Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Aerokluby

14.11.2019

 

Historie.

15.10.1891 se sešla ustavující schůze České aeronautické společnosti (ČAS) v Choděrově restauraci na Ferdinandově třídě. Prozatímním předsedou byl zvolen profesor Zenger.

13.4.1897 se konala na obvyklém místě schůzí výboru, v salonku restaurace U Pinkasů, se konala mimořádná valná hromada ČAS. Zúčastnilo se jí všehovšudy 12 členů, mezi nimi samozřejmě František Hůlka a Ferdinand Wandas. Na programu měla jediný bod: rozpuštění společnosti. V závěru poděkoval ing. Pintner všem, kteří pro českou vzduchoplavbu do poslední chvíle neúnavně pracovali, a vyslovil přesvědčení, že na bývalých troskách vznikne nová společnost, které předem přeje nejlepšího zdaru. Byla to marná naděje.

V roce 1902 z iniciativy Antonína Lipana byl založen v Praze na Královských Vinohradech Vzduchoplavecký klub, který zakoupil balon od ruského vzduchoplavce Vilova. Tento balon podnikl svůj první let pod vedením p. Wandase 31.8.1902. Další dva vzlety se uskutečnili 7.a 8.9. pod vedením A. Lipana. Přistál u Hostivic. 


.


.


Klub se rozešel 30.5.1905.


.


.


.


21.6.1909 na schůzi Českého klubu automobilistů se rozhodlo o rozšíření své působnosti také na létání.

V Praze byl vypracován návrh stanov Českého aeroklubu. Ten se ustavil 9.10.1909 a jeho stanovy byly schváleny místodržitelstvím 15.11.1909. Malá účast.


 Balon Vzduchoplaveckého klubu shořel v únoru 1910.

19.3.1910 došlo k ustavující valné hromadě Českého aviatického družstva (ČAD) a bylo dílem několika pražských a plzeňských příznivců aviatiky. V přípravném výboru zasedal plzeňský profesor České průmyslové školy ing. František Petřík a do prvního řádného výboru byli z Plzně zvoleni Emanuel Kabát a jako místopředseda JUDr. Emil Peták. Ten při neobsazení předsednické funkce až do druhé valné hromady v únoru 1911 hlavním představitelem ČAD. Předsedou byl profesor české techniky Felix, jednatelem František Jirák, pokladníkem Vilém Hlavytý a mecenášem pardubický továrník František Vydra. O propagaci se starali sportovní redaktoři Heinz a Kaufmann a redaktor Kalva. Prostých členů - elévů bylo dvanáct, z těch nejznámějších Folta a Čihák. Peníze potřebné k zakoupení letounu Blériot dal Vydra.

Ustavující valná hromada Českého aeroklubu 27.4.1910 předložila návrh jednat o fúzi s ČAD, které se mezitím utvořilo.


.


.


Na podzim 1913 letečtí nadšenci pánové V. Bruno, R. Polanecký a J. Samek založili Aviatické sdružení-Aero-Atelier Bohemia. Později se přejmenovalo na Aviatické sdružení Bohemia. Na statek v Hrdlořezích 75 u Prahy mecenáše žižkovského velkořezníka a uzenáře Karla Hrušky členové soustředili originál letounu Wright v. č. 116, opravený originál letounu Blériot XI a kopii letounu Grade asi od neúspěšného aviatika Františka Pivničky (Piwniczky).

24.9.1913 se ustavil studentský Kroužek přátel české aviatiky. Zakladatelé Beneš, Hajn, Husník, ....

13.10.1913 byl na základě Kroužku přátel české aviatiky v sále Měšťanské besedy na Vinohradech založen Aviatický klub pro království České se sídlem v Praze (Český aviatický klub). Dne 7.1.1914 se konala ustavující valná hromada. Vyvíjel činnost do přelomu let 1915 a 1916, avšak v důsledku válečných událostí let 1914 až 1918 jeho další činnost ustala, neboť většina členů odešla do války.


25.7.1914 se Aviatické sdružení Bohemia z Hrdlořez u Prahy přestěhovalo do Plzně.


 

V listopadu 1918 byl Český aviatický klub obnoven jako Československý aviatický klub s předsedou Rudolfem Holekou helo6332.jpg (223205 bytes)


Aviatické sdružení Bohemia, které mělo zájem o vojáků koupit vyřazené letouny pro civilní využití, se muselo přejmenovat na Společnost s ručením omezeným Bohemia

27.4.1919 vzlétlo první letadlo postavené v Československu, dvoumístný dvojplošník Bohemia B 5. Lidé jej pak mohli poprvé vidět při prvomájové veselici nad Plzní, kde piloti rozhazovali propagační letáky.

Pánové Polanecký a Brune chtěli zvýšit ziskovost firmy a proto navrhovali přesun na nové letiště do Prahy-Kbel. Ing. Oldřich Haller chtěl pokračovat v Plzni. Proto se rozešli. Dne 10.8.1919 se Bohemia B 5 dostala do Prahy, kde také na letišti Kbely už i zůstala.

21.9.1919 byl založen Západočeský aviatický klub v Plzni.

V říjnu 1919 založena odbočka Československého aviatického klubu v Brně.

V listopadu 1919 byl založen Aeroklub republiky Československé (ARČS).


16.4.1920 na valné hromadě Československého aviatického klubu v Praze byl založen Moravský aeroklub v Brně (M.A.K.).


Od roku 1921 měsíční ilustrovaná revue LETECTVÍ. V prvním čísle vyšel článek konstruktéra Pavla Beneše o plachtění v zahraničí, především v Německu. V rámci klubu také ve stejném roce vznikla Sportovní komise vzduchoplavecká, která se věnovala organizaci leteckého sportu a stanovení sportovních pravidel. Ta se, inspirována závody na Wasserkuppe, záhy začala snažit o uspořádání soutěže "plachtového letu".


