Dlouhá Louka Lange Wiese

Vlčí Hora 891 m n. m.

14.05.2023

, , od prosince 1926 do 1939.

1.7.1938 ortofotomapa.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

.

.

.

Od září 1942 byla k obraně STW nasazeny síly Flak-Brigade XVI. V Mostě to byl Flak. Rgt z. b. V. Brüx.

V druhé polovině roku 1943 Němci začali budovat postavení protiletecké obrany čili „flaky" k obraně STW. Které dvě jednotky?

Hlavňové prostředky protiletecké obrany. Průzkumné a řídící prostředky protiletecké obrany.

.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

1.7.1946 ortofotomapa.

Průzkum protiletadlových stanovišť v katastru obce Dlouhá Louka

Úvod

V květnu 2023 jsme provedli pěší průzkum protiletadlových stanovišť v katastru obce Dlouhá Louka. Tato stanoviště vznikla s největší pravděpodobností někdy po roce 1942 jako reakce na pokusy britského a amerického letectva vyřadit z provozu chemický závod v Záluží u Mostu produkující syntetický benzín z hnědouhelného dehtu. V této oblasti působila jako protiletadlová obrana tzv Flak-Gruppe Brüx, jejímž základem byl Flak-Regiment 88, doplněný některými dalšími jednotkami. V některých materiálech je tato skupina jmenována jako Flak-Regiment z.b.V. Brüx (Flak – Regiment zur besonderen Verwendung). V době své největší aktivity toto uskupení disponovalo cca 300 dělostřeleckými hlavněmi různých ráží. Stanoviště flaku byla rozmístěna po celém obvodu závodu v prostoru zhruba ohraničeném městy Most, Lom, Litvínov a Jirkov.

https://mapy.cz/s/fabakujuse

Poněkud stranou byla dvě stanoviště umístěná na hřebenech Krušných hor v obcích Dlouhá Louka (Mapy CZ pozice 2) a Nová Ves v Horách (Mapy CZ pozice 4). Stanoviště v Nové Vsi v podstatě zaniklo, protože reliéf terénu zde byl zcela zarovnán zemědělskou a urbánní činnosti, a nalézt ho, je možné již jen na těsně poválečných ortofoto mapách. Stanoviště na Dlouhé Louce se dochovalo zřejmě jen proto, že je podstatně více vzdáleno od obytné části obce a též zde probíhala zemědělská činnost v poválečné době s menší intenzitou. Co se však výraznou měrou podílelo na jeho uchování, bylo zalesnění tohoto prostoru, nejspíš někdy po roce 1953. Dnes je většina objektů ukryta ve vzrostlém smrkovém lese se sílou kmenů 20 – 25 cm.

 Obecně lze konstatovat, že protiletadlovou obranou Říše a Protektorátu se zabývá řada webových stránek autorů z celé Evropy. Ty se však v převážné většině věnují německé PVO jako systému a v evidenci a popisech jednotlivých prvků jdou jen do jisté hloubky. Daleko menší pozornost je věnována objektové PVO jako je třeba zmíněný závod v Záluží u Mostu. Na internetu nejsou zatím k dispozici materiály, které by popisovaly rozmístění jednotlivých PL stanovišť, jednotky, které je obsazovaly a jejich výzbroj. Pokud jsou tyto údaje o některých stanovištích známy, vycházejí z nálezů v terénu, nebo je lze odvodit ze soudobých fotografií, ale nikoliv z německé válečné dokumentace.

K průzkumu terénu v katastru Dlouhé Louky jsme využili ortofoto mapy z webu ČÚZK z roku 1946 a 1953. https://ags.cuzk.cz/archiv/ Na těchto dvou, od sebe pouze 7 let časově vzdálených zdrojích je zřetelně vidět začátek procesu „archeologizace“ těchto objektů.

Obr. 1. Ortofoto mapa 1953

Obr. 2. Ortofoto mapa 1946

Do výběru stanovišť byla primárně zařazena ta, o kterých jsme se domnívali, že bude možné je v terénu ještě dnes bez větších problémů nalézt. K tomuto roztřídění stanovišť jsme využili výškopisné mapy získané laserovým skenováním terénu (LiDAR), opět z webu ČÚZK.

