Od roku 1978 zaváděné vrtulníky Mi-24D byly obdivuhodné pro
svoji rychlost a pohyblivé stanoviště kulometu v přídi.
S nárůstem aktivity amerických
vrtulníků u státní hranice vyvstala
potřeba jim efektivně čelit. Protože proudové stíhací letouny byly
bezmocné proti nízkolétajícím pomalým cílům, nezbylo než použít tyto
rychlé vrtulníky jako stíhací.
Na střelnicí v Žárovicích se cvičila střelba na upoutané
meteorologické balóny. V roce 1985 se nad letištěm v Prostějově uskutečnil
vzdušný boj mezi Mi-24D a Sojkou. Od roku 1985 se pracovalo na konstrukci
bezpilotního letounu Sojka, který měl splňovat úlohu vzdušného terče pro
nácvik střelby z vrtulníku Mi-24. Praktické ověřování se konalo ve VVP
Hradiště (Doupov) a Malacky. Projekt vedl pplk. Ing. Olejník. Prvním pilotem
Mi-24 který uskutečnil steče a také ověřoval ostré střelby byl Viktor
Galata. Terč se nepodařilo zavést do výroby. (L+K
1/06)
Na střelnicí v Žárovicích se cvičila střelba na upoutané
meteorologické balóny. V roce 1985 se nad letištěm v Prostějově uskutečnil
vzdušný boj mezi Mi-24D a Sojkou. Od roku 1985 se pracovalo na konstrukci
bezpilotního letounu Sojka, který měl splňovat úlohu vzdušného terče pro
nácvik střelby z vrtulníku Mi-24. Praktické ověřování se konalo ve VVP
Hradiště (Doupov) a Malacky. Projekt vedl pplk. Ing. Olejník. Prvním pilotem
Mi-24 který uskutečnil steče a také ověřoval ostré střelby byl Viktor
Galata. Terč se nepodařilo zavést do výroby. (L+K
1/06)
