Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.
MAPA.
05.02.2020
K ustavující valné hromadě Českého aviatického družstva Č. A. D. došlo 19.3.1910 v Praze a bylo dílem několika pražských a plzeňských příznivců aviatiky. V přípravném výboru zasedal plzeňský profesor České průmyslové školy ing. František Petřík a do prvního řádného výboru byli z Plzně zvoleni Emanuel Kabát a jako místopředseda JUDr. Emil Peták. Ten při neobsazení předsednické funkce až do druhé valné hromady v únoru 1911 hlavním přrdstavitelem ČAD. Předsedou byl profesor české techniky Felix, jednatelem František Jirák, pokladníkem Vilém Hlavytý a mecenášem pardubický továrník František Vydra. O propagaci se starali sportovní redaktoři Heinz a Kaufmann a redaktor Kalva. Prostých členů - elévů bylo dvanáct, z těch nejznámějších Folta a Čihák. Peníze potřebné k zakoupení letounu Blériot dal Vydra.
Už v lednu 1910 Kaufmann a Kalva v Paříži zakoupili letoun Blériot XIIbis a angažovali instruktora M. Schweitzera. Původně Č. A. D. spoléhalo na to, že si pronajme část závodiště v Praze - Chuchli, ale krátce před tím, než z Francie dorazil nový stroj Blériot XIbis aviatici zjistili, že správa závodiště v Chuchli jejich žádost o využívání areálu zamítla. Nastal tedy problém kam letoun uložit. V Praze se žádné pozemky za přijatelnou cenu sehnat nedaly a ani samo město, či jeho části se nechovaly nijak vstřícně. Naopak překvapivou vstřícnost projevili představitelé Plzně, kteří Č. A. D. nabídli v té chvíli nepoužívané závodiště Plzeňského dostihového spolku v Malesicích i s tím, že tam bude možné postavit hangár a to za mnohem výhodnějších finančních podmínek než v Praze. A tak 5.3.1910 po úsilí Emanuela Kabáta (Plzeňský) podepisuje Č. A. D. s plzeňskými zástupci státních drah nájemní smlouvu a 11.3.1910 Okresní úřad ve Stříbře uznal malesické závodiště způsobilé pro letecký provoz.
Letoun došel po železnici do Plzně 4.4.1910.
A tak už do Malesic (na tak zvaný „ostrov“) putoval školní dvoumístný Blériot XIIbis a to do nového dřevěného hangáru. Dráha byla upravena na délku tři sta metrů a šířku třicet pět metrů a směřovala ve směru od Malesic. A jak již bylo zmíněno, 15.3.1910 v místním tisku byla zveřejněna informace, že „jméno Plzně bude spojeno s prvním řádným a stálým aerodromem v Čechách“ s tím, že půjde o položení pevných základů k další praktické aviatické činnosti v Čechách, včetně první tuzemské aviatické školy. V Malesicích se tedy trénovali čeští piloti a připravovali se za dozoru automobilového závodníka a instruktora M Schweitzera. Žáci: Emanuel Kabát (Plzeňský), ing. Evžen Štekl, Jaroslav Potůček, Jan Čermák.
15.4.1910 v devět hodin. Masivní hornoplošník Blériot XIIbis stojí na ploše bývalé malesické jízdárny. Najatý pilot Schweitzer spouští motor, Blériot se pomalu posouvá dopředu. Schweitzer po dvou stech metrech zvedá dvoumístný stroj jen do výšky jednoho a půl metru a blížící se topoly ho přinutí rychle přistát. Měkký terén stroji nesedí, a tak pilot letadlo obrací a rozjíždí se s ním šikmo s nadějí, že nalezne pevnější půdu pod koly. Nepovede se, a tak to Schweitzer zkusí napotřetí. Výsledek: Blériot se převrací na nos, Schweitzer svým posledním manévrem ničí vrtuli. Úřední zkouška se nepovedla a veřejný vzlet naplánovaný na 17.4.1910 je nutné zrušit. Podle jiného zdroje se Schweitzer vyhýbal provedení vzletu. Když už bylo počasí i dráha vyhovující, večer si sbalil kufry v hotelu Landek a zmizel.
