Roman Míka

Začátek mise připadl na 27.6.1999, kdy jsme odlétli letounem AN-26 ze Kbel a po 2 hodinách letu přistáli na letišti Banja Luka. Odtud nás skupina , kterou jsme střídali, odvezla dvěma vrtulníky na základnu Velika Kladuša v severozápadním cípu Bosny a Hercegoviny.

Na této základně jsou české vrtulníky dislokovány od podzimu 1996, kdy začalo naše působení v rámci mise IFOR. Je třeba dodat, že jsme dislokováni na kanadské základně, tedy mimo prostor odpovědnosti českého kontingentu, avšak Bosanska Krupa, kde je velitelství českého kontingentu je vzdálena pouze 15 minut letu. Toto místo bylo v roce 1996 vybráno kvůli dostatečně velké ploše pro přistání a parkování a možnosti doplnění paliva. Od podzimu 1998 jsou zde dislokovány tři kanadské vrtulníky Bell 412.

Po čtyřdenním předávání informací o novinkách ve způsobu létání, změn frekvencí pro spojení, změnách v místech pro přistání a opravách v mapách jsme začali plnit úkoly. Ten samý čas měli technici na předání materiálu a techniky. Všechny letové úkoly byli plněny ve prospěch velení multinárodní divize jihozápad (MND SW). Velkou většinou to byly přepravy cestujících a nákladu mezi jednotlivými základnami a provádění vzdušných průzkumů . 90% všech letů bylo prováděno v prostoru odpovědnosti MND SW. Velmi často jsme létali také do Splitu. Pro zajímavost ze zdejšího mezinárodního letiště operovali posádky L-410 pro SFOR a AN-26 pro AFOR. Naše skupina zajišťovala převoz našeho ministra zahraničí Kavana při jeho návštěvě u našeho kontingentu.

Dobrou zkušeností pro naše piloty byla výměnná akce mezi námi a RAF. Naši dva piloti strávili dva dny na splitské základně Divulje s britskými piloty od vrtulníku CHINOOK. Jeden britský pilot byl s námi tu samou dobu. Byla to dobrá příležitost pro obeznámení se s rozdílným způsobem přípravy na let a celkového života na základně. Nutno poznamenat, že britští piloti jsou v současné době zatěžování působením v Bosně, Kosovu, Severním Irsku a na Malvínách. Velmi zajímavá byla informace o létání nad vodními plochami pro SAS a SBS (Special boat servis). S tím souvisí i vybavení létajícího personálu plovacími vestami, kapesními dýchači a speciální výcvik ve školícím středisku ROYAL NAVY. Zde se nacvičuje opuštění vrtulníku na maketě umístěné ve velkém bazénu, tyto nácviky se provádějí i za tmy. Posádky jsou také vybaveny vestami pro přežití - speciálně tato výstrojní součástka nám velmi chybí a doufám, že se jí brzy dočkáme.

Za zmínku stojí výborná spolupráce s kanadskou 427. perutí s vrtulníky Bell (kód NATO Griffon). Stroje jsou vyráběny v továrně firmy Bell v Montrealu. Vrtulníky byli vybaveny kamerami s nočním viděním. Provoz těchto strojů zabezpečuje 41 členů létajícího a technického personálu kanadského letectva. Kanadská peruť nás pro nás zajišťovala skladování paliva a plnění vrtulníků. Zajímavá je technická údržba vrtulníků. Technický personál provádí inspekce po 25 hodinách a opravy. Přípravu vrtulníku pro let a následnou poletovou přípravu provádí posádka vrtulníku. Problémy s technikou to není jenom naše specialita, také kanadští přátelé měli například 14 dní 30% schopnost.

Po celou dobu naší mise jsme měli pouze jednu poruchu na letecké technice. Naprasklá trubka od hydraulického akumulátoru byla následující den dopravena do Zagrebu pravidelnou linkou ČSA. Za což patří dík našemu národnímu dopravci.

Rád bych uvedl jmenný seznam všech 22 příslušníků naší mise.

Posádky ve složení: Ivan Skala, Karel Rosický, Roman Míka, Martin Neuwirt, Štefan Bernáth, Tomáš Meloun, Jiří Brothánek, Jiří Vávra, Vladimír Pecko

operační důstojník: Pavel Dobiáš

technici: Milan Patka, Viliam Repiský, Zdeněk Ruč, Stanislav Bočinský, Pavel Žák, Ladislav Kotlář, Miroslav Stach, Michal Zámečník, RenéLouček, Marek Bihuš, František Němec

řidič: Karel Kardoš

Působení této skupiny bylo ukončeno návratem do České republiky dne 30.9.1999.

Na závěr mého článku by jsem chtěl vzpomenout památku našich kamarádů a kolegů Jaromíra Nasavrckého, Rostislava Samce a Bohumila Vávrů, kteří tragicky zahynuli dne 25.10.1998 u obce Stipanjiči západně města Tomislavgrad. Těmto příslušníkům našeho letectva byl odhalen pomník na místě tragické nehody dne 10. 7. 1999. Pomník byl odhalen za účasti ministra obrany Vladimíra Vetchého a náčelníka generálního štábu AČR Jiřího Šedivého.