A report číslo 16/2002, strana 4, autor: Pavel Lang
Tak to je bomba! V Česku je stříbrný tygr! Přivezli ho přerovští vrtulníkáři z portugalské Beji a minimálně rok se s ním budou patřičně pyšnit! Není se co divit, vždyť putovní trofej Silver Tiger je tím nejprestižnějším oceněním tzv. tygřích letek sdružených v NTA (NATO Tiger Association). Úspěch 331. letky bitevních vrtulníků je o to hodnotnější, že jde o vůbec první českou vrtulníkovou jednotku, které se podařilo zvítězit. Ba co víc, Češi jsou první nejlepší letkou z Východu.
Mezi tygry
Sdružení elitních „tygřích“ letek, které mají ve znaku nejen tygra, ale i jiné kočkovité šelmy, je zcela výjimečnou ukázkou mezinárodního spojenectví, jež prochází napříč Severoatlantickou aliancí. Idea NTA není postavena na typech letecké techniky, ale na schopných lidech a přátelství mezi nimi. Svým osobitým způsobem soutěžení napomáhá k dosažení co nejlepších výsledků v profesionální přípravě.
Kořeny NATO TIGERS sahají do roku 1961. To se tehdejší francouzský ministr obrany Pierre Messner rozhodl výrazně rozšířit vojenskou spolupráci se Spojenými státy americkými. Výsledkem této iniciativy bylo, že vrchní velitel vojsk USA v Evropě doporučil všem svým podřízeným jednotkám, aby se pokusily vytvořit mezinárodní spojenectví letek. Ve stejnou dobu navíc obnovila stará válečná pouta 74. letka RAF ze základny Coltishall a 79. taktická stíhací letka USAFE, působící na základně RAF Woodbridge s letouny F-100D Super Sabre. Obě tyto letecké jednotky měly ve znaku „big cat“, tj. velkou kočku.
Když je dostihlo Messnerovo prohlášení, 79th Tactical Fighter Squadron se zavázala najít jednotku leteckých sil Francie, která by měla stejné logo jako oni. Onou jednotkou byla Escadron de Chasse 1/12 ze základny Cambrai-Epinoy pyšnící se ve svém znaku hlavou tygra. V červenci 1961 uskutečnili piloti těchto letek první vzájemné setkání tzv. Tiger Meet. Ta pak pokračovala i v dalších letech a na „tygřím setkání“ u RAF Greenham Common v roce 1977 spatřila světlo světa vzpomínaná trofej (SILVER TIGER TROPHY) od londýnských stříbrotepců Mappin a Webb, která byla následně předávána tygří letce vykazující nejvyšší profesionalismus a velkého ducha.
Hnutí tygřích letek sdružených v NTA pokračuje dodnes. V současné době se k němu hlásí sedmnáct řádných členů (mimo to existuje čestné a zkušební členství v NTA), jejichž členství potvrdil nejvyšší orgán tygří asociace. Tiger Meet se koná každoročně, a to zpravidla v návaznosti na významné letecké operační cvičení států NATO.
Přerovský drápek
Dveře mezi elitu vojenského letectví NATO pootevřely přerovským vrtulníkářům především mistrovské výkony jejich předváděcích pilotů. Bitevní vrtulník Mi-24 byl aviatickou raritou a navíc létaný ve čtveřici (později trojici a dvojici) neměl ve světě konkurenci. Umění čs. pilotů bylo žádáno jak u nás, tak i v zahraničí.
První kontakt s tygřími letkami sdruženými v asociaci NTA navázala 331. letka už před jedenácti roky. Konkrétně, v jedenadevadesátém ve švýcarském Payerne. Pravou zkouškou ohněm prošli její piloti u 74. výcvikové squadrony RAF ve Valley, kde se zúčastnili nefalšovaného tiger meetu. Létání v hornatém terénu a nad pobřežím spojené s „tygřími hrami“ zúčastněných osádek daly přerovským nahlédnout do posud nepoznaného aviatického světa.
Potřebný „tygří“ kontakt s elitními letkami Severoatlantické aliance se rozrůstal dál. V červnu 2000 uspořádala přerovská 331. letka bitevních vrtulníků svůj první mini tiger meet a cvičení Tiger Eye, čímž splnila poslední podmínky pro udělení plného členství v asociaci tygřích letek NATO Tiger Association. Od roku 2001 má plné členství v NTA, mimochodem jako jediná jednotka ze Vzdušných sil Armády České republiky.
Zametání ve vzduchu
Cíl i důvod dlouhého přeletu dvou bitevních vrtulníků Mi-24V (trupová čísla 0815 a 0816) byl jasný. Letecká základna vzdušných sil Portugalska Beja (150 km jižně od Lisabonu), kde se na přelomu června a července konalo alianční cvičení Daring Eagle 2002, jež bylo zaměřeno na prohloubení spolupráce v leteckém výcviku a sladění taktik jednotlivých druhů letectva při jeho bojovém použití. Součástí cvičení bylo tradiční setkání tygřích letek - NATO Tiger Meet.
