O JEDNÉ CESTĚ ZA VELKOU LOUŽI

Ing. LADISLAV BENEŠ, LHS, L+K 8/93

Někteří z vás měli možnost vidět na leteckých dnech v Praze - Ruzyni a v Bratislavě i v dalších místech ČSFR jeden z nejmenších vrtulníků na světě, malý Robinson R22 s naší poznávací značkou. Provozovatelem tohoto typu je firma Heli Services, spol. s r.o. sídlící v Mladé Boleslavi. Majitelem a zakladatelem je pan Vladimír Hájek, který současně představuje i "dealera" výrobce těchto vrtulníků - firmy Robinson Helicopter Company - pro Českou republiku. Dosavadní zkušenosti ukázaly, že vrtulník R22 je velmi vhodný pro kontrolní činnost a proto v současné době tvoří nosný program společnosti Heli Services "vzdušná" kontrola tranzitního plynovodu po celém území naši republiky. To je však jenom jedna z činností. Pracuje se i na dalších projektech a dá se předpokládat, že aktivita firmy přispěje k rozvoji mladoboleslavského letiště a stane se tak přínosem i pro budoucnost létání u nás.

Každý z nás má jistě své sny, které se více či méně vzdalují od skutečnosti. Velký sen pana Hájka se touto skutečností stal. A jednou ze zajímavých kapitol, směřujících k jeho realizaci, byla cesta pracovníků firmy Heli Services spol. s r.o. do USA. Dnes již nejsou návštěvy USA výsadou vyvolených a přísně prokádrovaných jedinců, ale mají k tomu příležitost i podnikatelé. Na počátku loňského roku, bylo to v březnu, vyjelo z Mladé Boleslavi auto se čtyřmi muži. Jejich cílem bylo mezinárodní letiště ve Frankfurtu nad Mohanem. Zde svůj pozemní dopravní prostředek vyměnili za Boeing 747 společnosti Lufthansa, který je dopravil do cíle jejich cesty, do Los Angeles v Kalifornii. Našimi cestovateli byli pánové Vladimír Hájek, dnešní dealer Robinson Helicopter Company a majitel firmy Heli Services, Josef Rýdl, pilot a dva mechanici Karel Plichta a Milan Umlauf. Všichni směřovali k firmě Robinson Helicopter Company v Los Angeles. Účelem jejich návštěvy byla nutnost splnit jednu ze základních podmínek firmy Robinson - seznámit se s výrobou i s vlastním vrtulníkem a v neposlední řadě bylo nutné přeškolit pilota a mechaniky na daný typ. Ale dejme jim nyní již slovo:

"Firma Robinson Helicopter Company, " ujal se slova jako první Vladimír Hájek, "nepatří mezi velké závody. Leží na předměstí Los Angeles - Torrance a zaměstnává asi 500 zaměstnanců. Ti každý týden vyrobí osm dvoumístných vrtulníků R22 a v současné době se v závodě počíná rozbíhat i sériová výroba nového vrtulníku R44, který je čtyřmístnou verzí R22. Tento vrtulník bychom měli vidět v Mladé Boleslavi v průběhu roku 1993. Školení se nezúčastnili pouze naši představitelé z Mladé Boleslavi ale sešlo se tam více zájemců. Byla to skutečně mezinárodní společnost, kde nechyběli ani Japonci a Australané. Velmi zajímavý byl přístup hostitelů k tomuto školení. Před zahájením byl uspořádán krátký briefing, který současně představoval i malou společenskou událost. Zúčastnil se ho osobně i majitel firmy pan Robinson, všechny přivítal, pozdravil a popřál mnoho úspěchů. Po vzájemném představení pozval potom všechny přítomné na pracovní oběd."

"Jako obchodník, " pokračoval Vladimír Hájek "jsem se musel dokonale seznámit s výrobkem, poznat jeho výrobu a absolvovat školení jak pro mechaniky tak pro piloty. V rámci těchto školení jsem se seznámil i s výsledky zkoušek a i s některými leteckými nehodami. Musel jsem přece dokonale poznat to, co budu prodávat. Měl jsem dále možnost se seznámit i s organizací práce a velice se mi líbilo, že vše je bezvadně sladěno. Pracuje se zde na jednu směnu, ale po jejím skončení nastupuje druhá, zkrácená, která má jediný úkol - připravit materiál na druhý den. To dokonale zajišťuje plynulý chod výroby a jakékoliv prostoje jsou vyloučeny. A co je hlavní - pracuje se pomalu a klidně, ale s jediným cílem dosáhnout co nejvyšší kvalitu! Stejně tak sociální zajištění je na vysoké úrovni."

