VÍTE, CO JE ASTRO?

JOSEF RÝDL L+K 3/94

Koncem října 1993 odletěl pan Vladimír Hájek, autorizovaný dealer firmy Robinson Helicopter Company a představitel mladoboleslavské firmy Heli Services, do USA. Do Los Angeles, kde ve čtvrti Torrannce sídlí firma Robinson, ho doprovázeli technik ing. Václav Žák, mechanik Josef Jenšovský, autor těchto řádků a slečna G. Všední jako překladatelka. Cílem naší cesty bylo seznámení s novým typem vrtulníku firmy RHC, typem R44 Astro.

Firma Robinson, dodávající své vtulníky skutečně do celého světa, je dobře známá i u nás. Čtenářům L+K jsme ji představili po naší cestě v únoru 1992, kdy jsme se seznámili s dvousedadlovým typem R22 Beta. Jen pro připomenutí - pan Frank Robinson, konstruktér a majitel firmy, již v roce 1973 začal tvořit malý a jednoduchý vrtulník pro soukromníky i obchodníky. Výsledkem jeho úsilí byl v roce 1979 typ R22. Za 14 let bylo vyrobeno téměř 2500 kusů. Po takové době a v takovém počtu byla konstrukce jistě dostatečně vyzkoušena a ověřena v provozu a osvědčila se. Proto byla její koncepce plně využita při konstrukci R44 a doplněna o prvky, které používají luxusnější vrtulníky. Tak vznikl a v roce 1990 vzlétl prototyp tohoto čtyřmístného vrtulníku. Následovaly četné zkoušky, které ověřovaly především jeho spolehlivost a bezporuchovost v provozu. Firma RHC klade totiž prvořadý důraz na kvalitu, bezpečnost provozu a jednoduchost obsluhy. Jaký vlastně je vrtulník R44? Je to jednorotorový vrtulník s dvoulistým rotorem a ocasní vrtulkou, čtyřmístný, s pohonem pístovým motorem. A to je důvod, proč je tento vrtulník tolik žádaný. Většina zahraničních časopisů to vyjadřuje slovy: je to vrtulník s komfortem malých turbinových vrtulníků, ale s pořizovací cenou a ekonomikou provozu vrtulníků s pístovým motorem! Podle vybavení stojí totiž kolem 250 tisíc dolarů! I malé vrtulníky s turbinovým pohonem jsou dvakrát až pětkrát dražší a taky mají dražší provoz. "Myslím, že rozsah trhu pro R44 je značně větší než u R22", míní majitel firmy Frank Robinson

Vrtulník je vysoký 3,3 m, dlouhý i s rotorem 11 ,6 m, šířka i s lyžinami je 2,15 m, takže se vejde do trochu větší garáže. Prázdná hmotnost je 640 kg, maximální vzletová 1090 kg, tedy užitečné zatížení je 450 kg. Při plném množství paliva (190 l, t.j. 135 kg) zbývá ještě na osádku 315 kg. Při plném zatížení je tento vrtulník schopen vzletět a kolmo stoupat bez využití přízemního efektu v nadmořských výškách až 1300 m a při teplotách až 23°C. Tyto výkony mu umožňuje letecký motor Textron Lycoming O-540, plochý karburátorový šestiválec. Tento motor stavěný na výkon až 228 kW (310 k) dává výkon 191 kW (260 k). Ve vrtulníku má otáčky sníženy z 2800 na 2700 za minutu a výkon je snížen na 165 kW (225 k) po dobu 5 minut a 150 kW (205 k) trvale. Tím je zajištěna vysoká spolehlivost a životnost motoru, který má do generální revize povoleno nalétat 2500 hodin! Motor vrtulníku umožňuje při 75 % výkonu cestovní rychlost 210 km/h. Po vzletu má R44 stoupavost 5,5 m/s. Protože má motor velmi nízkou spotřebu (63 l/hod.), je vytrvalost letu 3 hodiny a 5 minut a dolet 645 km. Jako palivo se používá letecký benzin s oktanovým číslem 100-130. Maximální povolenou rychlost má tento stroj 240 km/h. Samozřejmě jsem byl zvědav a těšil jsem se na osobní poznání vlastností tohoto vrtulníku. Protože létám Robinsona R22, seznámení s R44 se omezilo na rozdíly mezi těmito typy, a těch není mnoho. Z pilotního hlediska je u R44 zcela nové jen vyvážení řízení. R22 má jen mechanické příčné vyvážení, které se používá při dopředném letu. U R22 jsou v řízení tak malé síly, že v podstatě žádné vyvážení není potřebné. R44 má větší a těžší rotor a proto se do řízení přenášejí větší gyroskopické síly.

