SKUPINA HINDS V ROCE 1998

Ing. Jaroslav Špaček L+K 5/99

Nemá význam polemizovat o tom, jestli předváděcí tým AČR HINDS létající se třemi vrtulníky Mi-24 patří na oblohu evropských leteckých show či nikoliv. Určitá tradice daná uměním a zkušenostmi pilotů, kteří se svými ukázkami začínali před několika léty u pluků v Prostějově či Plzni zde již zkrátka je. Pro rok 1998 byla opět nachystána letová ukázka, která se v detailech odlišovala od let předešlých. Pouze v detailech proto, že parametry letu vrtulníku Mi-24 jsou jednou dány a víc se z něho při jeho předvádění dostat nedá.

Pro rok 1998 byly do týmu pod vedením mjr. Šebesty určeny následující osádky: Kapitány vrtulníků byly mjr. Valach, mjr. Mirohna, mjr. Novák a mjr. Špaček, výcvik zahájil mjr. Hurčík. Piloty-operátory byly určeni kpt. Křenek, npor. Vaniš, npor. Sejkora, npor. Zapletal a npor. Mareš. Ošetřování techniky měli zabezpečit palubní technici kpt. Babinec, npor. Paulovič, por. Bittner a nrtm. Cihlář.

První a nakonec i poslední akcí, na níž se kompletní tým HINDS prezentoval byl Letecký den velitele Vzdušných sil AČR v Brně-Tuřanech. Vystupovaly zde osádky majorů Šebesty, Mirohny a Nováka. O čtrnáct dní později byl na Aviatické pouti v Pardubicích předveden pouze jeden vrtulník při sólové ukázce. Po následující pondělní nehodě dvou MiGů 21 u Českých Budějovic bylo rozhodnuto, o předvádění letecké techniky na veřejnosti u nás i v zahraničí pouze na statické ukázce.

První zahraniční cesta měla vést do nizozemského Leeuvardenu a do slovinského Celje o víkendu 4. a 5.6.1998 Let na západ byl poznamenán technickými problémy. Po přenocování v Plzni nebylo ráno možné u vrtulníku nastartovat spouštěcí motor AI-9V. V Leeuvardenu se tedy "Hinda" nedočkali ani ve statické ukázce.

Přelet do Celje uskutečnila osádka mjr. Špačka dle přání pořadatelů až v sobotu. Zpočátku špatné počasí se nad Slovenskem umoudřilo a zbytek letu proběhl bez problémů. Menší úlek nastal těsně před přistáním na tomto aeroklubovém letišti. Řídící létání nám povolil přistání se slovy "nad letištěm volno". Asi v padesáti metrech se však najednou proti vrtulníku, s převýšením asi 15 metrů, cosi mihlo. Na zdejší poměry asi nic neobvyklého. To si jen slovinský pilot Pilatusu PC-9 dělal nácvik nad letištěm. Později odpoledne nám řekl, že nás prý viděl …

Letecký den to byl zajímavý a ve velice domácké atmosféře. Ze zajímavých strojů byly k vidění dva SH-60 Seahawk US Navy, Chinook HC.2 jednotky SFOR britské RAF, dislokované ve Splitu a prototyp italské Agusty A129 Mangusta International. Od starší verze se liší pětilistým nosným rotorem, nově zavedeným 20 mm pohyblivým kanónem pod přídí, protitankovými raketami TOW a Hellfire a moderní avionikou. V porovnání s konkurencí by byl tento vrtulník, nejen díky jeho příznivé ceně, určitě ozdobou našeho nebe. Přínosem byly debata s maďarskými kolegy, kteří zde předvedli u nás již nevídanou Mi-8 se čtveřicí raketových bloků UB-16 a Mi-24V. Představeno bylo snad kompletně celé slovinské letectvo s jeho dvěma zbrusu novými Pilatusy PC-6, několika PC-9 a našimi Zlíny Z-143/242 a téměř všemi vrtulníky Bell 206 a 412.

Z proudových strojů se v letových ukázkách prezentovalo italské a německé Tornado a dvojice nizozemských F-16A. Nechybělo ani koření některých zahraničních air show - velmi nízké průlety dopravního letounu. V Celje konkrétně DC-9 společnosti Adria Airways.

Z celé akce bylo vidět, že Slovinci dávají do armády značné množství peněz a to nejen do nové letecké techniky, reprezentované zatím jen lehkými letouny a vrtulníky. Novotou vonělo téměř vše. Od uniforem vojáků, přes dodávky a mikrobusy až po těžké nákladní vozy. Navíc Slovinsko v blízké budoucnosti velice vážně uvažuje o nákupu olétaných letounů F-16.

