Vystoupení parašutistů na hrazdě pod vrtulníkem

Nedávno jsem se náhodou dozvěděl, že pan Milo Komínek, známý artista, který krátce po válce cvičil za letu na hrazdě zavěšené pod letadlem Čáp, nebyl jediným Čechem provozujícím podobná cirkusová vystoupení. V padesátých létech prý podobné atrakce pro diváky předváděli pod vrtulníkem i českoslovenští vojáci. Můžete o tom, pro nás mladší, nepamětníky, přinést nějaké podrobnosti a také fotografie?
Arnošt Peroutka, Praha 

Veřejně se konala ukázka vystoupení, jaká máte na mysli, pouze jednou, a to 4. září 1960 na Leteckém dnu v Praze-Ruzyni. Tehdy pod třemi vojenskými vrtulníky Mil Mi-4 (evidenčních čísel 0791, 1293 a 1091) ze stavu 50. lsp z letiště v Klecanech, jejichž roj vedl mjr. Červíček, cvičilo celkem šest parašutistů z paraodboru aeroklubu Praha Letňany. Jejich sportovním nářadím byly hrazdy, vždy dvě nad sebou pod každým vrtulníkem. Veřejnost přitom cvičence považovala za vojáky zejména proto, že byli oblečeni do bílých úborů vojenských gymnastů (známých předtím ze cvičení na II. celostátní spartakiádě), a také proto, že šlo o vrtulníky vojenské. Původně šestice svazarmovských parašutistů-artistů, ve složení Vejvara (vedoucí), Brom, Urban, Nevole, Popel a Voldřich, měla pro zvýraznění vystoupit (a také poslední nácviky tak absolvovala) v červených šponovkách značky "Borec", doplněných bílými kšandami a kanárkově žlutými tričky. Ale po generálce došlo na poslední chvíli ke změně oblečení a k výběru sněhobílých overalů. Způsobila to kuriózní příhoda - to když po shlédnutí závěrečné generálky na kbelském letišti nezletilý syn jednoho z pilotů vrtulníků Mi-4 otci pravil: "A nejvíc se mi tam líbili ti Kašpárkové!" Skupina cvičících parašutistů, známá také v leteckém prostředí pro určité konexe do Mělníka jako Šest Ludmilas (což se odvozovalo od známé mělnické značky červeného vína Ludmila), se sice zasmála, ale nakonec se rozhodla ke změně oblečení.

K onomu cvičení jim bezprostřední inspirací bylo vystoupení sovětských gymnastů na leteckém dnu v Tušinu, kdy jeden na hrazdě a druhý na kruzích cvičili pod vrtulníky Mi-1 - byli to ovšem Mistři sportu v gymnastice. Ale tenkrát platilo heslo "SSSR náš vzor" a nedalo se nic dělat. A tak se u nás na podzim roku 1959 do akce pustila šestice sportovních parašutistů, kteří ovšem, jako gymnasté-amatéři - si museli cvičení na hrazdě teprve osvojit. Zpočátku jim k tomu sloužily tyče hrazd na pozemním trenažéru vytvořeném pilotem AK Letňany Čestmírem Eršilem, "letové" hrazdy použité pak pod vrtulníky Mi-4, létajících obvykle při cvičeních ve výšce kolem 100 metrů nad terénem, vyrobily Letecké opravny Kbely (LOK) pod vedením parfáka Černého. Instalaci na vrtulníky zajistili příslušníci TOP vedení mjr. Brankou. Hrazda to nad kruhy vyhrála jen proto, že parašutisté nebyli výkonnými gymnasty. Přitom cvičili synchronizovaně sestavu cviků, které při opakováních jsou fyzicky velmi náročné. Bylo však možné v krátkých pauzách na nářadí stát nebo jen sedět a stále to vyhlíželo, že se cvičí. Při prvních nácvicích se ukázalo, že horní cvičenec má úplně jiné podmínky pro svůj výkon než spodní. První dvojice, která se poprvé vznesla pod Mi-4 do stometrové výšky byli Urban a Nevole. Cvičenci byli samozřejmě jištěni přivázáním, přesto jejich akce nepostrádala nebezpečnosti, zvláště v případě nouzového přistání vrtulníku autorotací.

Šestka cvičila podle rytmu stejnou sestavu a celkový dojem, i přes to, že v průběhu leteckého dne na Ruzyni v roce 1960 se přes letiště přehnala silná bouřka, byl velmi příznivý. Jeden z parašutistů-cvičenců, Karel Popel, dokonce mluvil do televize, což tehdy nebylo vůbec běžné. Později s takové atrakce vzhledem k celkové náročnosti na našich leteckých dnech už neuskutečnily.

KV 22/60 , , . , . KV 19/60 .

PAT