a 
konstruktéra Schöna.04.11.2019
Stavba prototypu HC-2 byla zahájena v roce 1951 v prototypových dílnách Aerovky v Praze-Vysočanech, ale poznenáhlu byla v důsledku pracovního vypětí při licenčních programech odsunována do pozadí. Došlo to tak daleko, že konstruktéři museli materiál na mnohé díly sehnat soukromě v obchodech za vlastní peníze a nechat jej obrobit jako "fušky" za cigarety u známých dělníků. Toto vše znamenalo značné zdržení stavby prototypu, jehož první upoutaný běh se mohl uskutečnit teprve 3. 3. 1954. To již konstrukce a o něco později i prototypové dílny přešly do svazku VZLÚ. První let na letišti VZLÚ v Letňanech uskutečnil kpt. Josef Němeček až v prosinci 1954.
Druhý prototyp s nově tvarovaným čelním krytem pilotní kabiny vzlétl v srpnu 1955.
V roce 1959 byla zkoušena varianta HC-2 s dvoulistým rotorem
a
konstruktéra Schöna.
L-16 jako konečný návrh - postavena maketa (asi v roce 1959).
Byla
zhotovena nelétající maketa XHC-3M a čtyři prototypy, z nichž jeden byl určen
pro pevnostní statické zkoušky a byl rozlámán
na pevnostní zkušebně VZLÚ. První z nich vzlétl dne
16. 5. 1960.
Z úprav je důležitá především zástavba
sovětského hvězdicového motoru AI-14 o výkonu 221 kW. Tato verze
zkonstruovaná ing. R. Schöna
z roku 1962 byla označena HC-3A
a od svého předchůdce se na první pohled lišila jiným tvarem motorového
krytu.
Na podzim 1962
byla ověřena 
sanitní varianta Mi-1M. Sanitní gondola byla upevněna na straně
trupu. (L+K 17/81)
Na typu HC-3A se ověřovala i sanitní varianta.
(L+K 16/76)
Dále
byla 11. září 1966
zalétána ozbrojená verze HC-3A
se dvěma raketnicemi s neřízenými střelami pro střelbu na pozemní cíle a
zaměřovačem včetně střelby. (L+K 17/76)
Na
HC-3A se vyzkoušelo v roce 1967 i rozprašovací
zařízení pro uvažovanou zemědělskou verzi. (L+K
17/76)
V roce
1971 VZLÚ zhotovil
dřevěnou maketu HC-4.
Z n. p. Orličan Choceň do dílen přivezli
první prototyp. 