Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Česká aeronautická společnost

14.11.2019

V roce 1891 provoz balonů během Všeobecné zemské jubilejní výstavy ve Stromovce .

Nadšení z balonových letů bylo všeobecně opravdu veliké. Je proto pochopitelné, že několik mužů ze světa vědy, techniky i podnikání začalo uvažovat o založení společnosti, která by zakoupila balon a vzduchoplavbu soustavně podporovala a rozvíjela. V čele těchto snah byl profesor a rektor české techniky, fyzik Karel Václav Zenger, autor létacího stroje Aerodromon a knihy Plavba vzduchem dr. František Vaněk, hodinář a mechanik Jindřich Pštross, inženýr Gustav Finger, novinář Prokop Vavřínek, majitel kamnářského závodu Antonín Lipan, obchodník ovocem a zeleninou Ferdinand Wandas, později se přidal majitel vinopalny a domu na Starém Městě František Hůlka a další. Už 15.10.1891 se sešla ustavující schůze České aeronautické společnosti (ČAS) v Choděrově restauraci na Ferdinandově třídě. Prozatímním předsedou byl zvolen profesor Zenger.

Na první schůzi přišli i francouzští aviatici Eugéne Godard a Édouard Surcouf.

19.4.1892 byly schváleny stanovy prvního našeho leteckého spolku, ČAS. První řádná valná hromada ČAS se konala 12.5.1892 a zúčastnilo se jí 60 členů. Jejím předsedou byl zvolen teoretik letectví prof. K. V. Zenger, aktivními členy, kteří se zapsali do dějin vzduchoplavby, byli: dr. F. Oldřich Vaněk, ing. Gustav Finger, František Hůlka, F. Wandas, A. Lipan a Reinhold Kovář. ČAS byla jako soukromá společnost odkázána jen na prostředky a podporu svých členů a jediná z obdobných společností v evropském měřítku bude mít svůj vlastní balon. Podpory od žádné instituce, veřejného orgánu nebo velké firmy se nikdy nedočkala. Snad jen pražská plynárna občas poskytla slevu na svítiplyn. Ve Vídni byl Aeroklub založen až v roce 1900, na druhé straně měly všechny velké mocnosti už kolem roku 1890 balonové útvary vojenské a námořní.

Už v roce 1892 mohla společnost koupit za 4 000 franků velký balon od francouzského vzduchoplavce Fonviella, přítele profesora Zengera, ale k zásadnímu rozhodnutí nedošlo. 

Na jaře 1893 napsal inženýr Finger dopis nejprve Eugénu (Léonu) Godardovi (jediný syn Eugéna Godarda). Ptá se, jestli by byl ochoten vycvičit české vzduchoplavce s vlastním balonem, který by pak společnost odkoupila. Podobný dopis směřoval i k Edouardu Surcoufovi. Končil slovy Česká veřejnost je netrpělivá, prosíme o odpověď co nejdříve. Godardova nabídka se společnosti zdála příliš "obchodnická", Surcoufova naopak výhodná. V červnu 1893 potvrzuje Surcouf prof. Zengerovi, že továrna Louise Godarda, v níž byl společníkem, zhotoví balon o obsahu 1 050 m3 z čínského hedvábí, s lanovím a záklopkou za 3 000 zlatých, to znamená 6 000 korun a zhruba stejně tolik franků. O měsíc později posílá návrh smlouvy na 10 plaveb a výcvik českých vzduchoplavců.

Koncem července 1893 v malém sále na Žofíně ČAS uspořádal Výstavu předmětů vzduchoplaveckých.

Jako jediné vhodné místo pro start balonu se ukázalo výstaviště ve Stromovce, poblíž České chalupy. Zemský výbor po několika jednáních souhlasil. ČAS dostala povolení k položení plynového potrubí a k uskladnění balonu.

Edouard Surcouf přijel 20.8.1893 a 23.8.1893 ho uvítali na schůzi výboru ČAS. Přijal jsem nabídku ne pro zisk, ale kvůli vzpomínce na návštěvu před dvěma lety, není to pro mě obchod, ale čest, řekl slavný francouzský vzduchoplavec a dodal: Budu podnikat plavby jen pod českou vlajkou. Vlastenci jsou navýsost spokojeni. Kromě dohodnuté odměny však Surcouf členy výboru brzy překvapil, nečekaně požadoval 60 zlatých jako náhradu za jednu plavbu, za opotřebení balonu. Inu, co se dá dělat. 

