Pplk. ŠTEFAN JAŠŠO Vedoucí Display teamu Mi-24 v roce 1995 L+K
4/96
Sezona 1995 byla pro vrtulníkový předváděcí tým (Display team) letectva armády České republiky s vrtulníky Mi-24, nebo chcete-li »Hinds«, velmi úspěšná. Skupina vystoupila na celkem osmi leteckých dnech v zahraničí, čtyřikrát se předvedla před domácím publikem.
V minulých létech se mohli diváci na leteckých dnech u nás i v zahraničí setkávat se dvěma "akrobatickými' skupinami na vrtulnících Mi-24: Dvojici "déček" vodili letci z Prostějova, box modernějších "véček" měl základnu v Dobřanech u Plzně. Při změnách v organizaci letectva AČR byly koncem roku 1994 zrušeny vrtulníkové pluky 51. a 11.. Obě verze Mi-24 pak byly soustředěny na nově ustavené 33. Základně vrtulníkového letectva v Přerově u jediné 331. letky bitevních vrtulníků; v jejímž stavu je i jediná česká "spárka" Mi-24DU. V důsledku reorganizace odešli k jiným jednotkám všichni piloti bývalého plzeňského boxu.
Přes původní záměr létat i v letošním roce ukázky s pěti vrtulníky, bylo nakonec rozhodnuto (zejména z důvodů šetření resursů strojů), že novou sestavu bude létat trojice vrtulníků. Tomu byl podřízen i výcvik osádek. Vedoucím Display týmu se stal pplk. Štefan Jaššo, který "čtyřiadvacítku" předváděl sólově již v minulých létech. Dalšími piloty byli mjr. Jiří Valach, mjr. František Mirohna a nově vycvičený mjr. Jaroslav Šebesta. Do předních kabin usedali piloti-operátoři nadporučíci Karel Valvoda, Karel Martínek, Miloš Pecha, Michal Berčík a manažer týmu mjr. Jaroslav Špaček. Palubními techniky display týmu Mi-24 v letošním roce byli kpt. Ondrej Babinec a poručíci Ondřej Pospíšil, Jiří Janeček, Pavel Horák a Slavomír Medzihradský; vedoucím technické skupiny týmu kpt. Michal Kolář.
Od počátku roku probíhaly průběžně nácviky nové sestavy, které vyvrcholily na týdenním dubnovém soustředění v Pardubicích.
První letošní veřejné vystoupení se uskutečnilo na letecké show CIAF '95 v Hradci Králové. V den příletů zahraničních osádek 12. května, byla předváděcí trojice vrtulníků pověřena úkolem přelétnout nad právě odhalovaným Památníkem čs. letců na pražském Náměstí svobody. Čestný průlet byl umocněn použitím dýmů v barvách trikolory. Po průletu trojice pokračovala do Dobřan; odkud do Hradce doprovodila čtveřici britských vrtulníků 60. a 651. squadrony. Premiéru před zraky diváků měla nová sestava v sobotu 13. května, reprízu o den později. Následující víkend byla trojice čtyřiadvacítek hosty na bratislavské akci SIAD '95.
Ve čtvrtek 25. května dva vrtulníky Mi-24V (0703 a 0705) se třetí Mi-24DU (6050) přelétly opět do Dobřan, aby se jejich osádky připravily na letecký den, pořádaný na francouzské základně transportního letectva Orleans-Bricy. V pátek dopoledne skupina odlétla do Francie. Tento přelet byl tak trochu historický, protože "čtyřiadvacítky" letěly poprvé do světa bez doprovodné Mi-17.
Trať letu měřila asi 900 kilometrů, proto bylo naplánováno mezipřistání k doplnění paliva na francouzské vrtulníkové základně Phalsbourg. Po celkem čtyři a půl hodiny trvajícím letu naše vrtulníky přistály na cílovém letišti.
