KAZAŇ  –  3. až 17. září 1986

Přebírání 10 vrtulníků Mi-17 pro 1. smdlp Mošnov

omise : plk. Ing. Jiří VALENTA velitel skupiny, pplk. Ing. Alois RÖSNER hlavní inženýr skupiny, pplk. Ing. Zdeněk DVORNÍK zkušební pilot, plus jednotliví odborníci podle ČVO od pluku z Mošnova.

Na Rudém náměstí, mošnováci, já a Lojzek

3. září 1986 ( tchán měl zrovna 57 let )

áno v 06.00 hodin jsem s kufrem odešel z domova, metrem jsem se dostal na Leninovu (nyní Dejvická), pak autobusem 119 na letiště v Ruzyni. V 09.10 hodin jsme odstartovali letounem Il-62 OK-YBA, kapitán letounu Kaňák. Příjemný let ve výšce 10000 metrů, rychlostí 850 km/hod, byl zakončen měkkým přistáním na letišti Šeremetěvo v Moskvě v 13.20 hodin MČ. Jirka Valenta nás zavedl do hotelu Rossija, kde jsem se ubytoval na pokoji číslo 042 ve třetím patře spolu s Lojzou Rösnerem. Odpoledne jsme vyrazili na procházku na Rudé náměstí, kde jsem byl naposledy v roce 1978. Za ubytování (mimochodem velmi pěkné bez tradičních ruských nedostatků ) jsem zaplatil 35 rublů a 30 kopějek.

 čtvrtek 4. září 1986

áno po hotelové snídani jsme odešli do města potvrdit letenky do Kazaně. „Oformlenije biletov“ proběhlo rychle, takže zbyl čas na další prohlídku Moskvy. Ve 12.00 hodin jsme několika taxi odjeli na letiště Domodědovo. 16.55.hodin MČ jsme v letounu Jak-42 byli součástí celkového počtu 120 cestujících, kteří se odpoutali od betonu jedné z VPD letiště MOSKVA – DOMODĚDOVO. Let probíhal ve výšce 8800 metrů, rychlostí 770 km/hod. Přistání proběhlo opět hladce v 18.00 MČ na letišti KAZAŇ. Ubytování v hotelu VOLGA na břehu Volhy, pokoj číslo 344 ve kterém jsem byl sám. Hned v 20.00 byla představiteli výrobního závodu organizována společná večeře, která skončila ve 22.00. V hotelu nic moc, hlavně nepříjemný byl silný hluk z ulice (auta, tramvaje, vlaky a lodě).

 pátek 5. září 1986

opoledne v 10.00 měli na pokoji školení – beseda s výrobci a po polední přestávce jsme do 17.00 hodin kontrolovali záznamníky prvních tří vrtulníků. Venku je jasno a teplo 26 – 28° C. Večer jsme spolu s Lojzou a Jirkou Valentou byli na procházce kolem Volhy až do přístavu. Volha je v Kazani asi 5 – 6 km široká, v  Kazani se do ní vlévá řeka Kazanka. Obě jsou vzedmuté vlivem Kujbyševské nádrže.

 víkend, 6. a 7. září 1986 

 sobotu jsme dopoledne trochu pracovali, porovnávali jsme dokumentaci k vrtulníkům  na hotových pokojích. Počasí ráno, když jsem v 8 hodin vstával, bylo 8/8 1500 m, QBA 20 km. Odpoledne jsem šel s kamarádem Lojzíkem do města, na obědě jsme byli v hotelu, měli jsme beraninu po tatarsky s vínem – super. Večer jsme byli na hotelu. V neděli ráno v půl šesté pršelo, v osm hodin bylo jasno a v jedenáct pro změnu zase zataženo. Dopoledne jsme absolvovali exkurzi autobusem po městě a skončili jsme ve 12.30 prohlídkou muzea. Odpoledne jsme byli opět ve městě, v 17.00 jsme chtěli jet parníkem, který ovšem ten den nevyplouval. Večer bylo jasno, chladno a foukal vítr, v 19.10 jsme byli zpět na hotelu Volga a ve 21.00 v posteli.