Je použito elektronické vyvažování, patent firmy RHC, které je schopné samostatně uřídit vrtulník i ve visu. O tom mě taky hned po startu přesvědčil Mr. Tompkins, zkušební pilot a instruktor firmy RHC. Při manévrech stačí zásahy do řízení jen dvěma prsty. Vyvážení totiž pracuje zčásti jako posilovač řízení. Vrtulník se dá uřídit samozřejmě i s vypnutým vyvážením (nebo při jeho vysazení), ale již ne dvěma prsty.

Přechod z visu do dopředného letu byl bez jakýchkoliv problémů, jen s minimálním zachvěním. Nebyly potřebné ani žádné výraznější zásahy do řízení, zvláště směrově je vrtulník stabilní. Po přechodu do stoupání na rychlosti 130 km/h se při našem zatížení stoupání ustálilo na 6,5 m/s! Když jsem použil vzletového režimu (je omezen na 5 minut) a rychlosti 102 km/h (rychlost pro maximální stoupání), vzrostlo stoupání až na 9 m/s! Při přechodu do horizontálního letu vrtulník rychle akceleruje na 200 - 220 km/h a musel jsem snižovat výkon pod 75 %, abych se nepřiblížil maximální rychlosti. Při rychlosti nad 175 km/h se projevuje pouze nepříjemné vertikální kmitání vrtulníku v rytmu každé druhé otáčky rotoru. Přece jen to není těžký vrtulník, který by měl let klidnější. Mám na mysli například Bell 206, nebo Ecureuil. Vibrace vrtulníku Mi-2 jsou ale rozhodně větší.

Pilotáž je ve všech režimech letu příjemná. Při přeškolování jsme se zaměřili hlavně na autorotační přistání. Kdo ho ovládá s R22, je to pro něj s R44 hračkou. U R22 je totiž průběh přistání autorotací velmi rychlý, musí se velmi bedlivě hlídat otáčky rotoru a "šetřit" s nimi při dosedání. U R44 je toto pohodlnější díky větší setrvačnosti rotoru. Bylo potřebné si jen zvyknout, že se s dosedáním nemusí tolik spěchat jako u R22. Autorotace se provádí na rychlosti 130 km/h. Maximální klouzavost je 1:5,5.

S ohledem na ostatní provoz jsme prováděli sestup s bočním větrem. Abychom dosedali proti větru, otáčeli jsme se o 90° až ve 30 m, kdy se již brzdí rychlost pro dosednutí. Vše to šlo bez problémů. Vrtulník je i velmi pohodlný. S mými 190 cm výšky jsem se bez problémů vešel již i do R22, ale v R44 je místa ještě víc. Na šířku je pro každého 60 cm. Zkusil jsem si sednout i na zadní sedačky a i tam je dost místa pro má kolena. Pod každou sedačkou je zavazadlový prostor 53x36x30 cm, do kterého se může uložit až 23 kg zavazadel. Do vrtulníku se také velmi pohodlně nastupuje. Nasednutí je snad ještě snažší než do auta na sedačku, kde není volant. Řídící páka tvaru T nepřekáží, je uchycena mezi sedačkami a k pilotům vedou pouze její ramena. Vrtulník má účinné vytápění. Příjemná je také nízká hlučnost, což není u vrtulníků běžné, pro srovnání asi jako v L-200.

Přístrojové vybavení je velmi variabilní. Firma Robinson dodává vybavení dle přání zákazníka od základního minima nutného pro VFR létání až po IFR vybavení. To lze využít ale jen pro výcvik, protože pro skutečné létání podle IFR není vrtulník certifikován. Má ale osvědčení pro noční lety podle VFR.

Snad jedinou nevýhodou tohoto vrtulníku je, že je o něj velký zájem a tak případný zájemce má naději na dodání na přelomu let 1994-1995. Naše firma Heli Services doveze jeden vrtulník R44 hned na počátku tohoto roku jako přednostní ukázkovou dodávku dealera pro firmu Espe air, s. r.o. v Praze, takže bude příležitost se s ním u nás brzy setkat. Také se již nemohu dočkat, protože jsem si s tímto strojem mnoho nepolétal. Bylo sice zajímavé i to, že jsme létali též nad pobřežními vodami Pacifiku; nad vojenským přístavem s letadlovou lodí a na dalších dvou letištích kromě Torrance, ale po 1 hodině a 40 minutách mě instruktor "zklamal" ujištěním, že to na vystavení osvědčení stačí. Tak jsem získal certifikát č.3 jako pilot vrtulníku Robinson R44 Astro.