V roce 1922 proběhl právě ve Francii kongres pro bezmotorová letadla spojený se soutěží. Třetí ročník závodu na Wasserkuppe, který se odehrával ve stejném termínu, byl ale natolik významnou událostí, že si ho pozorovatelé z Francie, Belgie, Holandska, Švýcarska, Velké Británie a USA nemohli nechat ujít. Spolu s nimi soutěžní dění sledovali poprvé také zástupci Československa, inženýři Jaroslav Šlechta a Jan Kryšpín a pověřenci Ministerstva národní obrany štábní kapitán Václav Rypl a podplukovník František Kolařík

V létě roku 1922 zahájila v čele s konstruktérem Pavlem Benešem v rámci Aeroklubu činnost komise, jejímž úkolem bylo ustavit "odbor pro pěstování klouzavého a plachtového sportu". Krátce nato vznikl Odbor pro plachtová letadla pod vedením štábního kapitána Václava Rypla.V časopise Letectví začala vycházet samostatná rubrika Plachtový let. Odbor pro plachtový let organizoval i přednáškovou činnost, které se věnovali především inženýři Jan Kryšpín, Pavel Beneš, Antonín Husník a štábní kapitán Václav Rypl. Ten také přednesl 10.11.1922 v pražské Lucerně hojně navštívenou přednášku, doprovázenou promítáním filmu z rhönské soutěže, jíž se zúčastnil jako pozorovatel.

12.11.1922 získal M.A.K. zastoupení ve sportovní komisi ARČS a ve Federation Aeronautique Internationale (FAI).

Na konci roku 1922 Z.A.K. a M.A.K. přistoupili k Československému aviatickému klubu. Tehdy se jeho členem stal i Svaz československých pilotů.


3.1.1923 byl pro zajištění rozvoje letectví zřízen Masarykův letecký fond.

V roce 1923 se Československý aviatický klub přejmenoval na Československý aeroklub.

V pátek 27.7.1923 na ustavující schůzi Aeroklubu v Českých Budějovicích (AČB), projednána žádost k okresní politické správě o schválení stanov a navázán kontakt s ARČS v Praze.


21.2.1924 Československý aeroklub se sloučil s ARČS.

V roce 1924 založen Západočeský Aeroklub v Plzni (Z.A.K.). Kdy?


.


V roce 1926 se Odbor pro plachtový let sloučil se Sportovním výborem.


V roce 1927 se zástupce Verband Deutscher Flieger in der ČSR (VDF) zúčastnil valné hromady ARČR. Až v roce 1927 byl jeho předseda profesor německé techniky (německé části ČVUT) Camillo Körner přijat za člena Aeroklubu československého. VDF měl také svůj stánek na IV. Mezinárodní letecké výstavě v Praze. Organizaci letecké činnosti však rozvíjeli i nadále každý zvlášť.


.


15.7.1929 na valné hromadě Svazu československých pilotů došlo ke změně jména na Svaz letců republiky Československé (SLRČS). Od tohoto dne se mohli v této organizaci sdružovat nejen piloti, ale i ostatní letecký personál čs. státní příslušnosti. Tato organizace pak sdružovala letce vojenské v činné službě i v záloze, dále pak letce civilní - tovární, dopravní a sportovní


 

 


Organizaci Brannou leteckou výchovu (BLV) zajišťovalo MNO zpočátku prostřednictvím VL, v jehož složení bylo již v červenci 1945 zahrnuto oddělení sportovního letectví a předletecké výchovy (k 23.3.1946 oddělení BLV).


Od 29.4.1946 je toto oddělení v rámci VL zrušeno a kompetence v oblasti BLV přešly do působnosti Ústředního inspektorátu branné výchovy jakožto nově zřízené složky MNO, později přejmenovaného na Hlavní inspektorát branné výchovy. Této složce MNO podléhaly čtyři oblastní, 16 divizních a 70 okrskových inspektorátů branné výchovy. K 2.8.1946 měl Aeroklub republiky Československé 234 odboček v Čechách, 69 na Moravě a 24 na Slovensku, které realizovaly BLV na náklady vojenské správy. Finanční a materiální stránka spadala rovněž do kompetence vojenské správy, na jejíž náklady se BLV v Aeroklubu uskutečňovala, a v jejím vlastnictví se nacházely všechny trofejní letouny, z nichž některé byly zapůjčeny Aeroklubu. Přímou působnost zde měly materiální orgány letectva.


.


.


Na přelomu let 1949-50 bylo z Hlavního inspektorátu branné výchovy vytvořeno 12. oddělení Hl. štábu o sedmi skupinách, z nichž jedna měla v kompetenci BLV.


V březnu 1950 nařídilo MNO předání veškerého leteckého materiálu zapůjčeného ARČS pro účely BLV do kompetence Ministerstva dopravy, které mělo od roku 1951 převzít všechny úkoly BLV, ovšem již v květnu 1950 bylo nařízení zrušeno a materiální kompetence v oboru BLV zůstala nadále na MNO.


.


Aerokluby Dosletu byly nakonec administrativně včleněny do Svazu pro spolupráci s armádou v průběhu listopadu 1952 s poznámkou, ţe administrativní záležitosti musejí být dořešeny do konce kalendářního roku. Bylo započato s budováním krajských aeroklubů, které zajišťovaly výcvik všech odborností na úrovni a pro všechny ostatní aerokluby v kraji zajišťovaly výcvik v motorovém létání.

 

Flotily provozovatelů.