 pondělí 8. září 1986

stával jsem v 08.30, v 10.00 jsme odjeli autobusem výrobního závodu na letiště Kazaň 2. Je to menší letiště přímo ve městě, používá ho malá doprava. Cestující do různých menších destinací odlétávají a přilétávají na letounech L-410, An-2, An-24 a vrtulnících Mi-8 a Mi-2. V 10.30 hodin přiletěla ze závodu první Mi-17, voněla novotou, byla to 0817 a hned za ní 0816. Postupně jich osádky z výrobního závodu přelétly čtyři, další dvě imatrikulace 0818 a 0819. Já jsem zalétl s továrním zkušebním pilotem, mistrem sportu Jurijem Alexandrovičem Proninem ten den dvě – 0817 a 0818. S každým vrtulníkem 50 minut letu. Počasí přálo, bylo jasno dohlednost 20 km. Stoupali jsme vždy do 3000 metrů nad Volhu na jih od Kazaně. Létali jsme asi 15 km od letiště Kazaň na které jsme přiletěli z Moskvy, takže jsme museli let provádět podle pokynů TWR Kazaň. Polední přestávka na oběd v blízké restauraci Akčarlak se vydařila. Na hotel jsme se dostali v 17.15 hodin, ten den byl ke spokojenosti všech, na vrtulnících nebyl zjištěn žádný problém. Večer jsem opět s Aloisem vyšli do víru Kazaně. Navštívili jsme rázovitý „Pivní bar“, zvládl jsem dvě piva obvyklé ruské kvality (jedno pivo stálo 35 kopějek!). Večer jsem se díval na televizi, pil výborný ruský čaj a v posteli jsem byl v 23.00

úterý 9. září 1986

stával jsem v 07.30, po snídani v hotelu jsme vyjeli zase v 10.00 autobusem na letiště. Opět byly z výrobního závodu postupně přistaveny čtyři vrtulníky, 0813, 0814, 0815 a 0820. S J.A.Proninem jsem zalétl stejným způsobem jako včera dvě Mi-17 – 0813 a 0815. Každý zálet trval 50 minut, počasí bylo 5/8 na 1200 metrech, dohlednost 10 km. Tudíž jsme si zalétali nad tatarskými pláněmi i nad oblaky. Oběd jsme absolvovali v již oblíbené celkem laciné restauraci Akčarlak. Vyskytl se první problém, na 0815 tekla pravá podvěsná nádrž a něco se nelíbilo Aloisovi na podvozkovém kole (pneumatika). V 16.00 jsme byli na hotelu. Pak jsme s Lojzkem vyrazili tramvají číslo 9 na konečnou. Prohlídka Kazaně ukázala, že je to krásné starobylé město, tatarská architektura s minarety (rusky mečeti). Protože jsme chtěli okusit i něco ostřejšího (co se od nás s Lojzíkem dalo očekávat?) a vodka kupovaná v hotelu by řádně hýbala naší hotovostí, rozhodli jsme se, že si koupíme nějakou láhev v „magazíně“. Protože ale v SSSR tehdy bojovali s alkoholismem svérázným způsobem, museli jsme vystát asi dvouhodinovou frontu na vodku. Byl to zážitek, tlačenice, nadávání a podobně. Ale pár lahví jsme si pořídili (jedna láhev Pšeničné vodky stála 10 rublů). Hned jsme jednu na hotelovém pokoji skolili.