Poté byl povolán další francouzský aviatik Henri Maria Jullerot s dvojplošníkem Farman. Po úspěšné úřední zkoušce 17.5.1910 trvající 4 minuty a 17 sekund mu bylo povolen veřejný vzlet.
Dne 22.5.1910 v půl páté odpoledne Henry Maria Jullerot na stroji Farman se připravuje k letu. Malesický areál hlídá kordon četnictva, jízdní i pěší policie. Uvnitř se tísní téměř šest tisíc lačných diváků, možná trojnásobek dalších očekává historickou událost na blízkých kopcích, přestože ve Vyhlášce veřejného vzletu Farmanovým biplanem se jasně praví: „Pro diváky není bez nebezpečí se dívati zvlášť z blízkých vyvýšených míst. Neuposlechnutí tohoto předpisu stíháno bude pokutou od 2 do 200 K nebo vězením od 6 hodin do 14 dnů.“ Pět hodin odpoledne. Farman už se měl vznést do vzduchu, naneštěstí ale fouká příliš silný vítr. Tři čtvrtě na osm. Na obloze už se objevuje měsíc, a tak musí pořadatel a otec slavného režiséra Martin Frič vytáhnout na žerď červenobílý prapor signalizující, že start se odkládá na čtvrtek 26.5.1910.
26.5.1910 se počasí umoudřilo, rychlost větru nepřekročila osm metrů za sekundu. Jullerot přijel z Plzně těsně před pátou hodinou odpoledne. Francouz si dal hodně záležet na výzdobě, jeho letadlo zdobilo na krajní vzpěře mezi křídly pět vlaječek ve tvaru trojúhelníka: francouzská, champagneská, česká, rakouská a osobní se zlatě vyšitým latinským heslem Opertet velle - Jen chtít. Jullerota ale nezdobila jen skvělá výzdoba letounu, dokázal také potvrdit pověst pilota, která ho předcházela. Skvělý start s Farmanem a poté pět okruhů a osmiček ve výšce osmdesáti metrů nad Malesicemi bylo nevídaných - a hlavně prvních. Muž na létajícím stroji se před užaslými diváky udržel ve vzduchu plných devět minut.
Po přestávce přidal hrdina dne ještě dalších pět a čtvrt minuty ve vzduchu a pět tisícovek diváků mu poté uspořádalo na zemi nadšené ovace, které pokračovaly i v Plzni. Kromě honoráře byl Jullerot odměněn vzpomínkovou stuhou Č. A. D.. Malesice si připsaly první dokonanou leteckou produkci v Čechách.
V neděli 29.5.1910 měl opět létat i s ing. Kašparem ale špatné počasí let nedovolilo. Poté Jullerot odcestoval do Budapešti.
Po útěku instruktora Schweitzera se škola rozpadla a tak každý žák to začal zkoušet samostatně.Malesické letiště sice obstojně fungovalo a plnilo svůj účel k plné spokojenosti aviatiků, ale bohužel jeho existence neměla dlouhého trvání. Rakouský Jockey-Club, kterému po zániku Plzeňského dostihového spolku spadlo do klína závodiště se rozhodl, že opět obnoví dostihovou činnost a tak se mu letecký provoz začal zajídat. A tak nezbylo nic jiného, než opět začít hledat nové místo pro letiště.
Asi jediným přijatelným místem bylo vojenské cvičiště na Borských polích u Plzně. Kupodivu rakouská armáda, tedy její plzeňská posádka neměla proti tomuto nápadu výhrady a tak už 25.5.1910 Plzeňské listy hlásí, že velitelství armádního sboru povoluje Č. A. D. zřídit na borské louce letiště. Následují návštěvy pověřených vojenských i civilních orgánů, které vymezují plochu letiště a místo, kde by měl být umístěn hangár a nakonec se v říjnu 1910 stěhuje z Malesic dřevěný úkryt letadel a tím se uzavírá i historie tohoto prvního letiště na českém území, zároveň s tím vzniká legendární letiště Plzeň-Bory.