od února 191412.10.2020
MAPA.
Podle plánu z roku 1913 se měly z mobilizovaných Flugparků vytvořit Fliegerkompanie – Flik 1, Flik 2, Flik 3, Flik 4, Flik 5, Flik 7 i Flik 8 se měly zmobilizovat ve 3. dni mobilizace, Flik 6, Flik 9, Flik 10, Flik 11 i Flik 12 v 8. dni, Flik 13, Flik 14 i Flik 15 v 20. dni mobilizace podobně i Lenkballonkompanie.
od února 1914
1.2.1914 vytvořeny letecké parky: Flugpark 1 v Fischamend, Flugpark 2 ve Wiener Neustadt, Flugpark 3 v Görz-Gorizia-Gorica dnes v Itálii, Flugpark 4 v Mostar, Flugpark 5 v Neusatz-Újvidék- Нови Сад dnes v Srbsku, Flugpark 6 v Mostar, Flugpark 7 v Krakau (Rakowice - Czyžyny)-Kraków v Polsku, Flugpark 8 v Aspern, Flugpark 13 ve Wiener Neustadt, Flugpark 14 v Aspern. V červnu 1914 vytvořen: Flugpark 10 v Graz-Thalerhof.
Flik 11 byla mobilizována v Aspern (?) pod velením Fp. Rittmeister Georg Edler von Lehmann.
18.8.1914 se přesunula do Prömsel Przemyśl - Fort Żurawica (kde vystřídala Flik 8 - ta se přestěhovala na polní letiště Radymna).
Místa aktivity Flik 1, Flik
3, Flik 5, Flik 7, Flik
8, Flik 10, Flik 11,
Flik 13, Flik 14, Flik
15, .... na bojištích
v Haliči, v
Karpatech a v Bukovině
do 2.5.1915.
Jednotka ale zahájila činnost 18.-21.8.1914 na letišti Stanislau polsky Stanislawów, ukr. Станіславів dnes Івано-Франківськ. Podrobnosti.
22.-31.8.1914 na letišti Lemberg-polsky Lwów, dnes ukrajinský Львів. Podrobnosti.
Bitva
o Halič ve dnech 26.8. až 11.9.1914. Posun
fronty na západ až ke Krakovu a na jih do Karpat 
.
3.9.1914 ruská 8. armáda obsadila vyklizený Lvov a většina jejích sil pokračovala v postupu za stahujícími se vojsky Rakušanů.
Ve dnech 6.-11.9.1914 se uskutečnila druhá bitva u Lvova. V ní ruské jednotky porazily rakousko-uherská vojska. Ústup v blátě až za řeku Dunajec.
8.9.1914 byl sestřelen jeden letoun Aviatik B. I, jeden ze tří, které v ten den bombardovaly ruské polní letiště u Żółkiew, dnes ukrajinský Жовква. Při plnění úkolu se objevil osamělý neozbrojený ruský letoun Morane G s asi dalekozrakým letcem kapitánem Petrem Nikolajevičem Nesterovem. Ten narazil do rakouského stroje s Oblt. Friedrichem von Rosenthalem jako velitelem celé formace a pilotem, Flzf. Feldwebel Franzem Malinou. Po nárazu se oba letouny zřítily a všichni tři letci zahynuli. Podrobnosti.
Ruští vojáci u trosek Aviatika dne 26.8.1914 podle starého ruského kalendáře.
Albatros B.I (Ph) "Alb. No. 28" zachycen v Přemyšlu.
Koncem září 1914 se mohutná pevnost Przemyszl nacházela cca 120 kilometrů za ruskými liniemi a její velitel generál pěchoty Hermann Kusmanek i se svými 120 000 vojáky čekal na záchranu, která měla přijít od západu. Hlavní město celého Haličského království, Lvov byl navíc také v ruských rukou a skrze karpatské průsmyky se některým ruským oddílům podařilo vstoupit až na území Horních Uher, kde se jim podařilo ovládnout téměř celý okres Bardějov a jiné ruské oddíly stály před Mukačevem.