Po zrušení účasti na leteckém dni v anglickém Yeoviltonu, následovala Bodensee Air Show ve švýcarském Altenrheinu. Malé mezinárodní letiště pro regionální dopravu leží pár desítek metrů od Bodamského jezera na hranici s Rakouskem. Cestou do Švýcarska navštívila osádka mjr. Nováka krátce 321. tygří Staffel v německém Lechfeldu. Po přeletu Kostnice vrtulník zamířil přímo do Altenrheinu, kde vyvstal opět jeden malý problém. Pořadatelé nikdy netuší jak velký je "downwash" Mi-24 v porovnání se západními vrtulníky. Snaha navést stroj k zaparkování mezi lehké stroje Alouette II a Bell 47 nebyla tím pravým ořechovým. I přes několikeré upozornění osádky na málo místa k přistání, až když se rotory těchto vrtulníků začaly samy od sebe roztáčet ofukováním od Hinda, pořadatelé pochopili a navedli vrtulník na vhodnější místo. To bylo původně určeno pro německý CH-53. Před jeho příletem byl náš vrtulník převisen ještě o pár metrů dále, těsně k oplocení letiště. Před tím byly listy všech strojů na stáních řádně ukotveny.

Bodensee Air Show bylo věnováno spíše historickým letounům. Atraktivní byla Kingcobra, Mustang, Hurricane, ale i Grumman Albatros či Lockheed Constellation, nebo v soukromých rukách držené a provozované vyřazené letouny švýcarského letectva Vampire a Hunter a mnoho dalších. Srdce vrtulníkáře plesalo při spatření opravdového veterána - Westlandu Sycamore. Ve vzduchu se ukázaly mimo zmíněných letounů ještě F-18 a Super Puma domácího letectva a rakouská skupina Kleeblatt se čtyřmi Belly 206. Dobré vztahy s rakouskými piloty dokumentuje jejich doprovod našeho vrtulníku až po německou hranici a dále retranslování korespondence s německými orgány řízení, když byl náš vrtulník volán mimo dosah slyšitelnosti.

Také další účast na leteckém dni byla zrušena. Tentokrát v Kecskemétu a to bez udání důvodu maďarskou stranou, pouhý jeden den před odletem.

V Hradci Králové se na CIAFu 98 představila jedna "čtyřiadvacítka". První den v pilotáži osádky mjr. Nováka, druhý den ji vystřídala osádka mjr. Špačka.

První zářijový víkend byl ve znamení tří statických předvádění. Osádka mjr. Špačka vyrazila na belgickou základnu v Kleine Brogel (reportáž v L+K 23/98), mjr. Valach se svou osádkou zamířila do Košic (L+K 24/98) a mjr. Šebesta s kolegy se vydal do švýcarského Ambri.

"Švýcarské" a "belgické" vrtulníky odlétly ve čtvrtek odpoledne do Českých Budějovic, odkud se v pátek ráno měly rozletět ke svým cílům. Počasí v pátek však nevěstilo nic dobrého. Nad Budějovicemi svítilo sluníčko, pohraniční kopce byly ale v mracích. Okolo poledne se ale začalo počasí rychle vylepšovat a tak hurá na koně. První vzlétl vrtulník do Kleine Brogel, o půl hodinky po něm i stroj do Ambri.

Let do Belgie byl téměř pohodový, až na již klasický průlet studené fronty nad Německem, tentokrát v okolí Rýna.

Po zhodnocení stavu paliva nad Altenrheinem - letištěm určeným k jeho doplnění se rozhodla osádka "švýcarského" stroje jít přímo přes "kopce" k cíli cesty bez doplňování paliva. Po protažení se přes průsmyk Paso del Lucomagno ve výši 2000 metrů nad mořem mezi okolními velikány následovalo klesání přímo do Ambri. Právě včas. Za necelou půlhodinu se údolí uzavřelo a další vývoj počasí znemožnil přílet téměř všech účastníků. Nejen počasí však poznamenalo tento letecký den. Ve čtvrtek 3.9. se při letu do Ambri zabil se svým synem v jejich Mustangu švýcarský akrobat Christian Schweizer, který měl i v tomto aeroklubu své domovské právo …

Zpáteční cesta byla jako za odměnu. Přelet nad alpskými velikány za skvělého počasí to člověku v paměti zanechá hluboké stopy. Doplnění paliva v Altenrheinu, setkání se s "belgickým" vrtulníkem v Českých Budějovicích a společný let ve skupině na domovskou základnu v Přerově zakončil sezónu 1998.

Bohužel, v roce 1999 skupina Hinds nebude pokračovat ve své činnosti. K letovému předvádění je určen sólo vrtulník Mi-24.