Jak se také létalo na Mi-1

Mjr. v. v. Jaroslav Dekánek (České letectvo a PVO 8/96)

Pilot velitelské letky divize PVOS létal často i neobvyklé úkoly. Takovým byl i průzkum řeky Ohře za účelem nalezení vhodného místa pro víkendový a prázdninový odpočinek příšlušníků útvaru. K letu byl přizván i tělovýchovný a padákový náčelník Láďa. Let se měl vykonat s dodržením minimální výšky 40 metrů s přistáním v terénu podle pokynů náčelníka Ládi. Protože, jak je známo, Ohře se dost klikatí, nebylo možné ani s Mi-1 vytočit každý oblouk, a tak se stalo, že se pilot i Láďa rozhodli vynechat nezajímavý úsek řeky a střihnout to přímo přes akátový lesík. Jenomže těsně za porostem parkovaly dvě mobilní "slepičárny". Slepice je tvor mimořádně hloupý a podle toho jedná (na rozdíl od vysoké, která uvážlivě zastaví a s hrdě vztyčenou hlavou pozoruje podiv né evoluce naivního leteckého nekázníka - v praxi prověřené). Hluk a tvary neobvyklého ptáka zahnali kura družstevního do drátěného pletiva. Osádka vrtulníku stačila zaregistrovat, jak slepice visí za krky v pletivu, třepou nožičkami a přísahala by, že slyšela až do kokpitu jejich zděšené kdákání. Veselá podívaná však se Láďa ještě hodný úsek letu nevázaně řehtal a plácal se do stehen. Ale našemu pilotovi už zamrzl smích na rtech a na dokončení průzkumu najednou nebylo ani pomyšlení, ani morálky. Velkým obloukem se vyhnul inkriminovanému místu a s výmluvou, že klesá tlak oleje a stoupá teplota hlav válců, spěchal zpátky na základnu.
Po zaparkování vrtulníku si všiml, že s L-200 přistál kolega. Počkal na něho a na jeho otázku, kde poletoval, odpověděl po pravdě a přidal i "slepičí intermezzo". Kolega z L-200 to nekomentoval, jen se zeptal, kde se to stalo. Pilot Mi-1 bez špetky ostražitosti a jako ten nejnaivnější hlupák mu místo dokonce ukázal na mapě, netušíc, že tím zakládá na nejhnusnější komplot, jaký kdy zažil.
Akce se ujal známý šibal a potměšilec - inspektor TP na divizi. Věc nechal uležet a zabezpečil ji na klíčových místech. Po několika dnech volali pilota Mi-1 Jaroslava k telefonu. Představil se předseda JZD - majitel "slepičárny". Hned začal velkými lamentacemi, jak velkou škodu utrpěli, kolik slepiček uhynulo, že to bylo vzácné plemeno nosnic dánského chovu a že za jedno kuře zaplatili 800,- korun (samozřejmě v cizí valutě) a že celou věc by napravila brigáda odpracovaná pachatelem plus patřičným počtem vojáků záklaďáků. Náš hříšník notně orosený studeným potem se zmohl pouze na nesouvislé koktání a slib, že splní požadované. Další den přišel dálnopis z velitelství armády PVOS, kterým nařídili přísné vyšetřování. Nechybělo trupové číslo vrtulníku, čas přeletu a všechny ostatní náležitosti šifrovky. Vzápětí přistáli na letišti dva inspektoři z velitelství armády s tím, že sice přiletěli za jiným účelem, ale že případ vedou v patrnosti. Nezapomněli připomenout, že by možná věc mohla spravit nějaká ta "flaška" kubánského rumu. Pilot si vzpomněl na potíže a následky, které postihly osádku Mi-4, když zavisela nad jinou slepičárnou, nebo pilota MiGu-17, který na forsáž přeletěl nízko nad farmou se stříbrnými liškami, které se v šoku pokousaly
Svěřil se manželce, která ho nijak nepochválila, a rovněž velmi odměřené jednání šéfa letectva na divizi, když přišel žádat o dovolení poslat záklaďáky na brigádu do JZD, ho dočista dorazilo.
Všechno bylo skvěle zorganizováno do posledního detailu, což později sám pilot s obdivem kvitoval. Hlavní roli a organizátora hrál zmíněný inspektor TP na divizi, účinkoval i v roli předsedy JZD. I náčelník Láďa se ukázal jako podlý přisluhovač, protože hrál s nimi.
Všechno dostalo jiný spád, když se do hry vložil podplukovník - inženýr pro opravy letadel, starší solidní pán. Jak se sám vyjádřil, už nemohl snášet tolik křivd a pohled na zkroušenou tvář pilota, jehož byl pokaždé spokojeným zákazníkem, protože mu bylo telerováno kouření v kokpitu vrtulníku (popel z cigaret odklepával do ochotně podané signální pistole). Rád si za letu zdříml a za vzorný servis považoval, když byl minutu či dvě před přistáním šetrně probuzen a upozorněn na finále letu. Proto svému "panskému kočímu" prozradil a vyjmenoval všechny aktéry spiknutí. Pilot Jaroslav s velkým zadostiučiněnín a značnou dávkou drzosti při nejbližší příležitosti sprostě odsekl inspektorům z pražského velení, dožadujícím se kubánského či gruzínského "truňku" za urovnání záležitosti, že jim na to se...

