Pro Mi-2 v PZL Swidnik

Zdeněk Dvorník

V roce 1987 byly do sestavy 1. letky velení a průzkumu na letišti Dobřany a v roce 1988 52. letky velení a průzkumu v Havlíčkově Brodě začleněny tehdy nové vrtulníky    Mi-2, které postupně nahrazovaly dosluhující vrtulníky Mi-1 a také staré vrtulníkové krasavice Mi-4.

Vrtulníky Mi-2 byly vyráběny v Polském leteckém závodě PZL ve Swidniku, kde předtím byly zhotovovány vrtulníky Mi-1 a později také i V-3 Sokol. Vrtulníků Mi-2 naše letectvo ČSLA nakoupilo větší počet. Tyto vrtulníky byly naší armádou přebírány přímo ve výrobním závodě a následně byly přelétávány našimi vojenskými piloty k leteckým útvarům.

Začátkem července 1987 jsem byl odpovědný za přebírání pěti vrtulníků pro letiště Dobřany a v říjnu 1988 jsem dostal za úkol zorganizovat převzetí a přelet 10 vrtulníků Mi-2,  pět strojů pro 52. letku na letiště Havlíčkův Brod a pět strojů k 1. letce do Dobřan. Zvláště na tuto říjnovou akci roku 1988 rád vzpomínám.

Technická skupina, která tehdy měla přebrat vrtulníky po technické stránce odletěla do Swidniku s předstihem již 26. září 1988. Pod vedením inspektora – inženýra vrtulníkového letectva podplukovníka Ing. Aloise Rösnera a mjr. Ing. Leonida Zemka přebírali vrtulníky technici mjr. Ing. Josef Piska, Rumanský a Karel Kopecký. Spolu s nimi byl v této skupině i talentovaný a již tehdy velmi zkušený mladý pilot Ing. Pavel Špilka. Ten byl po celou svou leteckou kariéru v armádním letectvu příkladný svým vztahem k létání a později na vrtulnících Mi-24 a zejména na typu V-3 Sokol dosáhl opravdového pilotního mistrovství. Pavel Špilka měl tehdy za úkol provést přebírací zálety všech deseti přebíraných vrtulníků aby se pak tím nemusela zdržovat celá skupina pilotů.

Pro přelet přebraných vrtulníků jsem vybral piloty, kteří v  té době měli zkušenosti s pilotáží vrtulníku Mi-2. Vedle zkušených starších jsem sáhl i po mladých pilotech. Do této skupiny byli vybráni pplk. Ing. Viktor Galata, tehdejší náčelník vojskového letectva Západního vojenského okruhu, mjr. Ing. Miroslav Pospíšil, letovod vojskového letectva 4. armády, mjr. Ladislav Berger, tehdy velitel 52. letky velení a průzkumu, pplk. Ing. Viliam Haško, inspektor pilot Západního vojenského okruhu, a piloti 52. letky Ing. Martin Kadlec, Svätozár Bober, Ján Strašifták a Ing. Karel Duchan. Pro přelet nazpět jsem počítal i s účastí Ing. Pavla Špilky. Tato skupina odletěla dne 5. října 1988 v 07.00 SEČ z letiště Bechyně vrtulníkem Mi-8 imatrikulace 0818. Protože když se někam letělo nejraději jsem seděl za kniplem, tak jsem tuto Mi-8 pilotoval při přeletu osobně. Jinak osádka byla z letiště Bechyně ve složení piloti Tibor Bednár, Petr Zeleňák a palubní technik Dalibor Hruška. Odstartovali jsme tedy téměř v plném počtu z letiště Bechyně a letěli jsme na letiště Všechov, kde nás měl čekat poslední člen skupiny „blonďáček“ Mirek Pospíšil. Samozřejmě Mirek nějak zaspal, takže jsme na něj museli asi půlhodinku čekat. Ale nakonec se dostavil, dovezl jej jeho kamarád Venca Vokáč autem až na letiště Všechov. Tak jsme pokračovali v 08.2O dále do Mošnova přes Vyškov a  Valašské Meziříčí. V Mošnově po vyřízení formalit mezinárodního a vojenského přeletu jsme v 10.00 hodin pokračovali přes Český Těšín do Krakova, odkud po krátké přestávce jsme v 11.30 odlétli ve výšce 150 m nad terénem do Swidniku, kde jsme se objevili v 13.00 hodin. Na letišti nás již čekali naši technici, měli pro nás připravený autobus. Bez otálení jsme vyrazili do města Lublin. Ubytovali jsme se stejně jako naši technici v hotelu „UNIA“ na ulici Al. Raclawickie 12.

Technická skupina přebrala od výrobního závodu PZL vrtulníky důkladně, neodpustili továrně sebemenší závadu, nejmenší problém. Vše co se vyskytlo, ale nebylo toho mnoho, nechali odstranit, agregáty co neodpovídaly jejich požadavkům nechali vyměnit. Pilot Pavel Špilka navázal velmi kamarádský vztah se zkušebními piloty PZL. Všech deset vrtulníků bylo bez problémů zalétnul se zkušebními piloty PZL ještě před příletem naší skupiny. Zálety vrtulníků využil nejen ke kontrole strojů, ale hlavně k načerpání nových pilotních poznatků od zkušebních pilotů PZL. Tehdy v PZL pracovali piloti Zbygniev Domina a Janusz Ochalyk. A od nich se dalo hodně pochytit, protože na příklad pan Domina byl dlouhou dobu v Egyptě, kde nalétal na vrtulníku UH-1D přes 6000 hodin. Přistání s vypnutými motory a jiné složité úkony prováděli rutinně. Sám jsem s nimi také zalétával dříve přebírané vrtulníky Mi-2 a jen jsem se pozorně díval, co vše tyto malé stroje dovedou, samozřejmě když je pilotuje zkušený letec.

