AIR SHOW

K 30. VÝROČÍ HEERESFLIEGERREGIMENTU 25 V LAUPHEIMU

Ing. JAROSLAV ŠPAČEK L+K 24/94

V letošním roce oslavil 30. výročí své existence Heeresfliegerregiment 25 v německém Laupheimu. Základna tohoto útvaru se nachází u stejnojmenného městečka, asi 25 km jižně Ulma. Nosným typem, který je na tomto letišti k vidění, jsou těžké transportní vrtulníky Sikorsky CH-53G a dále pak lehké víceúčelové BO 105M. Ke 30. výročí útvaru byl v neděli 3.7.1994 uspořádán den otevřeného letiště a této akce se zúčastnily i tři vrtulníky z Prostějova, a to Mi-17 evidenčního čísla 0836 a Mi-24D číslem 4011 a 0218.

Přelet do Německa proběhl v pátek 1.7. s mezipřistáním nutným k doplnění paliva a k celnímu a pasovému odbavení v Plzni - Líních. Po 1 hodině a 35 minutách letu přistály naše vrtulníky v Laupheimu. Všechny tři stroje byly poté navedeny na stanoviště doplňování LPH severně VPD 09/27. Zde jsme se dočkali oboustranného údivu. Němci z toho, že naše stroje není možné doplňovať palivem tlakově za chodu motorů, my zase z toho, že všechny tři naše vrtulníky jsou určeny pouze ke statické ukázce, protože ministr obrany SRN zakázal letová vystoupení všem cizincům (inu, vzpomínka na tragédii v Ramsteinu je v Německu stále ještě příliš živá). Po doplnění paliva "po špunty" ke zpátečnímu letu jsme naše stroje převisely na statickou stojánku, kde byly navedeny mezi tmavě modrou Mi-8 Bundesmarine a šedý transportní letoun CN- 235 španělského vojenského letectva. Již po oficiálním přivítání naší patnáctičlenné skupiny vedené mjr. ing. Bohuslavem Dvořákem, začaly probleskovat zprávy o tom, že naše duo "čtyřiadvacítek" bude možná moci létat v sobotním programu, určeném pouze pro rodinné příslušníky a pozvané hosty. Náhle se tedy začal vynořovat problém, co s vrtulníky plnými paliva. Při vzletové hmotnosti přes 11 tun by bylo možné provádět pouze průlety a horizontální zatáčky. K uskutečnění letové ukázky existovaly pouze dvě možnosti - odsátí více než 1000 litrů paliva z obou Mi-24D pomocí speciální koncovky, nebo vylétání tohoto paliva v čase asi jedné a půl hodiny. Nakonec se druhý den projevily organizační schopnosti příslušníků německé armády a palivo bylo odsáto i bez speciální koncovky. Nad disciplínou a perfektním chodem německé armády stojí opravdu za to se pozastavit. Přestože byly teploty vzduchu více než 30 °C, u plnícího stanoviště neustále stál požární vůz připravený kdykoli zasáhnout, přičemž jeden muž z jeho osádky byl stále nedaleko doplňovaných vrtulníků v azbestovém oděvu. Náhodou jsme se stali svědky rozlití několika litrů paliva při doplňování CH-53G. Vzápětí bylo kontaminované místo posypané neutralizační látkou a směs byla pak odvezena ke zpracování. Stejně nás pak uváděly v úžas neustále nachystaná plně profesionální hotovost technické pomoci, perfektně fungující záchranná služba i dokonalá organizace veškerého zabezpečení provozu vrtulníků. Po ubytování v kasárenském objektu přímo na letišti jsme první den pobytu zakončili na společném večírku v hangáru č. 5, Zde byly, vedle naší, vztyčeny vlajky dalších účastníků - Francie, Polska, Rakouska, Španělska, Švýcarska, USA a Velké Británie.