"Neméně zajímavé školení bylo připraveno pro mechaniky, " uvádí na počátku svého vyprávění jeden z mechaniků pan Karel Plichta. "Největší překážkou však byla pro nás angličtina a tak jsme v počátku v hojné míře využívali služeb naší tlumočnice Jane Garabedian. l když v průběhu školení se situace již zlepšila, přesto jsme veškerý výklad nahrávali a doma v hotelu jsme nahrávku využívali k opakování, až jsme danou problematiku zvládli. Zajímavý byl i způsob zkoušení. Po ucelených partiích výkladu se konaly testy a teprve až bylo jasné, že všichni danou problematiku zvládli, pokračovalo se dále.

Vlastní test byl koncipován tak, že zkoušený odpovídal systémem ano-ne nebo z několika odpovědí vybral správnou. Rozsah celého teoretického školení odpovídal čtyřiceti hodinám a na závěr se dělal, bylo to v sobotu, závěrečný test. To představovalo tři hodiny práce a i přes jazykovou bariéru si myslím, " vzpomíná Karel Plichta, "že jsme s našimi 86 % ze sta možných nedopadli nejhůře. Po teoretickém školení následovala praktická část na technologickém vrtulníku. Byli jsme cvičeni tak, abychom kromě běžných prohlídek a ošetření byli schopni vykonávat práce do a včetně stohodinové prohlídky. Každý účastník si musel všechny práce na vrtulníku osobně vyzkoušet a američtí instruktoři byli velmi nároční a přísní a neslevili ani maličkost, pokud práce nebyla provedena tak, jak předpisoval provozní manuál. Dobré jméno firmy je přece nutné opatrovat - to je nejvyšší zákon!"

A po malém přerušení našeho rozhovoru přichází pilot firmy Hali Services, pan Josef Rýdl. "Byl jsem v poněkud jiné situaci než ostatní přítomní piloti, " uvádí svůj příspěvek, "v mém případě se jednalo pouze o přeškolení na typ s následným získáním instruktorské kvalifikace - měl jsem totiž nalétáno na vrtulnících 2500 hodin. V prvé fázi, kdy šlo o přeškolení na typ, jsem létal z pravého sedadla a těžištěm výcviku byly lety v autorotaci zakončené autorotačním přistáním. V druhé fázi výcviku jsem potom již létal z levého tj. z instruktorského sedadla. Počátek výcviku probíhal u firmy Helistream na letišti v Casa Mesta a později na Long Beach. Prvně jmenované letiště má velmi silný provoz a ze dvou přibližně rovnoběžných vzletových a postávacích drah se provozuje letecká doprava, cargo lety, je zde poměrně hustý vrtulníkový provoz a také podíl soukromých letadel na hustotě provozu není zanedbatelný. Podle mínění Američanů mělo druhé letiště v Long Beach menší provoz, ale záhy jsem se přesvědčil o tom, že je značný rozdíl co si pod pojmem "menší provoz" představují Američané a jaké asociace tento termín vyvolává v nás. Na tomto letišti je umístěn velký závod Boeing a opravny vojenských vrtulníků USAF. Letiště mělo pět drah a provoz na nich byl velmi čilý a nebylo vůbec vyjímkou, když při letu po okruhu se pod vámi objevil přistávající Boeing 767, " vzpomíná J. Rýdl. "Zajímavá byla i radiová korespondence, která se řídí poněkud jinými zvyklostmi než je tomu u nás. Jestliže například pilot požádá o provedení okruhu a věž jej povolí, je možno provést celý okruh aniž by pilot byl nucen s věží korespondovat. Provoz je zde velmi hustý a dispečeři za těchto podmínek velmi dobře zvládají okamžitou vzdušnou situaci. Přezkoušení na levém sedadle jsem již absolvoval u Flying Test na letišti v Torrance, kde má firma Robinson malý hangár. Zde se, v nedalekém závodě vyráběné vrtulníky, připravují k záletu a k expedici po vlastní ose k zákazníkovi."

Naše posezení na letišti v Mladé Boleslavi u firmy Heli Services se pomalu končilo. Při loučení jsem měl dobrý pocit, že tito čtyři muži tam na druhém konci světa vykonali dobrý kus práce.