17. června 1996 – 26. června 1996

        

        17. června 1996 mě ve 12.00 hodin zavezl můj syn Dušan na letiště v Ruzyni. Tam už čekali Václav Vodrážka a Vladislav Sedláček. Venca Vodrážka letěl jako vrchní letecký lakýrník. Dostal přezdívku Venca lakýra. Láďa Sedláček je samozřejmě palubní inženýr a velký odborník na seřizování vrtulníků. Musím říci, že v Česku lepšího seřizovače vrtulníků nenajdete. Ještě teď v letecké penzi pracuje v LOK. Linkou KLM jsme letěli do Amsterodamu, letěl B-747. Na letišti Schiphol v Amsterodamu jsme taxi jeli do hotelu SCHIPHOL 4, kde jsem přespali, dostali večeři. Tento hotel je asi 30 km jižně letiště Schiphol u dálnice vedoucí na jih. V okolí jsem si všiml velkých polí, kde pěstují tulipány. Dostal jsem 10 guldenů, ty jsem utratil v hotelu a v jednom bistru. Pár piv a v kapse bylo prázdno.

        18. června 1996 ráno v 06.30 byla snídaně – švédský stůl, taxi nás zavezlo z hotelu na letiště Schiphol v Amsterodamu. V 11.02 jsme startovali v letadle B-747-300 imatrikulace PH-BUL do Colomba. Letoun nesl jméno Charles A. Lindbergh. Po pěti a půl hodinách letu Jumbojet přistál v Dubaji, kde bylo 43°C. Jako zkušený cestovatel jsem na letišti ukázal kamarádům kde jsou portréty tří emirátských šejků. Po krátké pauze jsme pokračovali v letu a po dalších třech a půl hodinách jsme vystoupil z Jumba na letišti v Colombu, kde nás již opět čekal Václav Hruška. Mezitím jsem ovšem v celním prostoru při výměně dolarů za rupie zapomněl na okénku Change office svůj pas. Toto jsem zjistil až po příjezdu do hotelu Goldi Sands v Negombu. Byl jsem z toho značně rozladěn. Ale Václav Hruška prokázal, že za ty dva měsíce co již na Sri Lance pobýval nezahálel a má nějaké známosti. Ujistil mě, že na Sri Lance se nekrade. To jsem ostatně věděl sám již ze svého prvního pobytu v tomto obdivuhodném koutu světa. Zatelefonoval na letiště a pas mě byl doručen hned na druhý den.

        Tak jsem opět na Cejlonu, krásném ostrově čaje, slonů ale taky nepokojů. Nemají se tady rádi  Tamilové se Sinhálci. Tamilů, kteří bojují na severu země o svou nezávislost, je asi 20 procent celkového počtu obyvatel . Národnostní otázka zde není ještě zcela dořešena. My jsme sem přijeli pomoci zákonné vládě. V Negombu i v hotelu spolu Sinhálci a Tamilové docela dobře vycházejí, nepoznáš kdo je kdo, pokud ti to sami neřeknou.

        19. června 1996 jsme začali společně s Láďou Sedláčkem seřizovat vrtulník Mi-17 imatrikulace CH-591. Jak si pozorný čtenář těchto řádků jistě všiml, vloni na Vánoce jsme dělali vrtulník imatrikulace CH-592. Od začátku šla práce dobře, udělali jsme první spuštění, rovinu nosného rotoru. Ve vrtulníku je 43°C. V prostorách, kde pracujeme byla místnost, kde byla velmi účinná klimatizace, tak tam jsem hodně dlouho pobýval. Hodně jsme pili minerálky, které na Sri Lance nejsou drahé a jsou velmi dobré. Již dopoledne mě vrátili pas, takže jsem měl dobrou náladu. 20. června 1996 jsem vstával v 06.00 hodin, seřizování CH-591 jde úspěšně, již jsem s vrtulníkem 30 minut visel. Na pravém sedadle seděl Láďa, nebo jeden radista. Vždy jsem navázal radiové spojení na frekvenci  „KATUNAYIKA TOWER“, ale odpovídal mě někdo  pouze sporadicky, a vždy vše povoloval, tak jsem si na mezinárodním letišti COLOMBO v jeho vojenské části dělal v podstatě to, co jsem potřeboval.

Seřizování CH-591 na Sri Lance -- já a Vladislav Sedláček.

V 15.00 jsme odjeli do Negomba na hotel a kupodivu začalo pršet. Vysoká vlhkost ovzduší a ten déšť spíše připomínal jemnou oparovitou sprchu, ale velmi hustou. Pršelo vždy velmi krátce, a za chvíli zase slunce pálí přímo nad hlavou. Vše ihned oschne a je zase horko. Sri Lanka je na  šestém stupni severní šířky, čili velmi málo nad rovníkem a je to zde poznat. Vcelku ale je podnebí vzhledem k blízkosti oceánu snesitelné, po několika dnech si každý bez problémů zvykne. Večeře na hotelu naše skupina pořádá společně, vždy jsme seděli u jednoho velkého stolu a vybírali z jídelníčku velice zajímavá, typicky anglická jídla. Pivo bylo západoevropské –  Carlsberg, podávalo se v originálních 0,7 litrových lahvích. Vždy bylo pečlivě vychlazené. 21. června 1996 – v hotelu snídaně švédský stůl. V 07.30 jsme s taxi  Mr. Tilacka odjeli na letiště v Katunayiace. Vojenské letiště Katunayiaka je vlastně druhou polovinou mezinárodního letiště v Colombu. Na východní straně VPD je civilní část, na západní, blíže k moři je vojenská část. Je dobře hlídaná, i kolem dráhy jsou okopy ze kterých čněly hlavně kulometů.

