, 
,
od prosince 1926 do 1939.15.11.2019
26.10.1913 veřejné vystoupení Eugena Čiháka s letounem Rapid typ C.
, ,
od prosince 1926 do 1939.
V lednu 1933 se objevuje zpráva o vzniku Místní skupiny MLL Lomnice nad Popelkou při střední odborné škola tkalcovské, jejímž předsedou se stal profesor Josef Krejzlík.
V prosinci 1937 pořízení kluzáku Skaut Standard pro základní výcvik.
Počátkem roku 1938 zahájeno létání.
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
Za války si Jiří Berger postavil podle obrázku kluzák. Pověsil ho pod strom a ve větru s ním balancoval. Kluzák nikde neletěl.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
ČNA odbočka Lomnice nad Popelkou. Předseda Miroslav Svoboda a jednatel Forbelský, místo kterého byl zvolen v létě 1945 Josef Holendra Karel Škopek. Kluzák Skaut Standard a startovací gumové lano přežily válku.
S kořistním kluzákem Schulgleiter SG 38 a kluzákem Skaut Standard se začalo s létáním na severním svahu Babylonu, který byl schválen pro provádění zkoušky A, kam se kluzáky dopravovaly ručně nebo pomocí podvozku, který byl tažen koněm. Babylon nevyhovoval pro výcvik dalších zkoušek, proto se místní pustili do hledání další lokalit pro výcvik a déletrvající svahové lety.
Z tohoto důvodu byly pro svahové létání využívány lokality severně od města okolo místa, které nakonec bylo vybráno pro letiště rovinné, na kterém mohli po zakoupení navijáku létat plachtaři. MNV Lomnice nad Popelkou projevil plné porozumění pro hledání rovinného lomnického letiště, které by bylo využitelné pro motorový provoz. Byla vybrána lokalita v místech označované jako Rybníčky, jež se jevila vyhovující požadavkům motorového provozu a vykazovala dobré předpoklady pro provádění navijákových startů kluzáků a větroňů. Budoucí letiště zakoupil MNV a zavázal se vybudovat letiště. S tím šla ruku v ruce snaha o využití budov, které stály v prostoru budoucího letiště. Velikým štěstím bylo, že jeden z majitelů zmiňovaných staveb byl Stanislav Šíma, výborný truhlář a letecký nadšenec. Po vyřešení majetkoprávních sporů se 8.12.1945 stal mezníkem v dějinách lomnického aeroklubu, protože od té doby mohl létat na vlastním letišti. Ukončen provoz s kluzákem Skaut Standard.
Vedle letiště patřila k palčivým problémům snaha o získání vlastních letadel. Díky aktivitě funkcionářů i prostých členů se podařilo zajistit několik kořistních kluzáků a větroňů z nájezdu čs. plachtařů na Grunau. Do Lomnice byly dovezeny tehdy dobře známé typy. Jednalo se o dva kluzáky Schulgleiter SG 38, větroň Grunau Baby GB IIb a DFS Kranich, který byl poškozen a jehož opravu provedl Stanislav Šíma.
DFS Kranich II OK-9052 
.
Větroň DFS Kranich byl předán do okolních klubů před výstavbou rovinného letiště z toho důvodu, že se nemohl využít pro starty pomocí gumového lana, ale pomocí navijáku nebo v aerovleku.
Z důvodu nedostatku finančních prostředků nebylo možné zakoupit startovací naviják, takže se místní odbočka pustila do shánění plánů a následně stavby vlastního navijáku. Pod vedením předsedy plachtařského odboru Vladislava Holce a Jaroslava Jačka a jiných řemeslníků byl naviják v létě 1946 předveden zástupcům MD a schválen do provozu.
Ruku v ruce s pořizováním letecké techniky, hledáním a výstavbou letiště bylo nutné provádět propagační činnost. Místní odbočka ČNA uspořádala na jaře 1946 přednášku pro učně strojírenských oborů v budově živnostenské školy "O významu letectví a o důležitosti včlenění dorostu do aktivní činnosti aeroklubu." Celou událost zorganizoval a provedl Zděnek Kozák, který navíc promítl úzké filmy o plachtařském výcviku a o stavbě letadel. Díky obětavé práci členů aeroklubu počet členů a přivženců místní pobočky dosáhl skoro 300 v polovině roku 1946, což je mezi malými aerokluby opravdu výjimka. Rok 1946 byl v Lomnici nad Popelkou opravdu výjimečný. Dne 23.2.1946 byl zahájen teoretický kurz motorového létání, za účasti čtyřiceti posluchačů, jak z Lomnice nad Popelkou, tak ze Staré Paky nebo Jablonce. Byla zahájena zmiňovaná jednání s majiteli pozemků pro vyřešení majetkoprávních vztahů ve spolupráci s MNV. Projevila se obětavá práce jeho členů Bohumila Tichého a Josefa Mizery, kteří byli velkými nadšenci a podporovateli lomnického letectví. Vyhotovil se vrstevnicový plán letiště, které bylo zatím plánováno pouze východně od silnice Lomnice nad Popelkou – Košťálov. Po provizorním letišti došlo 23.8.1946 k významné události. Poprvé na jeho ploše přistála motorová letadla. Jednalo se o typ K-68 Čáp s pilotem Ing. Stanislavem Konečným a přiletěl i Piper L-4H z Jičína.
