HELIMEET INTERNATIONAL `94 MIDDLE WALLOP

Ing. Jaroslav Špaček L+K 17/94

Každý sudý rok se koná na výcvikové základně britského vojskového letectva Army Air Corps soutěžní setkání pilotů vrtulníků Helimeet International. Letošní Helimeet ´94 se konal ve dnech 10. až 13.5.1994 Při této příležitosti se ve dnech 11. až 14.5. opět uskutečnila tradiční výstava vrtulníkové techniky a technologií Helicopter Exhibition 94. Na obě tyto akce navazoval dva dny trvající letecký den International Air Show 14. a 15.5. Jak výstava, tak letecký den byly letos obdobného rozsahu jako v roce 1992. Novinkou však bylo statické i letové předvádění nejnovějších konstrukcí bitevních vrtulníků. Kromě již i u nás viděného a dostatečně známého WAH-64A Apache a méně známé verze Cobry AH-1W, byly předvedeny i dvě lahůdky: první prototyp vrtulníku Eurocopter Tiger a druhý prototyp jihoafrického stroje Atlas CSH-2 Rooivalk (přinesli jsme o tom krátkou informaci v L+K 70, 1994, č. 16, s. 73/1275). Při předvádění těchto nových vrtulníků se bylo na co dívat. Letový program leteckého dne byl však celý velmi zajímavý, ostatně jako na všech podobných akcích ve Velké Británii.

Ale přejděme k soutěži pilotů vrtulníků. I v letošním roce byla na toto setkání pozvána delegace českých letců a vrtulníků (jeden Mi-17 na soutěžní klání a dva Mi-24 na vystoupení v průběhu Air Show). Přes původně slibně vypadající možnost naší účasti vše nakonec ztroskotalo na 15 000 britských librách, nutných k úhradě paliva pro naše vrtulníky. Toto množství peněz nebylo k dispozici ani v rozpočtu naší armády, ani v možnostech pořadatelů leteckého dne. Jelikož mne však tato akce nesmírně zajímala, nezbylo nic jiného než přesvědčit manželku, že má účast v Middle Wallop je pro chod tohoto světa nezbytná a vyrazit na vlastní pěst. Díky vstřícnosti a velice dobrému přístupu pořadatelů jsem měl letos možnost zúčastnit se celého průběhu soutěže včetně letových disciplín, a to přímo na palubě domácí Gazelle Mk.I. Osádkou tohoto stroje se seriálem XZ 329 byl. Sgt.Chris Lea a Sgt.Jeff Sutcliffe.

V úterý 10.5. odpoledne se uskutečnily příety více než čtyřiceti osádek z Belgie, Dánska, Francie, Holandska, Kanady, Španělska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie. Již tradičně si svůj UH-1H přivezli Herculesem C-130H příslušníci královského letectva Nového Zélandu, na britské Gazelle létala i osádka z Austrálie.

První osádky začaly dokazovat své umění ve středu 11.5. ráno. Po celý tento den probíhala soutěž v navigaci. Osádky si mohly podle technických parametrů svých strojů zvolit rychlost, kterou poletí v průběhu soutěže po stanovené trati. Při rychlosti cca 170 km/h činila doba letu první části 1 hodinu a 40 minut. Po přestávce trvající 45 minut následovala druhá část tratě s dobou letu 1 hodina a 30 minut. Při rychlosti cca 110 km/h se čas soutěže prodloužil na 2 hodiny 30 minut v první části a 2 hodiny 15 minut v části druhé. První hodnocenou disciplínou navigační soutěže byla příprava k letu. Osádky obdržely údaje o otočných bodech, kursech, vzdálenostech, atd. Aby to však nebylo příliš jednoduché, některá data byla zakódována, některá nebyla zadána vůbec a osádky je obdržely až při mezipřistáních v průběhu soutěže. Povoleny byly pouze vlastní úhloměr a mechanické navigační pomůcky pro výpočet parametrů tratě. Výška letu byla určena do 500 feetů (asi 150 metrů) podle potřeb jednotlivých osádek. Po obdržení zadání měly osádky 10 minut na případné dotazy, po uplynutí tohoto času následovalo 40 minut na vlastní přípravu map. Jako prostředek objektivní kontroly dodržování tratě letu každá osádka dostala fotoaparát. Před vzletem bylo potřeba vyfotografovat startovní číslo na vrtulníku a v průběhu letu bylo nutné zachytit určené body. Na to vše muselo stačit 20 snímků.

První letovou disciplínou byl okruh, zalétnutý ve stanoveném čase. Naše osádka měla určený čas vzletu 15.10 hodin. Na okruh byl stanoven limit 3 minut 20 sekund, přičemž fáze přiblížení na přistání byla kontrolována videokamerou umístěnou uprostřed dvou soustředných kružnic, přesně v ose sestupu. Sestupová osa měla úhel 5°. Je pochopitelné, že jak odchylka v čase, tak v nedodržení sestupové osy znamenala minusové body.

V 15.15 h následoval vzlet na první úsek trati - rychlost 170 km/h, výška 500 feetů. Letošní soutěž byla okořeněna vyhledáváním obřích kreseb koní, známých z knih pana Danikena. Kreseb bylo celkem sedm a k tomuto tématu byla dokonce vyhlášena podsoutěž Helimeet Horse Race.