Vše tedy bylo připraveno k přelétnutí nových vrtulníků do naší Československé socialistické republiky.

 

Část skupiny vrtuníků Mi-2 na letišti v Mošnově

 

Ráno 6. října 1988 jsme si v prostorách letecké továrny PZL prohlédli naše nové vrtulníky, které již byly vytaženy na travnatou plochu letiště Swidnik, zkontrolovali jsme dokumentaci k vrtulníkům a provedli si předběžnou přípravu na přelet do vlasti. Plán letu na den  7. října  byl : SWIDNIK – KRAKOW mezipřistání – MOŠNOV  - HRANICE na Moravě – PROSTĚJOV mezipřistání - HAVLÍČKŮV BROD mezipřistání - DOBŘANY. Sestava byla určena ve formaci letky devíti vrtulníků Mi-2 ve složení proudu tříčlenných rojů. Před sestavou jako průzkum počasí poletí jako první vrtulník Mi-8 0818 pilot Bednár, letovod Petr Zeleňák a palubní technik Hruška, 15 minut za ním pak přímý průzkum - jedna Mi-2 imatrikulace 0709, pilot Mirek Pospíšil s cestujícím Jiřím Jónem. Pak s malým odstupem na dohled bude  následovat letka v pořadí :

o        vrtulník 0710 pilot Zdeněk Dvorník, cestující Lojza Rösner,

o        vrtulník 0711 pilot Ladislav Berger,

o        vrtulník 0712 pilot Karel Duchan,

o        vrtulník 0714 pilot Pavel Špilka,

o        vrtulník 0715 pilot Martin Kadlec, cestující Karel Kopecký

o        vrtulník 0713 pilot Ján Strašifták,

o        vrtulník 0716 pilot Viktor Galata, cestující Josef Piska,

o        vrtulník 0717 pilot Viliam Haško, cestující Leonid Zemek,

o        vrtulník 0718 pilot Svätozár Bober, cestující Rumanský.

Plán byl tedy postaven, tak jsme si ještě stačili prohlédnout město LUBLIN, a večer jsme se sešli na společné večeři v hotelu.

            Ráno 7. října jsme  se vzbudili, zjistili jsme, že nám počasí nepřeje – prší a dohlednost byla pouze 1,5 km což je málo pro let v letce. Ale nakonec se počasí celkem umoudřilo a místní meteorologové nám let doporučili. Počasí sice nic moc, ale jsme v polských rovinách, tak jsme v 11.00 hodin nakonec odstartovali v sestavě podle plánu. Bylo zataženo 8/8 oblačnosti se spodní základnou na výšce 500 metrů dohlednost od 3 do 8 kilometrů. Místy prší, někde celkem hustě. Vpředu letěla Mi-8, která nás informovala o počasí po trati letu před skupinou. Nejhorší to bylo okolo řeky Visly, jak jsme ji přelétli tak na západ bylo již počasí lepší. Za dvě hodiny a deset minut jsme přistávali na letišti Krakov. Po doplnění palivem jsme pokračovali přes Bialsko Biala do Mošnova. Za hodinu letu jsme byli v Mošnově. Dopolední zdržení způsobilo, že jsem ještě za letu musel řídícího na letištní věži v Mošnově radiem požádat, aby nám na jejich letišti  zabezpečili ubytování přes noc. Zástupce velitele 1. dopravního leteckého pluku pplk. Ing. Vladimír Křenek nám ochotně vyhověl. Neopakoval se tak přelet z roku 1987, kdy jsme pět vrtulníků Mi-2 přeletěli ze Swidniku až do Dobřan v průběhu jednoho dne 3. července 1987.

            Dopoledne 8. října 1988 jsme pak ve stejné sestavě pokračovali do Havlíčkova Brodu. Letěli jsme přes letiště v Prostějově a tak celý místní 51. vrtulníkový pluk mohl obdivovat naší celkem perfektní sestavu tří rojů malých vrtulníků Mi-2 vonících novotou. Pět vrtulníků zůstalo na místě v Havlíčkově Brodu a ostatních pět po doplnění palivem pokračovalo až na letiště Dobřany. Toho jsem se již neúčastnil, velení jsem předal Viktoru Galatovi, nasedl jsem do Mi-8 jako cestující a nechal se zavézt domů do Prahy na letiště Kbely.

Tak tedy se dostaly vrtulníky Mi-2 v roce 1988 na letiště Havlíčkův Brod a Dobřany, kde ještě dlouhou dobu dobře sloužily. Dnes již plochy na bývalých vrtulníkových letištích Havlíčkův Brod, Prostějov, Bechyně, Plzeň a ještě mnohem déle na letištích Slaný, Klatovy, Karlovy Vary, Písek a na mnoha jiných místech zejí prázdnotou.              Zbývají pouze nostalgické vzpomínky.