K.u.k. Fliegerersatzkompagnie Nr. 6

Flek 6

Kampfschule

10.07.2026

MAPA.

od října 1914

Flek 6 byla založena 1.1.1915 v Fischamend u Vídně. Prováděla pokračovací výcvik.

V prosinci 1915 pilot František Procházka nastoupil k Flik 18.

1.4.1916 byl Oblt. Anton Grössler po výcviku na pilota u německé firmy Brandenburg přeložen jako učitel létání k Flek 6.

20.1.1916. Letecká škola ve Fischamendu. Poddůstojníci. Bohumil Bubeník, Karl Heran, Karl Maurer, Radames Iskra, Béla Hostinek, Vladimír Černý, Adolf Kind, František Slavík, Johann Szakrauvky, Jaroslav Samek, František Neumann, Richard Žatek, František Procházka.

Pilotní kurz vedl do konce května 1916.

9.6.1916 italský útok u Pergine Valsugana. Vznik Alarm-Bereitschaft Pergine» oficiálně Jagdstaffel Oberleutnant Elssler. Ve výzbroji měl dvě stíhačky od Flik 21 a jednu stíhačku létal Kiss od Flik 24. Doplněn byl letouny Albatros od Flek 6. 

1916 se přesunul do Wiener Neustadt.

Prototyp letounu Lohner 10.21  (2. verze) během přejímacích zkoušek v červnu 1916.

V létě 1916 pozorovatel Oblt. Robert Ellner po druhém stupni výcviku u Flek 9 v Aradu absolvoval třetí stupeň výcviku u Flek 6.

od listopadu 1916

Jaroslav Topič šéfpilot.

Školní nevyzbrojený letoun Hansa-Brandenburg D. I (KD) 65.66 v roce 1917.

Jagdfliegerschule. Výcvik na stíhací piloty.

Od 16.6.1917 do 21.7.1917 Eugen Bönsch z Krkonoš prováděl stíhací výcvik. Poté byl převelen k Flik 51. Historie a vojenství 1/2017.

Velitel polní pilot Oblt. Karl Keizar.

Od dubna 1918 Oblt. Othmar Wolfan výcvik u Flek 6. Usedal za řízení jednomístných strojů, převážně lehkých "Baby-Fokkerů", tj. Fokkerů B.II z licenční produkce budapešťské firmy MÁG. Zde také Oblt. Wolfan získal pilotní diplom FAI-Rakousko č. 2094 s datem vydání 2.5.1918. Již 8.5.1918 při cvičném letu rozbil Fokker B.II a sám se zranil. Krátce po startu mu totiž selhal motor. Jak se ukázalo, příčinou byl nekvalitní olej, problém, s nímž se koncem války c. a k. letectvo potýkalo stále častěji.

Z nemocnice ho propustili na konci května. Po zotavení ho poslali do severní Itálie, aby absolvoval krátký bojový stíhací výcvik v přífrontovém pásmu, konkrétně u Feldfliegerschule des Heeresgruppe-Kommando FM. v. Boroevic na letišti Campoformido u Udine. Tam se již budoucí stíhači cvičili na vysloužilých stíhačkách, které za sebou již měly bojové nasazení na frontách. Šlo o Albatrosy D.II (Oef) a Albatrosy D.III (Oef), Aviatiky D.I, známější spíše pod označením "Berg", a pak také o Hansa-Brandenburg D.I (KD). Ty se vyznačovaly neobvyklým, hvězdicovým uspořádáním mezikřídelních vzpěr, relativně vysokou rychlostí, ale také krajně nevyzpytatelným chováním ve vzduchu. "Byl sice rychlý, ale letovými vlastnostmi hotový zabiják," sdílel všeobecně nevalné mínění o tomto Kampfdoppeldeckeru český důstojník Hptm. Robert Ellner, jenž na něm také létal ve stíhacím výcviku ve Vídeňském Novém Městě a později se stal velitelem stíhacího Fliku 56J (jeho jméno bude ještě několikrát zmíněno). Dne 25.6.1918 pak další cesta novopečeného ambiciózního pilota vedla od FFlSch HGK v. Boroevic ke stíhacímu Fliku 56J na italskou frontu na Piavě.

od července 1918