Sobota byla v podobě generální zkoušky věnována nácviku nedělního vystoupení. Po přistání a zarolování na stojánku nás však čekalo "překvapení" v podobě vytékající hydraulické kapaliny z prasklé hadice přední podvozkové nohy. Tato první závada typu Mi-24 v pátém roce jeho zahraničního předvádění způsobila, že v neděli vystupovala pouze dvojice našich vrtulníků. Aby smůle nebyl konec, po nedělním vystoupení praskla další hydraulická hadice, tentokrát hlavní podvozkové nohy jiného vrtulníku. Pondělní dopoledne nám zpříjemnil očekávaný přílet transportního An-26, který odvážel techniky proudových letounů Su-25 a L-39 a nám naopak přivezl náhradní hydraulické hadice. Po 15 minut trvající výměně vadných hadic za nové odstartovala trojice vrtulníků opět do Phalsbourgu. Přelet tentokrát zpestřila okluzní fronta, jejíž nejhorší úsek se nám postavil do cesty asi 40 kilometrů před Phalsbourgem. Nakonec se však tuto náročnou část letu podařilo v nesmírně obtížných povětrnostních podmínkách zvládnout, byt s využitím "navigace" aut s rozsvícenými světly na silnici vedoucí kopcovitým terénem do Phalsbourgu. Francouzi se divili, že chceme pokračovat v cestě domů. Sami létali jen po okruhu a jejich vrtulníky Gazelle vypadaly, že jsou přivázané na gumě, aby se neztratily. Nicméně poradili nám, kterým údolím se máme dostat přes kopce do údolí Rýna. Po přeletu pohoří se počasí začalo výrazně zlepšovat, a tak jsme před 17. hodinou zaslechli "ahoj" od Nurnberg Info a mohli jsme přeladit frekvenci na Dobřany věž.
Dvě následující akce, kterých se Hinds zúčastnili, se konaly v domácím prostředí. První z nich byla v neděli 4. června tradiční pardubická Aviatická pout, druhou pak byla zejména srdce milovníků spalovacích motorů lákající třetí Memorial Air Show v Roudnici nad Labem.
Zmínku si zaslouží chování pořadatelů zajištujících letový program v Roudnici. Výslovným přáním našich osádek bylo, aby vrtulníky parkovaly v prostoru, kde byli soustředěny všechny ostatní letouny. Přesto byl pořadateli skupině přidělen nevyhovující prostor za dráhou. Ještě v pátek večer pořadatelé nečekaně dospěli k závěru, že je tento prostor opravdu nevyhovující a požadovali okamžité přemístění vrtulníků jinam. Bylo jim vyhověno. Po předvedení ukázky pro publikum i přítomného prezidenta republiky, byla vrtulníkářskému týmu tlumočena absolutní spokojenost organizátorů. Proto nás velmi udivila následná reakce Státní letecké inspekce. Nová směrnice SLI/D-108 o konání civilních leteckých dnů uvádí Hinds téměř jako odstrašující případ. Píše se v ní, že si naše osádky vymínily parkování vrtulníků jinde než bylo požadováno, že vrtulníky předváděly letové prvky v prostoru nad diváky a v sobotu dokonce visely nad tribunou, kde v té době dlel prezident republiky. Tím došlo k ofukování diváků proudem vzduchu vytvářeným rotorem vrtulníků.
Mohu s klidným svědomím říci, že ani jeden prvek sestavy Hinds nebyl odlétán v Roudnici nad diváky. K ofukování diváků bohužel došlo, a to přesto, že vrtulníky odlétaly všechny manévry, včetně režimu visení, v pásmu mezi poslední třetinou šiřky dráhy a jejím vzdálenějším okrajem. Dále od diváků vrtulníky nemohly, neboť prostor uzavíraly reklamní tabule a za nimi už bylo oseté pole. Příště by si měli roudničtí pořadatelé uvědomit, že vrtulník s tahem rotoru přes 12 000 kg trochu větru nedělá, zejména když při visení fouká vítr zezadu, tedy směrem k divákům. Celý incident určitě neprospěl budoucí spolupráci Hinds se stejnými pořadateli.
Ve dnech 29. června až 2. července se zúčastnily tři Mi-24V a tygří Mi-24D (statická ukázka) mezinárodního leteckého dne v Nizozemí. Uskutečnil se v sobotu 1. června na základně nizozemského královského letectva ve Völkelu a byl věnován oslavám 50. výročí ukončení druhé světové války.
Sérii tří leteckých dnů za sebou zahájila akce Flug-show v jihorakouském Klagenfurtu ve dnech 15. a 16. července. Přerovský tým reprezentovaly dvě Mi-24V a jedna Mi-24D (tygr).
Nejvýznamější mezinárodní akcí je každým rokem konaná přehlídka International Air Tattoo v britském Fairfordu, pořádaná tentokrát 22. a 23. července. Nedá se říci, že by Hinds letěli do Fairfordu s předsevzetím vyhrát cenu za nejlepší skupinovou ukázku, která podle pořadatelů unikla prostějovské dvojici "čtyřiadvacítek" v roce 1994 o příslovečný vlásek, dělalo se však všechno pro to, aby zalétaná sestava patřila k těm lepším. Již doma byla vybrána a sestříhána hudba skupiny "One more time" tak, aby co nejvíce ladila s prvky sestavy. Byl také připraven anglický komentář, přibližující divákům jednotlivé obraty a seznamující je s členy týmu. Osádkám pplk. Jašša, mjr. Šebesty a mjr. Valacha ukázka opravdu "sedla", barevné dýmy a šrapnely "vyšly" tak, jak měly, a tak byl důvod nějaké ocenění očekávat. Přesto bylo obrovským překvapením, ba šokem, když na slavnostní "hangár párty" pořadatelé vyhlásili Hinds jako držitele prestižní ceny "The Sir Douglas Bader Trophy" za absolutně nejlepší letovou ukázku. O tomto obrovském úspěchu českého letectva bylo více napsáno v L+K 71, 1995, č. 18 a 19.
