Vrtulníky pro vedení EB

Neúplné.

06.07.2016

Постановщик помех

Sovětský vrtulník Mi-6 rušička z roku 1962 se používala jako ochrana RL prostředků před nepřátelským radiotechnickým průzkumem. Na pravém boku měl vrtulník antény.

Sovětský vrtulník Mi-4MK (Mi-4PP) vznikl v roce 1964. Byl vyzbrojen rušičkou Maják-3 a anténami.

První modifikace vrtulníku Мi-8SMV pro vedení EB se objevila v roce 1971 s určením ochrany frontového letectva před protileteckými raketami nepřítele.V kabině byl vrtulníková varianta komplexu EB Smalta-V s řídícím pultem a na bocích trupu byly antény. Po modernizaci se v roce 1974 objevil vrtulník Mi-8PP s komplexem Pole s určením rušit pozemní RL a mohl být použit i pro radiotechnický průzkum. Zavedení do výzbroje se protáhlo až do roku 1980 a 1982 a vrtulník s komplexem Akacie po mnoho zlepšení dostal označení Mi-8PPA. V 80. letech 20. století  se objevily na základě modernizované Mi-8MT nové modifikace Mi-8MTI (Mi-13), Mi-8MTP, Mi-8MTPB, Mi-8MTPI, Mi-8MTPŠ, Mi-8MTD, Mi-8MTS, Mi-8MTR, Mi-8MTR2, Mi-8MTU, Mi-8MTŠ1, Mi-8MTŠ2, Mi-8MTŠ3, Mi-8MTJa, Mi-8MT-1S atd. Do ciziny se vyvezly Mi-17PI, Mi-17P, Mi-17PG atd. Do Sýrie byly v roce 1986 vyvezeny Mi-8PPA, Mi-8MTP a Mi-8MTU.

Sovětská armáda měla u nás dislokované vrtulníky Mi-8PP.

Mi-6PP z 80. let 20. století byla určena pro zarušení AWACSu.

Mi-10PP létaly s kontejnery STEP - byly to nejmohutnější prostředky REB na světě. Kontejnet ST-9000 STEP o hmotnosti 7 125 kg obsahoval tři stanice šumového rušení SPS-22/33/44/55-10 Buket a osm stanic odpověďového selektivního rušení SPS-5-10 Fasol s chladící soustavou. Mi-10PP/GR létaly s podvěsným pelengátorem MPPR s OA anténami.

Mi-26PP vyrobená v Rostově v roce 1986.

Americký protiradiotechnický vrtulník Bell UH-1H je vyzbrojen výstražným systémem AN/APR-39, rušičem radiolokátorů AN/ALQ-143, rušičem rádiového spojení AN/ALQ-151, systémem Tracor XM-130 a několika IČ systémy pro různé oblasti.

Prototyp Sikorsky YEH-60A poprvé vzlétl 24.9.1981. V trupu bylo instalováno zařízení QUICK FIX 2 o hmotnosti přes 800 kg, určené k zjišťování, sledování, zaměřování a analýzu signálů a k rušení radioelektronických prostředků protivníka. Dva operátoři obsluhují elektroniku AN/ALQ-151 firmy Electronic Systém Laboratories koncernu TRW. Z vnějšího pohledu se EH-60A, tzv. Electronic Hawk, vyznačuje čtyřmi dipólovými tyčovými anténami na zadní části trupu a výklopnou prutovou anténou pod trupem. (L+K 18/87)

EH-6B lehký vrtulník určený pro velení a vedení radiotechnického průzkumu (odposlechu) ve prospěch speciálních sil. Na tento standard byly v roce 1982 přestavěny čtyři stroje OH-6A Cayuse (sériová čísla 68-17301, 68-17358, 69-15977 a 69-160180). EH-6B byly opatřeny výkonnějšími motory Allison 250-C20 s prostředky pro snížení tepelného vyzařování. Dva tyto vrtulníky (68-17358 a 69-15977) byly později přestavěny na standard MH-6B, z jednoho se stal bitevní AH-6C.

EH-6E lehký vrtulník určený pro velení a vedení radiotechnického průzkumu (odposlechu) ve prospěch speciálních sil. Vyrobeny byly tři kusy (sériová čísla 81-23654 až 81-23656), které vychází z civilního lehkého vrtulníku MD 500D. Motor typu Allison 250-C20R.

Systém IEWCS (Inteligence and Electronic Warfare Common Senzor) je společným systémem US ARMY a US NAVY pro vedení radioelektronického průzkumu a radioelektronického boje. AQF (Advanced QUICK FIX) na vrtulníku EH-60L s výsuvným anténním systémem. V porovnání s pozemními prostředky se vyznačuje vyšší operativností a dosahem na pozemní cíle. (ATM 12/98)

SACRE - zařízení radioelektronického průzkumu a zaměřování firmy Thomson-CSF Radars & Contre-Measures. Používáno na vrtulníku Gazelle. (ATM 4/01)