, 
,
od prosince 1926 do 1939.22.06.2025
, ,
od prosince 1926 do 1939.
.
.
.
.
.
Německý pilot a akrobat Tassilo von Schaumburg parkoval svůj stroj Messerschmitt BFW M 23b D-1849 velmi často na louce pod zámkem mezi Slunečnou branou a Bažantnicí za přísného střežení zámeckých zřízenců. Jeho bratr Jindřich Hanau - Schaumburg byl posledním držitelem Hořovického panství.
16.5.1932 se zabil u Klecan. Pomník na hřbitově v Klecanech.
19.5.1932 pohřben v rodinné hrobce v zámecké kapli v Hořovicích.
"Dne 19. května v 11hod. dopoledne konal se v Hořovicích slavný pohřeb 31 letého Tassila princ z Hanau, hraběte ze Schaumburgu, bratra zdejšího velkostatkáře Jindřicha Hanau - Schaumburga, který se zabil při letecké akrobacii u Klecan 16. května dopoledne. Tassilo patřil mezi známé říšskoněmecké letecké aktobaty a byl znám u nás z celé řady produkcí. Právě se vrátil z leteckého dne, pořádaného svazem čsl. letců v Prostějově. Chtěje předvésti svému známému, průmyslníku Beniesovi v Klecanech některé ukázky akrobacie, zřítil se do řepného pole s letadlem a za krátko na poli skonal. Pohřeb se konal z hořovického zámku. Po výkropu v hlavním sále šel průvod, v němž asi padesát členů příbuzenstva ze šlechty německé, rakouské i bývalé československé (mezi nimi i operní pěvkyně Jarmila Novotná, choť liteňského velkostatkáře Daubka) do děkanského kostela a odtud k rodinné hrobce Morice z Hanau. Ministersto nár. obrany věnovalo věnec, pohřbu se účastnili jeho zástupci i 20 členná delegace čsl. leteckých pluků, zástupci Masarykovy Letecké ligy, min. veřejných prací, pražských úřadů a na 3000 osob z města a okolí. Při pohřbu kroužila nad hřbitovem eskadra 3 čsl. letadel. Zástupci obce se oficielně neúčastnili. Jindřich Hanau, který dal natisknouti české úmrtní oznámení, poděkoval obci za účast obyvatelstva při pohřbu. Městská rada poslala mu nato dodatečně soustrast as velkostatek podělil na paměť tragického neštěstí 134 chudé darem." Podrobnosti.
Po smrti hraběte Tassilo, nechala rodina pietně jeho pokoj v původním stavu a tak se do dnešních dnů dochovalo mnoho osobních věcí hraběte. K vidění jsou zde části trosek letounu, ale i osobní věci, oblek, dokonce padák a letecká kombinéza, kterou měl v den neštěstí na sobě.
.
.
.
.
.
Výstavba letiště.(?)
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště sloužící potřebám leteckých střelnic. Jsou to Borek, Kamenice nad Cirochou, Humenné - Jovsa, Plavecké Podhradie A, Plavecké Podhradie B, Rachov.
Pravděpodobně letiště Borek nevyhovovalo, proto v sousedství se mělo vybudovat nové letiště Hořovice pro potřeby střelnice.
Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště, které se po provedené revisi programu dobudovávají, jakožto nezbytně nutná. Letiště určená pro potřebu leteckých střelnic. Jsou to Milovice II, Milovice III, Hořovice, Studnice. Letiště Milovice II a Milovice III jsou na pozemcích vlastní střelnice.
.
.
V roce 1942 bylo dostavěno betonové letiště vedle cílové plochy Jordán na vojenské střelnici.
.
.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
Po
válce vznikl ČNA
odbočka Hořovice, který dostal část dřevěné garáže
postavené v době okupace pro Feuerschutzpolizei k dočasnému používání
její západní části - poslední dvoje vrata. První hangár pro uchování
prvního materiálu: automobil Steyer a první letadla v Hořovicích. 
,
,
otevřený hangár a skupina prvních členů při opravě kluzáku: Jiří
Kalivoda, V. Škrdlant, M. Pondělíček, J. Kincl, A. Nesnídal 
, 
.
Svahové letiště Šibeniční kopec 466 m n. m.
Kluzák SG 38 bez označení
,
,
,
,
už s označením OK-5237 
.
.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
Od roku 1952 záložní vojenské letiště Hořovice.
---------- 1.6.1953 státní bankrot. ---------
.
.
.
