 "Melancholy Babe" od 37th FS, 14th FG, 15th USAAF z Itálie účastnil doprovodu bombardovacích svazů mířících na Odertal. Pilot 2/Lt. Ernest V. Rountree se v blízkosti Prostějova dostal do souboje s německým Fw 190. Dle jeho výpovědi se mu podařilo německý stroj zasáhnout. Focke-Wulf se ale ve vzduchu roztrhnul a jedna jeho část narazila do Lightningu Lt. Rountreeho. Stroj přešel do prudké spirály a stal se neovladatelným, pilot byl nucen z letadla vyskočit. Po přistání na padáku byl Lt. Rountree zajat příslušníky Luftwaffe a internován na blízkém letišti. Poté následovala anabáze přes zajatecké tábory ve Frankfurtu, Wetzlaru až nakonec do Stalag Luft I v Barthu. Letecká badatelna.
,
.
Němci před koncem války zapálili hangár a rozorali dráhu na letišti Prostějov III.
19.8.1945 ustavující schůze Českého národního aeroklubu odbočka Prostějov. Předsedou byl zvolen Jan Loucký a náčelníkem plachtařského odboru Z. Wasserbauer. Kdy nabídli předsednictví plk. let. Josefovi Dudovi?
V září 1945 ČNA odbočky Prostějov odkoupil ze Stichovic německý dřevěný dílenský barák, z kterého přes zimu byl vybudován hangár.
Na 25.11.1945 byla na letiště svolána první brigáda členů aeroklubu a Plachtařského odboru. Sešlo se nás tehdy přes čtyři sta. Byli jsme rozděleni do několika čet a kopali jsme základy pro hangár a přístavek, jakož i budoucí žumpu. Také se planýrovala rozoraná letištní plocha. Brigády se pak opakovaly řadu měsíců pravidelně každou neděli od sedmi ráno do večera s krátkou polední přestávkou. Pracovní nářadí, tj. lopaty, rýče a krumpáče jsme si ze začátku nosili z domova, a to do doby, než aeroklub získal vlastní nářadí. Odpracované hodiny se každému zapisovaly a potvrzovaly do pracovních knížek. Počet odpracovaných hodin měl mít vliv na pozdější zařazení do praktického výcviku v bezmotorovém létání. Bylo ostatně zřejmé na první pohled, že výcvik všech původně přihlášených zájemců, by sebelépe vybavený aeroklub prostě nezvládl.
Už druhou pracovní neděli byl počet přítomných menší asi o jednu třetinu, za další týden asi o polovinu a i nadále se počet brigádníků ponenáhlu, ale stále snižoval. Byla to pro všechny první prověrka opravdovosti zájmu o letecký výcvik.
V té době se též rozjelo teoretické školení. Probíhalo dvakrát týdně po dvou hodinách, což byla pro všechny zájemce další časová zátěž. Učebnice leteckých předmětů, jako jsou aerodynamika, navigace, meteorologie, předpisy, stavba letadel, letecké přístroje a jiné, v té době nebyly. V Prostějově mělo mimořádně vysokou úroveň díky přízni tehdejšího velitele místního Leteckého učiliště plk. let. Josefa Dudy. Jednotlivé předměty přednášeli totiž důstojnici, jako v učilišti a k tomu téměř ve stejném rozsahu. Kdo si látku osvojil, vystačil se získanými vědomostmi po řadu let. Přednášky byly pochopitelně zakončeny zkouškami.
Při čištění letiště Prostějov III byl vybuchnuvší municí zraněno pět osob. Kdy?
Ústřední výbor ČNA přidělil do Prostějova kluzák Schulgleiter SG 38. Do postavení hangáru uskladněn ve Vrahovicích u Bořivoje Kopečného, předválečného plachtaře a instruktora.