 středa 10. září 1986

alší pěkný den v Kazani jsem začal v 08.00 soukromým budíčkem a snídaní v hotelové restauraci. Venku počasí – jasno, QBA 10 km, ale chladno. V obvyklých 10.00 odjížděl tovární autobus od hotelu na letiště, kde nás již čekaly dvě poslední helikoptéry Mi-17 evidenční čísla 0821 a 0822. Zálet rozhodli Jirka Valenta a Lojza Rösner  provést s vrtulníkem 0822. Jejich přání bylo splněno, let trval opět 50 minut, vrtulník šlapal stejně jako jeho palubní hodiny (které jsem seřídil přesně podle Moskevského času ). Do hotelu jsem se spolu s ostatními vrátil na oběd, který byl v hotelové restauraci. Jídlo výborné, tatarské speciality.  Odpoledne jsme byli v CUM ( Centralnyj Universalnyj Magazin ), který je nedaleko od hotelu Volga. CUM je velká přízemní budova, něco podobného teď u nás doma představují různé Makra, Obi, Globusy apod. Prohlíželi jsme si vystavené zboží a ve 20.30 jsme byli zase na pokojích. Pak se vyplatilo dívat se na TV.

čtvrtek 11. září 1986

udíček v 8 hodin, v 10 hodin jsme jeli autobusem do severní části města za řeku Kazanku. Koupil jsem si tři mé oblíbené uzenáče a hned v autobuse jsem jednoho snědl. Na letišti pak byly připraveny k opakovaným záletům vrtulníky 0815 a 0821. Bylo rozhodnuto, že se poletí s 0821. Padesátiminutový zálet uspokojil pilota i techniky, kteří se podle chuti vždy s námi vozili. Vyzkoušeli jsme si vždy při každém letu k jejich nadšení i vyšší pilotáž, 30° stoupání, ostré zatáčky, někdy bojové zatáčky a souvraty. Tovární piloti mě rádi ukazovali co umí a myslím, že poznali totéž ode mne. V 15.00 jsme byli na hotelu, kde Jirka Valenta podepisoval přebírací protokoly. Já jsem měl setkání s piloty, kteří pak vrtulníky přelétávali do ČSSR, vedle potřebných informací jsem jim dal i jednu mapu JEPESSON. Tím pro mě v podstatě práce skončila, technici teď měli pár dnů na převzetí dokumentace.

pátek 12. září 1986

stal jsem v 07.45, zaplatil jsem za ubytování 372.- rublů. V 09.00 hodin jsme všichni vyjeli autobusem do přístavu. Chtěli jsme podniknout plavbu po Volze ale zase smůla, lodě nejezdily. Tak hostitelé ( Serjožka Dutkin ) vymysleli náhradní variantu – jeli jsme do lesa do „Domu oddycha“. Tam jsme jezdili na loďkách a pak hledali houby, vesměs marně. Na oběd jsme se vrátili do hotelu Volga. Odpoledne jsem s Aloisem byl ve městě, koupil jsem Robertovi míč na házenou za 9.- rublů. Přes den bylo celkem pěkně, ráno bylo jasno, večer se ale zatáhlo. Večer jsem strávil v hotelu Volga.

sobota 13. září 1986

 07.00 budíček, 08.00 – 12.00 autobusem na houby v lese jižně Kazaně u obce Zeljonyj Bor. Oddychli jsme si na čerstvém vzduchu v panenské přírodě. Počasí celkem pěkné, občas svítilo slunce, teplota 18 – 22° C. Na večeři jsme byli v tatarské restauraci ve městě. Konzumovali jsme výborné – „ Žarkoje po tatarski iz govjadiny v taganščikach“. Výborně připravená krmě podávaná v nerezových miskách ohřívaných plamínkem lihu. Chutné, ostré, pikantní. Doma v hotelu jsme byli o půlnoci. Po Volze stále plují velké lodě i v noci. Volha – největší řeka Evropy, dlouhá 3500 km. Systémem různých kanálů spojuje pět moří – Bílé moře, Baltické moře, Azovské moře, Černé moře a Kaspické moře. Kazaň je tedy přístavem pěti moří a provoz a ruch v něm tomu odpovídá. Říká se, že matička Volha je ruskou hlavní ulicí.

