EXPERIMENT S VRTULNÍKEM

Jiří Pacák L+K 25/79

Snaha pracovníků v rezortu paliv a energetiky se v poslední době výrazně soustřeďuje na hledání nejrůznějších rezerv, získávání časových úspor a na zavádění nových pracovních postupů, z hlediska přínosu celé naši společnosti co nejefektivnějších.

Vzhledem k tomu, že se - jak známo - elektrická energie vyrábět do zásoby či skladovat nedá, energetici se na nadcházející zimu museli všestranně připravit v horkém létě.

V severočeských elektrárnách v Počeradech a v Ledvicích znamenal náročný program přípravy desetitisíce normohodin navíc. Maximálně byli zaměstnáni údržbáři, montérské čety desítek dodavatelských podniků i výpomocné kolektivy rozvodných závodů vodních, anebo menších elektráren koncernu ČEZ. Díky jejich úsilí "unavené" zařízení v elektrárenských provozech vystřídalo zařízení nové, někde i dokonalejší, představující miliónové hodnoty. Všem, kteří se na údržbě, opravách a rekonstrukcích podíleli, šlo o jediné - aby se v letošní zimě parní turbíny počeradské a ledvické elektrárny "točily" bezporuchově na maximální hranici výkonu. Všestranně se připravit na zimu znamenalo v létě nepřipustit žádný skluz plánovaných termínů oprav a rekonstrukcí, ani nekvalitní či zdlouhavou výměnu opotřebovaných zařízení.

Jedním z činů, který výrazně podpořil nezměrnou iniciativu energetiků Severočeského kraje, byl experiment s vrtulníkem. Všechno začalo letos na jaře, kdy se ledvičtí energetici společně s techniky ZVVZ Milevsko rozhodli v energetice poprvé vůbec použít za plného provozu elektráren k výškové demontáži vrtulníku Slovairu. Konkrétně šlo o zhruba osmnáct metrů dlouhé ocelové roury o průměru 2,2 metru - kouřovody. Jsou sestaveny z dílů a patří k zařízením, nezbytným pro chod parní elektrárny.

Vůbec první experiment proběhl v ledvické elektrárně letos v květnu. Technici "představili" kouřovody osádce vrtulníku Mi-8, kterou vedli zkušený kapitán Jaroslav Rákos a palubní inženýr Miroslav Prokeš; speciální skupina montérů z Transporty Chrudim, vedená Josefem Štefcem, byla připravená začít. Obě skupiny udělaly poslední přípravy (včetně měření větru, výšky a teploty nad kotli) a potom se vrtulník Mi-8 pustil do práce. Obdivuhodně rychle a přitom přesně přebíral a ukládal na vyhrazené prostranství jednotlivé díly. Technici ZVVZ Milevsko byli nadšeni, aktéři zcela spokojeni, neboť se jim - poprávu - dostalo za náročný a úspěšný technologický pokus všeobecného uznání.

O několik měsíců později, v srpnu, se obdobná akce na pomoc energetikům začala připravovat v elektrárně Počerady. V tomto případě již šlo o výměnu čtyř kouřovodů za kotlem, vyrábějícím páru pro 200megawattový blok číslo 2, na němž v té době probíhala inovační generální oprava.

Na této akci se vedle osádky vrtulníku Slovairu podílelo dvaadvacet montérů ze ZVVZ Milevsko, které vedl Čestmír Kubík z oblastního střediska v Ústí nad Labem. A byla to akce, kterou lze bez nadsázky označit za rekordní: osádka, sestávající z populárních Jaroslava Rákose a Miroslava Prokeše, v úzké, harmonické souhře s montéry, přepravila za šest a půl hodiny z výšky přes čtyřicet metrů na vyhrazené místo zhruba čtyřicet tun opotřebovaného materiálu. A to znamenalo, že se kouřovody nebudou muset demontovat tradičním způsobem - pomocí jeřábu, kdy se díly odvážejí nákladními automobily na skládku, což by bylo deseti pracovníkům trvalo asi tři týdny. Nepochybně to byl pro osádku vrtulníku perný den, vždyť "osmička" během necelých sedmi hodin vzlétla nad počeradskou elektrárnu šestadvacetkrát, avšak Jaroslav Rákos a Miroslav Prokeš byli po skončení akce svěží a usměvaví. Potvrdili svou výbornou fyzickou i psychickou kondici ještě také tím, že na přání milevských montérů usadili na střechu elektrárny malý jeřáb, potřebný k dalším plánovaným montážním pracím.

Celková bilance letošní premiéry a dvou repríz vrtulníku Mi-8 Slovairu v severočeských elektrárnách byla prokazatelně daleko víc, než uspokojivá.

V Ledvicích, nejdříve v květnu patnácti vzlety a potom v srpnu při osmi vzletech, nahradil vrtulník přinejmenším práci tří speciálních jeřábových mechanismů, takzvaných montážních jehel. Plánovaná oprava kouřovodů se tímto způsobem zkrátila o čtyři dny.

V Počeradech vznikla díky nasazení vrtulníku značná úspora pracovních sil, zejména lešenářů, a přitom byla odstraněna fyzicky namáhavá a v úzkém profilu mezi kotli nebezpečná práce.

Třetím "pracovištěm", kde se rovněž vrtulník Mi-8 nad očekávání dobře uplatnil, byla tušimická elektrárna: výsledkem šestatřiceti vzletů byly na kotli usazené stropní nosníky o celkové hmotnosti 80 tun.

A tak lze na závěr potvrdit, že letošní a vůbec první spolupráce energetiků s letci Slovairu se našim severočeským elektrárnám doslova vyplatila.