Jak se také létalo na Mi-1
Mjr. v. v. Jaroslav Dekánek (České letectvo a PVO 8/96)
Pilot velitelské letky divize PVOS létal často i neobvyklé úkoly. Takovým
byl i průzkum řeky Ohře za účelem nalezení vhodného místa pro víkendový
a prázdninový odpočinek příšlušníků útvaru. K letu byl přizván i tělovýchovný
a padákový náčelník Láďa. Let se měl vykonat s dodržením minimální výšky
40 metrů s přistáním v terénu podle pokynů náčelníka Ládi. Protože,
jak je známo, Ohře se dost klikatí, nebylo možné ani s Mi-1 vytočit každý
oblouk, a tak se stalo, že se pilot i Láďa rozhodli vynechat nezajímavý úsek
řeky a střihnout to přímo přes akátový lesík. Jenomže těsně za
porostem parkovaly dvě mobilní "slepičárny". Slepice je tvor mimořádně
hloupý a podle toho jedná (na rozdíl od vysoké, která uvážlivě zastaví
a s hrdě vztyčenou hlavou pozoruje podiv né evoluce naivního leteckého nekázníka
- v praxi prověřené). Hluk a tvary neobvyklého ptáka zahnali kura družstevního
do drátěného pletiva. Osádka vrtulníku stačila zaregistrovat, jak slepice
visí za krky v pletivu, třepou nožičkami a přísahala by, že slyšela až
do kokpitu jejich zděšené kdákání. Veselá podívaná však se Láďa ještě
hodný úsek letu nevázaně řehtal a plácal se do stehen. Ale našemu
pilotovi už zamrzl smích na rtech a na dokončení průzkumu najednou nebylo
ani pomyšlení, ani morálky. Velkým obloukem se vyhnul inkriminovanému místu
a s výmluvou, že klesá tlak oleje a stoupá teplota hlav válců, spěchal zpátky
na základnu.
Po zaparkování vrtulníku si všiml, že s L-200 přistál kolega. Počkal na
něho a na jeho otázku, kde poletoval, odpověděl po pravdě a přidal i
"slepičí intermezzo". Kolega z L-200 to nekomentoval, jen se zeptal,
kde se to stalo. Pilot Mi-1 bez špetky ostražitosti a jako ten nejnaivnější
hlupák mu místo dokonce ukázal na mapě, netušíc, že tím zakládá na
nejhnusnější komplot, jaký kdy zažil.
Akce se ujal známý šibal a potměšilec - inspektor TP na divizi. Věc nechal
uležet a zabezpečil ji na klíčových místech. Po několika dnech volali
pilota Mi-1 Jaroslava k telefonu. Představil se předseda JZD - majitel
"slepičárny". Hned začal velkými lamentacemi, jak velkou škodu
utrpěli, kolik slepiček uhynulo, že to bylo vzácné plemeno nosnic dánského
chovu a že za jedno kuře zaplatili 800,- korun (samozřejmě v cizí valutě)
a že celou věc by napravila brigáda odpracovaná pachatelem plus patřičným
počtem vojáků záklaďáků. Náš hříšník notně orosený studeným
potem se zmohl pouze na nesouvislé koktání a slib, že splní požadované.
Další den přišel dálnopis z velitelství armády PVOS, kterým nařídili přísné
vyšetřování. Nechybělo trupové číslo vrtulníku, čas přeletu a všechny
ostatní náležitosti šifrovky. Vzápětí přistáli na letišti dva inspektoři
z velitelství armády s tím, že sice přiletěli za jiným účelem, ale že
případ vedou v patrnosti. Nezapomněli připomenout, že by možná věc mohla
spravit nějaká ta "flaška" kubánského rumu. Pilot si vzpomněl na
potíže a následky, které postihly osádku Mi-4, když zavisela nad jinou
slepičárnou, nebo pilota MiGu-17, který na forsáž přeletěl nízko nad
farmou se stříbrnými liškami, které se v šoku pokousaly
Svěřil se manželce, která ho nijak nepochválila, a rovněž velmi odměřené
jednání šéfa letectva na divizi, když přišel žádat o dovolení poslat záklaďáky
na brigádu do JZD, ho dočista dorazilo.
Všechno bylo skvěle zorganizováno do posledního detailu, což později sám
pilot s obdivem kvitoval. Hlavní roli a organizátora hrál zmíněný
inspektor TP na divizi, účinkoval i v roli předsedy JZD. I náčelník Láďa
se ukázal jako podlý přisluhovač, protože hrál s nimi.