V roce 1957 zadalo ministerstvo národní obrany projekt na vybudování pevné vzletové a přistávací dráhy s asfaltovým povrchem (délka asfaltové dráhy je 2 000 m, nyní se využívá pouze 1 170 m, šířka pouze 30 m). Konstrukce stavby splňovala požadavky k zajištění provozu letounu typu MiG-19 s únosností 12 tun.
Stavební práce byly zahájeny v únoru 1958 a hotová stavba byla armádě předána v prosinci 1958. Na obou koncích asfaltové plochy byly vybudovány stojánky.
24.5.1959 ortofotomapa - západní část a východní část.
.
Za účelem zlepšení organizace letového provozu došlo v roce 1961 k vybudování nové pojížděcí dráhy spojující obě protilehlé stojánky. To umožňovalo vystartování letadel z obou stojánek najednou a v co nejkratším čase.
.
Bylo mlhavé ráno 15.8.1963, v Čáslavi se rozbíhají spojky a
vojáci nás budí na poplach. Ten den u 3-tí letky
28. sbolp bylo vyhlášeno LTC
(letecko-taktické cvičení). Velitel letky byl kpt. Emil Orság. Následuje odjezd
na letiště, rychlá předletová příprava a naplánován je přelet po rojích (4
letadla) do Hořovic. Trať Čáslav - Hořovice byla naplánovaná ve výšce 500 m nad
terénem - rychlost 600 km/hod. Běžná věc, jen ne uskupení posádek. Do první
čtyřky - velitelské, kde létali Orság, Navrátil, Ondračka, Vostradovský, byl
zařazen nový pilot, můj kamarád Láďa Dvořák.
Nebyl tolik vycvičen na tyto bojové lety a na tak
špatné počasí, kdy byla mlha a
malá dohlednost. Já letěl ve druhém roji s Frantou Komžákem, Stibůrkem a Rudou
Kytlerem. Řídící létání přistál před námi na dvoumístné UTI-MiG-15 první a
doporučoval ostražitost na okruhu, protože asfaltové, černé, úzké letiště nebylo
moc vidět ani na finále po 4-té zatáčce. Výška po okruhu byla nařízena 200 m. Tak
se stalo, že Láďa měl mezi 3-tí a 4-tou zatáčkou velmi malou výšku. Také prý si
v tom stressu zapomněl přestavit výškoměr na tlak letiště Hořovice. 3 km před
přistávací plochou se více věnoval navigaci a přehlédl, že má malou rychlost na
přistání. Jeho let byl normální až do výšky 120 m, kdy se najednou stíhačka
propadla a místo přistání na asfaltu dopadla naplacato asi 2 km před dráhu do
kukuřice. Byl to mimořádný jev pro tuto kategorii letadla, kdy přistání do
terénu bylo v celé republice zakázáno. Byl jsem nahoře a nevěřil jsem svým očím.
Hodně rád jsem ho viděl vylézat z kabiny. Bylo to díky unikátním letovým
vlastnostem a pevné konstrukci tohoto letounu. Bylo pravděpodobné, že se po
dopadu rozlomí a vybuchne. Nestalo se tak také díky porostu před letištěm a
tomu, že jsme měli baky (přídavné nádrže) zavěšené pod křídly. Ty se utrhly, ale
před tím zpomalily náraz. My jsme dostali pokyn na návrat do Čáslavi a cvičení
se nekonalo.
Zdroj.
.
.
17.5.1966 zřícení při přistání letounu MiG-19S "0859" od 2. letky, 5. slp. Kpt. Josef Matoušek zahynul. Letecká badatelna.
13.8.1966 ortofotomapa - západní část.
.
31.7.1968 ortofotomapa - východní část.
1.8.1968 ortofotomapa - západní část.
---------- Okupace 21.8.1968 ----------
Po zavedení nové generace letounu typu MiG-21 a následně stíhacích bombardérů Su-7 byla v roce 1969-1970 celá vzletová i přistávací dráha vystužena přidáním další nosné asfaltobetonové vrstvy.
.
.
.
.
30.8.1974 ortofotomapa - západní část a východní část.
1.9.1975 kpt. Jaroslav Krýda od 5. slp přistál s MiG-21 s vysazeným motorem. Zdroj.
Mjr. Josef Hrubý od 28. sbolp měl závadu na motoru letounu Su-7. Rozhodl se okamžitě přistát než dojde k úplnému vysazení. Vyjel do pole. Zdroj.
.
.
18.1.1978 mjr. Jaroslav Krýda od 5. slp přistál s MiG-21 s vysazeným motorem. Zdroj.
.
V 80tých letech záložní letiště pro 47. pzlp v Pardubicích. Zdroj.
.
.
.
.
.
.
.
.
---------- Převrat 17.11.1989 ----------
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2000
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2010
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2020
.
.
.
.
2025