        Dostal jsem na pravé sedadlo srilanského pilota. Byl to jeden z velitelského sboru, jmenoval se Bulathsinghala. Funkci palubního inženýra zastával Láďa Sedláček. Takže jsem provedl první kontrolní let  generálkovaného stroje CH-591. Bylo 32°C, let probíhal částečně nad oblaky, držel jsem se pobřeží – „costline“- stoupal do 3000 metrů. Celkem jsem provedl dva malé okruhy a jednu zonu v trvání jedné hodiny. Tlak na letišti byl 757 mm Hg. Není se čemu divit, taky jsme na úrovni hladiny Indického oceánu. Po letu technici odstranili všechny zjištěné nedostatky a vrtulník byl uznán, že může být předán zákazníkovi – tedy místní posádce srílanského letectva.

        22. června 1996, od rána jsme čekali na pilota, který si převezme vrtulník. Přišel až v 15.00, zřejmě přiletěl z Vavunie, ze severu. Byl to velitel letky S/L Rathnasekara. Přišel i domácí palubní inženýr F/SGT Narampanava. Provedli jsme zálet vrtulníku v trvání jedné hodiny. Zjistilo se ještě pár nedodělávek . Bude nutné odstranit závady a provést opět předávací let. Hoši se na to hned „vrhli“. Mezitím jsem ještě provedl jeden patnáctiminutový zálet s druhou  Mi-17 imatrikulace CH-592 ( tu jsme zde dělali vloni ). Na pravém sedadle byl opět S/L Bulathsinghala, palubní technik F/SGT Mallikarachchi Tento vrtulník jsme předtím seřídili, Láďa Sedláček ji spravil perfektně. Za ten půlrok provozu od doby co jsme jim tento vrtulník předali v prosinci 1995 se jim podařilo jej pořádně „rozštelovat“. Nastoupilo asi třicet dobrovolníků a letěli jsme. Není tu totiž stojánka na které by se dal vrtulník připoutat, takže když jsme seřizovali maximální výkon, tak nezbylo, než vrtulník zatížit lidmi, protože nic vhodnějšího v Katunayiace neměli. Bylo pěkně teplo, přes den 34°C.

 

       23. června 1996 byla neděle, ale pro nás pracovní. Technici dodělávali práce a odstraňovali nedostatky ze včerejšího záletu. Dělalo se na AI-9, seřizovala se URT (hlídače maximálních teplot) a spravovalo se rádio. Bylo 35°C. Tak skončil další pracovní den.  Večer jsem byl na poště, spát jsem šel v 23.30 hodin. Život zde v tropech začíná až po západu sluníčka což je denně v 18.00, slunce vychází denně v 06.00. Jinak to zde není, jsme na rovníku.

        24. června 1996 bylo pondělí, hned ráno jsem provedl předávací hodinový velký zálet s CH-591.  V osádce spolu se mnou byli pilot S/L Bulathsinghala  a  palubní technik F/SGT Mallikarachchi. Zdá se, že je už vše v pořádku. Pan Bulathsinghala nemá připomínky.

        25. června 1996 jsme šli do kanceláře štábu místní letecké posádky a podepsali společně záletový a předávací protokol. Tím pro nás práce končí. Vzhledem ke skutečnosti, že jsme daleko od domova, nejsou zde všechny potřebné prostředky, které můžeme využívat doma, tak jsme byli s vlastní prací velmi spokojeni. Vrtulník byl odevzdán v perfektním stavu, měl nový lak a všechno vnitřní vybavení, funkčně i vzhledově se to naší partě povedlo. Také jsme ale pro podnik LOK vydělali dost peněz, byl to úspěšný džob.

V 10.00 jsme odjeli do Colomba do kanceláře KLM zabukovat letenky. Vzali jsme první volný termín k odletu domů – středu 26. června 1996. Dlouho si tedy volna zde neužijeme. Ale další spoj letěl až za pět dnů a to by se náš pobyt pro LOK prodražil. V Colombu jsem byl do 15.00, odpoledne a večer byl strávený opět na hotelu Golden Sands. Koupání na hotelové pláži v teplém Indickém oceáně a jiné tropické specialitky na které se nezapomíná. 

Ten večer jsme s Láďou Sedláčkem nešli spát, o půlnoci pro nás přijel mister Bilak. Domů jsme letěli tři, já a Láďa Sedláček a jeden technik. Po letištních formalitách odbavení naše skupina nastoupila v 04.30 hodin do letounu B-747-300 letecké společnosti KLM. Mezipřistání v Dubaji, dále let přes Omán, Saúdskou Arábii, Syrii, kolem Kypru, přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Rakousko, kolem naší jižní hranice s Rakouskem a přes  Německo a konečně přistání v Amsterodamu na letišti Schiphol. Ihned přestup do letounu Fokker-100, který přistál v 16.00 SELČ na Ruzyni. Celý let bylo vidět zemský povrch, procvičovali jsme své zeměpisné znalosti. Velmi nám ovšem pomáhal monitor v kabině cestujících na kterém je průběh letu názorně zobrazován.

  Vše končí, i tyto dva krásné pracovní výlety na ostrov čaje  –  Cejlon jsou v ne- návratnu. Goodbye, Sri Lanka !

 

      Zapsal Zdeněk Dvorník květen 2002 v Praze