od února 1914Teodo Tivat dnes Tivat
italsky Bocche di Cattaro, Cattaro dnes Kotor
Kumbor dnes Kumbor
07.08.2024
od února 1914
Námořní letectvo Kaiserliche und Königliche Seeflugwesen mělo základny Seeflugstation. MAPA. Češi u námořního letectva: Václav Leopold Woseček.
Od severozápadu v dnešní Itálii - Grado, Triest dnes Trieste,
v dnešním Chorvatsku - Parenzo dnes Poreč, Cosada dnes Otocic Kozada u Pula, Puntisella dnes Puntižela u Pula, Pola-Santa Catarina dnes Pula-Otok Katarina, Fiume dnes Rijeka, Lussin dnes Lošinj, Sebenico dnes Šibenik, Rogoznica, Sette Kasteli dnes Kaštel (?) u Splitu, Spalato dnes Split, Curzola dnes Korčula, Lagosta dnes Lastovo, Gravosa dnes Gruž v Dubrovníku,
v dnešní Černé Hoře - Teodo Tivat dnes Tivat, italsky Bocche di Cattaro, Cattaro dnes Kotor, Kumbor dnes Kumbor, Antivari dnes Bar,
v dnešní Albánii - Durazzo dnes Durrës.
od října 1914
od listopadu 1916
od konce července 1918
14.10.1918 vyhlášení republiky Československé v Písku, ve Strakonicích, Protivíně, Štěkni.
28.10.1918 Den vzniku Československa, takového národnostně malého Rakouska-Uherska.
27.12.1921-1926.
Vztahy Jugoslávie a Československa v období mezi válkami byly mimořádně přátelské a v podstatě značně překračovaly smluvní rámec Malé Dohody. I díky těmto vztahům došlo roku 1927 k uzavření dohody o zřízení střelnice pro ostré střelby protiletadlových dělostřeleckých jednotek čs. armády na pobřeží Jaderského moře. Jako ideální pro tyto účely byla vybrána právě oblast Kumboru, Boky Kotorské. Střelba měla být vedena na rukávové cíle vlečenými za letadly, a protože k dispozici nebylo vhodné letiště, bylo rozhodnuto používat k vlekání terčů hydroplánů čs. výroby a s československými piloty. Protože o dohodě se jednalo už nějakou dobu před jejím podpisem, začaly se potřebné plovákové letouny připravovat s předstihem.
Letouny byly objednány u firmy Aero, ta upravila své osvědčené Ab 11 (podvozek byl upraven pro alternativní montáž kolového podvozku a plováků, pro udržení stability byly zvětšeny svislé ocasní plochy a nakonec došlo i na montáž zařízení pro vlečení terčů) a tyto stroje byly označeny jako A 29. První z nich byl zkoušen od října 1926 a bylo na něm ustaveno několik národních rekordů v kategorii vodních letadel (šlo ostatně o vůbec první čs. hydroplán). V tomto standardu bylo postaveno celkem pět strojů (měly stejně jako Ab 11 motory ČKD Perun II), další čtyři byly odvozeny od A 11 a lišily se především motory Walter W IV.
, 
, 
od 12.1926.
Od roku 1927 se tedy každý rok v létě vydával do Jugoslávie Československý letecký detachment v Kumboru, Boka Kotorská, Jugoslávie. Měl ve stavu čtyři letouny a 14 příslušníků (velící důstojník a jeho zástupce, čtyři dvoučlenné posádky a čtyři mechanici). Letouny byly přeletěny s normálním kolovým podvozkem do Sarajeva, kde byly demontovány a vlakem přepraveny do Boky Kotorské. Zde byly opět smontovány již s plováky (na tom se podíleli i dva mechanici vyslaní výrobcem letounů - firmou Aero). Detachment působil na místě vždy cca tři měsíce v roce, pak se i s letouny vracel zpět do ČSR. Velitelem jednotky v této době byl major Topič, jeho zástupcem nadporučík Smrčka.
.
Vodní verze letounu Letov Š 16J vzniklá namontováním plováků typu Dornier. Na podzim 1929 v Praze na Vltavě v holešovickém přístavu zkoušky prototypu plovákového letounu Letov Š 16J s jugoslávskými výsostnými znaky. Pilot škpt. J. Topič s ním vykonal jen několik pokusů o start, pouze do okamžiku odlepení od vody, aby vyzkoušel těžiště a plavební charakteristiku. Poté byl převezen ke zkouškám na Žehuňský rybník (okres Kolín). Domácím testům plně vyhověl, ale jakmile se dostal na místo určení, projevilo se nedostatečné dílenské zpracování a antikorozní úprava plováků. Prototyp tak velmi brzy dolétal a Jugoslávie jako zákazník přestala mít po takovéto zkušenosti o další stroje zájem.
V létě 1930 Radoslav Selucký a Oldřich Doubek vlekali terče.
.
13.6.1932 se zřítilo A 29 pilotované rotným Slezáčkem. Jeho pozorovatel četař Dušek se zachránil, pilot bohužel zůstal v kabině svého stroje a zahynul. Podrobnosti.
.
.
Až v roce 1935 byly opět ke stejnému účelu upraveny postupně čtyři stroje Letov Š 328V. Prvním z nich byl stroj Š 328.18. Stroje dostaly duralové plováky britské firmy Short. V červnu 1935 zkoušky plovákové verze letoun Š 328V na Žehuňském rybníku (okres Kolín).
Pro účely vlekání terčů v Jugoslávii však byly používány jen tři z nich. Velitelem detachementu v této době byl štábní kapitán Paleček. Při studiu dobových dokumentů dejte pozor na to, že jako Š 328V (či "-v") jsou označovány nejen ony čtyři stroje s možností použití plováků, ale i běžné Š 328 vybavené navíc vlečným zařízením (těch byla vyrobena celá řada).
.
.
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------