Rakousko-uherské čtyři armády se po svém ústupu napříč celou Haličí nakonec zachytily na čáře řeky Nida (1. armáda) - Bila (4. a 3. armáda) - dukelská sníženina (2. armáda) - karpatské průsmyky (skupina generálmajora Hoffmana). Levé křídlo rakouských vojsk se pak na severu opíralo o čerstvě zformovanou a z Východního Pruska převezenou 8. německou armádu (generálplukovník von Hindenburg), na linii Kielce-Kónsk. Tato linie se měla stát i výchozím bodem nové rakousko-německé ofenzivy, jejímž cílem bylo vyprostit Przemyszl z obklíčení a postoupit až ke Lvovu.
od října 1914
Počas bojov bola premiestnená zo Žurawice na letisko Hurko.
"Srdečný pozdrav českých vzduchoplavců z ruského bojiště
1914-1915." Z které jednotky?
V poslednej fáze bojov, keď boli obe letiská ostrelované ruským delostrelectvom, bolo pri obci Buszkowice vybudované ďaľšie poľné letisko, z ktorého tiež operovali tri pevnostné balónové oddiely pod velením Oblt. Julia Nimmerichtera.
Oblt. Alfred Schindler u jednoho z Albatrosů B.I (Ph) série 21 před odletem z
obleženého Přemyšlu.
19.3.1915, tedy těsně po posledním neúspěšném pokusu o průlom ruského obležení se z Přemyšlu pokusilo přeletět do Krakova šest letounů. Brzy po startu je však zastihla prudká sněhová bouře, která donutila pět strojů k návratu, zatímco pilot šestého stroje ohňostrůjce Holda ztratil správný směr a musel nouzově přistát u Stanislavova, kde padl do ruského zajetí.
Protože se letadla nesměla dostat do ruských rukou, bylo všech pět strojů, které se vrátily zpět do pevnosti, brzy po přistání spáleno. Jejich posádky se pak znovu pokusily o únik tím, že upravily zbývající čtyři neporušené upoutané balóny pro volný let. Každý balón, přetížený dokumenty a třemi muži posádky, vzlétl i přes pokračující sněhovou bouři, nebo» vítr foukal příhodným jižním směrem do Karpat. Bohužel se vítr po startu stočil na severovýchod a zanesl všechny čtyři balóny do ruského vnitrozemí, kde padlo všech dvanáct mužů jejich posádek do zajetí.
Poslední let z pevnosti brzo ráno 22.3.1915 v den pádu pevnosti. Letoun pilotoval velitel Flik 8 Oberleutnant Ing. Rudolf Stanger a na místě pozorovatele seděl velitel Flik 11 Rittmeister Georg Edler von Lehmann.
23.6.1915 byly zahájeny útoky italských vojsk na
řece Soči-Isonzo. 
Letiště Slope ve Slovinsku východně přístavu Triest Trieste v Itálii.
Viktor Schünzel od Flik 1 působil u Flik 11. Kdy? Později u Flosch.
Letiště San Giustina.
od listopadu 1916
Od července 1917 přejmenována na Flik 11/D.
24.10.1917 až 18.11.1917 bitva
u Caporetta. Posun fronty 100 km na západ k řece Piavě. 
Letiště Feltre.
Friedrich (Miroslav) Navratil se v dubnu 1917 začal učit létat v pilotní škole ve Wiener Neustadt. Po absolvování byl přidělen k Flik 13 na východní frontu. Později byla přeložen k Flik 11. Vzhledem k nízké intenzitě bojů je poslán na začátku roku 1918 do pokračovací pilotní školy pro stíhače k Flek 19 v Campoformido.
Flik 11/D byla přejmenována na Flik 11/F.
od konce července 1918