S ČESKÝMI LETADLY V ALBIONU

International Air Tatoo '94, Fairford,

Mini Tiger Meet '94, Valley

Ing. JAROSLAV ŠPAČEK L+K 3/95

Ve dnech 30. a 31.7.1994 se na základně RAF ve Fairfordu opět uskutečnila tradiční přehlídka mezinárodního leteckého umění International Air Tatoo ´94. Stejně jako předchozí stejnomenné akce stála za zhlednutí, tentokrát snad i proto, že byla přímo prosáknutá oslavami 40. výročí vzletu prototypu transportního letounu Lockheed C-130 Hercules. Dalšími významnými událostmi, doprovázejícími dění ve Fairfordu, bylo 75. výročí činnosti nadace Royal Air Force Benevolent Fund, 50. výročí základny RAF ve Fairfordu a 25. výročí testování prototypu dopravního supersoniku Concorde na tomto letišti.

Letectvo Armády České republiky reprezentovaly na Air Tatoo čtyři letouny L-410, dva Su-25, dva MiGy 21, dva L-29 a dva Su-22. Poprvé v historii se ve Velké Británii mohly představit také české vrtulníky - dvojice Mi-24D s doprovodným Mi-17. Naše delegace odlétla do Fairfordu dva dny před zahájením celé akce s mezipřistáním pro doplnění paliva na základně RAF v německém Bruggenu. Nezapomenutelným zážitkem byl pro nás poté přelet La Manche mezi belgickým Koksijde a anglickým Doverem, a to ve výšce pouhých 150 metrů. Nedalo se nevzpomenout na československé letce, pro něž bělost doverských útesů při návratu z bojové akce musela znamenat velice mnoho.

To, že se celý IAT nesl ve znamení "Hercs", bylo při příletu vidět již zdaleka. Přehlédnout jeden a půl míle dlouhou řadu směrovek čtyřiceti Herculesů všech možných verzí se opravdu nedalo. Každý z vystavených C-130 představoval jeden rok služby těchto vynikajících letadel. Všem Herculesům pak vévodil před stanem "Hercules Club" AC-130A, který byl vlastně prvním vyrobeným C-130 v roce 1954 a do dnešní podoby ozbrojeného korábu byl v následujících létech postupně přestavěn.

Den po příletu byl vyhrazen nácvikům letových ukázek, v sobotu a v neděli pak mohly statisíce diváků sledovat show, při které se představilo okolo 250 letadel na statické ukázce a dalších 120 letadel a vrtulníků za letu, a to od půl desáté ranní do šesté večerní. Mezi zajímavé vystavené stroje patřily švédské SAABy J-35J Draken a S-32 Lansen, oba s vystavenými maketami výzbroje, dále dnes již veteráni Hawker Hunter a Bristol Buccaneer ze stavu výzkumného střediska A & AEE v Boscombe Down. K raritám patřily i španělské TAV-8 a AV-8S Matador (z nichž druhý jmenovaný měl pravděpodobně při přistání určité problémy, o čemž svědčily proražené pneumatiky hlavního podvozku a velká louže vytékajícího paliva pod letounem). Málokdy jsou dnes již k vidění Starfightery, které představila Itálie jak ve verzi F-104S, tak dvoumístné variantě TF-104. Vcelku svou účastí zklamalo Rusko, které bylo zastoupeno pouze bombardéry Tu-95 a Tu-142, spolu s doprovodným II-76. Nicméně Tu-142 postavený vedle amerického protějšku B-52 sváděl k určitým srovnáním. Elegancí jemu vlastní působil strategický bombardér B-1B Lancer. Je škoda, že chyběl slibovaný ruský Tu-160 Blacjack. Svou velikostí budily úctu letouny Nimrod, E-3D Sentry, P-3 Orion, KC-10, RC-135U, Tristar, Mirage IVA a další. O ostatních typech, které jsou dnes již hosty všech významnějších leteckých dnů i u nás, jako F-15, F-16, Jaguar, Phantom, Tornado, Harrier a další, snad ani nemá význam více psát, těch zde byly řady. To samé se dá říci o vystavených vrtulnících. Galerii Lynxů, které byly zastoupeny snad všemi jejich evropskými uživateli, vystřídala řada Sea Kingů, Gazell a Bolkovů Bö 105. Nechyběl Wessex, francouzský Super Frélon, již téměř vysloužilý německý Mi-8, ale i zajímavé americké MH-53G nebo MH-60G Pave Hawk a další.