Důležitým byl rovněž čas 16.47.42, kdy se naše osádka musela dotknout přistávacími ližinami louky nedaleko základny Netheravon. Na této louce se konala další disciplína, kterou múžeme nazvat jeřábování: Chris opustil své místo za levým řízením a usedl do otevřených pravých dveří. Hlavním úkolem bylo zachytit trojhákem na konci lana kovový rám ve tvaru stříšky s obdélníkovou základnou o rozměrech cca 0,75 x 0,75 metru. Rám bylo nutné přenést, ve visení při dopředném pohybu a bočení mezi překážkami, po určené trati. Na zá-věr bylo potřeba rám odhodit do určeného prostoru. Délka lana činila 20 metrů a nejmenší možná výška visení byla asi 6 metrů. Kdo si myslí, že je to jednoduché, může si něco podobného někdy zkusit.

Po přistání v Netheravonu přišla vhod 45 minut dlouhá přestávka, určená k doplnění paliva a konzumaci sendvičů. Po nezbytné poradě osádky o dalších úkolech následoval v 17.42. 42. vzlet, tentokrát ne nadlouho. Již v 17.56.57 musel náš vrtulník "sedět'" na další louce, v tomto případě nedaleko starobylého Longleat house. Zde nás očekávala další zajímavá disciplína. Chris obdržel pět balíčků o hmotnosti asi 1 kg s označením A až E, jež bylo nutné podle zadání vhodit postupně do přidělených čtverců, které byly vytyčeny v řadě za sebou a jejichž středy byly vždy 50 m od sebe. Každý čtverec o rozměrech 30x30 m obsahoval uvnitř další dva menší čtverce o rozměrech 15x15 respektive 7x7 m. Úkol musel být plněn z výšky 30 až 60 metrů při rychlosti 55 až 110 km/h. K zadání byla přiložena tabulka obsahující údaje o "dohozu granátu" při různých rychlostech a výškách.

V 18.06.57 následoval vzlet na další etapu, tentokrát do Yeovilu. Při mezipřistání na cvičišti u tohoto města jsme obdržely i obálku s dalšími "proprietami." Kromě zadání dalších úkolů obálka obsahovala dřevěnou kostku o rozměrech 4x4x4 cm, na níž byla nalepena část mapy; která dosud chyběla na mapě podle které osádka od počátku plnila své úkoly. Další úlohou byl matematický test. Představte si, že obdržíte xerokopii monstra, které můžete vidět na fotografii doprovázející článek. Na této xerokopii jsou úsečkami vyznačeny dvě vzdálenosti: výška monstra = 180 feetů a "d" = výška přirození monstra. Nyní je potřeba zapnout zbytky mozkových buněk nezaměstnaných pilotáží či navigací a spočítat rozměr "d" s přesností na 0,01 m; přičemž je ještě potřeba sledovat provoz ve vzduchu, najít skutečné monstrum a vyfotografovat jej. Vypočtený výsledek je potřeba odevzdat při dalším mezipřistání, tentokrát již nedaleko Middle Wallop na pasece u lesa. Ještě před tím je však nutné vyhledávat šest oranžových čtverců o rozměrech 1 x 1 m, v nichž jsou černě znázorněny siluety zvířat. Naší osádce se podařilo nalézt čtyři velblouda, velrybu, kiwi a žirafu. Že ani tento úkol nebyl jednoduchý, potvrdila osádka kanadského CH-136 Kiowa, která se vrátila z konce úseku, "píchla" se nám za záda a sledovala jak si budeme vést při vyhledávání zvířat. Takto s námi letěla asi 8 minut, aby nás pak předlétla a snažila se dohnat ztracený čas. Jeff tuto situaci okomentoval klasicky po anglicku - "fucking Canadians". Na letišti v Middle Wallop jsme přistáli přesně na čas, tedy v 19.18.44. Potom nás již očekávalo pouze odevzdání map a dalších dokumentů shromážděných v průběhu letu, za což jsme dostali od pořadatelů, tak jako všichni, zasloužené pivo. Pro uklidnění nervů se večer konala v jednom stanu na letišti "Tiger Party". Zde osádka Pumy z 230. squardony RAF hostila své přátele tygřím pivem až z dalekého Singapuru. Mimochodem, oficiální znak této jednotky převzal svého tygra ze znaku zmíněného pivovaru v době, kdy její část působila v jihovýchodní Asii.

Čtvrtek 12.5. byl vyhrazen pozemní soutěži a slalomu. Pozemní soutěž se skládala z pěti disciplín. Na prvním stanovišti se osádky činily v rozpoznávání "bojové" techniky.