První muži určený pro výcvik v balonu byli Wandas, Hlka, Neumann, Hrabě a Lipan.

31.8.1893 Eduard Surcouf začal ihned s výcvikem. Balon Tzar (Car) vzlétl se Surcoufem, Wandasem a tlumočníkem dr. Čermákem. Po hodině letu přistáli u Dobřejovic. Další let byl 3.8.1893 ve stejné sestavě.

8.9.1893, při třetím letu se Surcoufem letěli Hůlka s Wandasem.

Už v září 1893 se začínají objevovat finanční potíže Vstupné do balonové arény na výstavišti ani poplatky spolucestujících za let nemohly vyrovnat náklady spojené se vzlety balonu. Bylo třeba zaplatit za tisk plakátů a vstupenek, hasičům, strážníkům, pomocníkům, za odvoz balonu z místa přistání, ale hlavně za spotřebovaný svítiplyn. 

Od 31.8. do 5.10.1893 Surcouf uspořádal 9 vzletů, při nichž se v balonovém koši vystřídali členové ČAS – Wandas, Lipan, Hůlka, Vacek, Ort a tlumočník Čermák.

1.10.1893 v silném větru se Surcoufem letěl jen Hůlka. Přistáli u Bohušovic nad Ohří.

Při těchto vzletech nejlépe obstáli František Hůlka a Ferdinand Wandas. Ti byli také Surcoufem uznáni způsobilými samostatně ovládat balon, k čemuž jim bylo francouzským instruktorem vydáno písemné osvědčení .

Nový balon měl přijít z Paříže koncem září 1893, Surcouf s ním chtěl alespoň jednou vzlétnout. Dodávka se však stejně zpozdila. Na mimořádné schůzi 7.10.1893 se řešila platba za balon. Balon stál přes 3 000 zlatých, ale takovou hotovost společnost samozřejmě v pokladně neměla. Částku nakonec zapůjčil František Hůlka s tím, že dokud nebude celá půjčka i s úroky uhrazena, bude mu balon Ressel sloužit jako záruka. Byla to obvyklá pojistka, tehdy ještě nemohl nikdo tušit, jak se celá záležitost vyvine. Výbor se dohodl, aby se o půjčce na veřejnosti nemluvilo. Balon do Prahy dorazil 8.10.1893.

První samostatný let Hůlky a Wandase se uskutečnil v neděli dne 8.10.1893. Balón byl opatřen nápisem „Na zdar!“ v národních barvách. Po naplnění balonového tělesa se kolem koše shromáždili členové ČAS a její předseda prof. Zenger „za hlubokého ticha odevzdal případnými slovy balon větroplavcům“ a poděkoval Surcoufovi za vše, co udělal pro české vzduchoplavce. Krátce nato se balón vznesl „za nadšeného, neutuchajícího jásotu shromážděných. Zvolna nesl se kolos do výše a jakmile obecenstvo spatřilo obrovský na něm nápis, národní náš pozdrav "Na zdar“, opakoval se jásot znova a znova, v nějž mísilo se volání slávy nepřehledných zástupů… Vše mávalo šátky a klobouky a bylo viděti, jakým sympatiím těší se nedávno v život vzešlá společnost českých aeronautů." (Hlas národa, 10.10.1893). Přistáli mezi Přední Kopaninou a Kněževsí.

9.10.1893 František Hůlka a Ferdinand Wandas vycvičeni Surcoufem startovali k samostatnému letu před policejní komisí. Získali právo pořádat veřejné vzlety. Stali se tak prvními českými kapitány vzduchoplavby. 

10.10.1893 byl ČAS dodán nový balón, který byl pokřtěn jménem vynálezce Josefa Ressla. Zaslala jej renomovaná francouzská firma Godard.

14.10.1893 Surcouf odjel z Prahy. ČAS mu celkem zaplatila 4 853 zlatých!

22.10.1893 s balonem pojmenovaným na počest vynálezce lodního šroubu Ressel slavnostně vzlétli první čeští kapitáni vzduchoplavby, František Hůlka s Ferdinandem Wandasem. Přistáli u Českého Brodu.

Do konce roku 1893 vzlétli vzduchoplavci Hůlka s Wandasem třikrát a tak začala jejich samostatná vzduchoplavecká kariéra. Dne 5.11.1893 vzali s sebou Antonína Lipana.