Pokud byli diváci již unaveni celodenním chozením mezi stroji na statické ukázce, mohli se občerstvit u desítek stánků nebo potěšit oko na kouzelných krabičkách s modely letadel, či shlédnout zajímavý doprovodný program. Mezitím samozřejmě probíhala na obloze řada perfektních vystoupení. Nechyběla ani jedna ze známých evropských akrobatických skupin jako Red Arrows, Frecce Tricolori, Patrouille Suisse, Patrouille de France, Patrulla Aguila nebo Biele Albatrosy. Kouzelné bylo vystoupení vrtulníkových skupin Grasshoppers a Blue Eagles. Předvedení lehkého dopravního letounu kachní koncepce Piaggio P-180 Avanti, který je v této době zařazován do výzbroje italského letectva, vzbuzovalo údiv ukázkou přemetu a výkrutů, tedy prvků u dopravních letadel "méně" obvyklých. V soutěži obratnosti se opět předháněly různé "F-šestnáctky", Tornada, slovenský MiG-29, francouzský Mirage 2000, ale i Harrier. Hluk proudových motorů pak vystřídalo dunění ušlechtilých koní motorů letadel - veteránů Spitfíre, Hurricane a Lancaster. Pamětníky určitě potěšily i jordánské letouny Hunter T.7 a Vampire T.55.

Za zmínku stojí možná i jedna příhoda ze zákulisí. Při pojíždění britského letounu Nimrod MR.2 před vystoupením nepostřehla jeho osádka zametací vůz, který právě čistil okraj pojížděcí dráhy. Zákonitě pak došlo ke srážce konce křídla Nimroda a skříně zmíněného vozidla. Je pravdou, že tak rychlé opuštění vozu a následný úprk, jak jej předvedl jeho řidič, se vidí málokdy. A pilot Nimrodu? Zatímco diváci byli připraveni o letovou ukázku jeho stroje, on se stal terčem řady různých vtípků a narážek svých britských kolegů.

O tom, že život je změna, ujistila prostějovská vrtulníkáře sobota. Navštívil nás S/L Mark Attrill, který nás na základě navázaného kontaktu na Tiger Meetu v Cambrai, pozval k prodloužení pobytu o jeden týden. Od čtvrtka 4.8. do neděle 7.8. se totiž na základně RAF ve Valley, která je domovem 74 Sqn, konal Mini Tiger Meet a v sobotu 6. 8. zde byl letecký den. Díky osobní přítomnosti inspektora letectva AČR, genmjr. Štrůbla, a jeho povolení naší účasti na této akci, jsme se mohli začít připravovat na to, že strávíme v Británii ne čtyři, ale dvanáct dní. Nicméně překvapením ještě nebyl konec. Na závěrečné slavnostní "Hercules Party" došlo k předání prestižních cen za nejlepší letové ukázky. Těsně před tímto aktem byly představeny týmy, kterým tyto ceny unikly o příslovečný vlásek. Bylo obrovským překvapením a poctou, že jedním z nich byla i naše dvojice vrtulníků, která vlastně původně na této akci ani neměla být a nakonec letos sklidila z celé české delegace největší úspěch. Uniknuvší cenou byla International Displey Sword, cena za nejlepší letovou ukázku jednotlivce nebo týmu s maximálně šesti letouny. Je dobré, že naší piloti stále, i přes obrovské problémy se zabezpečením dostatečného počtu letových hodin, pokračují ve Velké Británii v udržování dobrého jména českého letectva, které opět právě na IAT ve Fairfordu v roce 1991 po dlouhé čtyřicetileté odmlce vzkřísil plk. Václav Vašek.

