První let vrtulníku pro záchranu života na Ostravsku 14.2.1960

Pplk. Mgr. Albín Waldemar Žwak/Albín Žvak emeritní pilot v. v.

14.2.2006

V únoru 1960 jsme byli odveleni od 50. spojovacího leteckého pluku Klecany na letiště Mošnov, abychom provedli oblet prostředků RTZ, tzn. kompenzaci systému OSP. Létali jsme to v osádce kpt. Žwak, kpt. Spousta, kpt. Tomašovič, na výšce 2000 m QFE v okruhu 50 km.

,

Jednou kolem poledne nás zavolal velitel tamějšího 8. stíhacího pluku s tím, že byl požádán Městskou nemocnicí na Fifejdách o přepravu raněných vrtulníkem Mi-4 z nemocnice na letiště do Mošnova. Jednalo se asi o tři zraněné horníky ze závalu na ostravské šachtě Hlubina, kteří se již nacházeli v péči lékařů této nemocnice. Tito měli pak být přepraveni z letiště Mošnov dopravním letounem Il-14 do Prahy. 

Byl 14.2.1960 těsně po poledni. Odletěli jsme ihned do Ostravy, přistáli u nemocnice, avšak primář nás vrátil zpět s tím, že ještě nejsou schopni převozu s tím, že bychom přistáli přímo v nemocnici, kde byla volná plocha asi 50 x 50 m se dvěma volnými směry podél nemocnice. Domluvili jsme se, že pokud by to bylo už za tmy, osvětlili by nám tuto plochu pěti sanitkami.

O půl šesté navečer jsme byli znovu zavoláni k veliteli, který v budově zasedal i s celým štábem, s tím, že volal primář aby přiletěl vrtulník. Šli jsme si tedy pro fišku, která udávala 100 m mraky a dohlednost 900 m. To nebylo ani pro let ve dne. Ze strany štábu nám nikdo nekladl překážky, asi se domnívali, že kafemlejnek dle nich může všechno. U našeho pluku by nám tento let nepovolili.

Rozhodli jsme se letět. Já jako Ostravák jsem si sedl na pravou sedačku s tím, že budu navigovat. Odstartovali jsme kolem 19 hodiny večer z Mošnova a letěli jsme ve výšce 90 metrů až nad nemocnici. Konečně jsme zahlédli svítící rudou hvězdu šachty Šalamun, vlevo nám sanitky osvětlovaly plochu. Zatočili jsme doleva, Sváťa bezpečně přistál a prohlásil "teda Albo klobouk dolů za tvou navigaci. Vypnuli jsme vrtulník, kolena se nám chvěla přestálým napětím. Pan primář na uvítanou prohlásil "sloužil jsem u RAF jako lékař a ti kluci tomu řemeslu rozuměli, ale něco takového jsem ještě neviděl."

Čekali jsme až do 21 hodiny, kdy nám naložili zraněné horníky, dva lékaře a dvě sestry. Zpátky jsem si sedl již na levé sedadlo, odstartoval jsem a nasadil asi v 90 metrech na přívod. Měl to být už bezproblémový let. Najednou jsem se začal orientovat podle země. Sváťovi jsem řekl ať překontroluje naladění přívodu. Měl tam Merkur ale jižní RM. Severní pípal MR. To už jsem zahlédl pode mnou nádraží ve Studénce a  vlevo rozsvícenou dráhu.

Přistáli jsme na severním okraji, kde byla čekající Il-14 a vypnuli motor. Horníci byli do ní přeloženi a odvezeni do Prahy.

Závěrem se dá říci, že úspěch celé operace záležel jen na osádce, velení nedokázalo ani říct, že bude zapnut jižní přívod.

Vedení OKD tehdy poslalo osádce a zabezpečení 12 zlatých kahanů. Ten můj dodnes někde bloudí.

I dnes, se současnou moderní leteckou technikou, byl by tento let stěží proveditelný. Pro zajímavost, schválená minima civilního provozovatele pro let v noci jsou: dohlednost 8 km, pokud je jasno tak dohlednost nad 5 km.

, .