Od konce srpna do 5.11.1893 vzlétl nad Prahu balon Car a Ressel celkem třináctkrát, celková ztráta obnášela 1 020 zlatých, konstatoval pokladník Antonín Líbal. Kromě členů ČAS, kteří platili za jeden vzlet 25 zlatých, si mohl let balónem dovolit kdokoliv z majetných vrstev. Objednávky se posílaly písemně na adresu Společnosti a za úhradu 60 zlatých získal zájemce "neobyčejný, nikdy nepocítěný požitek. Rozhled s balonu na pláň pozemskou… a rozhled do vzdušné prostory velebný, nad míru překvapující a nutící každého k přemýšlení o velkoleposti a nezměrnosti Všehomíra… (propagační tisk ČAS, 1893).

Od této doby pořádala ČAS občasné vzlety. V roce 1894 jich bylo celkem 14. Sezóna začínala v březnu a trvala do října. Její vrchol byl v červnu při slavnostech Ústřední Matice školské

25.3.1894 vzlétli vzduchoplavci Hůlka s Wandasem v balonu Ressel a po třech hodinách přistáli u Kladrub (okres Tachov).

17.4.1894 vzlétl Hůlka se členy ČAS v balonu Ressel. Přistáli u obce Dubí, dnes část Kladna.

Čtyři úspěšné výstupy během Pražské hospodářské výstavy 1894. Přistání u Sedlčan, u Mělníka, Říčan, Třeboradic.

Na fotce sedící Hůlka a Wandas, za nimi prof. Zenger.

Balon Ressel po vzletu. Z koše mává kapitán Wandas.

2.9.1894 vzlétli vzduchoplavci Hůlka s Wandasem v balonu Ressel se záměrem doletět co nejdál. Vlétli ale do mraku, ochladilo se a byli rádi, že přistáli u Kutné Hory.

7.10.1894 vzlétl Wandas s Rudolfem Malým členem ČAS v balonu Ressel. Přistáli u obce Žalov u Roztok. Už v noci při skládání balonu ho někdo propíchal. Krejčí Mrázek musel spravit 60 děr, což ČAS přišlo na 6 zlatek.

Celkový zisk obnášel 352 zlatých, konstatoval pokladník Antonín Líbal.

Sezónou 1895 vyvrcholila činnost ČAS. Tato sezóna byla spojena s pořádáním Národopisné výstavy českoslovanské, s jejímž výborem uzavřela ČAS smlouvu o provozování balonových letů v době jejího konání. Za tu dobu vzlétl balon Ressel celkem 34 x, střídavě pod vedením Hůlky (samostatně 15 x) nebo Wandase (samostatně 15 x), s nimiž vstupovali do koše také četní hosté.

15.5.1895 první plavba balonu Ressel se vzduchoplavci Hůlkou a Wandasem při příležitosti otevření Národopisné výstavy českoslovanské. Přistáli u Dřevčic. Hůlka s Wandasem letěli spolu celkem čtyřikrát na přání policejního ředitelství.

Ve světlém obleku Jindřich Pštross, za ním v koši stojí František Hůlka a před košem s rukou v kapse Ferdinand Wandas.

9.6.1895 plavba balonu Ressel se vzduchoplavci Wandasem s redaktorem Karlem L. Kuklou Přistáli u Zbraslavi.

František Hůlka, předseda ČAS Jindřich Pštross a Ferdinand Wandas .

16.6.1895 vzlétl Hůlka se slečnou Lidunkou Švagrovskou a tajemníkem ČAS Rudolfem Wimmerem. Přistáli u obce Uhříněves.

Koncem června 1895 se v Praze konal III. všesokolský slet. S kapitánem Wandasem letěli Vlasta Červená a Božena Řeháková. Přistáli u Říčan.

Nazítří přistáli u Líbeznic kapitán Hůlka s Františkem Mrázkem.

Další den letěl kapitán Wandas s Maxem Švagrovským a jeho dcerou.

Ve čtvrtek 25.6.1895 vzlétl Hůlka s hercem Jindřichem Mošnou (letěl zadarmo) a Václavem Ruttnerem. Přistáli u Horních Počernic.

V neděli 5.7.1895 letěl kapitán Wandas s Eugenem Ledeburem. Přistáli u Jenišovic.

