AIR FETE '96 v MILDENHALLU

Ing. Jaroslav Špaček L+K 15/96

Podobně jako bylo na našem území rozmístěno "přátelské" sovětské letectvo a na jeho základnách se platilo pouze rublem, jsou i dnes americké základny v Evropě vlastně "kusy" Ameriky. Vládne tu však nesrovnatelně větší pořádek a péče jak o lidi, tak o životní prostředí. Nezanedbatelná není ani zaměstnanost domácího obyvatelstva, které zastává většinu funkcí netýkajících se přímo vojenského provozu. Američané bydlí v domcích přímo na základně, kde mají své školy, kaple, obchody s velice příznivými cenami, nezbytné restaurace a důstojnické kluby, fitness centra a další potřebné služby, včetně vlastní pošty.

Základna RAF Mildenhall leží severovýchodně od starobylého univerzitního města Cambridge a je jednou ze základen britského královského letectva, kterou využívá americké letectvo v Evropě (USAFE), respektive jeho 100. Air Refueling Wing (ARW) s tankovacími letouny KC-135R Stratotanker. Na základně je rovněž velení Third Air Force, řídící nejen činnost USAF na území Velké Británie, ale také americké tankovací letectvo (USAF European Tanker Task Force) po celé Evropě. Mildenhall je rovněž domovem několika menších jednotek, jako 352. Special Operations Group, 95. Reconnaissance Squadron, 488. Intelligence Squadron a 627. Air Mobility Support Squadron. Hlavním úkolem 100. ARW je doplňování paliva za letu strojům USAF a NATO, účastnících se činností po celém světě, včetně misí OSN. Z nedávných lze jmenovat alespoň zásobování palivem letadel působících nad Bosnou, nebo brilantní evakuace cizinců z Libérie, na které se podílely také letouny MC-130H a vrtulníky MH-53J z 352. SOG.

Ve dnech 25. a 26.5.1996 se v Mildenhallu uskutečnil v pořadí dvacátý první letecký svátek - Air Fete ´96. Mildenhall má v pořádání těchto leteckých dnů velkou tradici a díky blízkosti Londýna i zaručenu každoroční obrovskou návštěvnost. Světoznámé show ve Fairfordu je sice větší rozsahem statických i letových ukázek, přesto prý Mildenhallu množstvím diváků nemůže konkurovat. Před jejich zrak letos Českou republiku zastupoval předváděcí tým Hinds se čtyřmi vrtulníky

Mi-24V, přičemž stroje s označením 0702, 0703 a 0705 byly určeny pro letové předvádění a novým nátěrem se po revizi pyšnící 0710 měl být veřejnosti předveden na statické expozici.

Vedoucím výpravy byl mjr. Bohuslav Dvořák, v jednotlivých vrtulnících letěli: mjr. Jaromír Šebesta, npor. Miloš Pecha, npor. Pavel Horák (0702), mjr. Jiří Valach, npor. Marek Jozsa, kpt. Ondrej Babinec (0703), mjr. František Mirohna, npor. Karel Valvoda, npor. Jiří Janeček (0705) a mjr. Luboš Sitta, mjr. Jaroslav Spaček a npor. Milan Paulovič (0710).

Datum již rutinního přeletu z Prahy-Kbel přes Bruggen byl stanoven na pátek 24. května. Vítaným oživením byl málo obvyklý přelet naší skupiny přes centrum Prahy a ruzyňské letiště v ose dráhy 31. Po přeletu Německa začalo trochu zlobit počasí, nad Kanálem se už spodek oblačnosti válel ve výšce asi 100 metrů, dohlednost nepřevyšovala jeden kilometr a protivítr dosahoval rychlosti téměř 50 km/h. Nicméně vše proběhlo v pořádku a po 16. hodině mohly naše stroje přistát na cílovém letišti.

Nám nepochopitelné organizační zmatky v Mildenhallu při zajištění čehokoliv způsobily, že se protáhlo jak doplňování paliva letovým strojům, tak přemístění 0710 na statickou stojánku. Přesto, že v Americe má všechno svůj pevný řád a disciplínu, na asi 10 mil vzdálenou základnu Lakenheath, kde působí 48. Tactical Fighter Wing s letouny F-15C a F-15E a kde jsme byli ubytování, nás odvezl autobus sice přesně podle jízdního řádu, ale až o půlnoci. Ubytování na pokojích pro jednu nebo dvě osoby na "svobodárně" přímo na základně Lakenheath bylo velice komfortní. Leckteré hotely vyšší kategorie u nás si o podobném vybavení sociálním zařízením, televizí, videem, mikrovlnou troubou a kávovarem ve svých nuzných pokojích za přemrštěné ceny mohou nechat jenom zdát.

