Pro
Mi-2 v PZL Swidnik
V roce
1987 byly do sestavy 1. letky velení a průzkumu na letišti Dobřany a v roce
1988 52. letky velení a průzkumu v Havlíčkově Brodě začleněny tehdy
nové vrtulníky Mi-2,
které postupně nahrazovaly dosluhující vrtulníky Mi-1 a také staré vrtulníkové
krasavice Mi-4.
Vrtulníky
Mi-2 byly vyráběny v Polském leteckém závodě PZL ve Swidniku, kde předtím
byly zhotovovány vrtulníky Mi-1 a později také i V-3 Sokol. Vrtulníků Mi-2
naše letectvo ČSLA nakoupilo větší počet. Tyto vrtulníky byly naší armádou
přebírány přímo ve výrobním závodě a následně byly přelétávány našimi
vojenskými piloty k leteckým útvarům.
Začátkem
července 1987 jsem byl odpovědný za přebírání pěti vrtulníků pro letiště
Dobřany a v říjnu 1988 jsem dostal za úkol zorganizovat převzetí a přelet
10 vrtulníků Mi-2, pět strojů
pro 52. letku na letiště Havlíčkův Brod a pět strojů k 1. letce do
Dobřan.
Zvláště na tuto říjnovou akci roku 1988 rád vzpomínám.
Technická
skupina, která tehdy měla přebrat vrtulníky po technické stránce odletěla
do Swidniku s předstihem již 26. září 1988. Pod vedením inspektora – inženýra
vrtulníkového letectva podplukovníka Ing. Aloise Rösnera a mjr. Ing. Leonida
Zemka přebírali vrtulníky technici mjr. Ing. Josef Piska, Rumanský a Karel
Kopecký. Spolu s nimi byl v této skupině i talentovaný a již
tehdy velmi zkušený mladý pilot Ing. Pavel Špilka. Ten byl po celou svou
leteckou kariéru v armádním letectvu příkladný svým vztahem k létání
a později na vrtulnících Mi-24 a zejména na typu V-3 Sokol dosáhl opravdového
pilotního mistrovství. Pavel Špilka měl tehdy za úkol provést přebírací
zálety všech deseti přebíraných vrtulníků aby se pak tím nemusela zdržovat
celá skupina pilotů.
Pro
přelet přebraných vrtulníků jsem vybral piloty, kteří v té době měli
zkušenosti s pilotáží vrtulníku Mi-2. Vedle zkušených starších
jsem sáhl i po mladých pilotech. Do této skupiny byli vybráni pplk. Ing.
Viktor Galata, tehdejší náčelník vojskového letectva Západního vojenského
okruhu, mjr. Ing. Miroslav Pospíšil, letovod vojskového letectva 4. armády,
mjr. Ladislav Berger, tehdy velitel 52. letky velení a průzkumu, pplk. Ing.
Viliam Haško, inspektor pilot Západního vojenského okruhu, a piloti 52.
letky Ing. Martin Kadlec, Svätozár Bober, Ján Strašifták a Ing. Karel
Duchan. Pro přelet nazpět jsem počítal i s účastí Ing. Pavla Špilky.
Tato skupina odletěla dne 5. října 1988 v 07.00 SEČ z letiště
Bechyně vrtulníkem Mi-8 imatrikulace 0818. Protože když se někam letělo
nejraději jsem seděl za kniplem, tak jsem tuto Mi-8 pilotoval při přeletu
osobně. Jinak osádka byla z letiště Bechyně ve složení piloti Tibor
Bednár, Petr Zeleňák a palubní technik Dalibor Hruška. Odstartovali jsme
tedy téměř v plném počtu z letiště Bechyně a letěli jsme na
letiště Všechov, kde nás měl čekat poslední člen skupiny „blonďáček“
Mirek Pospíšil. Samozřejmě Mirek nějak zaspal, takže jsme na něj museli
asi půlhodinku čekat. Ale nakonec se dostavil, dovezl jej jeho kamarád Venca
Vokáč autem až na letiště Všechov. Tak jsme pokračovali v 08.2O dále
do Mošnova přes Vyškov a Valašské
Meziříčí. V Mošnově po vyřízení formalit mezinárodního a vojenského
přeletu jsme v 10.00 hodin pokračovali přes Český Těšín do Krakova,
odkud po krátké přestávce jsme v 11.30 odlétli ve výšce 150 m nad terénem
do Swidniku, kde jsme se objevili v 13.00 hodin. Na letišti nás již čekali
naši technici, měli pro nás připravený autobus. Bez otálení jsme vyrazili
do města Lublin. Ubytovali jsme se stejně jako naši technici v hotelu
„UNIA“ na ulici Al. Raclawickie 12.
Technická
skupina přebrala od výrobního závodu PZL vrtulníky důkladně, neodpustili
továrně sebemenší závadu, nejmenší problém. Vše co se vyskytlo, ale
nebylo toho mnoho, nechali odstranit, agregáty co neodpovídaly jejich požadavkům
nechali vyměnit. Pilot Pavel Špilka navázal velmi kamarádský vztah se zkušebními
piloty PZL. Všech deset vrtulníků bylo bez problémů zalétnul se zkušebními
piloty PZL ještě před příletem naší skupiny. Zálety vrtulníků využil
nejen ke kontrole strojů, ale hlavně k načerpání nových pilotních
poznatků od zkušebních pilotů PZL. Tehdy v PZL pracovali piloti
Zbygniev Domina a Janusz Ochalyk. A od nich se dalo hodně pochytit, protože na
příklad pan Domina byl dlouhou dobu v Egyptě, kde nalétal na vrtulníku
UH-1D přes 6000 hodin. Přistání s vypnutými motory a jiné složité
úkony prováděli rutinně. Sám jsem s nimi také zalétával dříve přebírané
vrtulníky Mi-2 a jen jsem se pozorně díval, co vše tyto malé stroje
dovedou, samozřejmě když je pilotuje zkušený letec.