Piloti vrtulníku velitelské letky svazku občas pomáhali orgánům civilní správy řešit závažné události. Jednou se stalo, že v hraničním polesí blízko městečka Vejprty v Krušných horách nezletilí synové vedoucího polesí našli ve skříni otcovu pistoli. Mladší zbraň uchopil a namířil ji na staršího dvanáctiletého bratra. Ten ještě stačil udělat obranný pohyb rukou proti zbrani, když vyšla rána. Projektil mu ustřelil dva prsty na ruce, poté vletěl chlapci do úst, vyrazil mu polovinu zubů a uvízl v krčních obratlích páteře. Aby se chlapec neudusil, udělali mu do krku "slavíka" a OÚNZ žádal o převoz do ÚVN Praha vrtulníkem. Pilot Jaroslav odstartoval, ale běda! Počasí, pod Krušnými horami celkem vyhovující, bylo nanic hned za Chomutovem. Ani jedním údolím se nedalo proniknout, všude mraky až na zem. Nastoupání nad mraky nepomohlo, díra v souvislé vrstvě se nenašla, píchat mraky naslepo se rovnalo sebevraždě. Ještě ve vzduchu pilot navrhl, aby pacienta dopravili alespoň do Kadaně a vrátil se na základnu doplnit palivo. Zbytek akce proběhl bez problémů. Chlapec byl přepravován vsedě a celý let mu primář vejprtské nemocnice čistil dýchací cesty skrz "slavíka". Ještě před startem v Kadani rozechvělý otec nabízel pilotovi obálku a košík s nějakými dobrotami, což pilot odmítl. Pan primář potichu zasáhl: "Vezměte alespoň ten košík, jistě ho to aspoň trochu uklidní, že chlapce v pořádku dovezeme, kam je třeba. Jeho soud bezpochyby nemine. " Tak dobře, košík tedy putoval do zavazadlového prostoru. Hned po přistání v areálu UUN Praha chlapce úspěšně operoval známý a vynikající neurochirurg - generál zdravotní služby. Následovalo několik hodin čekání na výsledek, let na základnu, doplnění paliva a odvoz pana primáře do Vejprt.
Pilot Jaroslav měl ten den velmi dobrý pocit, že přispěl k záchraně života a zdraví chlapce a ani ho příliš nemrzelo, že po návratu k jednotce našel košík s dobrotami téměř prázdný. Rovněž jej později potěšila zpráva, že léčení pacienta probíhá úspěšně.

V jiném případě už konec nebyl tak příznivý. Při výstavbě Nechanické přehrady se jeden montér zřítil do přepouštěcí šachty a zle si poranil páteř. Jakýkoliv převoz byl nemožný a lékaři žádali pomoc konzultanta z ÚVN Praha. Pilot Jaroslav letěl pro lékaře specialistu, ale veškeré vynaložené úsilí bylo marné, montér zemřel.
Dramatický průběh měl i zpáteční let s lékařem. Za vrtulníkem se hnala pořádná bouřka, s mračny až na zem. Stačili přistát v areálu ÚVN, pilot v zlé předtuše chvatně zaplachtoval a ukotvil listy rotoru a na jeho hlavu se přihnal příval vody a vichřice s krupobitím. Živel řádil jen krátce, se sluníčkem se objevila duha a let na základnu proběhl v pohodě.