12.4. a 4.5.1946 si Miroslav Nováček
vypůjčil od svého soukromého zaměstnavatele nákladní auto a přijel s ním na
letiště. Kluzák ŠK 38 OK-5031 se pomocí lana přivázal za auto, k sedačce se
připoutal plachtař, auto se rozjelo maximální rychlostí (která ostatně nebyla
velká) a táhlo kluzák za sebou po zemi. Úkolem plachtaře – žáka během autovleku
bylo udržovat kluzák křidélky ve vodorovné poloze. Tak byl zahájen praktický
výcvik v bezmotorovém létání, nepočítáme-li balancování na místě. Akumulátor
nákladního auta při rychlé jízdě po nerovné a tvrdé letištní ploše
nevydržel drncání a „odešel“. Majitel auta se pochopitelně rozlobil a auto
Mirkovi Nováčkovi na tahání kluzáku už nepůjčil. V autosmycích se už
nepokračovalo.
Ke gumostartům se používalo hliněného valu, na severozápadním okraji letiště, který byl pro tento účel výhodný, i když jeho převýšení nebylo větší, než asi 3m.
Z Brna byl dovezen naviják Rhön s motoren Ford. Automechanik Jan Sedláček, zaměstnaný v autodílně p. Vychodila v Plumlovské ulici, se podílel na jeho uschopnění.
6.7.1946 zahájeny starty pomocí navijáku.
Jediný z předválečných plachtařských instruktorů, který se v té době věnoval vedení výcviku nových plachtařů naprosto pravidelně a soustavně byl Bořivoj Kopečný.
16.9.1946 se ČNA odbočka Prostějov přejmenovala na Aeroklub gen. let. A. Vicherka v Prostějově, podle tehdejšího velitele Československého vojenského letectva, který k tomu dal na základě žádosti souhlas.
19.9.1946 bylo do Prostějova přelétnuto první motorové letadlo a to piloty Emilem Krumlovským a Jaroslavem Menclem, po dalších čtyřech dnech druhé motorové letadlo stejného typu. Šlo o lehká hornokřídlá jednomotorová kurýrní letadla Piper L-4H OK-YGB a OK-YIH z předválečných přebytků americké armády. Jedno z nich bylo přiděleno Aeroklubu Prostějov ministerstvem dopravy zdarma, druhé si aeroklub zakoupil z vlastních prostředků, získaných na příklad uspořádáním leteckého plesu a jinými akcemi.
4.10.1946 byl do Prostějova přelétnut
jednomotorový dvousedadlový dvouplošník kořistního původu He 72 OK-QHE k
provádění aerovleků. Tím se konečně mohla rozběhnout také činnost
Motorového odboru.
Členy Motorového odboru byli prakticky jen vojenští piloti, kteří buď ještě v armádě u letectva sloužili, nebo byli různě dlouhou dobu v civilu. Pochopitelně mezi nimi byly značné rozdíly co do náletu hodin, zkušeností a intenzity zájmu o práci v aeroklubu. Mezi nejaktivnější patřili praporčík Karel Hanousek, rotmistr Jan Minařík, Emil Krumlovský, Jaroslav Mencl, Karel Krenč st. a Ladislav Županič.
Výbor Motorového odboru brzy udělal dva poznatky a vyvodil z nich patřičné závěry. Prvním poznatkem bylo, že Motorový odbor ani aeroklub finančně neutáhnou náklady, spojené s létáním již vycvičených motorových pilotů a že zejména výcvik nových pilotních žáků je tudíž nemyslitelný bez patřičných finančních „injekcí“. Druhým poznatkem bylo, že plocha civilního letiště je i po zplanýrování pro motorová letadla příliš kostrbatá.
Pokud jde o kostrbatost letištní plochy, snažili se funkcionáři Motorového odboru ve výboru aeroklubu prosadit, aby aeroklub zastavil svému Plachtařskému odboru leteckou činnost do doby, než bude zplanýrování letištní plochy zcela dokončeno, a aby do té doby vyhlásil pro všechny plachtaře pracovní povinnost. Motorářů bylo totiž na manuelní práci moc málo. Proti jejich návrhu se tehdy postavil instruktor bezmotorového létání a člen výboru aeroklubu Bořík Kopečný. Prohlásil, že v podstatě není proti tomu, aby plachtaři souběžně s výcvikem v bezmotorovém létání, třeba v neletové dny, pokračovali v dalším planýrování letištní plochy, ale že by bylo nanejvýš nespravedlivé a nemorální zarazit jim na neurčito výcvik, který se sotva rozjel a stejně je stále přerušován různými překážkami. Vždyť každý plachtař už na letišti odpracoval stovky hodin, zatím co většina motorářů na letišti ještě nic neudělala. Jenže proti Boříkovi se postavili nejen všichni motoráři, ale i většina přítomných funkcionářů Plachtařského odboru, kterým byl nesympatický, protože na letišti nedělal žádné rozdíly mezi řadovými plachtaři a funkcionáři. Diskuse o zaražení plachtařského výcviku se zvrtla v osobní osočování. Bořík na to zareagoval tím, že hrdě povstal a z Aeroklubu Prostějov navždy odešel – přestoupil do Aeroklubu Olomouc.
