Televize ČT2, 20. srpna 2002
Moderátor (Veronika Sedláčková):
V minulých dnech bojovalo s velkou vodou mnoho záchranářů, nepostradatelní
při tom byli piloti vrtulníků. Zasahovali často v zatopených oblastech,
odkud evakuovali nejohroženější obyvatele. Podle údajů policejní letecké
služby zachránily posádky vrtulníků 102 lidí.
Záchranáři se často potřebovali rychle a operativně přesunout v závislosti
na pohybu přílivové vlny. V tom jim výrazně pomáhaly právě vrtulníky.
Nepostradatelným dopravním prostředkem se vrtulníky staly v průběhu několika
dramatických záchranných akcí. Záchranáři s jejich pomocí dostali lidi
ze zatopených domů na souš často na poslední chvíli. Piloti vrtulníků
pomáhali také při transportu záchranných zařízení, zdravotnického
materiálu, ale např. také norných stěn. Pracovali dlouhé hodiny v extrémních
podmínkách s minimálním nárokem na odpočinek. Např. na vojenském letišti
v Praze-Kbelích neustále čekalo na nasazení přes třicet pilotů. Na pokyn
dispečinku okamžitě odlétali do oblastí, kde často řešili kritické
situace. Zasahovali v jižních Čechách, v Praze a na severu republiky. Často
se dozvěděli jen přibližné místo, kde povodně někoho uvěznily. Piloti významně
přispěli k mapování aktuální situace při monitorovacích letech. Vrtulníky
také např. vyhledávaly lidi ukryté na stromech nebo nasvěcovaly těžko
dostupné objekty.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Já se zeptám vás obou, jak máte rozdělené úkoly během letu. Co kdo z vás
dělá? Určitě laici si to ani neumějí představit.
Jan Kafka, palubní inženýr-operátor:
Tak moje úloha je, resp. byla při záplavách navést pilota na místo zásahu
a tam s pomocí záchranné jednotky evakuovat postižené osoby do bezpečí.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Takže Vy, předpokládám, jste řídil vrtulník.
Pavel Forst, pilot, Letecká služba Policie ČR:
Ve vrtulníku jsou tři osoby, dá se říct, dva piloti a jeden palubní inženýr-operátor,
který je vzadu u toho záchranného jeřábu a navádí přímo posádku, čili
ten vrtulník na to místo, na tu střechu toho nepřístupného terénu, kde
prostě jsme pozváni nebo přivoláni na pomoc.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Lidé s napětím minulý týden sledovali odstřelování velkých plavidel na
Labi, která mohla být nebezpečná, pokud by se utrhla. A vy jste byli při
tom. Řekněte, jak probíhala ta akce.
Pavel Forst, pilot, Letecká služba Policie ČR:
Těch akcí probíhalo několik, taková největší byla v úseku mezi Ústím
nad Labem a Děčínem, kde jsme měli hlášeno, že se uvolnily nebo volně
plavaly tři lodě, z toho dvě byly naložené plně a jedna prázdná. A měli
jsme za úkol ty lodě buď zajistit, tzn. že tam spustit kolegy ze zásahových
jednotek, kteří teda spouštěli z těch lodí kotvy nebo házeli na břeh
lana a snažili se ty lodě zajistit, a v případě, že se to nepodaří, tak
provést odstřel, tzn. zatopení těch lodí, aby ty lodě se prostě potopily.
Dvě lodě jsme tedy odstřelili, nepodařilo se to zajistit a jedna loď se
podařila zajistit ke břehu dlouhým ocelovým lanem asi 300 metrů od břehu v
toku řeky.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Jak dlouho ta akce probíhala?
Jan Kafka, palubní inženýr-operátor:
Ta akce probíhala zhruba dvě až tři hodiny, pokud počítáme i vlastní
zakotvení lodi, kterou jsme neodstřelili.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Vy jste pomáhali evakuovat lidi, kteří už byli ohroženi přímo na životech.
Vzpomínáte si na nějaký případ, který byl skutečně nebezpečný, nebo
co Vám vytane v paměti?
Jan Kafka, palubní inženýr-operátor:
Já jsem osobně operoval ve dnech, kdy vrcholila povodňová vlna v Kralupech,
shodou okolností v obci, kde má naše rodina chatu, ve Žloukovicích, kde
jsme evakuovali dohromady deset osob, které byly přímo v ohrožení života,
s pomocí středočeské záchranné jednotky hasičské.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Jak to vypadalo? Odkud jste museli ty lidi dostávat?
Pavel Forst, pilot, Letecká služba Policie ČR:
No, tak ty místa byly vesměs z jejich obydlí, ze střech, z balkónů nebo z
nějakých míst jejich zahrad nebo pozemků nebo v tý vesnici v tom místě,
kde ještě prostě voda nebyla. Zpravidla to bylo místo, kde se nedalo přímo
přistát. A prostě probíhala ta evakuace do toho vrtulníku pomocí toho jeřábu,
což je trošku zdlouhavější.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Přišli jste do kontaktu i s osobami, které nechtěly opustit své domovy a už
byly v ohrožení vodou?
Pavel Forst, pilot, Letecká služba Policie ČR:
Tato otázka se dost jako... Samozřejmě ty případy jsou. Musím říct, že
těch případů je minimum. A když to nastane, tak nikdo nemůže těm lidem
to vyčítat, prostě taková je situace. Nechtějí to opustit z mnoha důvodů.
Buď prostě, že to nechtějí opustit, aby jim to někdo nenavštívil anebo
jsou prostě nepohybliví ty lidi, jsou, že jo, vidí vrtulník a ta představa,
že je bude někdo tahat na nějakým jeřábu na laně, vzhledem k jejich
fyzickým dispozicím to je i nemožné kolikrát, takže se brání.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Propadal jste někdy beznaději během těch dní?
Jan Kafka, palubní inženýr-operátor:
Tak my jako součást integrovaného záchranného systému rozhodně beznaději
propadat nemůžeme, protože kdybysme jí propadali my, tak kdo jiný by už měl
zachraňovat. Spíš bych rád vyjádřil obdiv nad dobrovolnými sbory hasičů
a nad tisíce bezejmennými lidmi, kteří bojovali s tímto živlem. To jsou ti
skuteční hrdinové těchto záplav.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Spolupracovalo se vám tedy s nimi dobře, i když nemají výcvik?
Pavel Forst, pilot, Letecká služba Policie ČR:
My samozřejmě bezprostřední tu naši činnost provádíme s profesionálníma
složkama, s kterýma provádíme celý rok výcvik, který se nyní teďka hodí,
ať už jsou to teda policejní jednotky, zásahový jednotky, URNA, hasičské
sbory. Ovšem nedílnou součástí toho celýho systému jsou i ty jednotlivý
hasičský dobrovolný sbory na těch malejch vesnicích a prostě občané, kteří
vlastně nastupují tu svoji takovou činnost, kterou nikde nikdo neeviduje,
kolik toho udělali dnes.