8.9.1946 byl proveden první poválečný letecký den v Lomnici nad Popelkou, který znamenal pro místní odbočku ČNA velký přínos propagační, morální i finanční. Především byly předvedeny jednotlivé způsoby startu kluzáků a větroňů, vystoupení modelářů a přílet motorových letadel. Posléze bylo provedeno vytyčení převrstvení půdy pro úpravy letiště z důvodu vyrovnání největších nerovností VPD.
3.12.1946 nad Lomnicí nad Popelkou zřícení letounu Spitfire "TE 562" "CX-1" od LP 12. Mjr. František Truhlář zahynul při akrobacii nad svým bydlištěm. Letecká badatelna.
Za rok 1946 nalétali lomničtí celkem 596 startů v celkovém čase 8,5 hod. Tři plachtaři složili zkoušku A, čtrnáct dalších zkoušku B, dva zkoušku C, dále byly složeny dvě zkoušky instruktorské a jedna pro obsluhu navijáku.
Na valné hromadě 23.2.1947 byl čestným předsedou zvolen plukovník František Vancl a čestné členství bylo uděleno odborovému radovi Stanislavu Konečnému za uznání přínosu jeho činnosti pro lomnické letectví.
MNV zakoupil i pozemky západně od zmiňované komunikace, díky čemuž mohlo dojít k podstatnému rozšíření letiště. MNV zakoupil i hangár ležící původně vedle továrny firmy Cinek. Zprvu sloužil jako ubytovna dělníků stavějící plynovod od Libštátu do Lomnice nad Popelkou. Rozšíření letiště bylo realizováno kontinuálně do roku 1950. Vyžadovalo mnoho obětavé práce téměř tří stovek členů aeroklubu, kteří odpracovali tisíce hodin například k: zakopání telefonního vedení k letišti, zrušení meze a cesty původně vedoucí přes VPD a na východní straně vykácení části lesa. To všechno pouze za použití normálního nářadí jako krumpáčů a lopat. Pouze pro zorání vykácené části lesa byl šikovný způsobem použit naviják.
V roce 1947 vlastnila ČNA odbočka Lomnice nad Popelkou dva kluzáky Schulgleiter SG 38, jeden školní větroň Grunau Baby IIb a jeden Z-24 Krajánek.
V roce 1947 se podařilo odlétat první pětihodinový let v Lomnici nad Popelkou. Velmi výstižnou je v tomto ohledu zpráva v časopisu Rozlet, která nepodává pouze zprávu o sportovním výkonu, ale i o atmosféře tehdejšího plachtění, proto je zde uvedena celá: "Lomničtí plachtaři byli polohou svého rovinného letiště postaveni před velmi ožehavý úkol a zdálo se již, že se se stávávajícími okolnostmi smiřují a vyčkávají své velké příležitosti, který by mohla přijíti v podobě známých mráčků, podmiňující let v termice. Čekejte však, když se chce létat. Zkoušelo se to tedy všemi svahy dosažitelnými přímým letem z letiště. Obzvláště byla věnována pozornost blízkému Babylonu, ale výsledky byly stále negativní, neboť přímému vlivu větru na tento svah brání z východu vrch Tábor a kopcovitý terén na straně západní i jižní. Červ nespokojenosti hlodal dále v myslích našich plachtařů a tento nevyřešený problém nešel tedy z mysli asi Pavlu Maškovi. Jeho pozornost zaujal asi 2 km od letiště na západ ležící svah Hůrka, o němž byl stále přesvědčen, že musí „nosit.“ Když pak jednoho dne přišel čerstvý východní vítr směřující kolmo na jmenovaný svah, viděli jsme již, že nezůstane jen při dosavadních úvahách. To bylo navečer 3.5.1947. Následující den vítr zachovává svůj směr a zesiluje. Pavel Mašek s Jarkou Kumpoštem konají přípravy ke startu. Na start jde prvý Jarka. Ihned po startu navijákem míří s Krajánkem přímo nad Hůrku. S větrem v zádech je v několika vteřinách nad svahem a již dělá prvý kroužek. A Pavel? Sleduje pozorně let a radostně se usmívá. Ujišťuje se, jakoby sám pro sebe: „Výška mu stačila, o nic jiného nešlo, teď tam již zůstane.