Írán

20.11.2010

Imperial Iranian Air Force (IIAF) Imperial Iranian Army Aviation ( IIAA)

Íránská armáda měla i své vojskové letectvo, založené v roce 1970 a vybavené několika stovkami bojových a dopravních vrtulníků.

Dopravní vrtulníky Elicotteri Meridionali CH-47C Chinook v počtu 70 kusů byly dodávány v letech 1972-1976. Dva vrtulníky zničeny při záchranné operaci po zemětřesení v severním Íránu.

Bitevních vrtulníků AH-1J International Cobra bylo vyrobeno celkem 202 kusů, které byly dodány v rozmezí let 1975 až 1978.

Dopravní vrtulníky Bell 205 Isfahan 214A dodávány od roku 1975.

Pro průzkum a protiponorkový boj byly k dispozici hlídkové vrtulníky SH-3D, šest vrtulníků RH-53D AMCM a AB.212ASW.

21.7.1978 čtyři CH-47 narušily vzdušný prostor SSSR v Turkmenistánu do hloubky 15-20 km. Nejdříve pilot MiG-23 Děmjanov je identifikoval jako sovětské ale zanedlouho pilot MiG-23M Škinder odpálil dvě PLŘS R-60 a sestřelil jeden CH-47C, zahynulo 8 členů posádky. Pak střelbou kanonem GŠ-23 donutil přistát další CH-47C, 4 členové posádky byli zajati. Ostatní dva CH-47C unikly. Později byl poškozený stroj 5-4092 opraven a i s posádkou se vrátil do Íránu.

Vrtulníky Bell 206A přišly v roce 1979. Dodnes jich Írán vlastní na 70 kusů.

25.1.1979 z Íránu prchá Šáh a o dva týdny se z exilu za velkých ovací vrací Ajatolláh Chomejní.

Islamic Republic of Iran Air Force (IRIAF) Islamic Republic of Iran Army Aviation (IRIAA).

4.11.1979 obsazení velvyslanectví USA iránskými studenty. 25.4.1980 nezdařený pokus osvobodit rukojmí na velvyslanectví USA. Anglicky. Američani přišli o 6 vrtulníků RH-53D. Jeden poškozený a na místě zanechaný vrtulník RH-53D byl opraven a začleněn do íránského námořnictva k dalším RH-53D.

24.12.1979 invaze SSSR do sousedního Afghánistánu.

7.9.1980 sestřelil íránská F-14A irácký vrtulník Mi-24D.

22.9.1980 invaze Iráku do Íránu. Íránskoirácká válka 1980-88.

V dubnu 1982 došlo k incidentu, kdy sovětské vrtulníky vysadily desant 20 km na íránském území. Poté dva íránské F-4 Phantom zničily na zemi jeden vrtulník.

V roce 1987 dodáno dalších 11 vrtulníků Elicotteri Meridionali CH-47C Chinook.

20.8.1988 vstupuje v platnost příměří.

16.2.1989 opustili sovětská vojska Afghánistán.

Během války dokázal íránský průmysl přes embargo udržovat vrtulníky v letuschopném stavu a dokonce je i modernizovat. Vývojem a výrobou vrtulníků je doména konsorcia Iranian Helicopter Support and Renewal Company (PANHA). Kromě letounů s pevným křídlem Írán vyrábí také vrtulníky. Bezlicenční kopie dvou typů značky Bell; konkrétně jde o střední model 205/212/214 (populární Huey čili Iroquois) a lehký model 206 (alias Jet Ranger). Vrtulníkový závod PANHA je produkuje pod názvy Shabaviz 2-75 a Model 2061. Dalším pozoruhodným projektem této firmy je Model 2091, což je modernizace útočných vrtulníků Bell 209 (AH-1J Sea Cobra); existují i zprávy o produkci kopií těchto bitevníků, což je ovšem značně sporné. Podnik Shahed pod kontrolou Revolučních gard produkuje stejnojmenné víceúčelové vrtulníky, jež využívají některé prvky strojů značky Bell, ale přesto je na nich patrný íránský vklad. Asi nejzajímavějším íránským vrtulníkem je lehký útočný a průzkumný Zafar 300, který v podstatě vznikl propojením trupu lehkého modelu 206 a kabiny bitevníku AH-1.

Shahbaviz 2-75 (Bell UH-1D, AB.205) (L+K 1/03)

Shahed X-5 (Bell 206) (L+K 1/03)

Shahed 278 (Bell 206) v 11.2008. (L+K 5/97, 1/03)

PANHA Model 2061 (AB.206) (L+K 1/03)

PANHA Model 2091 (Bell AH-1J Sea Cobra) HESA P4 (L+K 1/03)

Shahed OH-78 (ozbrojená verze Shahed 278) (ATM 2/07)

Shahed 478 (větší verze Shaked OH-78) (ATM 2/07)

Zafar 300

Většinu typů vojenské techniky vyráběné v Íránu představují kopie či úpravy zahraničních vzorů, převážně starších amerických, britských, ruských a čínských typů. V případě ruských a čínských jde zpravidla o kopie licenční, zatímco „západní“ zbraně jsou vyráběny vesměs bez licence. Často jde o tzv. „reverse engineering“, tedy produkci duplikátů nikoli podle výrobní dokumentace, nýbrž díky rozboru již existujících exemplářů techniky. Tyto bezlicenční kopie ale způsobily, že Írán nyní čelí několika mezinárodním žalobám od původních výrobců. Např. americká firma Bell podala na Teherán žalobu kvůli faktu, že podnik PANHA prokazatelně vyrábí kopie minimálně dvou typů vrtulníků značky Bell na základě strojů, které v 90. letech zakoupil od italské firmy Agusta, jež americké helikoptéry vyrábí licenčně.

V prosinci 2001 měla IRIAF (vojenské letectvo) 14 kusů, Revoluční gardy měli 6 kusů a IRIAA (armáda) 45 kusů Elicotteri Meridionali CH-47C Chinook.

Nákup 30 ruských vrtulníků Mi-171 a Mi-171Š.

V roce 2007 uvalila OSN na Irán naprosté embargo na vývoz vojenského materiálu, ale lze oprávněně očekávat, že toto opatření se naprosto mine účinkem. Írán totiž exportuje techniku z velké části do zemí, na které je pro změnu uvaleno dovozní embargo, ale vzhledem k tomu, že OSN nemá příliš možností tato opatření vynucovat, je to spíše deklaratorní záležitost. Lze doplnit, že řada zemí uvalila na Írán embargo na dovoz zbraní, což však Írán dokáže mnohdy důvtipně obcházet, protože některé „vojenské“ zboží lze koupit na běžném civilním trhu. Jako příklad poslouží motory pro íránské vrtulníky, které Teherán zcela legálně kupuje u kanadské firmy Pratt & Whitney Canada, aniž by se tomu dalo nějak zabránit. Podobně také podstatnou část elektroniky může bez problému pořídit jako civilní zboží.

IRIAF Elicotteri Meridionali CH-47C Chinook 8.2008