Regionální cvičení CSAR

Ing. Jan Czvalinga

Ve dnech 10. až 14. června 2002 se konalo regionální cvičení CSAR (Combat Search And Rescue) českých a německých jednotek, které bylo součástí jednoho z největších evropských cvičení CLEAN HUNTER 2002. V Plzni a ve výcvikovém prostoru Hradiště se tak sešli příslušníci Velitelství vzdušných sil ze Staré Boleslavi, 32. základny taktického letectva z Náměšti nad Oslavou, 34. základny školního letectva v Pardubic, 331. letky bitevních vrtulníků, 332. vrtulníkové letky, 334. vrtulníkového roje SOR z Přerova, 1./JG 71 z Wittmundu, 1./JG. 74 "M" z Neurburgu a konečně  LTG 62 z Holzdorfu, které patřily i vyslané vrtulníky  UH-1D. Námětem cvičení pro společnou česko-německou jednotku byla záchrana sestřeleného pilota z protivníkova území. Při cvičení byly nasazeny vrtulníky Mi-24V (0815, 0816 volací znak Merlin), Mi-17 SOR (0835, volací znak Hippo) a UH-1D (70+70, 71+40, volací znak Huey). Své zkušenosti předávali němečtí kolegové přerovským vrtulníkářům. Pro přítomné německé piloty je CSAR hlavní náplní jejich letové činnosti, u vlastních jednotek jej také minimálně jednou týdně nacvičují a kromě toho se zúčastňují obdobných cvičení CSAR s jinými vrtulníkovými jednotkami NATO v Evropě. Během prvních dnů se nacvičovali jednotlivé fáze CSAR a dolaďoval se způsob spojení. Ukázalo se, že při skrytém příletu vrtulníků Mi-24 v členitém terénu nelze navázat spojení se záchrannou skupinou Mi-17 a UH-1, nebo zprávy o poloze "sestřelených" pilotů jsou velmi nečitelné. Tento problém se podařilo vyřešit, když jeden UH-1 hrál úlohu jakéhosi AWACSu a předával zprávy mezi jednotlivými skupinami vrtulníků. Všichni si také vyzkoušeli roli záchranné skupiny, piloti Mi-24 vyčistili prostor od protivníkových prostředků PVO, Mi-17 s vyzvedávací skupinou byl bezprostředně kryt oběma UH-1. Následně byla vyzkoušena varianta překrytí (rescort) Mi-24, kdy Mi-17 vysadila vyzvedávací skupinu a ta poté k návratu použila jednoho UH-1. Nakonec si vyzvednutí  "sestřelených" procvičily také osádky Mi-24 s krytím jedním Mi-24 a oběma UH-1. Osádky německých vrtulníků si jednou vyzkoušely noční CSAR s využitím prostředků nočního vidění, za monitorování průzkumného Mi-17 (volací znak Baboo) od 334. dopravní a průzkumné letky, jejíž vrtulník létal na 1000 metrech nad prostorem. Ke konci týdne se uskutečnila celá záchranná akce. Ráno "Sedmnácka" vysadila sestřelené piloty ve výcvikovém prostoru a při odletu provedla průzkum protivníkových prostředků PVO pro potřeby zpravodajského důstojníka. Po vydání zprávy o sestřelení spojeneckého letounu se do předpokládaného prostru sestřelení vydaly čáslavské L-159 s úkolem paralyzovat protivníkovu PVO a pokusit se navázat spojení se sestřelenými. Po předání základních údajů se rozběhla záchranná akce vrtulníků. Prostor dočišťovali piloti Mi-24 a částečně identifikovali "sestřelené". Zároveň předali informaci o přesné poloze osádkám Mi-17 a UH-1. "Sedmnáctka" vysadila  vyzvedávací skupinu, která provedla úplnou identifikaci "sestřelených" , všechny  pak na základnu převezli piloti UH-1 za překrytí oběma Mi-24.  Před přistáním záchranného vrtulníku klečeli "sestřelení" piloti na zemi s rukama za hlavou - po prohledání, ale i po vlastní identifikaci se k "sestřeleným" přistupovalo jako k protivníkovým vojákům, omyl by mohl být katastrofální pro celou záchrannou misi. Vyzvedávací skupinu při cvičení tvořili přerovští piloti. Mohli si tak vyzkoušet obě role, jak sestřelených, tak zachránců (ty by ovšem ve skutečnosti nahradili příslušníci speciální brigády a identifikace by pak probíhala trochu jinak). Nemůžeme říct, že je tento typ výcviku pro naše piloty neznámý, některé části SARu se u nás již cvičí, ale kompletní záchranná akce se zkoušela poprvé. Postupy při záchraně sestřelených osádek také nebyly novinkou - probíhá teoretická příprava, ale zatím ne v takové míře. Piloti bývalé vrtulníkové jednotky začleněné do mírových sil IFOR či SFOR v Bosně a Hercegovině se s těmito postupy museli seznámit mezi prvními. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že ideálním řešením by bylo vytvoření samostatné vrtulníkové jednotky, jejíž hlavní náplní by byl CSAR, který by cvičila za součinnosti všech složek armády. Zřejmý přínos by byl také pro piloty, kteří by si vše mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Poté by mohli předpokládat, co by je čekalo na území protivníka. Měli bychom si uvědomit, že vojenský pilot je profesionál ve svém oboru, jeho výcvik do dosažení úrovně "CR" (Combat Ready) není zrovna nejlevnější záležitostí, a tak jeho záchrana stojí za to, i když budeme od "některých" slyšet, že si nyní hrajeme na vojáky. Cvičení zcela splnilo svůj záměr - uskutečnilo se 54 letů, nalétalo se 40 hodin, navázaly se nové kontakty mezi lidmi, pro které není létání jen práce. Nezapomenutelným byl i zážitek z letu v UH-1D, kdy špičky bot čouhají z odsunutých dveří " UHáčka".