6000 KONÍ PRO SLOVAIR

Karel Masojídek L+K 12/74

Vidět v různých končinách naší vlasti pracovat vrtulníky, v zejména v poslední době, to se mi podařilo několikrát. A vždycky, při vší úctě k Interflugu, jemuž patřily a nesly jeho označení, mi přišlo tak trošičku líto, že se pro tyto moderní "pracanty" u nás ještě nikdo nerozhodl. Není tedy divu, že moje srdce zaplesalo, když jsem se dozvěděl: 16. dubna začleňuje do svého parku zbrusu nový vrtulník Mi-8 náš Slovair.

Nikdo mne nemusel dvakrát pobízet a zvát, pelášil jsem si to šestnáctého do Chrudimi v tak dobré náladě, jako kdyby tam měli místní "konšelé" slavnostně přejímat mne, anebo jako kdybych měl být já osobně kmotrem! Tak vida, meditoval jsem cestou, čilý Slovair si rozšířil kvalifikaci a zmohl se na dva vrtulníky, to máme - šest tisíc tažných koní. Jeden vrtulník je toho času v Bratislavě, druhý vyčkává v Chrudimi. Slovair mohl jednoduše a prostě vrtulník převzít, jak smluvní zákon mezi výrobcem a zákazníkem káže, a u toho mohlo zůstat. Jenže Slovair se rozhodl připravit slavnostní start a usoudil, že nového člena své flotily řádně pokřtí. Když na to má, co by ne - nejspíš to bude odbyto v užším kruhu, takže udělám pár snímečků na druhou stranu obálky - s tímto plánem jsem se dostavil na místo činu.

Rázem se mé plány zhatily. Všude dětí jako máku, kdepak se jen tak snadno dostat k tomu "novorozeňátku"! Obtížený fototechnikou, která se jaksepatří pronese, jsem se dobýval k vrtulníku, každých deset kroků "zakopávaje" o některého svého známého, až už jsem začínal mít strach, že se k oslavenci nedostanu včas. Totiž předtím, než začne ceremoniál . . . Zkrátil jsem přátelská oslovení na minimum - a podařilo se mi to. Mezi námi, nebýt mé povinnosti, která mi přikazovala být a fotografovat všude, civěl jsem na vrtulník stejně vytrvale jako dětičky. Ale to jsem si musel odpustit, a vrátit se ke známým, protože od nich jsem se mohl dozvědět, že: před osmi léty se technici Tramontáže začali vážněji zajímat o vrtulníky a jejich využití ve funkci létajících jeřábů. "Dali se dohromady" právě se Slovairem v Bratislavě a začali systematicky ověřovat, cože a za jakých podmínek Mi-8 dokáže. Zakrátko se přesvědčili, že vrtulníku lze odpovědně svěřit dvanáct rozmanitých činností. Ověřili si to všechno na vrtulníku Mi-8. Jenže ten nebyl ani Tramontáží, ani Slovairu - ale Interflugu. Za sedm let zajistil 237 akcí, na své konto si zapsal 3506 letů a 704 hodin 57 minut čistého letového času. Fakta, maximální snaha realizovat své plány a otázka efektivnosti a racionalizace práce rozhodly - a moudré hlavy Slovairu schválily nákup dvou vrtulníků Mi-8.

Slovair souběžně s rozhodnutím vyřešil i personální otázku. Jako první se vyškolili na tento typ v sovětském leteckém učilišti v Kremenčuku piloti Rákos, Bartek a palubní mechanik Prokeš a dalších šest mechaniků. Všichni mí osobní staří známí, které přiznávám - jsem právě u toho "novorozeněte" zvlášť rád viděl. Stejně jako nynějšího ředitele Tramontáží ing. O. Hudobu (toho mám ve svém archívu na negativech ještě jako svazarmovského plachtaře). Jak mi tak povídal o všem možném, co s nasazením takového vrtulníku souvisí, co bylo třeba zajistit, vyjednat, udělat - uvědomil jsem si, že se pomalu a jistě propadám do jejich starostí a plánů, a že mne těší, jak se dokázali moudře a na naše zvyklosti rychle rozhodnout. A úplně jsem chápal, že si přejí udělat z převzetí ne oficiální ceremoniál, ale pěkný zážitek i pro lidi, s nimiž bude mít vrtulník v budoucnu možná co dělat. Nebo bude dělat pro ně. Jestli jsem někdy sám pro sebe brumlal, jakže mám těžký chlebíček a co se kolem každého letadla naběhám, vůbec mi nic podobného nenapadlo a nic mi nebylo zatěžko. Tak snadno jsem se sžil s přeháňkovou atmosférou, která ten den v Chrudimi panovala, že jsem se jako malý kluk těšil na ten křest a pozorně vyslechl každé slovo předsedy MěNV. Teprve pak jsem zaostřil na oblohu, odkud "přicházela" kmotra. Ovšemže taky stará známá svazarmovkyně, zasloužilá mistryně sportu, ale také poslankyně ONV Chrudim - Helena Tomšíková. A jak jinak, než na padáku, s dvěma dalšími parašutisty jako čestným doprovodem. Kmotra Helena seskočila parádně, bravurně i s lahví šampaňského a neméně slavnostně, jak se křtí zaoceánský parník, pokřtila Mi-8 Slovairu s imatrikulací DXO, jménem "Chrudim".

Jsem ochoten se s kýmkoli přít, kdo by řekl, že to snad bylo zbytečné. Ba ne, nebylo - když já si jenom vzpomenu, jak jsem si přál, aby už konečně aspoň jeden vrtulník v československých barvách a pilotovaný našimi pracoval! A teď to bude "Chrudim".. Copak to není příležitost k tomu, aby se nadšenci pro novou techniku sešli a představili takového "dříče"? Není ještě přesně stanoveno, kdy co bude dělat, ale vzhledem k široké paletě pracovních možností, kterou Mi-8 nabízí, dozajista nebude zahálet. Slovair přijímá zakázky a je na výzkumných, projektových a konstrukčních závodech a podnicích, aby této progresívní techniky co nejvíce využívaly. A je velmi důležité, že Mi-8 je po ruce.