“ To již Krajánek za stálého kroužení nabírá výšku a my sledujeme ručičku stopek. Minut přibývá a s nimi i radost a uspokojení. Není divu, vždyť dosud bylo docíleno nejdelších letů desetiminutových a nyní najednou taková úroda. Po hodině a dvaceti minutách bere Krajánek kurs k letišti a hladce přistává na místo startu. Po chvíli odlétá nad svah Mašek, jeho střídá Holec, Janda a všichni se stejným výsledkem absolvují naše prvé hodinovky. Nalétaný čas tuto neděli povážlivě vzrostl. Ještě většího uspokojení nad tímto objevem máme se však dočkati příštího dne 5.5.1947. Pavel Mašek na větroni Krajánek startoval ve 12 hod. 55 min. k vytrvalostnímu letu nad svahem. Po celý půlden bylo kroužení letounu sledováno četnými diváky, neboť svah jest v dohledu z našeho města i okolních vesniček. Všechny podmínky byly příznivé pro zdárné absolvování letu a tak jsme v 18 h 2 min. přivítali Pavla Maška opět na půdě letiště po nepřetržitém letu trvajícím 5 hod. a 7 min. Tyto události vzbudily velkou pozornost široké veřejnosti, což je pro nás radostným důkazem, že naše práce jest sledována a věříme, že při této prvé hodinovce nezůstane a přejeme k ní všem dobrý vítr." Takové bylo svědectví pro nás neznámého autora o prvním pětihodinovém letu v Lomnici nad popelkou 5.5.1947.
V předcházejícím svědectví je zmíněno jméno Jaroslava Kumpošta, který byl jednou z nejvýznamnějších osobností čs. poválečného plachtění. Začal létat v Lomnici nad Popelkou již v roce 1945. V témže roce se zúčastnil plachtařského kurzu na Rané a o rok později splnil podmínky pro odznak C. V roce 1946 se stal také instruktorem, i když z počátku pouze s oprávněním cvičit a vyučovat do zkoušky A. Posléze nastoupil na střední průmyslovou školu do Mladé Boleslavi a v roce 1948 nastoupil základní vojenskou službu. Od roku 1950 působil jako instruktor aeroklubu ve Vrchlabí a v roce 1953 se stal placeným instruktor v nově vzniklé ÚPŠ Vrchlabí. Úspěšně se účastnil celostátních plachtařských soutěží a reprezentoval ČSR na mistrovství světa v plachtění v Lešně roku 1958, umístil se na desátém místě. Od roku 1953 velmi aktivně létal s prototypem větroně XLF-207 Laminár, který měl jako jeden z prvních laminární profil křídla. Patří mezi první držitele odznaku zlatého C se třemi diamanty u nás. Roku 1960 byl jmenován do funkce plachtařské reprezentace, kde byl v sedmdesátých letech vystřídán Jaroslavem Vachem. Jaroslav Kumpošt zemřel 30.1.2004.
24.8.1947 letecký den.
21.11.1947 u Ploužnice zřícení letounu Lisunov Li-2 v.č. 18423509 YR-TAI rumunské společnosti TARS. Letecká badatelna.
Se závěrem roku 1947 koresponduje dopis Ludvíku Elsnicovi do Děčína, ve kterém se na jeho osobu obrací Zdeněk Kozák s prosbou, zda by nezapůjčil výkresy Šedého Vlka pro stavbu v Lomnici. Elsnic v dalších dopisech odpověděl, že výkresy pravděpodobně zůstaly na Ústředí MLL v Praze, kde byly v roce 1939 zabaveny okupanty. Dodal, že je ve svém současném zaměstnání velmi vytížen, tudíž není možné vyhotovit výkresy nově.
V roce 1947 bylo nalétáno celkem 67 hod. 28 min. a provedeno 1456 startů. Během roku složilo jedenáct plachtařů zkoušku A, devět zkoušku B, pět zkoušku C a čtyři piloti splnili jednu z podmínek pro stříbrné C (viz pětihodinovka).
Na výroční schůzi aeroklubu 15.2.1948 nastínil předseda Miroslav Svoboda program následujících dvou let, kdy bylo především důležité dobudování rovinného letiště, dostavba hangáru a vyzval všechny členy ke spolupráci. Zástupce MNV oznámil kladné výsledky některých jednání za rok 1947, především dohodu o vykácení lesa s majitelem Ignácem Hornychem.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
Aeroklubu Lomnice nad Popelkou se dotknul zákaz létání po obecně známých událostech roku 1948. Toto období je pro místní odbočku ČNA velmi obtížné, jelikož musí shánět prostředky pro dostavbu letiště a členská základna byla na pomezí let 1948 a 1949 umenšena prověrkami letového personálu, což nebyla situace pouze ve sportovním letectví, ale v celé společnosti.