19.7.1895 letěl v balonu Ressel s nápisem Milion kapitán Hůlka se svojí sestrou Josefinou a žákem panem Žilkou. Byla to 50. volná plavba. Přistáli u Panenských Břežan. Poté z Výstaviště ještě čtyři upoutané lety.

18.8.1895 letěl v balonu Ressel kapitán Hůlka s panem Miškovským a jeho ženou. Za půldruhé hodiny přistáli u Braníka. Poté Hůlka sám vystoupal do výšky 3 600 m. přistál u Velkých Popovic. Byl to na dlouhou dobu náš výškový rekord a překonala ho teprve motorová letadla.

Koncem srpna 1895 letěl s Hůlkou předseda ČAS Jindřich Pštross.

Výbor posuzoval četné návrhy nejrůznějších vynálezců na řiditelné vzducholodě a podivuhodné létací stroje, především ing. Finger, dr. Vaněk a další odpovídali na četné odborné dotazy. Odborného časopisu se však veřejnost ani členové nedočkali a nakonec ho začal vydávat ing. Gustav Finger sám. Byl totiž přesvědčen, že vzduchoplavba je nejenom zábavou, ale v budoucnosti se stane "důležitým činitelem veřejného života". Sleduji počátky naší aeronautiky od prvního dne a nikterak neztrácím naději, že neustaneme, dokud nedobudeme sobě čestného místa v aeronautice mezi národy jinými, věřil 15.10.1895, kdy vyšlo první číslo měsíčníku Epochy, který vydával až do 1900/1901. V roce 1895 ing. Gustav Finger vydal druhou českou knihu, Studii aeronautickou, kde popsal návrh "dynamického letadla" Cyklon.

V říjnu si v novinách Volné slovo mohl přečíst o ČAS následující řádky: Dle původního programu měl to býti spolek vědecký. Leč fangličkářství, všude u nás se vyskytující, brzy vystrčilo růžky i v této společnosti a zanedlouho zvrhl se spolek ve společnost sportsmanů, z nichž každý chtěl býti kapitánem, nosit odznaky a blýskati se v blízkosti balonu jako okolo nějakého posvátného telete. Rozumí se, že mužové skutečné práce počali se straniti bezúčelných nadále schůzí a konečně i vystoupili ze spolku.

Po zimní přestávce vzlétl balon Ressel až 14.5.1896 na svou 62. plavbu, k příležitosti ukončení Hospodářské výstavy. Kapitán Hůlka letěl s místopředsedou ing. Pintnerem až do Chlístovic (okres Kutná Hora).

16.5.1896 letěl kapitán Wandas se slečnou Vlastou Žentlovou a magistrem Součkem. Přistáli u Říčan.

Poté letěl Hůlka s pokladníkem Karlem Biskupem. Přistáli u Neveklova.

Poslední červnovou neděli 1896 vzlétl balon Ressel s kapitány Hůlkou a Wandasem na počest slavnosti Ústřední Matice školské. Přistáli u Čakovic.

Od začátku roku 1896 vzlétl Ressel jenom pětkrát, když koncem září přislíbil výbor ČAS půjčit balon k volné plavbě jednomu z dalších připravovaných kapitánů vzduchoplavby, Stanislavu Havlíkovi. Chtěl letět s pokladníkem Karlem Biskupem. Podle řádu na to měl ostatně právo, všechny náklady uhradí sám. Společnost je uznává za úplně schopné plavbu samostatně říditi, stojí v zápise ze schůze výboru. Stačí už jen povolení policejního ředitelství. František Hůlka právě na téhle schůzi výjimečně nebyl. A co se nestalo: Kapitán Hůlka se o chystané plavbě nějak dověděl a k uskladněnému balonu dal tabulku, že ho zabavuje, a odnesl domů ventil. Tím samozřejmě vzlet znemožnil. Prý chtěl zabránit tomu, aby balon zabavili věřitelé, tedy pánové Neumann s Lipanem, kterým společnost stále dlužila. Na nejbližší schůzi výboru se do Františka Hůlky pustil obchodník sportovními potřebami Max Švagrovský. Důvod pana Hůlky je nemravný, trestný a nepravý, zdůrazňuje pan Švagrovský. Na plavby Hůlky a Wandase věnovala společnost již 20 000 zlatých, spočítal, a když si pan Hůlka postaví hlavu, nemůže společnost ani plavbu podniknout. A tak dále.

