Srbská Kamenice 26.1.1972

Odposlechnuto na velitelském stanovišti PVOS Kříženec v roce 1988 od místního letovoda: ...a tu DC-9 v roce 1972 co letěla z Kodaně do Záhřebu jsme sestřelili dvěma raketama. To nevíš, co ? Jednou raketou jsme ji poškodili a druhou raketou jsme ji dorazili, když nouzově klesala. To nebyli ustašovci ..." Jak jsme bránili socialismus

Takže tenkrát mi jen upadla brada. Když jsem to říkal spolubojovníkům, nikdo tomu nevěřil. Ani kámoš letovod naváděcího stanoviště ze Stodu nic o tom nevěděl.

Potom následovala prověrka HS PVOS v březnu 1989.

Bylo nám pilotům Mi-24V řečeno, že bude prověrka a to tím způsobem, že letoun Z-43 poletí z Karlových Varů do Mariánských Lázní a letovodi z VS nás na něj budou navádět. Samozřejmě nemáme napínat zbraně. Odposloucháváme frekvenci a víme, že Albíci už jsou ve vzduchu. Zanedlouho startujeme i my a jsme naváděni někam do prostoru Bečova. Je nádherné počasí - jasno s dohledností snad 50 km. To ještě nevíme, že náčelník západočeského aeroklubu letí ve výšce 500 m nad terénem se zapnutým majákem. Hlas v rádiu se postupně mění asi jak se blížíme k cíli. A je to tady - slyšíme toto : "…před vámi 500 m .." . Oči si můžem vykroutit ale nic nevidíme. Hlas dále naléhavě opakuje, že cíl je neustále 500 m před námi, když najednou bez pauzy či zaváhání, hlas pokračuje ".. točte do kurzu 240 stupňů, maximální rychlostí, 15 km před vámi…". A je to. Z korespondence už víme, že ve vzduchu mimo nás je ještě druhá dvacetčtyřka a dva Albatrosi. Letíme jak splašený daným kurzem, ale už je nám jasný, že letovodi mají několik informací o poloze cíle, ale neví, která přišla v reálném čase a která se značným zpožděním. Z-43 zatím doletěla nerušeně až k hranici, kde náčelník točil zatáčku a asi se i modlil, aby ho už někdo našel a odvedl domů. To se podařilo až tehdy, když jeden Albatros šel plnit, tak si ho po cestě náhodou všiml. Ten ho ohlásil a na rádiu bylo cítit uklidnění. Nás navedli na něj, my jsme mu předpisově máváním dali signál, že je narušitel a ať se zařadí do skupiny. Ten se hbitě zařadil a VS nám dal příkaz letět do Žatce. A tak si pomalu letíme v těsné skupině rychlostí asi 180 km/h. Často se otáčím a sleduji Zetku, zda se nás drží. Jeden Albík krouží před námi a druhý za námi, když se vlevo dole mihnou dva MiG-21. Ti když nás spatří, prudce to zlomí do stoupání a na forsáži prolítnou mezi námi a předním Albíkem. Na rádiu je okamžitě slyšet řev pilota Albatrosa : "Titule, teď tady prolítli dva ….a málem jsme se srazili. Kdo je navádí ?" .. "My ne - to Žatec." Odpovídá klidně stoďácký letovod. V tu chvíli jsem ztratil všechny iluze o HS PVOS ČSSR. Ani další let nebyl bez zajímavostí. Někde nad Žlutickou přehradou VS usoudilo, že to už stačilo a nám vydali pokyn se odpoutat. Tak kapitán několikrát prudce zamával a ostrou zatáčkou se odpoutal od Zetky. Koukám dozadu a co nevidím. Náčelník se nás drží jako klíště. Co teď ? Na spojení nejsme. Tak opět divoce máváme a zuřivě točíme až se ho konečně zbavíme.

Po této prověrce mi došlo, že v Hotovostním systému Protivzdušné obrany státu (HS PVOS) je i v míru neskutečný chaos. A co pak v době čistek za normalizace v roce 1971-72.