Všechno dostalo jiný spád, když se do hry vložil podplukovník - inženýr
pro opravy letadel, starší solidní pán. Jak se sám vyjádřil, už nemohl
snášet tolik křivd a pohled na zkroušenou tvář pilota, jehož byl pokaždé
spokojeným zákazníkem, protože mu bylo telerováno kouření v kokpitu
vrtulníku (popel z cigaret odklepával do ochotně podané signální pistole).
Rád si za letu zdříml a za vzorný servis považoval, když byl minutu či dvě
před přistáním šetrně probuzen a upozorněn na finále letu. Proto svému
"panskému kočímu" prozradil a vyjmenoval všechny aktéry spiknutí.
Pilot Jaroslav s velkým zadostiučiněnín a značnou dávkou drzosti při
nejbližší příležitosti sprostě odsekl inspektorům z pražského velení,
dožadujícím se kubánského či gruzínského "truňku" za urovnání
záležitosti, že jim na to se...
Piloti vrtulníku velitelské letky svazku občas pomáhali orgánům civilní
správy řešit závažné události. Jednou se stalo, že v hraničním polesí
blízko městečka Vejprty v Krušných horách nezletilí synové vedoucího
polesí našli ve skříni otcovu pistoli. Mladší zbraň uchopil a namířil
ji na staršího dvanáctiletého bratra. Ten ještě stačil udělat obranný
pohyb rukou proti zbrani, když vyšla rána. Projektil mu ustřelil dva prsty
na ruce, poté vletěl chlapci do úst, vyrazil mu polovinu zubů a uvízl v krčních
obratlích páteře. Aby se chlapec neudusil, udělali mu do krku "slavíka"
a OÚNZ žádal o převoz do ÚVN Praha vrtulníkem. Pilot Jaroslav odstartoval,
ale běda! Počasí, pod Krušnými horami celkem vyhovující, bylo nanic hned
za Chomutovem. Ani jedním údolím se nedalo proniknout, všude mraky až na
zem. Nastoupání nad mraky nepomohlo, díra v souvislé vrstvě se nenašla, píchat
mraky naslepo se rovnalo sebevraždě. Ještě ve vzduchu pilot navrhl, aby
pacienta dopravili alespoň do Kadaně a vrátil se na základnu doplnit palivo.
Zbytek akce proběhl bez problémů. Chlapec byl přepravován vsedě a celý
let mu primář vejprtské nemocnice čistil dýchací cesty skrz "slavíka".
Ještě před startem v Kadani rozechvělý otec nabízel pilotovi obálku a košík
s nějakými dobrotami, což pilot odmítl. Pan primář potichu zasáhl:
"Vezměte alespoň ten košík, jistě ho to aspoň trochu uklidní, že
chlapce v pořádku dovezeme, kam je třeba. Jeho soud bezpochyby nemine. "
Tak dobře, košík tedy putoval do zavazadlového prostoru. Hned po přistání
v areálu UUN Praha chlapce úspěšně operoval známý a vynikající
neurochirurg - generál zdravotní služby. Následovalo několik hodin čekání
na výsledek, let na základnu, doplnění paliva a odvoz pana primáře do
Vejprt.
Pilot Jaroslav měl ten den velmi dobrý pocit, že přispěl k záchraně života
a zdraví chlapce a ani ho příliš nemrzelo, že po návratu k jednotce našel
košík s dobrotami téměř prázdný. Rovněž jej později potěšila zpráva,
že léčení pacienta probíhá úspěšně.
V jiném případě už konec nebyl tak příznivý. Při výstavbě
Nechanické přehrady se jeden montér zřítil do přepouštěcí šachty a zle
si poranil páteř. Jakýkoliv převoz byl nemožný a lékaři žádali pomoc
konzultanta z ÚVN Praha. Pilot Jaroslav letěl pro lékaře specialistu, ale veškeré
vynaložené úsilí bylo marné, montér zemřel.
Dramatický průběh měl i zpáteční let s lékařem. Za vrtulníkem se hnala
pořádná bouřka, s mračny až na zem. Stačili přistát v areálu ÚVN,
pilot v zlé předtuše chvatně zaplachtoval a ukotvil listy rotoru a na jeho
hlavu se přihnal příval vody a vichřice s krupobitím. Živel řádil jen krátce,
se sluníčkem se objevila duha a let na základnu proběhl v pohodě.