Od poloviny října do začátku prosince 1946 se tedy opět bezmotorově nelétalo, ale pracovalo. Souběžně s planýrováním letištní plochy se rozběhly i práce, spojené se zahájením výstavby druhého hangáru Pícha, který byl postaven souběžně se silnicí. Byl železné konstrukce a měl zděné stěny. Dřevěný hangár už nestačil ani plochou, ani výškou. U dvouplošníku He 72 bylo proto nutné před projetím vraty dřevěného hangáru ať již dovnitř nebo ven odpustit vzduch z pneumatik a ještě se pověsit za křídla, aby výškově prošel, načež bylo nutné opět pneumatiky dohušťovat.
Zákaz bezmotorového létání konečně pominul a plachtaři se opět každou neděli před sedmou hodinou scházeli na letišti, ale cítili se sirotky. Kdo totiž nepřicházel byl instruktor, a bez instruktora se nemohl zahájit provoz. Nikdo neprojevoval iniciativu aby instruktora sehnal, a tak jsem neděli co neděli sedal na kolo a začal instruktory objíždět. Podle abecedy to byli Gustav Heger, Antonín Koutný, Ladislav Kozička, Zdeněk Wasserbauer a nadporučík ing. Václav Zikuška.
Hangár, vlastnictví navijáku a vhodný plachtařský terén umožnily iniciativním bystřickým plachtařům založení plachtařského střediska Krajová plachtařská škola Halamáskova, pojmenovaného po rodáku z Chvalčovy Lhoty, pilotu stihači Evženu Halamáskovi. Na jejím vzniku se podílely ČNA odbočky Holešov, Přerov a Napajedla, později se přidaly Kroměříž, Prostějov, Kelč a Nový Hrozenkov. Přípravná schůze se konala dne 16.3.1947, ustavující 12.4.1947 v Bystřici pod Hostýnem (okres Kroměříž).
27.4.1947 plk. let. Josef Duda z titulu předsedy Aeroklub gen. let. A. Vicherka požádal předsedy ONV a MNV v Prostějově dopisem, aby přispěli k postavení prvního hangáru pro letouny na civilním letišti.
Od 13. do 17.10.1947 se podařilo uskutečnit první soustředění skupiny prostějovských plachtařů na letišti Chlum u Bystřice pod Hostýnem za účelem nácviku létání na svahu. Náčelník Plachtařského odboru Zdeněk Wasserbauer pro ten účel zapůjčil jen za úhradu benzinu malý náklaďáček, za který se připojil transporťák s větroněm Z 24 Krajánkem, plachtaři se přepravili dílem v kabině a dílem na korbě.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
Na výborovou schůzi aeroklubu se dostavil Emil Kuchař, aby oznámil, že jako předseda akčního výboru aeroklubu a komisař civilního letiště přejímá plnou pravomoc a odpovědnost.
3.3.1948 bylo nařízeno plk. let. Josefovi Dudovi ihned předat velení LU. Z Aeroklubu gen. let. A. Vicherka přišla výzva, aby pan předseda ze své funkce odstoupil.
Aeroklub zakoupil kluzák Z 23 Honza.
Od poloviny června roku
1948, kdy se opět začalo bezmotorově létat, byly téměř každou sobotu neděli
organizovány zájezdy s vlastními bezmotorovými letadly na letiště Chlum u
Bystřice pod
Hostýnem.
.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
.
.
Ortofotomapa z roku 1953 a 2009. Hangár označen červeným kolečkem.
