VIDĚT BELFAST A ZEMŘÍT...

Mjr. Ing. Jaroslav Špaček (L+K 2/99)

Ve dnech 7. a 8.11.1998 se na základně RAF Aldergrove, což je vlastně vojenská část mezinárodního letiště v severoirském Belfastu, konaly oslavy 80. výročí založení 230. squadrony RAF. Tato akce měla obrovský význam. Po létech bojů mezi znepřátelenými stranami, se podařilo uskutečnit tak významný počin, jakým je otevření vojenského letiště veřejnosti, byť i jen na tak krátké období.

Bylo velkou ctí, že pozvání k účasti oslav dostala i 331. letka bitevních vrtulníků z přerovské základny. Na základě jednání mezi britským a naším ministerstvem obrany a velitelstvími obou letectev, bylo rozhodnuto o vyslání jednoho vrtulníku Mi-24 a čtyřčlenné osádky.

Přelet začal ve čtvrtek 5.11., kdy osádka přelétla svůj vrtulník do Prahy. Po přenocování odstartovala v pátek ráno "čtyřiadvacítka" verze V s evidenčním číslem 0928 na zatím nejdelší let bojového vojenského letadla v historii Vzdušných si AČR. Po mezipřistání v německém Bruggenu následovalo doplnění paliva v anglickém Coltishallu. Zde již čekala Puma HC.1 (ZA938) z "dvěstětřicáté", která naší osádku doprovodila až do Aldergrove.

Oslavy v Aldergrove byly přinejmenším zvláštní. Málokdo z nás si asi dokáže představit, co tato událost znamenala ve městě, které ještě nedávno stálo na pokraji občanské války. Mimo našeho vrtulníku se zde například představila i Tornada z 321. a 511. staffel německého letectva; stejné letouny reprezentovaly také italské 50. gruppo.

V pondělí, 9.11. nadešel čas odletu. Listopadové počasí nad Evropou nebývá nejlepší a tak se náš vrtulník dostal pouze do Coltishallu. Zde bylo nutné přenocovat, Bruggen bohužel povětrnostně nevyhovoval.

V úterý se zdálo, že se počasí již umoudřilo a minimálně přelet do Německa bude možný. Nakonec vrtulník bez problémů přelétl až do Prahy-Kbel. Po nezbytném doplnění paliva se osádka rozhodla doletět ještě na domovskou základnu. Přes Čechy přecházela další z mnoha front, proto bylo třeba letět na hladině. Rutinní let.

V 16.44 přešla osádka na spojení s přerovským letištěm. Zanedlouho po obdržení pokynu klesat z hladiny 70 na výšku 1200 metrů se vrtulník začal stáčet doprava a ztrácet výšku. Na dotaz přerovského APP osádka pouze odpověděla: "Vysadily nám gyrovertikály, máme problémy." Za pár desítek sekund vrtulník vrazil ve strmé pravotočivé spirále do země nedaleko obce Slatinice na olomoucku. V tomto osudném okamžiku ztratila 331. letka čtyry kolegy a kamarády. Po tragédii zůstaly osamoceny tři manželky, jedna přítelkyně a pět dětí...

Major Ing. Vladimír Chromý, zástupce velitele 331. lbvr. Major Ing. Pavel Hurčík, velitel 3. roje 331 . lbvr. Nadporučík Ing. Marek Jozsa, starší pilot 331. lbvr. Nadrotmistr Petr Cihlář, palubní technik 331. lbvr.

Tito čtyři příslušníci "třistatřicetjedničky" zůstanou navždy zapsáni v našich myslích. Byli jedni z nejlepších a to nejcennější co měli, své životy, položili za české vojenské letectvo a jeho spolupráci s RAF.

Stali se prvními příslušníky českého letectva, kteří vstoupili na půdu Belfastu. Snad i oni přispěli k rodícímu se příměří v těchto končinách. Je paradoxem, že při zpátečním letu přelétli bez problémů půl Evropy a pouhých sedm minut před domovským letištěm ukončili svou životní pouť.

Pohřby nejsou nikdy příjemné. V dobách nedávných nepředstavitelná byla účast velitele 230. perutě a velitele roje 33. perutě RAF na všech těchto smutných obřadech a kondolence od všech tygřích letek participujících v Aldergrove. I tak dnes vypadá Evropa.

Autor věnuje honorář na konto 104274962/5100, které je určeno na pomoc rodinám tragicky zesnulých kolegů.