Jak již bylo výše zmíněno, v sobotu byl letový program určen pouze pro pozvané, byl však téměř identický s programem nedělním, který navštívila široká veřejnost. Protože se v sobotu letová ukázka dvojice českých vrtulníků z Prostějova líbila, rozhodli organizátoři akce, že se naše vrtulníky, jako jediné zahraniční vystoupení, předvedou i v neděli, a to na úplný závěr leteckého dne. Že to byla pro naši delegaci velká čest, o tom snad ani není třeba mluvit. A tak v neděli osádky mjr. Mirohny a pplk. Roháčka předvedly manévrovací možnosti "čtyřiadvacítek", za což byly odměněni potleskem publika. Samozřejmě, že na tomto leteckém dnu byla i spousta jiných zajímavých vystoupení. Svými letovými vlastnostmi nás uchvátil zejména transportní CH-53G, létající až do hodnot náklonů a sklonů okolo 90°. Přestože tyto manévry zvládal prázdný vrtulník s minimální vzletovou hmotností, působily opravdu impozantně. Německá verze Sikorského H-53 však není schopná, podle slov svých pilotů, přemetů a výkrutů, tak jako původní americký vzor. Je to dáno menší tuhostí nosného rotoru, který je možné kvůli úspoře místa na zemi sklápět vzad. Tyto transportní stroje nám pak ještě předvedly výsadky parašutistů, pozemní výsadek lehkých průzkumných tančíků, let s podvěšenou houfnicí a jejím tahačem pod druhým strojem nebo sebrání kontejnerů do podvěsu z jedoucích tahačů. Zajímavé bylo i předvádění možností hašení požárů z podvěšených nádrží. Ukázky lehkého víceúčelového BO 105 obsáhly podobné spektrum činností složení kontejneru z podvěsu na jedoucí tahač, hašení požáru a nechyběla téměř akrobatická letová ukázka. Dalšími lahůdkami bylo slaňování přepadového komanda a záchrana raněného v nepřístupném terénu z vrtulníku Bell UH-1D. Poté si odpočinulo oko od točících se rotorů při ukázkách veteránů druhé světové války.

Svou pomalostí zaujaly Junkers Ju-52/3m a Fi-156 Storch, obratností pak americký Texan. Současnou techniku Luftwaffe zastupovaly čtveřice Tornad IDS a později F-4F. Zejména Phantomy se vytáhly při defilé v boxu s vysunutými podvozky a přistávacími háky i po rozchodu jednotlivými průlety v minimální výšce na forsážním režimu. Letový program trval od 11 do 16 hodin a stále bylo na co se dívat. Mezitím mohli diváci na statické stojánce obdivovat další stroje. Mezi ty zajímavé patřily zejména Brequet Atlantic a Westland Lynx Bundesmarine, Mi-8S a W-3 Sokol z Polska, CH-47, UH-60 a AH-64 z USA, Wessex z Velké Británie či Super Puma ze Švýcarska a mnoho dalších typů.

Pondělí již bylo ve znamení odletu. Díky téměř stejnému směru letu se skupinou Američanů, jsme se domluvili, že poletíme po náš první otočný bod tratě společně. Nápad se velmi líbil i místnímu veliteli základny, který chtěl vidět v neobvyklé skupině také svoje vrtulníky. Po nezbytném ujasnění, jak budou rozmístěny stroje ve skupině a po rozebrání bezpečnostních zásad, se tedy v 11.00 místního času vznesla skupina čtrnácti vrtulníků tvořená stroji CH-47, UH-60, AH-64, Mi-17, dvěma Mi-24D, dvěma CH-53G a šesti BO 105M a P. Následovaly dva průlety nad VPD a poté se již na trať vydaly naše a americké vrtulníky, které se s námi asi po 100 km společného letu rozloučily. Čtyřdenní cestu jsme zakončili před 17. hodinou přistáním v Prostějově, opět po nutném mezipřistání v Plzni - Líních.