HC-3

01.11.2024

V lednu 1956 byly u VZLÚ zahájeny práce na novém typu HC-3 (první HC-3 z roku 1951 byl otevřený, dvoumístný vrtulník, jenž nepřekročil hranici předprojektu), který byl projektován jako víceúčelový, 3 - 4 místný. Též byl vypracován projekt bitevního vrtulníku HC-3 s motorem M108 H.

V letňanském VZLÚ byla zhotovena nelétající maketa XHC-3M a čtyři prototypy, z nichž jeden byl určen pro pevnostní statické zkoušky a byl rozlámán na pevnostní zkušebně VZLÚ.

Nelétající maketa HC-3M (Vojenská technika 1963 č.6) Barevné provedení, jehož autorem by měl být dle údaje v Leteckém modeláři architekt Pražský, velmi dobře  odpovídá popisu zbarvení uveřejněném v Leteckém modeláři 10/1960. Maketu lze zřejmě  také poznat podle  velmi širokého vstupu vzduchu  v krytu motoru (za pylonem rotorové hlavy). Maketa byla funkčním  vrtulníkem (pouze nelétala a chyběly některé přístroje a některé nepodstatné části byly zjednodušeny), provádělo se na ní kumulování naběhaných hodin - celkové únavové zkoušky, na tři létající prototypy tak připadalo dostatečné množství letových hodin, aby každý měl nalétáno méně než měla "natočena"  maketa. Právě na maketě zkoušeny druhy rotorových listů, poloha - natočení dovažovacích závažíček u kořenů listů, mnohá měření odezvy rotoru na cyklické řízení, funkční zkoušky agregátů atd. O jejím osudu se mi nepodařilo nic zjistit. (K. L.)

První z nich HC-3 OK-15 s nevyzrálým motorem M108 vzlétl dne 16.5.1960 se zkušebním pilotem Zdeňkem Pondělíčkem.

, .

Křídla vlasti 14, 16/1960 HC-3 OK-15 a nelétající maketa HC-3M , , , .

OK-15 s kroužky. Válcovitý útvar nad rotorovou hlavou vrtulníku byl součástí měřicího vybavení vrtulníku a v tomto případě sloužil k přenosu impulsů od tenzometrů, umístěných na rotorových listech, do oscilografů na palubě.

Druhý prototyp HC-3 OK-16 vzlétl poprvé 10.2.1961 se zkušebním pilotem Jiřím Bláhou.

Třetí prototyp HC-3 OK-17 vzlétl poprvé 13.3.1961 se zkušebním pilotem Zdeňkem Pondělíčkem.

Práce na motoru. Ten byl pracovníky VZLÚ upraven na M108 DH o 202 kW. Dále byl pro něho upravován kompresor, který mohl pilot krátkodobě použít M108 DHK.

Zkoušky OK-15 v Krkonoších v srpnu a na počátku září 1962. Vrtulník visel ve výšce větší než 1000 m.

Zabudován ARK typu RKL-301 , . KV 3/62

V roce 1962 měla být zahájena výroba HC-3 v n. p. Moravan.  Třetí prototyp OK-17 byl přelétnut 15.3.1962 do Otrokovic.

Vyhlášena soutěž na zástavbu jiného motoru.

HC-103

Na začátku 60. let se počítalo se zástavbou v té době vyvíjeného turbohřídelového motoru M601 do vrtulníku a bylo zpracováno několik verzí. V plánech VZLÚ byl jeden projekt označen jako HC-103. Zůstalo pouze u úvah. 

Projekt Jaroslava Tekla.

Nakonec HC-103 byla projektována v Moravanu. Projekt HC-103 se dvěma pístovými motory M337 s kompresory o výkonu 2 x 154,4 kW.

HC-3A (označení také jako HC-3 nebo HC-3B)

Z úprav HC-3 je důležitá především zástavba sovětského hvězdicového motoru AI-14 o výkonu 221 kW. Letňanská Avie - konstrukční skupina pro vývoj pístových motorů vedená ing. Kodlem upravila pro potřeby vrtulníkové zástavby motor AI-14VF na naši verzi M362 (?), zkonstruovala ventilátor a přizpůsobila závěsné body pro instalaci do HC-3A. Tato verze zkonstruovaná ing. R. Schöna z roku 1962 byla označena HC-3A a od svého předchůdce se na první pohled lišila jiným tvarem motorového krytu. Vrtulník HC-3 se svými výkony minimálně vyrovnal špičkovým strojům zahraniční výroby a dosahoval velmi příznivých parametrů (přebytek výkonu, hospodárnost), které byly zárukou jeho dobrého uplatnění. Uvažovalo se i o zástavbě turbohřídelové hnací jednotky.

Druhý prototyp HC-3 OK-16=první prototyp HC-3A OK-16. Motor je sovětský AI-14R v. č. 136079. Zástavba byla ukončena dne 15.5.1962. Vrtulník s tímto motorem nelétal. Účelem bylo pouze ověřit zástavbu a provedené úpravy náhonového systému, které si vynutil. Po základním ověření byl do vrtulníku zastavěn v ČSR upravený motor, sovětský AI-14VF v. č. 04 s naším označením M-460 (?).

První vzlet 24.10.1962 se zkušebním pilotem Zdeňkem Pondělíčkem.

Vrtulník HC-3A OK-16 s kroužky. , , , .

Ale k 31.12.1962 byl vývoj vrtulníků u nás zastaven!

Vrtulník OK-17 se vrátil zpět do VZLÚ.

Motor M108 DHK byl z OK-15 demontován a byl použit v projektu E-33. První prototyp OK-15 byl zrušen.