Vše
tedy bylo připraveno k přelétnutí nových vrtulníků do naší Československé
socialistické republiky.
Část skupiny vrtuníků Mi-2 na letišti v Mošnově
Ráno
6. října 1988 jsme si v prostorách letecké továrny PZL prohlédli naše
nové vrtulníky, které již byly vytaženy na travnatou plochu letiště
Swidnik, zkontrolovali jsme dokumentaci k vrtulníkům a provedli si předběžnou
přípravu na přelet do vlasti. Plán letu na den 7.
října byl : SWIDNIK – KRAKOW
mezipřistání – MOŠNOV -
HRANICE na Moravě – PROSTĚJOV mezipřistání - HAVLÍČKŮV BROD mezipřistání
- DOBŘANY. Sestava byla určena ve formaci letky devíti vrtulníků Mi-2 ve složení
proudu tříčlenných rojů. Před sestavou jako průzkum počasí poletí jako
první vrtulník Mi-8 0818 pilot Bednár, letovod Petr Zeleňák a palubní
technik Hruška, 15 minut za ním pak přímý průzkum - jedna Mi-2
imatrikulace 0709, pilot Mirek Pospíšil s cestujícím Jiřím Jónem.
Pak s malým odstupem na dohled bude následovat
letka v pořadí :
o
vrtulník 0710 pilot Zdeněk Dvorník, cestující
Lojza Rösner,
o
vrtulník 0711 pilot Ladislav Berger,
o
vrtulník 0712 pilot Karel Duchan,
o
vrtulník 0714 pilot Pavel Špilka,
o
vrtulník 0715 pilot Martin Kadlec, cestující
Karel Kopecký
o
vrtulník 0713 pilot Ján Strašifták,
o
vrtulník 0716 pilot Viktor Galata, cestující
Josef Piska,
o
vrtulník 0717 pilot Viliam Haško, cestující
Leonid Zemek,
o
vrtulník 0718 pilot Svätozár Bober, cestující
Rumanský.
Plán
byl tedy postaven, tak jsme si ještě stačili prohlédnout město LUBLIN, a večer
jsme se sešli na společné večeři v hotelu.
Ráno
7. října jsme se vzbudili,
zjistili jsme, že nám počasí nepřeje – prší a dohlednost byla pouze 1,5
km což je málo pro let v letce. Ale nakonec se počasí celkem umoudřilo
a místní meteorologové nám let doporučili. Počasí sice nic moc, ale jsme
v polských rovinách, tak jsme v 11.00 hodin nakonec odstartovali v sestavě
podle plánu. Bylo zataženo 8/8 oblačnosti se spodní základnou na výšce
500 metrů dohlednost od 3 do 8 kilometrů. Místy prší, někde celkem hustě.
Vpředu letěla Mi-8, která nás informovala o počasí po trati letu před
skupinou. Nejhorší to bylo okolo řeky Visly, jak jsme ji přelétli tak na západ
bylo již počasí lepší. Za dvě hodiny a deset minut jsme přistávali na
letišti Krakov. Po doplnění palivem jsme pokračovali přes Bialsko Biala do
Mošnova. Za hodinu letu jsme byli v Mošnově. Dopolední zdržení
způsobilo, že jsem ještě za letu musel řídícího na letištní věži v Mošnově
radiem požádat, aby nám na jejich letišti
zabezpečili ubytování přes noc. Zástupce velitele 1. dopravního
leteckého pluku pplk. Ing. Vladimír Křenek nám ochotně vyhověl. Neopakoval
se tak přelet z roku 1987, kdy jsme pět vrtulníků Mi-2 přeletěli ze
Swidniku až do Dobřan v průběhu jednoho dne 3. července 1987.
Dopoledne
8. října 1988 jsme pak ve stejné sestavě pokračovali do Havlíčkova Brodu.
Letěli jsme přes letiště v Prostějově a tak celý místní 51. vrtulníkový
pluk mohl obdivovat naší celkem perfektní sestavu tří rojů malých vrtulníků
Mi-2 vonících novotou. Pět vrtulníků zůstalo na místě v Havlíčkově
Brodu a ostatních pět po doplnění palivem pokračovalo až na letiště Dobřany.
Toho jsem se již neúčastnil, velení jsem předal Viktoru Galatovi, nasedl
jsem do Mi-8 jako cestující a nechal se zavézt domů do Prahy na letiště
Kbely.
Tak
tedy se dostaly vrtulníky Mi-2 v roce 1988 na letiště Havlíčkův Brod
a Dobřany, kde ještě dlouhou dobu dobře sloužily. Dnes již plochy na bývalých
vrtulníkových letištích Havlíčkův Brod, Prostějov, Bechyně, Plzeň
a ještě mnohem déle na letištích Slaný, Klatovy, Karlovy Vary, Písek a
na mnoha jiných místech zejí prázdnotou.
Zbývají pouze nostalgické vzpomínky.