Pozemní soutěže se musely osádky zúčastnit v počtu tří mužů. Zde naší osádce pomohl jeden pozemní technik. Na jednoho člena osádky připadlo rozpoznávání letecké a pozemní techniky a diapozitivů. Ty obsahovaly dva obrněnce: T-55 a M-113 a dále 27 typů letadel, mezi nimiž nechyběly takové chuťovky jako Z-50 našeho Sky boxu v letu na zádech, Beech Bonanza, ale i Mi-24V či F-15E. Další člen osádky musel v časovém limitu složit a rozpoznat sedm rozstříhaných obrazů - jakési variace na téma známé dětské hry puzzle. Tyto obrazy představovaly dva vrtulníky, Lynx Mk.9 a MD-520N, a dále pět automobilů. Jedním byl šedý Landrover Discovery, další čtyři byly červené. Bylo vcelku humorné sledovat jak soutěžící skládají dveře Škodovky 130 se světlometem Audi 80, kolem Austinu Mini nebo BMW 325. Aby to neměl jednoduché ani třetí soutěžící, musel rozeznat 12 modelů, z nichž dva byly "čtvrtky": F-16C a F-4G, dva byly "pětatřicetiny" BTR-70 a BRDM 2 a dále následovalo osm "angličáků" v měřítku 1:43. Pochopitelně se opět jednalo o chuťovky, které zejména na našich silnicích nejsou ještě moc vidět. A tak se kouřilo z hlav nad Jaguarem XJS 12, BMW 850, Ferrari 348 nebo Lamborghinim Diablo a ještě více daly zabrat Aston Martin Virage, Lotus Esprit a Lotus Elan.

Po této přemýšlivé disciplíně následovaly další. Prvním stanovištěm, na které soutěžící narazili při putování po cvičišti, bylo stanoviště první pomoci. V "havarovaném" Austinu byli uvězněni dva zranění, které bylo potřeba vyprostit a zachránit. Jednoho jsme museli uložit do stabilizované polohy, druhému bylo potřeba ošetřit otevřenou zlomeninu ruky, to vše pod přísným okem rozhodčího.

Dalšími v pořadí byly dvě disciplíny zaměřené na zručnost soutěžících. Nejprve bylo nutné v limitu 6 minut přemístit na místo startu kbelík s vodou zpoza dvou zdí pomocí dvou prken a lana. Druhá disciplína obnášela válení sudu plného vody po překážkové dráze, jeho zvednutí na stůl, naražení a naplnění sklenic vodou. V případě úspěchu byl tento obsah nahrazen zaslouženým pivem.

Poslední částí pozemní soutěže byla lukostřelba. Každý soutěžící měl 6 šípů, kterými měl v limitu 4 minut zničit co nejvíce nafouknutých balonků upevněných na terči vzdáleném 25 metrů.

Tento den to však ještě nebylo vše. Přesnost a jemnost pilotáže musely osádky dokázat při slalomu. Po vzletu z branky bylo nutné ve visu prolétnout určenou trasu. Jeden člen osádky při tom měl v ruce lano, na jehož konci byl kbelík s vodou, který bylo nutné, pokud možno bez ztráty tekutiny, dovést do cíle. Visení se skládalo jak z dopředného letu, tak z bočení a otáčení na místě. Aby nebylo otáčení příliš jednoduché, musel být kbelík položen na zemi; mezi čtyřmi tyčemi. Nejedna osádka se do těchto tyčí dokázala tak zaplést, že buď přišla o všechnu vodu, nebo nedosáhla cíle ve stanoveném limitu 7 minut.

Po skončení slalomu přelétaly osádky své stroje na určená místa, kde později tvořily statickou ukázku na leteckém dni. Zde následovalo mytí a leštění vrtulníků před soutěží elegance. Tato soutěž už byla plně v rukou rozhodčích, kteří v pátek, bez přítomnosti osádek, hodnotili stav a vzhled vrtulníků v závislosti na jejich stáří, počtu nalétaných hodin a udržovanosti.

Čtvrteční večer byl ve znamení Kiwi Party, na kterou novozélandští soutěžící pozvali všechny účastníky. Párty se konala, prý již tradičné, v jedné staroanglické restauraci a podávány zde byly pouze dobroty, které ze sebe vydaly útroby Herculesu hostitelů. Nikdy bych nevěřil, kolik kartonů piva, láhví speciálního vína (jakéhosi křížence mezi červeným vínem a tvrdým alkoholem, nuceného každému příchozímu dávkovací pistolí přímo do úst) a skopových žeber se vejde do letounu C-130, zvláště pokud je tam ještě umístěn složený Bell UH-1H.

Pátek byl pro osádky dnem volným. Večer byl však vyhrazen slavnostní večeři a vyhlášení výsledků. K účasti na tomto večeru byla nutná pozvánka a slavnostní uniforma. Celý ceremoniál byl velkolepý. Konal se ve starobylé The Guildhall ve Winchesteru, přičemž celý večer zaštítil velitel Army Air Corps generálmajor S W St. J. Lytle. Pro Jeffa a Chrise byl tento večer o to významnější, že získali British Aerospace Trophy, jako nejlepší britská osádka ve vyhledávání a průzkumu.

Pobyt na Helimeet International 94 byl velmi zajímavý a přinesl mi mnoho nových zkušeností. Doufejme, že se v roce 1996 najde v rozpočtu Armády České republiky částka nutná k účasti našich osádek, neboť zkušenosti zde získané se nedají ničím zaplatit...