Ne, já nejsem žádným škůdcem společnosti, brání se zřejmě zaskočený František Hůlka. A ventil jsem odnesl domů proto, že potřeboval opravit. Většinu přítomných mu však nevěří. Jeho důvody se zdají málo věrohodné. Na přístí schůzi se připraví lépe. Ale výměna názorů pokračovala. Max Švagrovský znovu připomněl, že oba kapitáni by měli zaplatit po 1000 zlatých, protože dosud žádného vzduchoplavce nevycvičili. Ne, pan Hůlka jiným plavbu nepřeje, končí pan Švagrovský své vystoupení. Další člen výboru pan Boehm sice připouští, že František Hůlka měl v případě nesplácení půjčky na balon jisté právo, ale ptá se: K jakým koncům to společnost dovede? Jeho jednání je ostudou společnosti, prohřešuje se na podniku vlasteneckém! Hůlka dokazuje, že nevyužitkoval žádných 20 000 zlatých, že naopak pro společnost balonem vydělával. I on má kus pravdy. Ba zdá se, že větší kus. Ale kdo to rozsoudí?

Skutečností je, že tahle neobvyklá příhoda uspíší konec ČAS. Jednání výboru v říjnu 1896 bylo také bouřlivé. Hlavní postavou je František Hůlka. Říká, že nestačí hezké řeči, ale že společnost potřebuje peníze, peníze a zase jen peníze. Znovu vyvstává základní otázka: Skončí aeronautická společnost svou činnost? Platí nabídka Františka Hůlky, že převezme balon v hodnotě 1 400 zlatých a tím mu vlastně společnost splatí zbytek dluhu? Platí. Dlužní úpis na 3 000 zlatých k zakoupení balonu je tím vyřízen. Může dál existovat společnost bez balonu? ptá se inženýr Pintner. A hned si odpovídá: Může, podobně jako v Německu a Francii. Bude pěstovat vědu vzduchoplavby. V tom se ovšem mýlil. Byly to lety, nebo výlety? Někteří členové výboru znovu vytýkají kapitánům, že nevycvičili další vzduchoplavce. František Hůlka se brání tím, že nikdy nebyli výborem jmenovitě určeni. Není to pravda, už v červnu 1893 bylo přece několik takzvaných cvičících členů vyjmenováno – Lipan, Neumann, později Havlík. Připomíná, že od roku 1893 vykonala společnost 66 zdařilých plaveb, Hůlka s Wandasem létali i v Paříži a Pešti. Pravda však také je, že to byly v porovnání s úrovní vzduchoplavby v ostatních zemích plavby vesměs krátké, spíše výlety. Ale tak si to v podstatě výbor aeronautické společnosti přál. Těžko říci, proč neměl zájem o delší lety. Bál se většího rizika poškození balonu? Nebo i sami kapitáni sázeli na jistotu a alespoň částečné uhrazení nákladů? Padesát zlatek bylo dost peněz, vzpomínal později aviatik Jan Čermák, který letěl balonem Ressel v roce 1895.

Nakonec došlo k dohodě. ČAS předal balon s příslušenstvím Františku Hůlkovi, který tím odstoupil od požadavku na zaplacení zbytku pohledávky ve výši 1 400 zlatých. Tím byl vyřízen dlužní úpis z 12.10.1893 na 3 000 zlatých.

V pokladně je málo peněz, ostatně jako vždycky. Dlužníci odmítají příspěvky doplatit. Vždyť společnost nic nedělá, namítají. Ani František Hůlka však nebyl v posledních dvou letech s výsledky letů spokojen. Pomýšlel na zakoupení velkého balonu od Louise Godarda a chtěl s ním podnikat dlouhé plavby. 

Na obvyklém místě schůzí výboru, v salonku restaurace U Pinkasů, se konala 13.4.1897 mimořádná valná hromada České aeronautické společnosti. Zúčastnilo se jí všehovšudy 12 členů, mezi nimi samozřejmě František Hůlka a Ferdinand Wandas. Na programu měla jediný bod: rozpuštění společnosti. V závěru poděkoval ing. Pintner všem, kteří pro českou vzduchoplavbu do poslední chvíle neúnavně pracovali, a vyslovil přesvědčení, že na bývalých troskách vznikne nová společnost, které předem přeje nejlepšího zdaru. Byla to marná naděje. Společnost stále dlužila Františku Hůlkovi, Vojtěchu Neumannovi a Antonínu Lipanovi celkem 840 zlatých, jako někdejší vklad do garančního fondu.