Předvádění HC-3A OK-16 tehdejšímu ministrovi strojírenství a veliteli letectva generálu Vosáhlovi, který pro tuto věc projevil veliké pochopení. Po dvouletém jednání a předvádění se může ve vývoji pokračovat. Video. (Vzduch je naše moře (16. díl), ČT 2001).

V květnu 1964 předvádění HC-3A OK-16 v Plzni.

V srpnu 1964 na Sliači bylo předvedeno u HC-3A OK-16 přestavba vrtulníku ze spojovací na sanitní verzi. Video. (Vzduch je naše moře (16. díl), ČT 2001).

V roce 1964 vrtulník HC-3A prodělával celou řadu pozemních (připoután k zemi natočil 51 hodin) a letových zkoušek, (nalétat dalších 55 hodin) a to na základě požadavků anglických předpisů BCAR Section G. Nositel zkoušek se stal první prototyp HC-3A OK-16.

HC-3A OK-16 , , , , .

Třetí prototyp HC-3 OK-17=druhý vrtulník HC-3A OK-17 s motorem M360 RF (?) v. č. 012, který byl zastavěn 19.5.1965.

První vzlet OK-17 dne 29.7.1965 se zkušebním pilotem Zdeňkem Pondělíčkem.

Na jaře a v létě 1965 proběhly podnikové zkoušky s vrtulníkem HC-3A OK-16 a státní zkoušky s vrtulníkem HC-3A OK-17. Ty byly ukončeny ke dni 15.11.1965. Přestože vrtulník HC-3 úspěšně prošel podnikovými i státními zkouškami, vyhověl požadavkům britských předpisů BCAR v plném rozsahu, nebyl zařazen do sériové výroby.

Vývoj vrtulníků je k 31.12.1965 zrušen.

V rejstříku OK-VZA od 13.6.1966 do 1971.

V rejstříku OK-VZB od 5.6.1966 do 1971. , .

Natáčení filmu v NDR probíhalo u Baltického moře od 1.5.1966 do 15.10.1966 s HC-3A OK-VZA.

11.9.1966 zalétal Rudolf Duchoň ozbrojenou verzi HC-3A OK-VZB se dvěma raketnicemi s neřízenými střelami pro střelbu na pozemní cíle a zaměřovačem včetně střelby. Byl také vypracován projekt bitevní verze HC-3A (HC-3B) pro dvoučlennou osádku se sedadly v tandemu. Výzbroj se skládala z kulometu, umístěného pod přídí velmi štíhlého trupu, na jehož bocích byly zavěšeny raketnice. Podvozek měl být rámový. K stavbě nedošlo.

Filmaři společnosti DEFA používali v roce 1967 vrtulníky HC-3A OK-VZA a OK-VZB. S kameramany na palubě nalétaly v NDR přes 350 hodin, neboť hrály důležitou roli ve velkofilmu režiséra Thorndika o životě NDR. Druhý prototyp navíc "vystupoval" v přímém televizním přenosu televize NDR.

Na HC-3A OK-VZA se vyzkoušelo v roce 1967 i rozprašovací zařízení pro uvažovanou zemědělskou verzi.

, L+K 17/76  L+K 16/89

Nelétající maketa HC-3M , Brno 1967.

V letech 1967-71 vrtulníky plní úkoly spojené se zkouškami pro podporu vývoje nového vrtulníku.  .

V září 1971 potřetí vývoj vrtulníků zastaven.

Od září 1971 OK-04.

Od září 1971 OK-06.

Dále létaly jako spojovací u VZLÚ.

Vystřelovací sedadlo VS 1 BRI pro L-39 se zkoušelo shozem záhlavníkem směrem dolů z HC-3 pro zkoušky záchrany v minimální výšce letu.

Datování?   L+K 18/76

Letecký den Točná v září 1971 HC-3A OK-06 L+K 16/71, HC-3A OK-04 L+K 21/71

Letecký den Točná v září 1972(?) HC-3A OK-04  L+K 17/76

Film Hledá se pan Tau, 1972, HC-3 s pilotem Zdeňkem Pondělíčkem.

Poslední let 4.7.1972, muzeum Kbely. Nalétal 975.27 hod.

Poslední let 28.3.1973, muzeum Kbely-depozitář. Nalétal 682 hod.

Další vývoj s turbínovým motorem M601 už byl typ HC-4.

V roku 1991 bol vrtuľník HC-3A s označením OK-04 vyňatý z depozitárov Leteckého múzea Kbely a odoslaný do trenčianskych Leteckých opravovní, š. p. na generálnu opravu.

V březnu 1994 motorovka s roztočením rotoru vrtulníku.

Tu zostal až do rozdelenia Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky. Rovnako, ako aj iné zbierkové predmety, ktoré sa nachádzali v čase rozdelenia spoločného štátu na našom území, prešiel do vlastníctva Slovenskej republiky.

Květen 2012 , , .

HC-3A OK-06 , , nádrž , reduktor , motor . Rekonstrukce začala v létě 2020.

Podzim 2020 a (třetí prototyp) vrtulníku HC-3A OK-06 .

V roku 2023 bol získaný do fondu VHÚ – Vojenského historického múzea v Piešťanoch z Leteckých opravovní Trenčín, a. s. na základe zmluvy na odplatný prevod vlastníctva prebytočného hnuteľného majetku štátu. 

Technické údaje:

Odkazy: KV 3/62, L+K 22/65, 4/66, 18/67, 5,15,16,17,18/76, 5/93, Letecký rejstřík 7,16/94

Beneš Ladislav Ing. - Československé vrtulníky známé i neznámé, Votobia 1998