Obr.3. Mapa z LiDAR-ového snímkování terénu

Zaměřili jsme se především na objekty se zřetelně zachovanými konturami. Dalším naším zájmem bylo potvrdit nebo vyloučit přítomnost radaru Würzburg Riese v tomto prostoru prostřednictvím zachované, pro něj typické, betonové základny tak, jak je dochována třeba u silnice z Lomu u Mostu do Litvínova.

Obr. 4. Základna radaru FuMG 65 Würzburg Riese na západním okraji obce Lom u Mostu

Průzkum stanovišť jsme zahájili u rozhledny na Vlčí hoře, kde je stanoviště označené v našem schématu II./3 a jako jediné není skryté v lese, i když je částečně zastíněno několika vzrostlými listnatými stromy. Dál od rozhledny za stanovištěm II./3 je stanoviště II./7. Oba tyto objekty mají hlinitý val ještě dnes dosahující skoro dvoumetrové výšky. Průměr valu II./3 je 14,5 m a II./7 je 11 m. Objekt II./7 je středem sestavy šesti stanovišť, která ho obkružují. Tento typ topologie se poměrně často vyskytuje i na řadě jiných míst. Dále byl zkoumán objekt II./2, který je již skrytý v lese. Jeho průměr je 14,5 m a od dvou předchozích se liší tím, že val nedosahuje výšky ani 0,75 metru.

Od této skupiny objektů označených II. jsme se přesunuli k objektům označených A, B, C, které se tvarově liší od objektů ve skupině II. Objekt C zřejmě zanikl před lidarovým snímkováním, protože se na mapě nezobrazuje. Bohužel ani objekty A a B nebylo možno identifikovat, protože v době po lidarovém snímkování byl terén zcela zplanýrován před výsadbou stromků.

Následně jsme se přesunuli ke skupině objektů I. Zde jsou objekty seřazeny ve třech řadách v počtu 5, 3 a 4 objekty, přičemž řada o pěti objektech je ve středu mírně zalomena, takže celá sestava tvoří mírně protáhlý pětiúhelník. Objekty v této sestavě mají průměry od 10 m do 23 m a jsou tu jednak objekty s ani ne půl metrovým valem, ale též objekty, u kterých val dosahuje skoro dvou metrů. Což je případ objektu I./9, který má val této výšky, a navíc je i dnes zřetelně vidět odvodňovací příkop obklopující val.

Obr. 5. Průřez valem objektu I./9

Na východní straně objektu I./2 jsou znatelné další ženijní úpravy terénu. Jsou to dva objekty připomínající svým tvarem i velikostí okop pro ležícího střelce.

Obr. 6. Náčrt situace u objektu I./2

Objekty I./5, I./8 a I./12 se nevymykaly horizontálními ani vertikálními rozměry tomu, co již bylo nalezeno. Význam těchto objektů je však v tom, že ve středu objektů je zřetelně vidět platforma pro uchycení zbraně. U objektu I./5 je to zcela nepochybné, protože někdo, kdo zde byl nedávno před námi, celou betonovou platformu a její kovové části očistil.

Obr. 7. Snímek platformy v objektu I./5 , .

Betonová platforma má tvar osmiúhelníku, ve kterém jsou protilehlé strany vzdáleny cca 4 m. Ve středu platformy je dvanácti šrouby přichyceno ocelové mezikruží s vnějším průměrem 1,2 m a vnitřním 0,5 m. Šrouby jsou symetricky rozmístěny po vnější straně mezikruží. Každý šroub je opatřen matkou. Asymetricky vůči šroubům jsou uvnitř jejich kruhu umístěny dva čepy. Šrouby vyčnívají nad horní okraj matek ne více jak dva centimetry. Ve středech čtyř protilehlých stran betonového osmiúhelníku jsou zhotovena vybrání čtvercového tvaru o rozměrech cca 15 x 15 cm. Ze středu ocelového mezikruží vychází k jednomu z těchto vybrání žlábek s průřezem cca 10 x 10 cm, který má na povrchu asi jednocentimetrové osazení.