„Přelet do Portugalska nám trval deset hodin,“ upřesňuje velitel skupiny kapitán Vladimír Vladík, přezdívaný Dzigo. „Letěli jsme ve dvojici volným rozestupem, zhruba sto padesát metrů nad terénem. Samozřejmě, že to bylo s několika mezipřistáními. Ve Francii Dijon a Pau, ve Španělsku Salamanca. Přes Pyreneje bylo horší počasí, ale bez problémů se to zvládlo. Točili jsme dvojice osádek, aby byly dodrženy normy létání,“ říká Dzigo.
Přelet na jih Evropy byl pomyslnou předehrou před úkoly podstatně náročnějšími. Cvičící jednotky obdržely zadání a šlo se naostro.
„Naše letové působení spočívalo ve dvou úkolech. Jednak jsme prováděli transport výsadkových skupin, jednak ozbrojený doprovod, tzv. eskort,“ přibližuje činnost přerovských vrtulníkářů kapitán Rudolf Straka, mezi piloty přezdívaný Dolfa. „Převážně jsme působili ve vrtulníkové skupině, kterou tvořily britské a portugalské stroje,“ dodává pilot. „Při výsadku na nepřátelském území jsme je ze vzduchu jistili proti případné nepřátelské jednotce, pak se cvičil transport příslušníků portugalských pozemních sil a jejich vysazení na předem určenou plochu. Zkrátka, přistání v terénu. Veškeré lety byly v přízemních výškách, zhruba do třiceti metrů nad terénem. Nešlo o žádné pro nás neznámé úkoly, avšak extrémně vysoké teploty a velká prašnost prostředí podstatně zvyšovaly náročnost letu. Byla to však nezapomenutelná zkušenost, protože v tuzemských podmínkách je obdobná součinnost velice omezená. Také z toho důvodu, že jsme jedinou vrtulníkovou základnou u nás. Tady se muselo jít do těch nejmenších detailů, přičemž se striktně dodržovaly standardy NATO,“ konstatuje Dolfa.
Obzvlášť ceněny byly české „čtyřiadvacítky“ za tzv. zametání. Jinak řečeno, řada aliančních vrtulníků je na přesunu a za nimi „zametá“ bitevník Mi-24V. „Náš prostor zodpovědnosti byl do pěti set metrů za nimi,“ přibližuje úkol Dzigo. „Nesměli jsme dopustit napadení hlavní skupiny protivníkem. Pokud ano, tak ho efektivně odrazit. Podle ohlasu našich kolegů jsme to čistili opravdu zodpovědně,“ dodává s úsměvem.
Slivovice, tvarůžky a namaštěné sele
Nepsaný zákon armádních letectev světa říká, že vypětí nahoře je nezbytné adekvátně kompenzovat dole. To berou nepochybně za své i organizátoři tiger meetů, neboť v duchu tohoto hesla připravují pozemní program.
„Po každém letovém dnu je pořádána mezinárodní noc,“ vzpomíná Dolfa. „Každá letka se zde prezentuje svým národním kulinářským uměním. My jsme tentokráte vsadili na osvědčenou trojkombinaci -pivo, slivovice a k tomu tvarůžky s utopenci. Úspěch na sebe nedal dlouho čekat.“
Po krátké noci přichází další oddechová pasáž. Jinými slovy - sport a soutěže. „Díky kapitánu Linhartovi jsme zvítězili v boxu s velkými rukavicemi,“ vzpomíná Dzigo. „Rovněž v dalších disciplínách jsme nepropadli, ať už to byla jízda na motokárách či střelba na asfaltové holuby. Akorát ten hon na sele nám dal zabrat. Navíc, když ho nějaký chytrák ještě namazal olejem.“
Závěrečné resumé vyznělo pro Čechy více než příznivě. A to jak ve vzduchu, tak i na zemi. Součet bodů od ostatních aliančních kolegů katapultoval 331. letku na post nejvyšší. Přerovští „Tygři“ převzali prestižní cenu Asociace tygřích letek NATO.
„Pro letku je to ohromný úspěch,“ hodnotí vystoupení svých podřízených velitel 331. letky major Ivan Pospíchal. „Osobně to beru jako poděkování za všechno, co jsme tomu obětovali. Dokázali jsme si, že se poctivý přístup k výcviku vyplácí.“
A kdo se o tento převeliký úspěch zasloužil? Kromě již vzpomínaných kapitánů Vladíka a Straky, rovněž kpt. M. Vaniš, mjr. P. Janiš, kpt. J. Chrobák, npor. P. Hendrych, por. M. Douda, por. P. Heřman, kpt. L. Němec, kpt. O. Pospíšil, kpt. M. Linhart a pprap. P. Solař.