LYNXY A GAZELY V PROSTĚJOVĚ

Ing. Jaroslav Špaček L+K 2/93

První informace o návštěvě britských vrtulníků v Prostějově jsme přinesli v L+K 23/92 na druhé straně obálky. Podívejme se nyní na tuto akci podrobněji očima přímého účastníka.

V září roku 1991 se zúčastnila skupina vrtulníků 51. vrtulníkového pluku Dr. Edvarda Beneše leteckého dne ve švýcarském Payerne. Společně s dalšími piloty na tomto setkání předvedli své umění i piloti vrtulníků Lynx ze stavu 3. regimentu Army Air Corps, který působí na základně Soest v Německu. V německém Hildesheimu je umístěn 1. regiment AAC. Příslušníci této jednotky se zúčastnili akce Helimeet International ´92 v britském Middle Wallop, kterého se zúčastnil také autor těchto řádek. Na obou akcích došlo ke kontaktům mezi našimi a britskými letci a Britové projevili zájem navštívit letiště Prostějov. Jejich přání se začalo naplňovat díky aktivitě prostějovské odbočky Svazu letců ČSFR a za pomoci oddělení vrtulníkového letectva Velitelství letectva a PVO a místních sponzorů. Po pečlivé přípravě byl Prostějov 22.9.1992 připraven k přijetí dvou vrtulníků Lynx (XZ673, XZ674), dvou vrtulníků Gazelle (XZ303, XZ310) a 16 osob doprovodu.

V úterý 22.9. v 11 .00 SELČ přelétla skupina čtyř vrtulníků, v níž byl každý z obou britské útvarů zastoupen jedním vrtulníkem Lynx a jedním Gazele, státní hranici nad městem Cheb. Odtud už vzácné hosty doprovodily dva vrtulníky Mi-24 na letiště Plzeň-Líně. Po krátkém oficiálním přivítání za účasti britského leteckého přidělence pana W/C Fostera a doplnění paliva přeletěla skupina do Prostějova, kde se konečně seznámili také naši a britští piloti. Současně byl upřesněn program, v němž nechybělo společné létání na typech Mi-17, Mi-24D, Lynx Mk.7 a Gazelle Mk.1 .

Ve středu se Britové seznamovali s obsluhou našich strojů a se způsobem létání. Naši piloti a technici naopak obdivovali především Lynxy. Letové akce byly naplánovány na čtvrtek a pátek. Po záletu počasí a společném briefingu se začaly naplňovat dříve nepředstavitelné sny o létání s technikou z druhé strany železné opony. Po krátkém visení ve čtverci následoval vždy zhruba půlhodinový let v zóně, věnované "osahávání" vrtulníků. A názory? Britové konstatovali, že Mi-24 je těžký, méně obratný avšak stabilní vrtulník, kterému chybí vybavení pro lety v blízkosti země za špatných povětrnostních podmínek a v noci, stejně jako dokonalejší navigační systém. Je však rychlý a s mohutnou palebnou silou. Pohyblivým kulometem dokáže najít i podstatně obratnější vrtulník. "Létat Mi-24 je lepší než sex, letěl jsem rychlostí přes 300 km/h a bylo to moc fajn", hlásil po letu svým kolegům Sgt. David Surtees, zkušený instruktor 651. squadrony 1. regimentu AAC, který letěl se "čtyřiadvacítkou" jako první. A hodnocení Mi-17 ? "Je to dobrý, velmi výkonný autobus". Naši piloti pak na Lynxu oceňovali zejména výtečné manévrovací schopnosti, neboť tento vrtulník nemá téměř žádná letová omezení a je schopen provádět plně akrobatické obraty, včetně přemetů a výkrutů. Špičkové je také navigační vybavení. Ve vzduchu je sice méně stabilní, ale podstatně živější, na což se dá rychle zvyknout.

Velmi dobrý kus práce odvedli příslušníci technického oddělení pluku, když "přesklili" prasklé okno pravých posuvných dveří jednoho z Lynxů. Na to Britové doslova zírali, neboť jak prohlásili: "..to by nám nespravili ani u vlastního ani u žádného jiného útvaru v západní Evropě a museli bychom čekat na nové okno ze servisu...".

Zajímavé pro obě strany byly vzájemné debaty o způsobech využití vrtulníků, bojové přípravě i taktice. Britové přiznali, že obdivují náš způsob výcviku, který při současném nedostatku prostředků zabezpečuje udržení vycvičennosti pilotů a potřebnou bezpečnost i při náletu pouhých 50 hodin ročně. Pro srovnání uváděli, že v britské armádě je minimální nálet pilota 250 hodin ročně, přičemž měsíční maximum v mírových podmínkách je 60 hodin. Pokud je však pilot odvelen do poněkud "žhavějších" míst, například do Severního Irska, je výjimečně povolen nálet až 80 hodin měsíčně. Ze srovnání jsme poznali, že nám chybí nácvik letů ve výškách do 50 metrů nad terénem. Zkušenosti pilotů z Falkland, Severního Irska i z války v Zálivu hovoří jasně o tom, že výška nad 20 metrů je pro vrtulník smrtelná.

V pátek zbyl čas i na ukázku vyšší techniky pilotáže dvojice Mi-24D, kterou předvedli pplk. Jiří Macura a mjr. Jiří Valach. Jak létá plně akrobatickou sestavu Lynx nám poté ukázali Cpt. Paul Stanton, instruktor 3. regimentu AAC a Maj. Colin Baulf, velitel 651. squadrony 1. regimentu AAC.

Tolik tedy k létání, které umožnilo i řadovým pilotům "ochutnat" dosud neznámou techniku a přineslo všem účastníkům mnoho nových zkušeností. Pro britské hosty byl samozřejmě připraven i další zajímavý program, ve kterém nechyběla prohlídka Prostějova a Olomouce, přijetí u starosty města, či návštěva pivovaru. Na závěrečném sobotním setkání nechybělo při rožněném vepřovém ani vystoupení pravého skotského dudáka. Slova na rozloučenou byla velmi srdečná. Britští letci se netajili s tím, že se jim u nás líbilo a že budou velmi rádi, pokud budou moci přivítat naše vrtulníky v roce 1993 na britských základnách.

V neděli 27.9. po poledni se naše "čtyřiadvacítka" opět nad Chebem se skupinou britských hostů rozloučila. Tak skončil velmi zajímavý týden, který přinesl mnoho nového oběma stranám. Tyto zkušenosti jsou o to cennější, že byly získány "zdola" a poslouží dalšímu zlepšování výcviku pilotů vrtulníků. Na závěr je třeba ještě dodat, že poděkování si zaslouží také sponzoři celé akce - stavební firma Němeček, Oděvní průmysl Prostějov, Kit Pro s.r.o., Propagteam Vsetín, pivovary Praha, Prostějov, Litovel a Vitana Prostějov - bez jejichž pomoci by se setkání těžko uskutečnilo.