Pondělí 1.8. bylo již ve znamení odletů. Větší část české delegace zamířila domů, naše tři vrtulníky pak opačným směrem, vstříc dalším dobrodružstvím. Obrovskou výhodu jsme získali v doprovodu vrtulníku Westland Wessex, jehož 22 Rescue Sqn má sídlo právě ve Valley. Tuto výhodu jsme mohli dostatečně ocenit až v blízkosti cíle, kdy se nám do cesty postavilo pohoří Snowdown. Jeho vrcholy vyrůstaly téměř od hladiny moře do výšky až 1100 metrů. Jediná přístupová cesta na cílové letiště z vnitrozemí vede právě přes Snowdown a značná část všech jeho vrcholů byla schována v oblacích. Proletět nám neznámá údolí v hádku za vedoucím Wessexem, který měl tyto končiny v malíku, nebyl tedy problém.

Základna RAF ve Valley leží na samém břehu oceánu ve Walesu a pro nás je zajímavé, že zde v době 2. světové války působila i naše 312 Sqn. Měli jsme možnost setkat se s veterány, pamatujícími naše piloty z té doby. Zavazující byla také aktivita místních sdělovacích prostředků, které věnovaly naší návštěvě obrovskou pozornost, a tak byly noviny plné titulků o českých pilotech, létajících opět po padesáti létech ve Valley.

Po přistání pro nás přijel v přívalech deště "Tiger Van" hostitelské 74 Sqn, která se o nás po celý následující týden takřka rodičovsky starala. Nám vzápětí došlo, že pobyt ve zdejších teplotách 15 až 20° C a neustálém střídání počasí, v němž déšť většinou hrál prim, nebude v krátkých rukávech a letních bundičkách příliš příjemný. Telefony domů nás však ujistily, že ve střední Evropě stále panují teploty přes 30°C.

V úterý se nad letištěm objevily charakteristické siluety strojů, jež zalétly i několik akrobatických figur. To přiletěla dvojice ruských Su-27, vedená Anatolijem Kvočurem. My jsme mezitím trávili čas v prostorách obou letek (74. a 22.), kde jsme mohli sbírat zkušenosti z výcviku jak budoucích stíhačů, tak pilotů záchranných vrtulníků. Bylo by výborné, kdyby se tyto zkušenosti podařilo zúročit i v přípravě pilotů u nás. Ve středu pro nás byla na chystána prohlídka starobylého města Chester, které pamatuje i doby slavného Říma.

Čtvrtek byl již ve znamení "tygrů". Na rozdíl od velkého Tiger Meetu, který se konal v Cambrai, a na němž je hlavním úkolem zejména taktické létání, Mini Tiger Meety jsou většinou pojaty spíše společensky, k navazování a udržování kontaktů. Dodejme ještě, že hostitelská letka byla spolu se 79 Sqn USAF zakládajícím členem NATO Tiger Association. Na setkání do Valley přiletěli zástupci z celkem 11 letek (viz tabulka).

Pátek byl pro nás významným dnem. Díky vstřícnosti velitele letky Wessexů, měli všichni čeští piloti možnost si tento vrtulník vyzkoušet za letu. Každý z nás strávil ve vzduchu okolo 50 minut, v nichž byla možnost otestovat manévrovací možnosti tohoto veterána i visení nad mořem při nácviku záchranné akce (stroj s nímž létal autor článku byl 31 let starý a měl nalétáno přes 10 000 hodin). Tygři mezitím řešili společenské a organizační problémy.

