Cheb

12.12.2008

Kasárna a letiště asi v roce 1926

Tamní betonová VPD je dlouhá 1.400 m a široká 53 m, 150 m od prahu RWY 06 odbočuje vlevo pod úhlem 45° TWY  dlouhá 900 m a stojánka. Byly součástí areálu letecké továrny, který byl  vybudován za 2. světové války jako Egerflugzeugwerke.

Kasárna a letiště v roce 1945, Cheb v roce 1945

Plánek letiště Cheb: N 50°03´55´´;  E 012°24´30´´; ELEV 486 m ; RWY 062° / 242°

11. lp držel hotovost na detachementu na letišti v Chebu od dubna 1952 do dubna 1953.

Jak na tuto dobu a chebské epizody z prvních tzv. bojových podmínek vzpomíná dlouholetý technik 11. slp, mjr. v. v. Jan Křížek?

„V dubnu 1952 jsem byl rozkazem velitele pluku určen spolu s por. Hoblem k provedení prohlídky letiště Cheb s ohledem na nařízené zaujetí  stanoviště hotovosti. Jeli jsme tam ze Žatce na motocyklu přes Sokolov a zde jsme chytili defekt. Po opravě jsme dorazili na místo. Dojem byl rozpačitý, ale rozkaz je rozkaz. Po návratu jsme podali velení hlášení s popisem stavu letiště.

Následovalo zřízení detachementu jednak z příslušníků  personálu 11. lp a od 23. letištního praporu po týlové stránce – především střežení, pohonné hmoty a strava. Prvním velitelem byl určen por. Miloslav Hobl a já jsem mu dělal zástupce po technické stránce. První hotovostní dvojici s letouny S-101 ev. č. KR- 14 a KR-19 tvořili piloti ppor. Vladimír Smolík a nejmenší pilot u letky – ppor. Jiří Růžička  Z techniků např. rt. Šourek (el. spec.), rt. Vaňourek (zbroj.), strš. Hampejs (radio). Hotovost letounů ke startu se držela jen přes den – od svítání do soumraku. Ono totiž vybavení ani letadel ani letiště nebylo nijak skvělé. (V letadle byla jen krátkovlnná radiostanice RSI- 6 a radiopolokompas RPKO- 10 a na letišti kořistní radiostanice – žádné radio majáky). Ani  navádění nebylo na dobré úrovni. Rozkaz ke startu přicházel z VS, ale vše trvalo hodně dlouho a když se objevilo nějaké „zvědavé“ letadlo od hranic, vystřelila se raketa a než naši odstartovali, ulétl nepřítel zpět. K hranicím to bylo snad 5 – 6 km .  Na noc se letadla zatáhla do hangáru –  přístřešku bez vrat. Ta nahrazovala plachta. Brzy ráno se zase vytáhla na stojánku pod provisorní přístřešek z trubek s maskovací plachtou. Vzpomínám si ještě na jedno  tzv. zabezpečení – uprostřed VPD se napříč natahovalo ocelové lano. Každé ráno, před zahájením hotovosti se smotalo mimo dráhu. Jednou z povinností velitele hotovosti nebo jeho zástupce byla kontrola dráhy, kterou jsme prováděli projetím na motocyklu. Nu a jednou jsem si přivstal, sedl na motocykl a jel. Úplně jsem na lano zapomněl a spatřil jsem jej doslova na poslední chvíli – strhl jsem motocykl mimo dráhu a nic zvláštního se nestalo!

To ppor. Jiří Čermák tolik štěstí neměl. 16.10.1952 startoval z dráhy 06 za vedoucím dvojice a protože se opozdil, ve snaze dohnat jej, ještě na malé výšce  točil zatáčku a po ztrátě rychlosti sklouzl po křídle a zachytil o zem. Po nárazu v letadle KR-12 pilot zahynul. Stal se tak první obětí u pluku. Letoun KR-12 dopadl 2,5 – 3 km od letiště nedaleko poblíž obce Milíkov. Moc smutná vzpomínka! Osádky pilotů se střídali po týdnu, technici po třech.

O přínosu tamní hotovosti se  vedly polemiky, ale byla Studená válka. V dubnu 1953 byl detachement zrušen a S-101 odletěly k 51. lp do Mladé.“