A report číslo 20/2002, strana 14, autor: Tomáš Soušek
Stejně jako před pěti roky, tak i při letošních povodních znamenalo pro spoustu obyvatel lano visící z vojenského vrtulníku jedinou možnost jak opustit zatopenou oblast. Mnoho těchto lidí si složitou situaci přivodilo svým vlastním nezodpovědným přístupem, když včas neuposlechli výzev záchranářů či policistů. O to raději se ale poté dívali, když nad nimi zakroužil vojenský stroj. Málokdo z nich se ale zajímal o to, kdo sedí za řízením vrtulníku. Odkud jsou ti piloti? Co pro ně znamená létat nad rozvodněnou řekou? Jedním z mnoha těchto pilotů byl letos také major Anton Ballek, příslušník 33. základny vrtulníkového letectva v Přerově.
Major Ballek má létání v krvi odmalička. Jeho otec byl stíhačem a on sám pak ve vrtulnících nalétal zhruba 3500 hodin. Při povodních poprvé létal již v roce 1997. „Před pěti roky byla situace jiná než dnes,“ vypráví Anton Ballek a pokračuje: „Tehdy nebyl nikdo na hrozící nebezpečí prakticky vůbec připraven, a to ani armáda. Zpočátku jsme se tak soustředili jen na záchranu lidských životů, a to hlavně v těch nejpostiženějších obcích jako například Troubky. Teprve pak přišlo na řadu rozvážení potravin a další humanitární pomoci.“
Podle přerovského pilota byla po pěti letech armáda i všechny ostatní složky záchranného systému mnohem lépe připraveny, a tak ani počet obětí nedosahoval takových čísel jako na Moravě. „My sami to poznáváme i na své práci. Zatímco v roce 1997 jsme veškerou činnost prováděli bez jakýchkoliv nácviků hned naostro, dnes jsme již velice sehraní. Například jen koordinace našeho pohybu ve vzduchu je taková, že již nemusíme na sebe volat a každý přesně ví, co má dělat, aby nedocházelo třeba k nebezpečným sblížením našich strojů. Oproti předchozím povodním se dost zlepšila organizace všech úkolů a jsem velice spokojený se zabezpečením našeho létání ve Kbelích, které nám umožňuje plnit úkoly na opravdu profesionální úrovni,“ dodává Anton Ballek.
Majora Balleka jsme při letošních povodních zastihli na letecké základně v Praze-Kbelích právě v okamžiku, kdy se vrátil z jednoho letu, při kterém zachraňoval několik osob. „Dnes jsme původně startovali s cílem Kralupy nad Vltavou, kde se utrhl další vlečný člun a hrozil poškozením mostu. Naštěstí ale po chvíli uvízl na mělčině, a tak jej nebylo třeba potopit. Pak jsme obdrželi informaci, že asi pět kilometrů severně Kralup se na střeše jakési pily nacházejí lidé. Naštěstí na nás mávali již z dálky, a tak nebylo obtížné je nalézt,“ popisuje let major Ballek. Ten poté s vrtulníkem místo oblétl a uvedl jej do visu přímo nad onou budovou. Záchranáři pak s využitím jeřábu vrtulníku vytáhli na palubu celkem čtyři osoby. „Samotné visení ve vzduchu není úplně jednoduché. Silnější vítr dokáže s vrtulníkem pořádně zahýbat. Navíc musíte brát ohled na to, že pod vámi visí na laně minimálně jeden člověk. Musíte dát velký pozor, abyste jej například nenamočili do vody nebo aby se lano nezachytilo o dráty či jinou překážku,“ vysvětluje složitost své práce vojenský pilot.
A ví, o čem mluví. Major Anton Ballek zažil dokonce jednu těžkou leteckou havárii, a to když v roce 1998 došlo v Bosně na jeho vrtulníku vinou technické závady k přerušení náhonu ocasního rotoru. Stroj se tehdy zřítil z výšky 32 metrů na zem a snad jen zázrakem nikdo nepřišel o život, i když všichni cestující i členové posádky byly těžce zraněni. „Ve chvíli, kdy vrtulník přestal být ovladatelným, jsem myslel jen na záchranu lidí na palubě. Myslím si, že jsem v tu chvíli zúročil všechno to, co mě naučili moji instruktoři a velitelé, a tím také částečně přispěl k méně tragickým následkům havárie,“ vzpomíná zkušený vrtulníkář. Ten totiž i v kritické situaci dokázal zabránit většímu náklonu vrtulníku a alespoň zčásti zmírnit dopad. Přesto by však nikdy nechtěl létat na jiném vrtulníku než Mi-17. Podle něj, ale i podle většiny jeho kolegů, je nejlepší na světě. A i když má každý stroj, stejně jako každý člověk své chyby a nedostatky, při vhodném použití může dokázat velmi mnoho. Podobně jako major Ballek se svými kolegy na vrtulnících Mi-17 při letošní přírodní katastrofě.