S Mošnováky v lese na houbách ….

neděle 14. září 1986

onečně došlo na výlet lodí po Volze. Od 10 do 12 hodin jsme jeli lodí (těplochodem) Moskva 86 na sever po Volze až do „Novyje Morkvaši“. Tam stavěli zrovna nový most přes Volhu. Bylo chladno, cestu lodí jsem byl v podpalubí a pozoroval okolí z okna. Večer jsem absolvoval s Lojzou procházku kolem Volhy. Jedna nepříjemnost, dostavila se dysenterie. Večer tudíž čaj a bulka (suchá houska).

I takové lodičky plavou po Volze, matce ruských řek

pondělí 15. září 1986

áno jsem dal drobné čsl. mince pro průvodce, který je numismatik. Přes den v Kazani v obchodech, koupil jsem radiopřijímač Abava vyrobený v Rize, stál 44.- rublů, manželce Liduně jsem koupil peněženku s tatarskými motivy. Odpoledne jsem šel na pivo (pořadí teprve páté za celý pobyt). Večeři v salonku hotelu Volga jsme tentokrát organizovali my a v 21.30 jsem byl v posteli. Disenterie neustupuje.

úterý 16. září 1986 ( svátek má Ludmila )

abalili jsme se a v 10.30 odjezd od hotelu Volga. V 13.10 jsme již seděli v letadle Jak-42 imatrikulace 42335, 13.47 vzlet, výška letu 8600 metrů. V 15.15 přistání v Moskvě na Domodědově, kde je 8/8 400 metrů, dohlednost tak 1,5 km a prší. Je chladno asi tak 10°C. Autobusem jedeme z letiště za 1 rubl 10 kopějek na Majakovského náměstí, kde máme ubytování v hotelu Peking. Je to jedna z typických moskevských věžovitých budov podobná Lomonosově universitě. Tři máme jedno apartmá, číslo pokoje 401, já s Jirkou Valentou v manželských postelích, Alois na přistýlce. My jsme platili 40.- rublů, Lojza 20.- rublů. Večer procházkou po Gorkého prospektu jsme poznávali ruch Moskvy.

středa 17. září 1986 ( Den čsl. letectva )

opoledne v Moskvě skoro jasno, teplota 7°C, jdeme na prohlídku Kremlu. Obhlížíme Car pušku, Car kolokol a Blagověščenskyj sobor. Od 13.30 do 16.00 trávíme volno v kině Moskva na Majakovského náměstí poblíž hotelu Peking. Na večeři jsme zašli do Domu obchodního zastupitelství ( DOZ ), kde mají čepovanou plzeňskou dvanáctku a vaří tam česká jídla. V 21.07 již sedíme v Tu-134 a v 21.30 MČ startujeme z Moskvy Šeremetěvo přes Bratislavu do Prahy. Na palubě mezi cestujícími poznáváme i herce Bořivoje Navrátila. Kapitán letounu Nečas letí ve výšce 10000 metrů, rychlostí 750 km/hod. V Praze je bohužel mlha, tak konečné přistání je v Bratislavě na Ivance v 22.05 SEČ. Autobus ČSA nás odveze na bratislavské nádraží ČSD a nashledanou! Ještě nám zaplatí jízdenky vlakem do Prahy.

čtvrtek 18. září 1986

 00.15 SEČ odjíždí rychlík z bratislavského nádraží. Jede se přes Břeclav, Brno, Havlíčkův Brod, Kolín a v 06.30 vjíždí vlak na hlavní nádraží v Praze. Doma v michelském bytě jsem v 07.15 hodin. Ušetřil jsem z diet 81 rublů, za což mě čeká 810 tuzexových bonů. Byla to pěkná kazaňská anabáze. To jsem tehdy ještě netušil, že si to ještě dvakrát zopakuji. 

Dne 16.11. 2001 v Praze vzpomínal ZD