Bolesti zad (L+K 23/99)

MUDr. Miroslav Voronecký

Bolesti zad jsou v civilizované společnosti jedním z nejčastějších zdravotních problémů, Nevyhýbají se proto ani letcům. Jejich výskyt a tíže závisí na mnoha faktorech. Od dědičně zvýšené dispozice k vývoji strukturních změn páteře, po profesní vlivy, životní styl apod. Nedostatek pohybu, nebo naopak jednostranné stereotypní přetěžování páteře s jejím svalovým a vazivovým korzetem vedou k vytváření špatných pohybových stereotypů. Létání patří k činnostem, u níž jakoby se koncentrovaly některé faktory zvyšující náchylnost k oslabení páteřního systému. Patří k nim nutnost dlouhodobě udržovat strnulou polohu v pilotním sedadle, vibrace, otřesy a turbulence, nepříznivé mikroklima kabiny a v některých letounech přetížení. Mimořádným inzultem pro páteř je katapultáž. Uvedené vlivy působí nepříznivě na celý páteřní systém, nejen na jeho kostěné struktury, ale též na meziobratlové ploténky, které působí jako "tlumiče" mezi jednotlivými obratlovými těly. Dále ovlivňují vazivový aparát, který pevně, ale při tom elasticky fixuje jednotlivé obratle. V neposlední řadě pak na svalový korzet, což je označení pro svaly podél páteře, umožňující její vzpřímené držení a pohyblivost.

K významným, dlouhodobě působícím faktorům, zvláště na vrtulnících, patří již zmíněné vibrace. Skelet, svaly a klouby jsou jejich výborným vodičem. Pro vznik vertebrogenních obtíží má význam chronická expozice vibracím mezi 4 - 10 Hz, protože korespondují s hlavními rezonancemi těla. Nejintenzivněji působí na krční a bederní obratle. Poměrně snadno však lze vhodnými konstrukčními úpravami jejich vliv potlačit.

Degenerativní změny a tzv. diskopatie nejčastěji postihují obratle a meziobratlové ploténky L 4-5 a L 5 - S 1 , což se neliší od neletecké populace. Degenerativní změny se objevují u pilotů všech typů letadel. Více se snad vyskytují u pilotů vrtulníků a výkonných proudových letadel, kde k vibracím a zrychlení přistupuje ještě dlouhodobé sezení ve vynucené poloze.

Závažnou kapitolou bolestí zad jsou kořenové (tzv. radikulární) syndromy, jejichž příčinou je mechanická komprese nebo mechanické dráždění. Bolesti z útlaku nervů, vyvolané vyhřezlou meziobratlovou ploténkou, jsou častější na dolních končetinách. Na horních končetinách bývá nerv zpravidla utlačován přímo v meziobratlovém prostoru; výhřez ploténky zde bývá vzácnější. Kořenový syndrom charakterizuje bolest. která se promítá do vertikálního pruhu, probíhajícího po povrchu horní nebo dolní končetiny. Na trupu bývá lokalizována z větší části horizontálně, jako obruč.

Od uvedeného obrazu nutno odlišit tzv. pseudoradikulární příznaky. Ty jsou reflexní reakcí na bolest, která má původ v kterékoliv hluboké struktuře páteře, provází poruchu její funkce a pravidelně bývá doprovázena vegetativní odezvou.

Projevy vertebrogenních (páteřních) poruch mohou být systémové, což znamená, že se projevují na různých úsecích páteře. V mládí mohou začínat jako bolesti hlavy, později jako bolesti v kříži nebo v ramenou; jindy se objeví rotační závratě nebo příznaky, napodobující srdeční onemocnění (bušení srdce, stenokardie = svíravé bolesti v srdeční krajině).

Čím je výčet obtíží pestřejší, tím více bývá opodstatněná úvaha o jejich vertebrogenním původu. Dosti často se setkáme s tím, že bolesti páteře mají tzv. chronicko intermitentní průběh. To znamená, že v průběhu let se střídají období bolestí různé intenzity s obdobími, kdy člověk žádné bolesti nemá.

Při zjišťování příčin bolestí v zádech nikdy nesmíme opomenout pátrat po úrazech, byť staršího data. Úraz nemusí postihnout pouze hlavu, nebo končetinu, ale také osový orgán - páteř. Jako příklad lze uvést pád na hýždě při uklouznutí, tvrdé dopady na chodidla při paraseskocích, opakované energické dopady při míčových hrách, jakými jsou volejbal či košíková apod. Do této oblasti samozřejmě patří i katapultáž.

Mechanismus vyvolání bolesti u různých nemocných bývá různý. U jedněch bývají potíže vyprovokovány delším zatížením a únavou. V těchto případech musíme pomyslet na metabolickou poruchu (osteoporózu = řídnutí kostí), na bolesti svalových úponů a na svalovou nedostatečnost při poruše svalového stereotypu. Do druhé skupiny patří pacienti s bolestmi, které se objevují ve spánku, nebo po dlouhém sezení v držených polohách. Zde pomýšlíme především na funkční blokády, artrózu a poškození páteřních vazů.

Vždy je třeba posoudit funkčnost a případnou úpravu lůžka, na němž každý z nás stráví 1/3 svého života. U první skupiny může úlevu přinést léčba osteoporózy, úprava porušených funkčních stereotypů a pravidelné cvičení. U druhé skupiny se dobře osvědčuje odstranění blokád manipulací, nebo speciálním, svaly uvolňujícím postupem (tzv. postizometrickou relaxací). Ze zkušeností víme, že u každého ze zvolených postupů je vhodné současně posilovat psychiku ve smyslu "odbourávání stresu".

Bolesti zad jsou určitou daní civilizaci. Výši této daně však může každý ovlivnit. Základní rada zní: jestliže vás bolí záda, navštivte včas odborného lékaře. V našich poměrech je jím především neurolog. Ten je schopen po zjištění příčiny obtíží ve spolupráci s fyziatrem navrhnout správný soubor preventivních cviků pro odstranění špatných pohybových stereotypů. Další možnosti mu poskytuje manuální medicína, komplexní rehabilitační a fyziatrická léčba, akupunktura a medikamentózní léčba. Někdy se ukáže potřeba spolupracovat při léčbě s internistou. Přirozenou součástí každého léčebného postupu jsou režimová opatření, která musí být indikována přísně individuálně.

Ani pokud se dostavíte s již těžkým vertebrálním syndromem, provázeným kořenovými projevy, není nic ztraceno. Po vyšetření příčiny potíží, jak je dnes s mimořádnou spolehlivostí umožňují moderní zobrazovací metody (počítačová tomografie a magnetická rezonance), lze většinu případů úspěšně zvládnout neurochirurgickým zákrokem.

Podobně jako u jiných civilizačních chorob však i pro bolesti zad platí zásada: prevence je vaším kapitálem pro zítřek.