Následující týden, ve dnech 29. a 30. července, odlétly tři Mi-24V a jedna Mi24D (tygr) na malé aeroklubové letiště v belgickém Sanicole. Členové Hinds se tu naposledy setkali s nizozemskou vrtulníkovou skupinou The Grasshoppers, která následující středu měla své poslední vystoupení. Dnes již tato skupina po vyřazení vrtulníků Alouette III z výzbroje RNLAF neexistuje.
Volný měsíc srpen využili příslušníci vrtulníkového display teamu k vybrání dovolených a k týden trvající plavbě po horním toku Vltavy.
Odpočinek přišel vhod, neboť září bylo tradičně velmi náročné. Již 3. září se uskutečnil letecký den v Dobřanech, kde působila trojice vrtulníků.
V pátek 8. září měly tři Mi-24V a "Tygr" odletět do italské Pisy, která je domovem 46. letecké brigády s letouny G.222 a C-130. Díky nejasnostem s diplomatickým povolením italské strany nebylo Hinds umožněno přistát na letišti Rivolto a doplnit palivo. Nakonec se však podařilo během pátečního večera všechny potřebné formality vyřešit a naše čtveřice měla do Pisy odlétnout v sobotu ráno. Problém s diplomatickým povolením nám vlastně ušetřil spoustu starostí. V pátek by vrtulníky přecházející studenou frontou nad Alpami do Itálie pravděpodobně nedolétly, zatímco v sobotu byla skupina odměněna nádherným letem údolím Alp, otevírajícím se za rakouským městem Villach. Pondělní návrat do Čech byl již běžnou rutinou, pěkným gestem Italů byl doprovod naší čtveřice boxem bitevních vrtulníků Agusta A129 Mangusta z Rivolta až po rakouskou hranici.
Závěrečnou zahraniční akcí sezony 1995 se stala účast jednoho vrtulníku Mi-24V a "spárky" Mi-24DU na leteckém dnu v britském Biggin Hillu. Pořadatelé byli zjevně zklamáni, že neviděli létat celou skupinu, ale jen sólo Mi-24DU. Důvod byl prostý - na každou akci musíme přepravit určitou zásobu náhradních dílů, dýmovnic a dalšího nezbytného vybavení, v trupech vrtulníků je pochopitelně nutné umístit také pozemní technický personál. Díky tomu, že "spárka" může nosit přídavné nádrže jenom v nákladním prostoru, musely se všechny zásoby vměstnat do trupu "véčka" (s přídavnými nádržemi pod křídlem), které pak sloužilo jako "náklaďák" a nemohlo létat ukázku.
Trochu starostí našim osádkám nadělalo při zpátečním letu počasí. Nevypadalo příliš vábně, příznivá nebyla ani předpověď, slibující nad "Kanálem" až 8/8 oblačnosti ve výškách již od 50 metrů. Proto naše dvojice využila doprovodu navigačně podstatně lépe vybaveného nizozemského námořního Lynxu, se kterým letěla ve skupině až k belgické základně Koksijde.
Domácímu publiku se na konec sezony předvedly "čtyřiadvacítky" na domácím letišti v Přerově v rámci dne otevřených dveří 20. října.
· · ·
Po ukončení činnosti Gresshoppers zůstali Hinds jediným kontinentálním týmem předvádějícím skupinovou slétanost vrtulníků. Na britských ostrovech ještě působí vynikající tým The Blue Eagles, který však mimo Británii téměř nevystupuje. Doufejme, že se i přes obrovské materiální problémy, s nimiž se české vojenské letectvo potýká, se podaří podporovat činnost Hinds i v roce 1996. O zájmu zahraničních pořadatelů o skupinu svědčí velké množství pozvání pro tento rok.
Škoda, že obrovského úspěchu dosaženého ve Fairfordu nebylo téměř vůbec využito k propagaci činnosti letectva AČR. Naše veřejnost se tak mohla dozvědět, že letectvo nedělá jenom rámus, ale že jeho příslušníci něco dokáží a že na vysoké úrovni reprezentují Českou republiku a její armádu v zahraničí.