Letošní účast letounů i vrtulníků na Air Fete byla velmi zajímavá a rozsáhlá. Z vrtulníků bylo vystaveno kde co - vzato od nejmenších - Alouette III, Gazelle a Wessex, přes Sea Kingy a další, až po mohutný vrtulník pro záchranu sestřelených pilotů nad nepřátelským územím MH-53J. Z letounů pak měli diváci možnost vidět švýcarské F-5E, Tornada, F-15C i E, turecké Phantomy, Migy 29 ze Slovenska i Německa, a další známé typy bojových letounů, včetně obrů jako

B-52H, B-1 B nebo nového C-17. V době konání Air Fete '96 se asi ve Velké Británii konal slet skřítků, duchů, nebo jak jsou F-117A ještě nazývány. Již klasicky obklopen po zuby ozbrojenými strážci, byl jeden z nich vystaven ve statické ukázce, další dva byly určeny k letovému předvádění (jeden z nich záložní a čtvrtý odkudsi do Mildenhallu přilétl v pondělí. Z letových vystoupení stojí za zmínku akrobatické skupiny Biele Albatrosy, FrecceTricolori a Red Arrows. Zajímavé bylo i porovnání, jak se chová MiG-29 v rukou pplk. Jozefa Dunaje ze Slovenska a jeho německého konkurenta. Poté, co byli téměř všichni piloti "devětadvacítek" z bývalé NDR vyřazeni z letové činnosti, sedlají tyto stroje většinou piloti létající ještě nedávno na Phantomech. Možná i proto při porovnání brilantní pilotáže "Peja" Dunaje, který pro letošní sezónu vytáhl do boje s řadou zajímavých manévrů perfektně předvádějících letové vlastnosti MiGu, vypadala ukázka německého pilota neslaně nemastně. Bohužel, proti předchozím létům bylo méně razantní i předvedení špičkové domácí vrtulníkové skupiny Blue Eagles, v jejímž vystoupení chyběly očekávané manévry Lynxu jako přemet, "back-flip" nebo výkrut. Po našich dotazech, proč nejsou tyto atraktivní prvky letos zařazeny, nám bylo řečeno, že momentálně nejsou výrobním závodem Westland povoleny. Nedělní letecký den pro nás skončil malou "heli-párty", při níž měli ostatní piloti vrtulníků možnost ochutnat u naší Mi-24 trochu moku ze soudku Staropramenu.

Vlastně až v Mildenhallu jsme se dozvěděli, že se na britském území v pondělí slaví svátek a nikdo nepracuje. Tím jsme přišli o možnost doplnit palivo na základně RAF v německém Bruggenu a museli jsme v Anglii strávit jeden den navíc, který měl být volný. Nebyl. Díky "dokonalé" americké organizaci nebylo možné doplnit palivo do vrtulníku na statické ukázce ani v pátek, ani v neděli. Proto jsme museli opět v pondělí na základnu, kde konečně vrtulník po natankování přeroloval k ostatním třem. To jsme vak netušili, že tento u nás bezproblémový a jednoduchý úkol, bude v "Americe" trvat celé dopoledne. Naštěstí nám k návštěvě města Cambridge zbylo alespoň odpoledne.

Bez zvláštností se neobešel ani úterní návrat. Po vzletu z Mildenhallu jsme zjistili, že u stroje 0705 nepracuje přečerpávání paliva z přídavných nádrží. Proto jsme byli nuceni přistát na letišti v Manstonu, kde se zvláštní a neobvyklou závadu podařilo našim zručným technikům rychle odstranit. Přelet Kanálu byl také neobvyklý, protože se nás nedlouho po vzletu otázalo manstonské stanoviště řízení letů, zda by nám nevadilo, kdyby na nás cvičně zaútočila dvojice amerických letounů A-10. Samozřejmě jsme byli pro, a tak jsme nakonec zažili pravý "vzdušný boj" přímo nad vodami Kanálu. Zbytek letu již byl zcela normální, takže jsme, díky silnému větru do zad, opět po mezipřistání v Bruggenu a Kbelích, přistáli okolo osmé hodiny večerní "doma" v Přerově.