Porovnání vrtulníků

17.05.2005

Vrtulníky lze nejlépe charakterizovat podle konstrukční filozofie na východní a západní.

Vrtulníky východní provenience jsou známé odolnou konstrukcí vyžadující k údržbě pouze šroubovák. Hangárování nebývá zvykem. Pilotům mašina hodně odpustí, jednoduše se spouští a pokud se nedodrží parametry tak poněkud předimenzovaná mašina to kupodivu přežije bez následků. Vnitřní prostor kabiny je impozantní. Výkony ale nic moc a spotřeba paliva obrovská.

Přechod na vrtulníky západní provenience je dosti šokující jak pro piloty tak techniky. Vrtulník má úžasné výkony, ovladatelnost ale ….

Při spouštění je nutno bedlivě sledovat parametry a za žádnou cenu nepřipustit překročení důležitých parametrů. Jinak se spálí turbína a to neukecáte. Proč to nemá automatiku ? Takhle skončila Alouette III., Bell 407 a AS 355N. Pokud vrtulník nenocuje v zatepleném hangáru tak ráno budete mít závady v elektrice. A potom nastává technikům peklo. Výkony se dosahují poddimenzovaností a tím pádem v malé životnosti dílů. Lidé neznalý poměrů si dále myslí jak je levný provoz prý bezgenerálkového provozu. Jenže, po nalétání určitého počtu hodin se mění určité agregáty a tak po náletu dalších hodin máte vlastně novou mašinu, protože je všechno nové. Vnitřní prostor kabiny je pro trpaslíky. Nacpat lehátko se stokilovým pacientem do kabiny takového Bella 206, AS 355 lze někdy jenom když se mu ohnou nohy. Proto s velkou slávou se představují stále nové a nové modely starých typů vrtulníků, které se liší akorát tím, že trup je nastaven o další půl metr.

Americké vrtulníky mají všechny přístroje v jednotkách, jako jsou galony, libry atd. Sami Američani ví, že kdyby konečně provedli metrizaci, tak by školáci ušetřili jeden semestr školy. Radí celému světu, aby se ve všem možném přizpůsobili lepšímu americkému modelu, ale sami nejsou schopni přejít na jednoduší měrnou soustavu. Naopak nám vnutili přiblblé fíty.

S nářadím je to ještě horší. Údržba se dělá specializovanými nástroji (míry v inčích) - samozřejmě všechny jsou strašně drahé. Všechny náhradní díly se kupují za dolary a jsou to pálky.

Některé typy mají konstrukční nedostatky - stačí nahlédnout do poradních oběžníků - advisory circular. Některé typy nemají odmrazování listů rotoru a ocasní vrtulky, přesto se výrobce tváří jako, že je všechno v pořádku.

Výrobci-giganti, jednoduše převálcují případnou kritiku a ani národní úřady pro civilní letectví si nedovolí neakceptovat jejich výrobky. Prodej je většinou dosažen jen tím, že umožňují dobré finanční podmínky splácení ceny. Už aby se Rusové trochu zmohli a začali těmto gigantům konkurovat.

Všimněte si, že vychvalovaný "super stroj" AH-64 nebyl v Kosovském konfliktu použit a ještě se tam dva zřítily. Bitevní vrtulníky jsou možná dobrý v poušti ale v zalesněných kopcích jsou k ničemu. Sestřelí je kde kdo. Ale i v poušti Kuvajtu stříleli Američani po náklaďácích protitankovými střelami Hellfire, které jsou dražší než samotný cíl.

Naopak vrtulníky řady Mi-8/Mi-17 se prosadily i na západní polokouli (už jich tam létá více než 300 kusů) a dokonce i na Novém Zélandu.