V sobotu probíhal letecký den, jehož součástí byly i oslavy 20. výročí prvního vzletu cvičného letounu BAe Hawk. Ostatně tento typ je nosný ve výzbroji obou letek (74. a 208.) místní školy RAF. Na počest tohoto výročí byly přítomny i dva finské Hawky, předveden byl též prototyp lehkého bitevního a cvičného stroje z rodiny Hawků - Hawk 100. Statickou stojánku dále zaplnily všechny letouny a vrtulníky používané RAF a dále stroje zúčastněných tygřích letek.

Letovým ukázkám vévodilo vystoupení Su-27, které ruští piloti předvedli jak sólo, tak i ve dvojici. Při předvádění prvků, známých v tisku jako kobra a kolokol, ve dvojici, nešetřily diváci ani odborníci uznáním. Perfektní bylo i vystoupení populárního Crunchie Flying Circusu s dívkami na horních křídlech Stearmanů. Těm jsme ale jejich vystoupení při teplotě 16 °C vůbec nezáviděli. Ani vystoupení našich "čtyřiadvacítek" se zde neztratilo. Inu, co je doma již okoukané, venku vzbuzuje obrovský zájem. O velikosti leteckého dne svědčí následující příhoda. Zmínili jsme se pořadatelům, že náklady spojené s naším ubytováním, stravováním a palivem pro naše vrtulníky musí být vysoké. Jejich odpověď zněla prostě: "…díky Su-27 a vaší dvojici vrtulníků nám nepřijde 40 000 návštěvníků ale o 20 000 jich bude víc, a tak se nám tyto náklady více než vrátí... " Na těchto slovech asi něco bylo. Večer jsme se v hotelu totiž setkali se starším manželským párem. Poznali podle kombinéz, že jsme od "čtyřiadvacítek", načež nám řekli, že nás poprvé viděli ve Fairfordu a tak se jim naše vystoupení líbilo, že jen kvůli němu jeli do Valley. Mohu Vám s klidným svědomím říci, že po těchto slovech člověka někde uvnitř příjemně hřeje a má pak pocit, že pro tu malou zemi uprostřed Evropy něco dobrého udělal.

Zatímco v neděli všichni účastníci leteckého dne odlétali domů, tygři měli na programu závěrečný den svého setkání, jehož hlavní náplní byly Tiger Games. Hostitelé je připravili opravdu důkladně. Vždy dvojice od jednotlivých letek měly možnost porovnat své schopnosti v různých disciplínách. První z nich byla střelba z brokovnice na asfaltové holuby, zajímavějšími byly závody na malých motokárách nebo na podobných akcích již tradiční rozpoznávání. Tentokrát se soutěžilo v poznávání fotografií letadel, vrtulníků, tanků, raket, lodí a známých osobností (kromě herců a politiků také například tuctového vězně, odsouzeného před dvaceti léty v New Yorku za vraždu), kořením této disciplíny bylo však zhodnocení, která ze dvou druhů whisky je kvalitnější. Následoval volejbal dvojic a kuželky, neboli bowling. Výsledky těchto her byly slavnostně vyhlášeny na večerní domácí párty na zahradě domu, který dal na tento večer všem tygrům k dispozici velitel 74. SQN.

V pondělí 8.8. nás čekalo brzké vstávání, abychom se již v 8 hodin mohli vydat k dlouhému letu. Opět v doprovodu Wessexu jsme letěli přes Showbury, kde náš britský přítel doplňoval palivo, zatímco my jsme čekali bez vypínání motorů na zemi (celá operace trvala asi 10 minut), do Manstonu. Po přeletu kanálu jsme opět doplnili palivo v Bruggenu, poté v Plzni a doma jsme přistáli v 8 hodin večer. Vezmeme-li v úvahu časový posun, strávili jsme v průběhu 11 hodin v kabinách svých vrtulníků 8 hodin 20 minut, třikrát jsme doplňovali palivo a uletěli jsme vzdálenost téměř 2 000 kilometrů. Tento let by tak zajisté našel své místo i v pomyslné knize rekordů.