Opětovné obnovení letové činnosti přišlo až v roce 1949. K tomu se i nepříjemná událost, odehrála se 8.6.1949. Na letišti v Lomnici nad Popelkou došlo k letecké nehodě kluzáku Schulgleiter SG 38 OK-5515, při které se žák ve výcviku těžce zranil. Pod vedením instruktora Miroslava Jandy byl prováděn výcvik pro splnění zkoušky A. Žáci měli za úkol provést start navijákem do pěti metrů nad zemí, poté vypnout vlečné lano a přistát. Nehoda přišla při jednadvacátém startu, kdy frekventant místo toho, aby převedl kluzák do přímočarého klouzavého letu, přitáhl řídicí páku. Zhruba v deseti metrech ztratil rychlost a přešel do pádu až na zem, do které vrazil svojí přední částí, jež se nárazem zbortila. Kluzák byl poškozen v rozsahu 70 % a frekventant skončil se zlomenými žebry a poraněnou páteří.
Na druhou stranu je do stejného období datován výkon Františka Volejníka, který jako jeden z prvních splnil podmínky pro stříbrné C (vzdálenost před 50 km, 5 hod. letu a převýšení 1000 m) letem do Tábora.
V roce 1950 proběhla malá proměna v rámci techniky aeroklubu. V rámci generální opravy byl do Kunovic odvezen Z-24 Krajánek OK-8320 a do Lomnice byla na výměnu přivezena Grunau Baby IIb OK-8361, na které bylo nutné provést výměnu plátěných potahů, vyřešenou členy aeroklubu svépomocí.
O nastalých celospolečenských změnách výmluvně hovoří i příspěvek v časopisu Letectví v roce 1950: "V neděli ráno dne 24.5.1950 sešlo se na našem letišti při nástupu 18 plachtařů, aby zasvětili volný den po celotýdenní práci plachtění. Nejprve nástup, půlhodinka Svazarmu, a pak plán na celý den. Protože po ránu vanul silný stranový vítr, instruktor s. Holec odložil provoz až na odpoledne. Dopolední program zní: „Zajedeme na blízký vrch Tábor, abychom zjistili možnosti svahového létání a případného přistání přímo na vrcholu. Kolem jedenácté se vrátíme zpět. Po návratu projednáme další program.“ „Pojedeme na brigádu,“ říká s. Sucharda, „snad by bylo nejlépe na stavbu družstevního kravína do Vlastiboře u Železného Brodu." "Budeme tak manifestovat jednotu mezi městem a vesnicí," říká zase s. Penička, vedoucí modelářů. "Alespoň dokážeme, že umíme nejen létat, ale udělat i kus pořádné práce". Návrh byl jednomyslně schválen a přijat, odjezd byl stanoven na dvanáctou hodinu. Rázem dvanácté odjíždělo s letiště 18 brigádníků, plných elánu a budovatelského nadšení, na pomoc naší vesnici. Večer jsme se vrátili domů s vědomím dobře vykonané práce. Nic nás nemrzelo, že jsme si toho dne nezalétali, však si to vynahradíme příště. Jsme přesvědčeni o tom, že i naše pomoc byla příspěvkem k zachování a uhájení světového míru." Jelikož je v textu zmiňována „půlhodinka Svazarmu“ jednalo se ještě stále o Podkrkonošský Aeroklub Lomnice nad Popelkou, který v té době patřil letecky pod Doslet a organizačně pod Strojní a traktorovou stanici v Lomnici nad Popelkou.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
Především rok 1950 znamenal pro Podkrkonošský aeroklub v Lomnici nad Popelkou další přelomovou událost. Po dokončení předem deklarovaných úprav letiště byl uspořádán letecký den 27.8.1950. Širokým vrstvám obyvatelstva byla dána možnost zakoupit si vyhlídkové lety za 150 Kčs, nebo shlédnout vystoupení akrobata Kelnera, který cvičil na hrazdě, která byla zavěšena pod motorovým letounem typu Čáp.
V roce 1951 se odehrála velmi zajímavá událost, jejíž fragmenty jsou uloženy v SOkA Semily. Na začátku každého roku se prováděla imatrikulace letecké techniky, kdy byly kluzáky, větroně, motorová letadla nebo navijáky přezkoušeny odbornou komisí a oficiálně uvolněny do provozu. Z každé imatrikulace byl také pořizován zápis, který byl uložen na ONV. V únoru 1951 nebyly evidenční listy dvou motorových letadel (Praga E 114 Baby OK-CGQ a C-104 OK-AWN) k nalezení. Pohyb těchto materiálů je v rámci policejního aparátu poměrně nejasný a situace nakonec dopadla tak, že byly místnímu ONV v Semilech zaslány kopie z pražského ústředí.