3. plro Pernarec (185. plrp Kralovice) západně Plzně, nad kterým vrtulníky 11. vrp Plzeň-Bory často létaly, protože to bylo v jedné zóně určené pro létání vrtulníků z Plzně. Jednou jsem cvičil střelbu na pozemní cíl, na zde umístěné rakety S-75 Volchov. Vzdálenost střelby jsem si nejdříve stanovil pomocí mapy, abych měl představu, jak se cíl jeví v zaměřovači na stanovené vzdálenosti. Potom jsem se přiřítil těsně nad stromy na určený bod, prudce jsem vystoupal, zamířil, imitoval střelbu a rychle pryč. Rakeťáci si ale prý ztěžovali a tak nám to zakázali. To byl už rok 1991.

V roce 1998 jsem začal tvořit webové stránky Vrtulníky v Česku a o tomto jsem se zmínil.

Při práci na stránce Vrtulníky nad Železnou oponou jsem si uvědomil, že takzvaná vysoká modrá zeď moc nefungovala. Naši slavní stíhači nikdy nic pořádného nesestřelili, jen nanejvýš zjistili, že pilot amerického vrtulníku u Tachova měl červenou helmu. Sestřelili pouze civilní Cessnu zmateně kroužícího pilota pod Plzní. Když americké F-102 honily nad naším územím naší Mi-4, naši stíhači se radši ani neobjevili. V roce 1985 naše L-39ZA střílela na americkou Cobru, ale ta byla na německé straně Šumavy. Když naše Mi-24 honila nad Vranovskou přehradou UFO, po přistání naší posádky měli nadřízení největší potřebu hlavně všechny záznamy spálit. Závěr - Komunisti lhali jako když Rudé právo tiskne.

Proč se rozhodli sestřelit tu nešťastnou DC-9? Na radaru se totiž odrazná plocha DC-9 jeví jako menší než ve skutečnosti je. Připomíná malou stíhačku. Proto taky jednu italskou DC-9 Američani sestřelili při cvičení nad Tyrhenským mořem. Podobně se zmýlili u íránského Airbusu, naší Il-18 nad Německem, ... Letěl-li vysoce postavený soudruh z Prahy-Ruzyně někam přes Děčín a proti němu asi stíhačka, co měl chudák na velitelském stanovišti HS PVOS dělat?

Kdo mohl sestřelit DC-9? Dvěma raketami PLRK S-75 Volchov od 1. protiletadlového raketového oddílu 71. protiletadlové raketové brigády z Přestavk u Roudnice nad Labem? Mapa. Vzdálenost k Srbské Kamenici je 48 km, dosah rakety je 56 km.

Svědci slyšeli hluk raket - hřmění. Najednou uviděli celou DC-9 vylétávat z mraku ve výšce asi 900 m. V tu chvíli ji zasáhla druhá raketa. Takže žádný světový rekord volného pádu letušky z 10 000 m. Pád na svah z mnohem menší výšky.

Vojáci sledovali DC-9 na radaru ještě dávno po pádu letounu - jasná známka chaosu.

Zraněnou letušku hlídali StBáci v nemocnici. Proč? Aby neutekla bez placení? Měla štěstí, že se na nic nepamutuje!

Oficiální zpráva. A jak "kvalitně "tehdejší Státní letecká inspekce vyšetřovala leteckou nehodu v roce 1986.

Vyšetřování 

Už vidím jak borci od vojenské kontrarozvědky a státní bezpečnosti na tom dělají.

Už vidím, jak borci z tehdejší Státní letecké inspekce na tom dělají. Možná ti borci tam sedí dodnes.

Pro porovnání - jak tehdejší Státní letecká inspekce vyšetřovala leteckou nehodu v roce 1986. Pilot po nehodě v dlouhodobém bezvědomí. Tak se to na něho všechno shodilo. Ale on to rozchodil a dnes žádá o nové vyšetření.

Co na to média?

11.12.2001 byla vylíčena v cyklu Osudové okamžiky na ČT katastrofa DC-9 u Srbské Kamenice 26.1.1972. Podivil jsem se, že autoři pořadu nezařadili po návštěvě Fidela Castra u nás i návštěvu nejvzácnější a to soudruha generálního tajemníka Brežněva. Jak to?

iDNES.cz 9.1.2009

Co ADR vysílala v sobotu 10.1.2009?