Obr. 8. Nákres platformy v objektu I./5

Domníváme se, že tento žlábek, pokud na platformě byl umístěn některý ze standardních PL kanonů, sloužil k uložení povelové kabeláže od tzv Kommandogerätu. Vybrání na vrchu žlábku zřejmě sloužilo k založení krycí desky, která měla zabránit tomu, aby obsluha děla neklopýtala o otevřený žlábek.

Pokud byl objekt opravdu palebným postavením flaku, zdají se být šrouby v montážní desce příliš krátké na to, aby se jimi dal kanon přichytit. Tuto věc lze snad vysvětlit na této analogii: Na stanovištích okolo chemičky setrvávaly obsluhy v podstatě do poslední chvíle před kapitulací. Pak děla nebo jiná zařízení zdemolovali a utekly. Je proto možné, že definitivní demontáž děl prováděli až čeští dělníci, a to zřejmě tak, že šrouby a matice přitužující k platformě podstavec děla prostě odsekali nebo odvařili autogenem, a proto nad spodními maticemi zůstala jen část procházející hmotou podstavce děla. Na internetu je možné najít fotografie platformy pravděpodobně před montáží děla a zde jsou šrouby výrazně delší než na námi popisovaném stanovišti.

Při propátrávání lesa, kde byly výše zmíněné objekty, jsme nenarazili na betonové základy radaru Würzburg Riese. Proto jsme se přesunuli do severního cípu nezalesněné části katastru obce a začali jsme tuto louku systematicky propátrávat, abychom se ujistili, že základna radaru tu skutečně není. Před zahájením průzkumu jsme totiž pečlivě propátrali současné ortofoto mapy na webu Mapy CZ a nezachytili jsme žádný objekt tohoto typu. Rozlišení mapy by to mělo umožňovat, protože např na loukách severovýchodně od obce Hory sv. Šebestiána jsou tyto objekty dva a jsou zřetelně vidět. Průzkum louky potvrdil, že ani zde základy radaru nejsou. Jediné, co se na louce podařilo objevit, je ocelový kruh o průměru cca 8 m, vystupující cca 30 cm nad terén, který má na okraji přivařený prstenec o síle cca 4 cm, ve kterém jsou v cca deseticentimetrových rozestupech vyvrtány otvory o průměru zhruba 16 mm.

Obr. 9. Snímek základny větrné elektrárny

Celý objekt je zakrytý dvěma silničními panely. Později jsme zjistili, že je to pozůstatek experimentální větrné elektrárny, kterou zde v letech 1993 - 2000 provozoval ČEZ.

https://www.ufa.cas.cz/struktura-ustavu/ths/dlouha-louka/

Tabulka – Souhrnné údaje o valech

Závěr:

Je pravděpodobné, že v katastru Dlouhé Louky byly za války rozmístěny 1 – 2 baterie flaku. Dále je pravděpodobné, že v této lokalitě radar Würzburg Riese nebyl umístěn.

Průzkum terénu potvrdil, že řada objektů, které nebyly zachyceny LiDAR-em, jsou v terénu rozeznatelné.

V budoucnu bychom rádi upřesnili, jaký typ PL kanonů zde mohl být umístěn, přičemž vycházíme z tvaru a rozměrů montážní platformy.

Dále bychom rádi lokalizovali umístění Kommandogerätů, protože ve všech kruhových valech, které jsou ve skupinách I. a II., jsou lépe nebo hůře viditelné montážní desky děl.

Spíše na zamyšlení než jako výsledek průzkumu si lze položit otázku, jaký mělo smysl budovat v těchto místech palebná postavení flaku?

Jedna z možných hypotéz je tato: Po kapitulaci Itálie létali Američané ze základny Aviano. Pokud nějak moc nemanévrovali, museli přilétat od jihu a směřovat k severu, k horám. Bombometčíci aby zasáhli cíl, potřebovali alespoň na chvíli, aby letadlo před cílem letělo konstantní rychlostí a v konstantní výšce. Při běžné letové rychlosti muselo být letadlo po odhozu pum ani ne za minutu nad horami. Za tu chvíli pilot asi nedokázal stroj příliš zvednout, pokud chtěl přejít do stoupavého letu, takže dělostřelci na hřebenech hor měli při střelbě k dobru asi 600 metretrové převýšení. Což při tehdejším kolmém dostřelu děl nebylo až tak málo.

J. Cabal