Vrtulník u záplav: 1 let = 10 zachráněných

Mladá fronta Dnes 14. srpna 2002

Osm, spočítal podplukovník, když se dotočily vrtule. Po třech hodinách hrozného hluku byl konečně klid. "Našemu vrtulníku se povedlo zachránit osm lidí," oznámil na letištní věži.

České Budějovice, Písek - Chvíli před devátou dopoledne přistál na českobudějovickém vojenském letišti zelený vrtulník.
"Varuju vás, tohle není legrace, takže jestli nemusíte, neleťte s námi. Právě jsme se vrátili z Blatné a tam jsou všude dva metry vody," říká podplukovník Karel Kouřil.
Letíme! "Dobře, ale možná bude o dvě mrtvoly víc," krčí rameny. Za deset minut jsou nádrže plné.
Posádka si dává na uši sluchátka, teď už stejně nebude slyšet vlastního slova. Jsou tu dva piloti, jeden technik, a tři mladí záchranáři v maskáčových uniformách. Ti mají u pasu karabiny a dýky, ale tváří se klidně. Jeden z nich se smíchem střílí na plochu imaginárním kulometem.

Akce nad tribunou

Byl by to nádherný vyhlídkový let, kdyby se o 150 metrů níž neodehrávaly stovky lidských tragédií. Na ostrůvcích kalného moře se pasou krávy a mezi zatopenými domečky se právě splašily tři srny.
Když helikoptéra přistává na poli, jako v akčním filmu k ní běží hasiči. Jsou shrbení, nervózní, s vlasy vlajícími ve větru: "Leťte na fotbalové hřiště, tam už uvidíte," řvou na půlminutové poradě.
Z fotbalového hřiště však v Blatné příliš nezbylo, jsou vidět jen horní tyče branek a tribuna. Tak tady... Vrtulník se zavěšuje ve vzduchu deset metrů nad střechou tribuny a záchranář v bílé přilbě slaňuje za čtveřicí lidí.
Nejprve připoutává asi třicetiletou ženu v šusťákové soupravě. Zbytek posádky ji vytahuje na palubu a žena několik desítek sekund leží.
Pak se dává do pláče.
"Uklidněte se, tady máte limonádu," podává jí jeden z vojáků láhev. Rozrušená žena ho objímá: "Uhodila jsem se do kolena." Stále sejí lesknou oči, ale když má po pěti minutách vedle sebe manžela i dva blonďaté syny, úplně se uklidní.
Je to skoro romantický pohled: rodiče se objímají, dokonce líbají, zato kluci sledují z okýnka stohlavý dav, který vše pozoroval. Ve vzduchu je však rodinka jen chvíli, po půl kilometru ji posádka vysazuje na suchém poli. "Díky a nashle," říkají. Jako by vystupovali z autobusu.
"Čertví jak se tam mohli dostat," diví se vojáci v pilotní kabině, a záchranář jim shrnuje, co stačil v tom zmatku zjistit: "Prý se chtěli podívat z výšky na velkou vodu, ale ta byla tak velká, že je překvapila."

Akce nad Pískem

Další mezipřistání. Hasiči tentokrát radí zkontrolovat nedaleký kemp. Vrtulník několikrát krouží, protože stany jsou ukryté mezi vysokými smrky. "Támhle jsou!"
Stroj se nebezpečně naklání, občas letí kolmo k zemi. Mezi stany je však v pláštěnkách jen několik dospělých, a ti vrtulník odhánějí. "Tak je to jasné, děti už v táboře nejsou, můžeme jet nad Písek," rozkazuje podplukovník Kouřil.
Další neskutečné pohledy: rozlehlá stavení, na jejichž dvorech plavou kusy dříví na zimu. Zatopená auta i traktory. Pole, která vypadají jako rýžová.
Největším šokem je pohled na město Písek. Sídliště stojí ve vodě a z výšky není zřejmé, kde měla ještě včera Otava koryto. Ted je řeka mnohonásobně širší než kdy jindy.
Vrtulník si vybírá střechu jednoho z osmipatrových paneláků, ze které mávají čtyři postavy. Vrtule způsobuje vichřici a jednomu muži letí kšiltovka někam dolů, do vody.
Po deseti minutách jsou nešťastníci v helikoptéře. "Já tady bydlím," ukazuje Valentin, jeden ze zachráněných. Včera večer za ním přišli policisté, že může dům opustit. Náhradní ubytování bylo zajištěno.
"Ale já nechtěl, tvrdili mi, že dole bude maximálně 15 metrů vody, a nakonec... Vždyť se podívejte, zmizela nám samoobsluha." V Písku však také zmizel nejstarší kamenný most ve střední Evropě, nad hladinou je jen vršek jednoho kříže.
Na suché silnici za městem končí let i pro tuto čtveřici, vrtulník míří okolo Temelína na letiště. Jeden ze záchranářů si v rámusu lehá a usíná. Další dva vytahují svačiny - salám, tatranku, banán. Žádná odměna je nečeká, ale zdá se, že je zachraňování baví: "Strach nemám, myslím jen na ty lidi dole," říká ten v bílé přilbě, který před chvílí pomohl do stroje všem osmi zachráněným.

TOMÁŠ POLÁČEK